“Tak můžeme jet?” zeptal se Chris znovu, když Natalia stále neodpovídala. Natalia se konečně vzpamatovala a přikývla. “To je všechno, co si bereš s sebou?” ukázal Chris na dva kufry postavené na zemi. “Ano,” přikývla Natalia. Chris se na ni usmál, sebral kufry a šel je dát do auta. “Nějak si ztratila řeč,” zasmála se Marisol, “čím to asi bylo?” “Marisol, zbytečně mě neprovokuj,” varovala ji Vanessa. “V klidu se rozlučte,” skočil jim do rozhovoru Chris a obě se na něj podívaly, “já počkám,” usmál se a nastoupil do auta. Vanessa se otočila zpátky na Marisol. “Drž mi palce,” řekla jí se zoufalým výrazem. “Budu, neboj,” usmála se na ni Marisol a objaly se. “Tak ahoj,” rozloučila se s ní Vanessa a nastoupila do auta. “Můžeme?” zeptal se jí s čarovným úsměvem Chris. Natalia s úsměvem přikývla. Chris nastartoval auto, Vanessa se naposledy podívala na Marisol a odjely.

New York, USA

“Takže mi chceš říct, že existuje ošklivější verze Natalie, do který je Chris zamilovanej?” zhrozila se Mirela. “Jo,” zašklebila se Gabriela. “Ale proč si mi o tom neřekla dřív?” divila se Mirela. “Vždyť to nebylo nutný,” odvětila Gabriela a postavila se ze sedačky, na které doteď seděla, “Vanessy jsem se obratně a navždycky zbavila.” “Ale jakmile se objevila Natalia,” řekla Mirela a také se postavila, “všechno se pokazilo, že mám pravdu?” Gabriela na ni vrhla naštvaný pohled. “Tak teď už doufám chápeš můj strach,” rozčílila se, “když byl Chris schopnej zamilovat se do Vanessy, tak mu nebude dělat problém, aby se zamiloval do její lepší napodobeniny.” “Holčičko, neboj se,” uklidňovala ji Mirela a objala ji kolem ramen, “tobě nesahá žádná ženská ani po kotníky. To TY,” zdůraznila, “se staneš manželkou Christiana Martinéze. A kdyby se ti tvé plány někdy začaly hroutit pod rukama, víš, že jsem tady, abych ti pomohla.” Gabriela se zamyslela a vítězně se usmála.

Caracas, Venezuela

Carolině nešly z hlavy Veroničiny poznámky o těhotenství, a tak si šly do lékárny koupit těhotenský test. Právě byly u Veronicy doma a čekaly na výsledek. “Tak už to je?” přešlapovala Carolina nervózně sem a tam. “Vydrž, ještě 30 sekund,” odvětila Veronica, která držela test a dívala se na hodinky. “Pane bože, co budu dělat, jestli to bude pozitivní?” děsila se Carolina. “No tak z tebe bude maminka,” posmívala se jí Veronica. “Hele, na blbý fórky fakt teď nemám náladu,” okřikla ji Carolina. “Už to je,” zvolala Veronica a podívala se na test. “Řekni mi, že je to negativní,” prosila ji Carolina a sama pro sebe si to ještě několikrát zopakovala. Veronica se podívala na test a pak na Carolinu. “Je to pozitivní,” řekla jí, “jsi těhotná.”. Carolina byla v šoku.

Chris a Natalia byli v půli cesty, když se jim porouchalo auto. “Tak co s tím je?” zeptala se otráveně Natalia, která přešlapovala před autem sem a tam, zatímco Chris se díval do motoru. “Nemám ponětí,” zavrtěl hlavou. “No to je výborný,” zvýšila Natalia hlas, “co teď budeme dělat?” Chris zvedl hlavu od motoru a otočil se na ni. “Kousek odtud je malý motel,” vysvětlil, “zavolám odtamtud nějakému automechanikovi a ten to snad zítra opraví. A my v tom motelu budeme muset přespat.” “Cože?” vykřikla Natalia, “tak někomu zavolej, ať pro nás dojede!” “Vždyť jsem to už přeci zkoušel,” připomněl jí Chris, “není tu žádný signál. Proto ani tomu mechanikovi nemůžu teď zavolat.” “A jak vůbec víš, že tady někde poblíž je ten motel?” zeptala se ho Natalia podezřívavě. “Protože tudy nejedu poprvé,” zareagoval Chris okamžitě. Zavřel kapotu, zamknul auto a odcházel. “No počkej!” zastavila ho Natalia, která pořád stála u auta, “a co naše věci?” Chris se na ni otočil. “Co s nimi?” nechápal. “Jak co s nimi?” rozčílila se Natalia, “vždyť je nám může někdo ukrást!” “Tudy stejně skoro nikdo nejezdí,” uklidnil ji Chris, otočil se, udělal pár kroků, když na něj Natalia zavolala: “A proč jsme teda tudy jeli my?” “Protože je to nejkratší cesta,” otočil se na ni Chris, “a navíc nesnáším jezdit ve velkém provozu,” dodal a znovu odcházel. “Ale já se odsud ani nehnu,” postavila si hlavu Natalia. Chris se na ni otráveně otočil a řekl: “Tak si tu teda zůstaň celou noc sama. Teda úplně sama tu nebudeš,” opravil se po chvíli, “zvířátka ti budou dělat společnost!” “Jaký?” vyděsila se Natalia. “Třeba pavoučci,” smál se Chris, otočil se a šel dál. “Tak tohle mi ještě scházelo,” prohlásila Vanessa otráveně a s naštvaným výrazem šla za Chrisem.

