Na caracaské letiště právě přistálo letadlo z New Yorku. U letištního východu čekala spousta lidí na své příbuzné a známe a mezi nimi byli i David Morales a Marisol Luzardo, kteří čekali na svou nejlepší kamarádku Vanessu Solano. „Tak vidíš ji?“ ptala se Marisol a stále Vanessu vyhlížela. „Řekl jsem snad něco v tom smyslu, že už ji vidím?“ zeptal se jí David ironicky. „Teda ty seš nepříjemnej. Co ti zase přelítlo přes nos?“ zeptala se ho Marisol naštvaně. „Hele, víš, co…“ rozčílil se David a začali se s Marisol dohadovat tak nahlas, až se na ně lidé začali otáčet. „Neruším vás?“ přerušil jejich hádku něčí hlas. „Ano,“ řekli David a Marisol současně, když se podívali na onu osobu a poté pokračovali v hádce. Po chvíli si ale oba uvědomili, kdo to na ně vlastně promluvil a podívali se na tu osobu znova a nemohli uvěřit vlastním očím. „Va-va-vanesso, jsi to ty?“ vykoktala ze sebe Marisol. „To jsem se tolik změnila?“ zeptala se Vanessa se smíchem. Když Vanessa před pěti lety odjížděla, byla to nenápadná až uťápnutá dívka s brýlemi ve staromódním oblečení a nyní před nimi stála krásná dívka oblečená podle poslední módy. „No docela hodně,“ odpověděla Marisol, „ale strašně ti to sluší, kámoško,“ dodala radostně a objala ji. „Děkuju,“ poděkovala ji Vanessa a pak se podívala na Davida, „a ty mi nic neřekneš?“ zeptala se ho s úsměvem. David k ní přistoupil a podíval se jí do očí. „Jsi nádherná,“ řekl s úsměvem a objal ji.

V centru města v nejznámější modelingové agentuře ESTRELLAS seděl ve své kanceláři Christian Martinéz a domlouval po telefonu schůzku s investory. Když položil sluchátko, do jeho kanceláře bez zaklepání vtrhla jeho snoubenka Gabriela Veroni. „Ahoj, miláčku, tak už jsem se ti vrátila,“ řekla šťastně, sedla si ke Chrisovi klín a začala ho vášnivě líbat. „Gabrielo, počkej,“ řekl Chris otráveně, když polibek přerušil, „kdy si se vrátila z té přehlídky?“ zeptal se jí. „Právě jsme s mámou přijely, tak jsem hned spěchala za tebou,“ odpověděla a znovu ho políbila, „a to teď není důležité, pak ti všechno řeknu. Teď si musíme vynahradit ty dny, co jsme nebyli spolu,“ řekla chtivě, prsty mu přejela po rtech a znovu ho začala vášnivě líbat. Chris chvíli její polibek opětoval, ale pak ji od sebe opatrně odstrčil a vstal. „Gabrielo, mám teď moc práce. Promluvíme si večer,“ řekl vážně a naznačil ji, aby odešla. „Tak dobře, lásko, poslechnu tě,“ řekla s úsměvem, políbila ho a odešla z kanceláře. Chris si sedl zpátky do křesla a pokračoval v práci.

Gustavo Martinéz vstoupil do své kanceláře, kde už na něj čekala Mirela Veroni. „Mirelo, vy už jste přijely?“ zvolal překvapeně, „jak dopadla přehlídka?“ zeptal se jí. „Báječně,“ chlubila se Mirela, „moje dcera byla skvělá jako vždy,“ dodala hrdě. „Nic jiného jsem vlastně ani nepředpokládal,“ odvětil Gustavo s úsměvem. „Ale kvůli tomu jsem za tebou nepřišla,“ řekla Mirela vážně a vstala. „Tak kvůli čemu?“ zeptal se jí Gustavo nechápavě. Mirela začala chodit po kanceláři sem a tam. „Chci vědět, na kdy domluvíme svatbu našich dětí,“ zeptala se ho. „Prosím?“ zvolal Gustavo překvapeně, „jak domluvíme? To je snad jejich věc, ne?“ upozornil ji. „Ale, Gustavo, prosím tě,“ řekla Mirela rozčíleně a prohrábla si vlasy, „nemůžeme čekat na to, až se Chris rozhoupe. Moje dcera si zaslouží být šťastná a bude šťastná jedině s Chrisem. A proto k tomu musíme Chrise trochu popostrčit,“ dodala. Gustavo vzdychl, vstal a zapnul si sako. „Mirelo, podívej, já svého syna nebudu do ničeho nutit. Pokud Gabrielu miluje a jednou si ji bude chtít vzít, nebudu proti tomu. Ale pokud to ještě udělat nechce nebo si třeba není jistý, že Gabriela je ta pravá, tak do toho nebudu zasahovat,“ upozornil ji s vážným výrazem ve tváři. Mirela se na něj naštvaně podívala, vzala si kabelku, kterou měla na křesle a když odešla, práskla dveřmi.

