“Promiň, asi jsem ti nerozuměl,” nechápal Chris. “Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně!” odsekl mu David, “nech Natalii na pokoji!” zopakoval důrazně. “A proč bych tě měl vůbec poslouchat?” zeptal se ho Chris klidně, “vidíme se podruhé v životě a hned mi přikazuješ, co mám a co nemám dělat!” “Protože vím, co jsi zač a nedopustím, aby si Natalii ublížil!” pohrozil mu David. “Tak za prvé,” řekl Chris s ironickým úsměvem, “by mě zajímalo, co jsem podle tebe zač a za druhé si myslím, že je Natalia dost velká na to, aby se o sebe postarala sama, a proto nepotřebuje žádného osobního strážce!” “Martinézi, to co ti tady říkám, myslím naprosto vážně, tak si z toho nedělej legraci,” řekl mu David naštvaně. “Já to myslím taky vážně,” odvětil Chris, “a ještě jsi mi neodpověděl,” připomněl mu, “co jsem podle tebe zač?” David měl sto chutí vykřičet mu do obličeje celou pravdu, jak je to ve skutečnosti s Vanessou a Natalií, ale věděl, že by mu to Vanessa nikdy neodpustila. “Tak já čekám,” pobízel ho Chris. David se mu podíval zblízka do očí. “Zopakuju ti znovu ty čtyři slova a laskavě si je dobře zapamatuj!” řekl mu s nenávistným výrazem ve tváři, “nech Natalii na pokoji!” Opovrženě se na něj podíval, nastoupil do svého policejního auta a odjel. “Co mělo tohle znamenat?” zeptal se Chris zmateně sám sebe a vešel do firmy.

Alejandro a Raquel seděli v čekárně a čekali, až je doktor zavolá. Drželi se za ruce a mlčky na sebe hleděli. Oba byli vyděšení, nevěděli, co mají čekat, ale před tím druhým se snažili svůj strach skrývat. Z ordinace vyšla zdravotní sestra. “Pan a paní Martinézovi,” řekla jejich jména a oba se na ni podívali, “pojďte prosím dál,” pobídla je. Alejandro a Raquel se na sebe podívali, úsměvem si dodali odvahu, ještě pevněji se stiskli, vstali a vešli dovnitř. “Dobrý den, pane doktore,” usmála se Raquel na svého doktora. “Dobrý den,” usmál se na ni doktor a poté i na Alejandra, “jsem rád, že jste přišla i s manželem.” “Ano, to je můj manžel Alejandro Martinéz,” představila ho Raquel a Alejandro podal doktorovi ruku. “Těší mě, pane doktore,” usmál se na něj Alejandro. “Také mně těší, pane Martinézi,” odvětil doktor s úsměvem, “prosím, posaďte se,” ukázal na dvě židle proti němu a sám se posadil na svou židli. Alejandro a Raquel se posadili a znovu se chytli za ruce. “Myslím, že to teď nebudeme protahovat zbytečnými řečmi,” řekl jim doktor, “nejdřív vám oběma uděláme několik testů a teprve poté, až budeme znát výsledky, probereme vaše možnosti. Souhlasíte?” Alejandro a Raquel přikývli. “Výborně, tak začneme,” řekl doktor. Alejandro a Raquel se na sebe naposledy podívali a poté Raquel odešla s doktorem do jedné místnosti a zdravotní sestra odvedla Alejandra do druhé místnosti.

