Vanessa a Chris se líbali. Oba si plně vychutnávali tuto nádhernou chvíli. Chris ji začal pomalu pokládat na postel. Vanessa se vůbec nebránila, dál opětovala jeho polibky a tiskla ho k sobě. Chris ji začal líbat na krku a v tom se Vanessa vzpamatovala a odstrčila ho od sebe. “Chrisi, to nemůžeme,” řekla mu a vstala z postele. “Natalie, proč ne?” nechápal Chris a také se postavil, “vždyť to chceme oba,” dodal, přiblížil se k ní a chytnul ji kolem pasu. Natalia se celá chvěla. “Ten polibek mi teď dokázal, že ke mně taky něco cítíš,” řekl Chris a chtěl ji políbit. Natalia se mu uhnula a odstoupila od něj. “Chrisi, mezi námi dvěma nemůže nic být,” řekla mu vážně. “Proč ne?” zeptal se jí Chris a znovu se k ní přiblížil. “Tak za prvé máš snoubenku,” připomněla mu Natalia, “a za druhé si teď nelíbal mě, ale tu tvou Vanessu.” “Natalie, to není pravda,” oponoval jí Chris, “sice jsi Vanesse podobná, ale…” “Ne, Chrisi, já nechci nic slyšet,” skočila mu do řeči Natalia a vběhla do koupelny. “Natalie, musíme si promluvit,” naléhal na ni Chris a chtěl jít za ní, ale Natalia se zamkla, “Natalie, otevři mi,” volal na ni, ale Natalia nereagovala. Vanessa se opřela o dveře a začala brečet. Chris se také opřel o dveře a zoufalým pohledem se díval do prázdna. Oba si v tu chvíli vzpomněli na to samé.

Před pěti lety

Chris vzal Vanessu na pouť. Byla tam hlava na hlavě, a tak si ani Vanessa neměla šanci všimnout, že je celou dobu pozorují Chrisovi kamarádi v čele s Reinaldem. Ať byli na jakémkoli místě a Vanessa se zrovna na Chrise nedívala, tak na ni Chris dělal za jejími zády posměšné posunky a jeho kamarádi se výborně bavili. Právě byli na střelnici a Chris jí vystřelil velkého plyšového medvěda. “Je strašně krásný, Chrisi,” rozplývala se nad plyšákem Vanessa, “děkuji ti za něj i za ten nádherný den,” usmála se na něj. Chris ji odvedl dál od lidí, aby měli soukromí. Zastavil ji, chytil ji za ruce a otočil si ji k sobě. “Mám pro tebe ještě jedno překvapení,” usmál se na ni Chris. “A jaké?” vyzvídala Vanessa se smíchem. “Zavři oči,” usmál se na ni Chris. “Proč?” smála se Vanessa. “Uvidíš,” řekl jí Chris, “tak zavři oči,” pobídl ji znovu. Vanessa se na něj usmála a zavřela oči. Chris se k ní naklonil a políbil ji. Vanessa vyděšeně otevřela oči, ale ihned je zase zavřela. Byl to jejich první polibek a pro Vanessu to byl vůbec první polibek v životě.

Současnost

“Odpusť mi to, Vanesso!” řekl Chris smutně, aniž by tušil, že Vanessa to slyší a že ji má blíž, než by si kdy pomyslel. Vanessa se instinktivně podívala směrem vzhůru. “Bože, poraď mi, co mám dělat?”

David měl noční službu. Seděl za svým stolem a už několik hodin hledal v počítači nějaké informace o ženě, o zlodějce, kterou dnes odpoledne držel v náručí. Neznal sice její jméno, ale její tvář se mu vryla do paměti. Na klávesnici klikal stále na jedno místo a prohlížel jednu fotku za druhou. “Ta přece už musí být v databázi,” přesvědčoval sám sobe, “nevypadala na začátečnici.” Prohlédnul ještě několik fotek, když konečně narazil na tu pravou. “To je ona,” zvolal šťastně. Položil si obě ruce na stůl a začal si pročítávat všechny informace. “Alexandra Olmedo…24 let…poslední známá adresa…třikrát zadržena za drobné krádeže a jednou za řízení pod vlivem alkoholu.” David se opřel o opěradlo židle a pohodlně se usadil. “Asi se na tu adresu zajdu podívat,” pomyslel si. Zadíval se na Alexandřinu fotku a i na té fotce viděl ty smutné oči, které se na něj dívaly odpoledne. Nevěděl sice proč, ale měl takový pocit, že ty oči volají o pomoc.

Vanessa zhruba po hodině konečně vylezla z koupelny. Chris už dávno ležel v posteli a spal. Deku měl shozenou na zemi, a tak ji Vanessa sebrala a přikryla ho. Sedla si k němu a zamilovaně ho pozorovala. Chtěla se ho dotknout, ale bála se, aby se neprobudil. “Tak ty jsi se do mě opravdu zamiloval?” pomyslela si, “a jak s tím mám teď naložit dál?” Smutně se na něj usmála, naklonila se k němu a jemně ho políbila na tvář. Poté si šla lehnout do své postele a otočila se zády k němu. Proto tak neviděla, že jakmile si lehla, Chris oči otevřel. Když si k němu přisedla, Chris okamžitě cítil její přítomnost, ale dál předstíral spánek, aby mu zase neutekla. “Miluješ mě,” pomyslel si, “já vím, že ano.” Usmál se a znovu usnul.