Když Gabriela vyšla z Chrisovy kanceláře, zastavila se ještě u své nejlepší kamarádky Jessicy, která byla Chrisovou sekretářkou. „Tak jak se tady choval?“ vyzvídala Gabriela a stále se otáčela, aby náhodou Chris nevyšel z kanceláře. „Tak pokud tě nepodvedl mimo kancelář, tak ti byl věrnej jako vždy,“ odpověděla Jessica se smíchem. „Ty jsi ale vtipná,“ odvětila Gabriela ironicky. „Prosím tě, klid,“ uklidňovala ji Jessica, „Chris tě nikdy nepodvede. Na tebe žádná nemá,“ lichotila ji, „a ta ošklivka je kdoví kde a navíc si ji to tenkrát tak důrazně vysvětlila, že ho bude nenávidět až do konce života,“ ujistila ji. Gabriela přikývla a zamyslela se.

Před pěti lety

„Vanesso, celou dobu ti lhal! Nikdy tě nemiloval, byla to jen sázka,“ vysvětlovala Gabriela Vanesse všechno, jak to bylo s jejím vztahem s Chrisem. „Ne, to není pravda,“ vzlykala Vanessa a snažila se sama sebe přesvědčit, že jí Gabriela lže. „Vanesso, věř mi! Chris se vsadil se svýma kamarádama, že tě svede a že se do něho zamiluješ. Musela jsem ti říct pravdu. Nemohla jsem se dál dívat, jak si s tebou zahrává,“ vysvětlovala ji Gabriela a předstírala, jak s ní soucítí a přitom se skvěle bavila, když viděla, jak Vanessa trpí. „Gabrielo, jdi pryč,“ prosila ji Vanessa se slzami v očích. „Vanesso, já…“ „Vypadni!“ zakřičela na ni. Gabriela se na ni smutně podívala a odešla pryč. „Jsem to ale dobrá herečka,“ zasmála se, když za sebou zavřela dveře.

Současnost

„Máš pravdu,“ souhlasila Gabriela, „po tom, jak jsem jí to podala se k němu už nikdy nevrátí,“ dodala a začaly se Jessicou hystericky smát.

Vanessa, David a Marisol přijeli autem před Vanessin dům, kde je už ve dveřích vyhlížela její matka Gregoria. Jakmile auto zastavilo, Gregoria se k němu ihned rozběhla. Vanessa vystoupila z auta a hned ji běžela obejmout. „Ahoj, mami,“ zvolala šťastně a silně ji objala. „Holčičko, tobě to hrozně sluší,“ řekla Gregoria překvapeně, když si ji prohlédla. „Tobě taky, mami, ty snad mládneš,“ odvětila Vanessa se smíchem. „Ale, ty brepto,“ smála se Gregoria, „tak pojďte dál, oběd je už na stole,“ řekla, objala Vanessu kolem pasu a vedla ji dovnitř. David a Marisol je následovali. „Tak posaďte,“ pobídla je Gregorie. „Mami, počkej ještě chvíli. Potřebuju si s Davidem a Marisol ještě o něčem promluvit,“ poprosila ji Vanessa. „To jste si to nestihli říct po cestě?“ smála se Gregoria. „No ještě něco ne,“ odpověděla Vanessa a pobídla Davida a Marisol, aby ji následovali do jejího pokoje.

Alejandro Martinéz přišel domů a rychle spěchal do pokoje za svojí manželkou Raquel. Raquel seděla na posteli, objímala polštář a brečela. Jakmile vstoupil Alejandro dovnitř a uviděl ji, ani se nemusel na nic ptát. Přisedl si k ní a pevně ji objal. „Příště už to určitě vyjde, uvidíš,“ utěšoval ji. „Alejandro, to říkáš pořád,“ řekla Raquel, když se od něho odtáhla, aby mu viděla do očí, „zkusili jsme už všechno a pořád nejsem těhotná,“ vzlykala. „Tak to budeme zkoušet dál. Jednou se to musí povést,“ ujišťoval ji Alejandro. „Alejandro, já mám strach,“ řekla Raquel smutně. „Z čeho?“ zeptal se Alejandro nechápavě. „Že tě ztratím. Že si najdeš jinou, která ti bude schopná dítě dát,“ vysvětlila mu se slzami v očích. „Miláčku, to se nikdy nestane,“ ujišťoval ji Alejandro a chytl její obličej do dlaní, „tyhle myšlenky si okamžitě vyžeň z hlavy,“ dodal a políbil ji.