“Ahoj Carolino,” usmál se José Manuel, když otevřel dveře svého bytu a za nimi stála Carolina, “pojď dál,” pobídl ji a Carolina vešla. “Je tady Carlos?” zeptala se ho. “Je ve svém pokoji,” odpověděl jí José Manuel, “a promiň, už musím jít,” dodal a odešel. Carolina se zhluboka nadechla a šla za Carlosem. Carlos ještě tvrdě spal. Carolina vešla do pokoje a málem Carlose, v tom nepořádku, ani nenašla. “Carlosi, vzbuď se,” cloumala s ním. Carlos sebou zavrtěl. “Co je? Nechte mě spát,” zabručel. “Carlosi, vstávej! Musíme si promluvit,” naléhala na něj Carolina dál a snažila se ho zvednout. “Nech mě,” odstrčil ji Carlos a nechtěně se posadil, “tak co chceš?” zeptal se jí otráveně. “Proč jsi mi včera celý den nebral telefon?” vynadala mu Carolina. “Protože jsem neměl náladu se s tebou bavit,” odsekl jí Carlos, vstal a šel do kuchyně. Carolina šla za ním. “Jestli sis nevšimnul, tak s tebou mluvím,” zakřičela na něj Carolina. “Prosím tě, nekřič,” zamračil se Carlos, “příšerně mě třeští hlava,” dodal a nalil si do sklenice vodu. “Carlosi, musíme to přeci vyřešit,” naléhala na něj Carolina. Carlos se napil a prázdnou skleničku položil na sektorku. “Tak ještě jednou, Carolino,” podíval se jí zblízka do očí, “já nic řešit nebudu! Je to tvůj problém, tak si ho vyřeš! A ještě jednou ti připomínám, že máš na výběr…” na chvíli se odmlčel, “…buď dítě nebo náš vztah!” “Ale, Carlosi já…” “A teď dovol, jdu se osprchovat,” skočil jí Carlos do řeči, sundal si tričko a odešel do koupelny. Carolina byla na dně. Nevěděla, co má dělat.

Marisol fotila Natalii a Stacie pro novou kolekci. Natalia měla na sobě černé mini šaty bez ramínek, Stacie měla ty samé, ale v bílé barvě. “Perfektní, dáme si desetiminutovou pauzu,” zvolala Marisol, “jdu si vyměnit film,” dodala a odešla ke svému stolu. Natalia chtěla jít za Marisol, ale Stacie ji zadržela. “Natalie, počkej. Chci si s tebou promluvit,” řekla jí. “A o čem chceš mluvit?” zeptala se jí Natalia. “Tak třeba jaký bylo focení u vodopádů?” zeptala se jí Stacie. “Dobrý. Myslím, že se fotky vydařily,” odpověděla Natalia, “omluv mě. Musím říct něco Marisol,” dodala a odcházela. “No jo naše protekční hlavní hvězda se nebude vybavovat s obyčejnými zaměstnanci,” podotkla Stacie ironicky. Natalia se zastavila a otočila se zpátky k ní. “Protekční hvězda? Na co narážíš?” nechápala. Stacie k ní přistoupila. “Tak máš tu svoji nejlepší kamarádku Marisol a taky jsem čistě náhodou zaslechla, že je Chris zamilovaný do nějaké Vanessy a ty se jí prý hodně podobáš,” řekla provokativně, “tak to se potom nejlepší zakázky jenom hrnou! A taky by mě zajímalo, když jste byli ty dva dny spolu s Chrisem úplně sami, jestli se o něco pokusil?” zeptala se s ironickým úsměvem. Natalia jí její ironický úsměv opětovala. “Promiň mi, ale já tu žádnou protekci nepociťuju. Jestli ti jde o to focení u vodopádů, já jsem se o to nikoho neprosila. A jestli jsi o to měla zájem ty, stačilo říct, já bych ti to s radostí přenechala,” řekla jí s vítězným úsměvem, “a taky by mě zajímalo, kdy se z nás dvou staly nejlepší kamarádky, které se vzájemně svěřují se všemi detaily svého milostného života,” dodala ironicky, “nějak jsem na to zapomněla.” Stacie na to už nestačila reagovat, protože do ateliéru vešla Jessica. “Natalie,” oslovila ji. “Co je?” zeptala se jí Natalia. “Chris chce s tebou okamžitě mluvit,” odvětila Jessica otráveně a odešla. Natalia se podívala na Stacie, jejíž úsměv říkal, že se jí právě potvrdila její domněnka. “Chris je můj šéf a já jsem jeho zaměstnankyně,” řekla jí Natalia, “tak v tom hned nehledej kdo ví co,” zdůraznila a odešla. “To vykládej někomu jinýmu,” pomyslela si Stacie, “ale já si tě, děvenko, pohlídám. Uděláš jednu chybu a hlavní hvězdou budu já!” Začala se vítězně usmívat.