Bogotá, Kolumbie

Byl další den. Ana María dorazila do práce velmi brzy. Nechtěla se ráno s Rogeliem potkat, a tak raději odjela dřív. Byla v práci jako první, a tak si šla ještě do kuchyňky uvařit kávu. Když si ji nalévala do hrníčku, vešel do kuchyňky Diego. “Naleješ mi taky, prosím?” poprosil ji. Ana María se na něj otočila a usmála se. “Samozřejmě,” přikývla a vyndala ze skříňky ještě jeden hrníček. Diego se mezitím posadil ke stolu. “Prosím,” řekla Ana María s úsměvem a postavila jeden hrníček před něj a s druhým se posadila na vedlejší židli. “Už se k tobě chová líp?” zeptal se jí Diego. “Koho myslíš?” nechápala Ana María a napila se kávy. “Ano Marío,” oslovil ji Diego vážně, “ty moc dobře víš koho myslím,” dodal a chytil ji za ruku. “Myslím, že bych už měla jít pracovat,” znervózněla Ana María a vytrhla se mu. Postavila se a odcházela. Diego se postavil a na poslední chvíli ji chytil za ruku. Přitáhl si ji k sobě, co nejblíž. Ana María znervózněla. “Ano Marío, chci ti pomoct,” řekl jí Diego, “nemůžu se už dál dívat na to, jak ti Rogelio ubližuje.” Ana María chtěla něco říct, ale Diego ji umlčel polibkem. Anu Maríu to nejdřív zaskočilo, ale jeho polibek po chvíli opětovala. Po několika vteřinách ho ale od sebe odstrčila. “Diego, tohle se nikdy nestalo,” zdůraznila mu. “Ano Marío, já tě miluju,” vyznal jí lásku Diego, “miluju tě od první chvíle, co jsem tě spatřil.” “Tohle mi neříkej,” prosila ho Ana María zoufale. Diego si ji k sobě přitáhl. “Říkám ti to,” řekl jí, “a budu ti to opakovat každý den, dokud mi nedovolíš, abych ti pomohl.” “Nikdo mi nemůže pomoct,” řekla Ana María vážně a odešla.

Caracas, Venezuela

Automechanik dovezl Natalii a Chrise k jejich autu a teď čekali, až auto opraví. Chris stál vepředu u mechanika a Natalia stála na druhé straně auta. Snažili se na sebe nedívat, ale když se Chris díval někam jinam, Natalia se na něj podívala, a tak to bylo i naopak. “Hotovo,” zvolal mechanik a zavřel kapotu. “Moc vám děkujeme, pane,” poděkoval mu Chris, “co jsem dlužnej?” Chris s mechanikem vyřídil všechno potřebné a ten potom odjel. “Jedeme?” zeptala se ho Natalia. “Natalie, musíme si promluvit,” naléhal na ni Chris. “My dva se nemáme o čem bavit,” řekla mu Natalia a nastoupila do auta. Chris vzdychnul a nastoupil do auta. Natalia se dívala ven z okénka. Chris se na ni podíval. Natalia vycítila, že chce něco říct, a tak ho zastavila dřív, než stačil něco říct. “Chrisi, to, co se včera stalo, byl jeden velký omyl,” podívala se na něj, “byl to omyl, který se už nikdy nestane,” dodala a opět se zadívala ven z okénka. Chris zesmutněl, nastartoval a odjeli.

“Jsem rád, že jste se zase usmířili,” usmál se Gustavo na Alejandra a Raquel u snídaně, “doufám, že už se ty vaše hádky nebudou opakovat.” “V to taky doufám,” řekla Raquel a trochu se na Alejandra zamračila. “Nebudou,” usmál se na ni Alejandro, “slibuju,” dodal a políbil ji na tvář. Gustavo se na oba usmál. “Dobré ráno,” řekla Carolina, která právě vešla do dveří. “Sestřičko, neříkej mi, že s námi dnes budeš snídat,” smál se Alejandro. Carolina se na něj zamračila a posadila se ke stolu. “Holčičko, je ti dobře?” zeptal se jí Gustavo ustaraně, když viděl její ztrhaný výraz. “Neboj, tati, to bude dobrý,” uklidňovala ho Carolina. “Neřekl bych,” zakroutil Gustavo hlavou a sáhnul jí na čelo, “ty máš teplotu.” “Asi na mě leze chřipka,” vysvětlila Carolina. “Tak to ale dneska zůstaneš doma,” řekl jí Gustavo, “žádné courání s Carlosem.” “Toho se nemusíš bát,” zašklebila se Carolina při zaslechnutí Carlosova jména. “Dobrá,” řekl Gustavo, “tak ti zavolám doktora,” dodal a šmátral v kapse u saka po mobilu. “Ne, tati,” zadržela ho Carolina, “doktora volat nemusíš. Za pár dní budu v pořádku,” ujišťovala ho. “Gustavo, neměj strach,” oslovila ho Raquel. Gustavo se na ni podíval. “Jsem stejně celý den doma,” řekla mu Raquel, “tak na Carolinu dohlédnu a kdyby se jí přitížilo, tak doktora zavolám.” “Děkuji ti, Raquel,” poděkoval jí Gustavo, “tím si mě uklidnila.” Raquel se na něj usmála. “A my už půjdeme do práce,” řekl Gustavo a podíval se na Alejandra. “Jistě,” řekl Alejandro a postavil se. Políbil Raquel na rozloučenou a společně s Gustavem odešli.