„Máš to, Davide?“ zeptala se ho Vanessa, když vešli do jejího pokoje. „Vanesso, ty víš, že jako policista bych ti s tímhle vůbec neměl pomáhat,“ upozornil ji s vážným pohledem. „Davide, slíbil jsi mi to, prosím,“ prosila ho Vanessa zoufale. David vzdychl, vytáhl z kapsy peněženku a z ní vyndal doklady a podal je Vanesse. Vanessa si doklady prohlédla, usmála se a poté Davida objala. „Děkuju ti, nikdy ti to nezapomenu,“ slíbila mu. „Vanesso, nechceš si to ještě rozmyslet?“ zeptala se jí Marisol. Vanessa se na Marisol vyčítavě podívala. „Marisol, jak to po mně můžeš chtít? Ty sama nejlíp víš, jak mi ten mizera ublížil,“ připomněla jí. Marisol přikývla a sklopila hlavu. Vanessa se ještě jednou podívala na doklady a pak se vztyčenou hlavou začala přísahat:“Pomstím se ti, Christiane Martinézi. Zničím tě, tak jako jsi ty zničil mě! A Natalia Alvarado mi v tom pomůže.“ Znovu se podívala na doklady, na kterých byla její fotka s falešným jménem a údaji.

Bogotá, Kolumbie

Rogelio Leal nervózně čekal ve svém domě na svou manželku Anu Maríu. Když přišla domů, okamžitě se na ni obořil. „Kde jsi byla?“ zakřičel na ni. „Přeci v práci, vždyť to víš,“ odpověděla Ana María otráveně a chtěla jít do svého pokoje, ale Rogelio ji chytil za ruku a nepustil ji. „Rogelio, pusť mě. To strašně bolí,“ prosila ho Ana María zoufale a snažila se dostat z jeho sevřetí. „Kde jsi byla? Řekni mi pravdu? Takhle dlouho v práci nikdy nejsi? Tak mluv!“ křičel na ni. „Byla jsem si po práci ještě sednout s pár přáteli,“ vysvětlila mu. „S pár přáteli? A to ti mám věřit? Byla jsi s nějakým chlapem!“ obvinil ji a držel ji čím dál silněji. „Rogelio, to je přeci hloupost. Prosím tě, pusť mě,“ prosila ho se slzami v očích. „Ty mě podvádíš, ty couro,“ zařval na ni. „To není pravda,“ zakřičela na něj. „A ještě mi lžeš,“ zařval a uhodil ji. Ana María spadla na zem a z koutku rtů jí začala téct krev. Rogelio ji surově chytil za ruku a podíval se jí hluboko do očí. „Ano Marío, nezahrávej si se mnou. Jestli zjistím, že mě podvádíš, ani jeden z vás se druhého dne nedožije,“ vyhrožoval ji, ještě jednou ji uhodil a odešel. Ana María se na zemi schoulela do klubíčka a začala brečet.

Caracas, Venezuela

Druhý den ráno doprovodila Vanessa Marisol do agentury ESTRELLAS. Marisol zde pracovala jako fotografka a Vanessa se šla ucházet o místo modelky, aby mohla být, co nejblíže Chrisovi a dostát své pomstě. „Mám tě k němu doprovodit?“ zeptala se jí Marisol, když procházely s Vanessou chodbou. Vanessa se rozhlížela po agentuře se slunečními brýlemi na očích a na všechny se tvářila pohrdavě. „Nemusíš, zvládnu to sama,“ odpověděla jí. „Dobře, tak Chrisova kancelář je za rohem úplně poslední vlevo,“ ukázala jí cestu Marisol, „a já už musím jít do ateliéru. Tak mi pak nezapomeň přijít říct, jak si dopadla,“ připomněla ji, poté se s Vanessou objaly a Marisol odešla. Vanessa se nadechla a vyšla směrem ke Chrisově kanceláři. Na druhé straně chodby šli Chris se svým spolupracovníkem a konzultovali nějaké dokumenty. „Díky, Pedro, podívám se na to,“ řekl Chris a Pedro odešel. Chris šel dál chodbou, listoval v dokumentech a nedíval se na cestu. Proto si nevšiml, že zpoza rohu někdo vyšel a on tak do něho narazil. Chrisovy dokumenty se rozletěly na všechny strany, a tak je začal sbírat. „Promiňte, slečno, nedával jsem pozor,“ omlouval se oné osobě, aniž by se na ni podíval. Onou osobou byla Vanessa. Sehnula se ke Chrisovi a začala mu pomáhat sbírat papíry, když v tom se na ni Chris podíval.

Před pěti lety

Vanessa byla ve škole. Právě si šla vzít učebnice ze skříňky. Když ale skříňku otevřela, některé z učebnic ji popadali na zem, a tak je začala sbírat. Kousek opodál ji pozoroval Chris se svými kamarády. „Běž jí pomoct, to je výborná příležitost k prvnímu kontaktu,“ pobídl ho jeden z nich se smíchem. Chris se zasmál a pomalu šel k ní. Vanessa stále sbírala učebnice a nevšímala si dění okolo sebe a už vůbec si nevšimla, že se k ní někdo blíží. „Nechceš pomoct?“ zeptal se jí Chris mile, když se k ní sehnul. Vanessa se na něj přes velké brýle podívala a zůstala na něj koukat s otevřenou pusou. Koukala se totiž do těch nejkrásnějších očí, jaké kdy viděla.

Současnost

Vanessa si sundala sluneční brýle a Chris z ní nemohl spustit oči. Po chvíli ticha se vzpamatoval. „Vanesso? Jsi to ty?“