David zastavil v jedné ulici. Zůstal sedět v autě a díval se do papírku, jestli je opravdu na správné adrese. Vystoupil z auta a šel k jednomu domu. Zastavil se u branky, chystal se zazvonit, ale z toho domu právě vyšla mladá dívka. Došla k brance, otevřela a vyšla ven. “Hledáte někoho?” zeptala se Davida. “Ano, já se chci zeptat, jestli tu bydlí Alexandra Olmedo?” zeptal se jí David. Tou dívkou byla Rebeca, která při vyslovení jména své sestry, úplně ztuhla. “Promiňte, ani jsem se nepředstavil,” omluvil se jí David, “já jsem David Morales, policejní komisař,” představil se jí a podal jí ruku. Rebeca mu ruku stiskla. “Rebeca Olmedo,” představila se mu, “já jsem Alexandřina mladší sestra.” “Aha, moc mě těší,” usmál se na ni David, “a je vaše sestra doma?” zeptal se jí. “Moje sestra není doma už sedm let,” odvětila Rebeca smutně, “proč ji vůbec hledáte?” “Víte já…je to takové zvláštní…nevím, jak vám to mám vysvětlit,” nedokázal se David vyjádřit, “předevčírem do mě vrazila a hned zase utekla, protože právě ukradla jedné ženě kabelku, ale to jsem v tu chvíli nevěděl. Ještě ten den jsem si o ní našel pár informací, a proto jsem teď tady. Asi mi to nebudete věřit, ale nejsem tady jako policista, spíš mě jen zajímá, proč tak krásná žena jako vaše sestra je častěji ve vězení než na svobodě?” “To je hodně dlouhá historie,” řekla Rebeca smutně, “Alexandra měla před sebou slibnou budoucnost, ale stačilo jedno klopýtnutí a nepochopení vlastní rodiny, které ji dostalo tam, kde je teď! Kdybych tak mohla vrátit čas,” dodala chvějícím se hlasem. “Promiňte, já jsem se nechtěl plést do vašich problému. Jen od té doby, co jsem Alexandru viděl, ji nějak nemůžu dostat z hlavy,” pousmál se David, “chtěl bych ji najít a pomoct jí!” Rebeca se na něj usmála. “Můžu vás o něco poprosit?” zeptala se ho. “Samozřejmě,” odvětil David. “Jestli Alexandru najdete, dáte mi vědět? Musím s ní mluvit a poprosit ji o odpuštění,” dodala zahanbeně. “Jakmile se o Alexandře něco dozvím, zavolám vám,” usmál se na ni David. Rebeca mu jeho úsměv opětovala. “Děkuju vám!”

Chris seděl ve své kanceláři a zapisoval něco do počítače. Někdo mu zaklepal na dveře. “Pojď dál, Natalie,” zavolal a pokračoval dál v práci. Natalia vešla dovnitř a zůstala stát u dveří. “Co potřebuješ?” zeptala se ho. “Hned jsem u tebe,” odvětil Chris, který se stále díval do počítače, “jenom si to ještě uložím,” kliknul na ikonku na obrazovce a soubor zavřel. Až teď se na Natalii podíval a při pohledu na ni, zapomněl na všechno kolem sebe. “Proč se na mě tak díváš?” znervózněla Natalia. “Jsi nádherná,” zvolal Chris zasněně. “Chrisi, jestli sis mě zavolal jen kvůli tomuhle, tak já zase jdu,” odvětila Natalia podrážděně a otevřela dveře. “Ne, prosím tě, neodcházej,” řekl jí a postavil se. Natalia dveře zavřela a otočila se k němu. “Tak o čem jsi chtěl mluvit?” zeptala se ho. Chris si rozepnul sako a šel k ní. “Chtěl jsem se tě zeptat. Ty chodíš s Davidem?” zeptal se jí opatrně. Natalia na něj vytřeštila oči. “Ne, nechodím!” zdůraznila, “jak si na to přišel?” “Protože ráno na mě před firmou čekal a důrazně mi kladl na srdce, že tě mám nechat na pokoji,” odvětil Chris. “Cože?” vykřikla Natalia, “já ho přerazím!” řekla naštvaně, “promiň, Chrisi, promluvím si s ním a už se to nestane,” dodala. “Ale to je v pořádku,” mávnul nad tím rukou Chris, “na jednu stranu se mu ani nedivím. Je do tebe zamilovaný a prostě žárlí. Nebo se pletu?” “Máš pravdu,” odpověděla Natalia váhavě. “A ty jsi do něho zamilovaná?” zeptal se jí Chris. “Ne, nejsem! Byl, je a bude to jen můj kamarád,” zdůraznila, “já nejsem zamilovaná vůbec do nikoho!” dodala po chvíli. “Vůbec do nikoho?” zeptal se jí Chris a přiblížil se k ní. “Vůbec do nikoho!” zopakovala Natalia a couvala před ním. “Ani malinko,” naléhal na ni Chris, přibližoval se k ní, zatímco ona před ním couvala. “Ani malinko,” řekla Natalia a ještě více znervózněla, když narazila do zdi a nemohla se už tak Chrisovi vyhnout. “Ani trošičku,” zašeptal jí Chris do ucha, chytnul jí kolem pasu a přitisknul se k ní. Natalia měla srdce až v krku. Jeho rty se začaly přibližovat k těm jejím, a když se jemně dotkly rtů toho druhého, Natalia se mu vytrhla. “Tak já jdu zase pracovat. Marisol na mě už určitě čeká,” řekla nervózně a utekla pryč. Chris se zasněně usmál.