New York, USA

Gabriela a Mirela byli na letišti. Mirela stála ve frontě na letenky a Gabriela stála kousek opodál a telefonovala s Jessicou. “Rozuměla jsi mi dobře, Jessico?” ujišťovala se Gabriela. Jessica seděla v kanceláři s nohami na stole. “Rozuměla. Copak jsem blbá?” rozčilovala se Jessica. “Tak mi ještě jednou zopakuj, co máš udělat,” řekla jí Gabriela. Jessica vyvrátila oči v sloup. “Zařídím, aby na tebe na letišti čekalo auto,” začala opakovat Gabrielina slova, “které tě hned odveze k vodopádům za tvým miláčkem a tvou sokyní,” dodala se smíchem. “Ona není moje sokyně,” zakřičela Gabriela, “je to jen prachsprostá běhna, která se snaží přebrat mi mého snoubence, ale to se jí nikdy nepodaří!” “Já vím, já vím,” souhlasila Jessica, “to byl jen vtip.” “Já ale teď na žerty nemám náladu, pokud sis nevšimla,” zvýšila na ni Gabriela hlas a práskla jí s telefonem. “Jo, to jsem si všimla,” zašklebila se Jessica, položila telefon a začala si lakovat nehty.

Caracas, Venezuela

Carlos a José Manuel se také sešli u snídaně. “Jak dopadl tvůj včerejší večer?” zeptal se José Manuel. “Hrozně,” odvětil Carlos a zakousl se do rohlíku. “Horší než ten můj být nemohl,” odvětil José Manuel. “Tak schválně,” řekl Carlos, “povídej.” “Pozval jsem Rebecu na loď, připravil pro ni romantickou večeři a pak mi od ní přišla její fotka se vzkazem, že si tu večeři mám užít sám, tak jako ona si užila ten večírek, když jsem ji tam nechal samotnou,” řekl José Manuel. “Carolina mi oznámila, že je těhotná,” vybalil na něj Carlos. José Manuel se na chvíli zamyslel. “Tak tím pádem si první místo v kategorii “nejhorší večer” vyhrál ty,” smál se. “To ale moc vtipný není,” okřikl ho Carlos. “A co budete s Carolinou dělat?” zeptal se ho José Manuel už vážně. “Ty jsi jak ona,” rozčílil se Carlos a vstal od stolu, “proč oba používáte množný číslo? To ona je těhotná, takže si to vyřeší sama,” dodal a odešel.

Natalia už nějakou dobu u vodopádu Salto Angel fotila v plavkách z nové kolekce. Všichni ze štábu dělali svou práci a Chris na všechny dohlížel. Nejvíce ale na Natalii. Po celou dobu focení z ní nespustil oči a z hlavy nemohl dostat jejich včerejší polibek. Natalia jeho pohled cítila, a proto se nesoustředila na focení. “Natalie, dej si, prosím tě, pauzu,” řekl jí fotograf a šel si vyměnit film. Jeden z asistentů pomohl Natalii slézt z velkého kamene, na kterém pózovala. “Kdo si dá k obědu pizzu?” zavolal na všechny Chris, “dostal jsem na ni chuť a nechci tam jezdit několikrát,” smál se. Všichni ze štábu, včetně Natalie, se přihlásili. “Tak to jich budu muset koupit víc než jsem předpokládal,” zasmál se Chris. Vytáhl z kapsy peněženku a podíval se, jestli má s sebou dost peněz nebo jestli bude muset použít kreditní kartu. Zkontroloval to, ale přitom si nevšiml, že mu něco z peněženky vypadlo na zem. Nastoupil do auta a odjel. Vanessa, která ho celou dobu pozorovala, si toho ale všimla. Když tedy Chris odjel, šla se podívat, co mu to vlastně vypadlo. Sebrala to ze země a zjistila, že je to nějaká fotka. Když ji otočila a uviděla, kdo na ni je, byla v šoku. Byla to společná fotka jí a Chrise. Ta fotka, kterou před pěti lety roztrhala a při které přísahala, že se Chrisovi pomstí. “To je moje Vanessa,” ozvalo se za ní. Natalia se otočila. Chris se na tu fotku chtěl v autě podívat, a tak zjistil, že mu zřejmě musela někde vypadnout. Proto se tak rychle vrátil. “Teď už snad chápeš můj údiv při našem prvním setkání,” podotkl. Vanessa se střídavě dívala na fotku a na Chrise a uvědomila si, že v ruce drží další důkaz toho, že ji Chris opravdu miluje.