Alexandra se protloukala městem. Už několik dní byla bez peněz a přespávala venku. Právě šla parkem a v zádech cítila opovrhující pohledy lidí nad jejím zanedbaným zevnějškem. Už chtěla rychle utéct někam pryč, když uviděla něco, co by jí mohlo hodně pomoct. Nedaleko od ní seděla na lavičce žena, která se zvedla, když k ní přijela její kamarádka s kočárkem. Obě byly nahnuté nad kočárkem a žena, která předtím seděla na lavičce si tak ani neuvědomila, že na lavičce nechala položenou kabelku. A téhle chvíle využila Alexandra a kabelku ukradla. Při odchodu se snažila být, co nejvíce nenápadná, ale když ušla pár metrů, oloupená žena zjistila, že jí kabelka chybí a začala volat o pomoc. Alexandra na nic nečekala a rychle utíkala pryč. Vyběhla z parku až na okraj ulice, kde narazila do nějakého muže. “Pusťte mě,” zakřičela na něj, protože ji při nárazu chytil kolem pasu. Jakmile se mu ale podívala do očí, zůstala nehnutě stát na místě. U muže se odehrávalo to samé. Tím mužem byl David. Nemohl se vynadívat na její krásnou tvář. Alexandra chtěla něco říct, když v dálce slyšela volat oloupenou ženu. Vyděsila se a rychle utekla pryč. David se za ní díval a nechápal, proč tak rychle utekla. Až teprve poté, co si všiml humbuku kolem parku, zjistil, co se stalo a uvědomil si, že zlodějku právě držel v náručí.

Chris a Natalia šli pěšky už nějakou dobu. “To tu nemůže projet nějaký auto, který by nás odvezlo?” stěžovala si Natalia, která šla asi pět metrů za Chrisem. “Říkal jsem ti, že tudy skoro nikdo nejezdí,” připomněl jí Chris, aniž by se na ni otočil. “Říkal jsem ti, že tudy skoro nikdo nejezdí,” napodobila ho se šklebením Natalia. “Říkala jsi něco?” otočil se na ni Chris a šel pozpátku. “Ne, vůbec nic,” šklebila se Natalia, “a otoč se.” “Proč? Vadí ti to?” smál se jí Chris, který šel stále pozpátku. “Jo vadí,” odvětila Natalia, “tady o něco zakopneš a ještě tě pak ponesu, ne?” dodala ironicky. Chris se zasmál a otočil se. Udělal pár kroků, když za sebou slyšel: “Auvajs!” Pomalu se otočil a viděl Natalii klečet na kolenou. “Neříkej mi, že jsi zakopla” snažil se zadržet smích. Natalia na něj vrhla vražedný pohled. Chris už raději nic neříkal a chtěl jí pomoct se zvednout. “Co děláš?” naštvala se Natalia, “copak jsem chromá? To snad zvládnu sama, ne?” Chris jen pokrčil rameny a čekal, až se zvedne. Natalia se pomalu zvedala. Postavila se na jednu nohu, ale jakmile se postavila na tu druhou, znovu málem spadla na zem, kdyby ji včas Chris nezachytil a nevzal jí do náruče. “Okamžitě mě pusť na zem!” přikázala mu Natalia. “Natalie, jestli to máš zvrtnutý, tak na to nesmíš stoupat!” upozornil ji Chris, zatímco ji stále držel v náručí. “Nebuď zbytečně chytrej a pusť mě na zem,” přikázala mu Natalia znovu. Chris už nic nenamítal a postavil ji na zem. Natalia ale znovu zaúpěla bolestí, takže jí Chris opět vzal do náruče. Natalia ještě chvíli protestovala, ale nakonec jí došlo, že je to úplně zbytečné.