Byl večer. Alejandro a Raquel celý den prodělávali různé testy a nyní seděli v ordinaci a čekali na doktora. “Bude to určitě dobré, miláčku” uklidňoval ji Alejandro a chytil ji za ruku. “Snad máš pravdu,” vzdychla Raquel. Do ordinace vešel doktor se složkou v ruce a posadil se ke stolu. “Tak jaké jsou výsledky, pane doktore?” zeptala se ho Raquel. “Mám pro vás dobrou, ale i špatnou zprávu,” odvětil doktor vážně. “Nejdřív tu dobrou, pane doktore,” poprosil ho Alejandro. Doktor přikývl. “Ta dobrá zpráva je, že oba dva mít děti můžete,” řekl jim. Alejandro a Raquel se na sebe šťastně usmáli. “A tedy ta špatná?” zeptala se ho Raquel. “Oba dva mít děti můžete…” na chvíli se doktor odmlčel, “…ale nemůžete je mít spolu!” Alejandro a Raquel na něj nechápavě hleděli. “Prosím?” zvolal Alejandro, “co je to za nesmysl?” “Je mi to opravdu líto,” řekl doktor, “ale bohužel i takové případy se stávají. Je to…” “Tak moment!” přerušil ho Alejandro a postavil se, “vy mi chcete říct, že můžu mít dítě s každou ženou, kterou potkám na ulici, jenom ne se svojí vlastní ženou?” křičel nepříčetně. Raquel se postavila a chytla ho za ruku. “Alejandro, prosím tě, uklidni se,” snažila se ho uklidnit. “Ne, já se nechci uklidnit,” zakřičel na ni Alejandro a vytrhl se jí, “to prostě není možný! Odmítám tomu uvěřit!” “Pane Martinézi, prosím, posaďte se! Všechno vám vysvětlím a i tak máte spoustu možností, jak mít spolu děti,” řekl mu doktor. “Ne, ne, ne, já nechci slyšet žádný další možnosti,” zakřičel na něj Alejandro, “já chci jen dítě se svou ženou, s ženou, kterou miluju! Chci snad tolik?” “Alejandro, prosím tě, musíš se uklidnit,” snažila se ho Raquel znovu uklidnit. “Já nemůžu,” řekl Alejandro zoufale a vyběhl z ordinace. “Alejandro, počkej,” volala na něj Raquel, ale bylo to zbytečné. Otočila se k doktorovi. “Pane doktore, moc se vám za svého manžela omlouvám,” omluvila se. “To je v pořádku! Sám nevím, jak bych v takové situaci reagoval” odvětil doktor chápavě, “můžu tedy alespoň vám říct vaše další možnosti?” zeptal se jí. “Ano, pane doktore,” přikývla Raquel, “všechno to pak manželovi řeknu,” dodala a posadila se. “Jste neuvěřitelně silná,” pousmál se na ni doktor a posadil se, “to na vás obdivuji!” Raquel se na něj usmála, i když uvnitř velmi trpěla, když jí Alejandro v tak těžké chvíli nechal samotnou.