Rebece skončil trénink. Měla namířeno domů. Právě šla okolo stánku se zmrzlinou a dostala na ni chuť. Sundala si ze zad batoh a vyndala z něj peněženku. “Dám si vanilkovou,” řekla prodavači. “Já taky,” ozvalo se jí za zády. Rebeca ten hlas okamžitě poznala. Otočila se a uviděla usmívajícího se José Manuela. “Platím obě,” řekl prodavači, který mezitím obě vanilkové zmrzliny položil na podstavec. Prodavač si peníze vzal a vrátil José Manuelovi nazpět. Ten si dal peníze do kapsy u kalhot a vzal obě zmrzliny. Jednu podal Rebece, která se na něj celou dobu vyjeveně koukala. “Díky,” poděkovala mu a zmrzlinu si vzala. “Měla jsi trénink?” zeptal se jí José Manuel a šel s ní stejným směrem. “Neříkej, že to nevíš,” odvětila Rebeca a lízla si zmrzliny. “Ty si snad myslíš, že jsem tady na tebe čekal?” zeptal se jí José Manuel. Rebeca se zastavila a otočila se k němu. José Manuel udělal to samé. “Něco mi říká, že jo,” zamyslela se Rebeca. “Odhalila si mě,” zasmál se José Manuel. Rebeca se pousmála. “Chtěl bych napravit to, co jsem zkazil,” řekl José Manuel a zadíval se na Rebecu smutnýma očima, “zachoval jsem se k tobě hnusně a chtěl bych, aby si mi dala ještě jednu šanci. Aby si mi dala šanci ukázat, že nejsem zas takovej idiot, kterého jsem ze sebe posledně udělal.” Rebeca se rozesmála. “Tenhle úsměv se mi líbí,” lichotil jí José Manuel a Rebeca se začervenala, “tak můžu tě ještě jednou dnes večer někam pozvat?” zeptal se jí, “ale tentokrát tam budeme už jen my dva. Slibuju,” dodal. Rebeca chvíli přemýšlela a nakonec souhlasila. “Tak dobře,” usmála se na něj. “Skvělý,” usmál se na ni José Manuel, “dáš mi číslo? Abych ti dal ještě přesně vědět kde se sejdeme.” Rebeca mu nadiktovala své číslo a do svého mobilu si pak naťukala to jeho. “Takže večer,” usmál se na ni José Manuel a odešel. Rebeca se za ním dívala a po chvíli přemýšlení se šibalsky usmála.

Byl večer. Daniel připravil pro Marisol večeři. Na stole dodělával poslední úpravy, když zazvonil zvonek u dveří. “Už jdu,” zavolal, zatímco do skleniček naléval šampaňské. Poté obě skleničky vzal a šel otevřít. Jakmile Marisol uviděl, úžasem oněměl. “Stalo se něco?” zeptala se ho Marisol. “Jsi nádherná,” vydechl Daniel. Marisol se začervenala. “Pozveš mě dál?” usmála se na něj. “Ježiš, pojď dál,” probral se Daniel a Marisol vešla dovnitř. “Máš moc krásný byt,” usmívala se Marisol. Daniel šel za ní a když se k němu Marisol otočila, políbil ji. “Ty jsi ale nejkrásnější na celém světě,” usmál se na ni, “připijeme si?” podal jí skleničku. “A na co?” usmála se na něj Marisol. “Na nás dva,” usmál se na ni Daniel, pozvedli skleničky, přiťukli si a napili se. Poté se na sebe podívali dlouhým pohledem a něžně se políbili.

Chris a Natalia po dlouhé cestě konečně dorazili do motelu. Natalia šla už po svých, sice trochu kulhala, ale když už byl motel v dohledu, vydupala si, že to už dojde sama. “Dobrý večer,” pozdravil je recepční, “potřebujete pokoj?” “Ano, dva jednolůžkové,” odvětil Chris. Naštvaná Natalia stála kousek za ním. “Je mi to líto, pane,” omlouval se recepční, “ale máme volný už jenom jeden dvoulůžkový pokoj.” “Jenom jeden?” ozvala se Natalia, “ale my potřebujeme dva!” “Opravdu mě to mrzí, slečno,” omlouval se recepční znovu, “ale poslední jednolůžkový pokoj byl obsazen zhruba před půl hodinou.” Chris se na ni otočil a Natalia se na něj vyděšeně podívala. “To budu muset s Chrisem strávit noc v jednom pokoji?” pomyslela si Vanessa, “proč se tohle musí stát zrovna mně?”