Gabriela a Jessica seděly v restauraci u barového pultu. Jessica Gabriele odpoledne zavolala, aby se pro ni po práci stavila, aby ji mohla informovat, co dělal Chris celý den. “Tak o čem se bavili? Co se tam dělo?” vyptávala se Gabriela hystericky na všechny detaily, když jí Jessica řekla, že si Chris k sobě do kanceláře zavolal Natalii. “Tak to ti holka, nepovím,” odvětila Jessica, “protože po tom, co jsem Natalii řekla, že má ke Chrisovi jít, tak mě na chodbě zastavil Gustavo a poslal mě pro nějaké papíry do účtárny.” “Bože můj, tak proč jsi mi to vůbec říkala, když nic nevíš!” rozčilovala se Gabriela a napila se drinku, který stál před ní. “Ale vrátila jsem se, když zrovna Natalia odcházela,” řekla Jessica. “No a co?” vyzvídala Gabriela. “Málem mě porazila, jak rychle z tý kanceláře vyběhla,” odvětila Jessica, “a tvářila se, jak kdyby spáchala nějakej zločin,” dodala se smíchem. “Ta potvora,” zvolala Gabriela nenávistně, “asi si za Chrisem zajedu a bude mi muset vysvětlit, proč s ní tak nutně musel mluvit,” dodala a postavila se. “Uděláš mu zase žárlivou scénu?” smála se Jessica a také se postavila. Gabriela se na chvíli zamyslela. “Tentokrát zkusím jinou metodu,” vítězně se usmála, z kabelky vytáhla peněženku a na pult položila peníze. Právě tam přišel číšník, peníze si vzal a rozloučil se s nimi. Gabriela a Jessica vyšly ven a společně došly k autu Gabriely. “Jakou metodu?” zeptala se jí Jessica. “Tentokrát budu naprosto klidná, připomenu mu tak staré časy a ještě k tomu je oživím,” odpověděla Gabriela s vítězným úsměvem. “Je mi to jasný,” smála se Jessica a začala hledat něco v kabelce, “já nemám klíče od auta,” zvolala po chvíli, “musela jsem je nechat v práci.” “Tak já tě domů odvezu,” nabídla jí Gabriela. “Ne, to je dobrý, vždyť je firma kousek odtud,” odvětila Jessica, “tak mi zítra budeš vyprávět, jak si dopadla,” dodala se smíchem a odešla. Gabriela se opět začala vítězně usmívat, nastoupila do auta a odjela.

David byl ve svém bytě. Seděl na gauči a sledoval televizi. V tom někdo zaklepal na dveře. David vstal a šel otevřít. “Jakým právem jsi to udělal?” obořila se na něj Vanessa a bez pozvání vešla dovnitř. “Mám se dobře. Dík za optání,” podotkl David ironicky a zavřel dveře. “Davide, nejsem tady kvůli zdvořilostní návštěvě,” řekla mu Vanessa naštvaně. “To jsem si všiml,” odvětil David znovu ironicky, posadil se zpátky na gauč a zadíval se na televizi. “Davide, proč jsi šel za Chrisem?” zeptala se ho Vanessa naštvaně. David se díval na televizi a nereagoval. Vanessa vzala ze stolu ovladač a televizi vypnula. “Budeš se na mě dívat, když s tebou mluvím,” okřikla ho. David se na ni podíval. “Vstala jsi dneska levou nohou?” vtipkoval a postavil se. “Nech toho a konečně mi odpověz!” zvýšila na něj Vanessa hlas, “proč jsi šel za Chrisem a vykládal mu ty nesmysly?” “Protože moc dobře víš, že s tou tvojí pomstou nesouhlasím,” odvětil David klidně. “A čeho jsi tím chtěl dosáhnout?” křičela na něj Vanessa, “myslel sis, že ti poděkuju, když mě prozradíš?” “Já ani nevím, co jsem chtěl,” zakřičel na ni David, “jenom prostě nemůžu vystát, že je ten chlap pořád s tebou! Co mám dělat, aby si konečně otevřela oči!” “Prosím tě, Davide, o čem to mluvíš?” nechápala Vanessa. “Co mám dělat, aby si konečně pochopila, že ten chlap není pro tebe! Že tou pomstou ničíš hlavně sebe! Kdy konečně pochopíš, že to já tě opravdu miluju!” vykřičel jí David do očí a než Vanessa stačila něco říct, umlčel jí polibkem.