Vanessa od sebe Davida odstrčila. “Davide, co to zase děláš?” zakřičela na něj. “Vanesso, promiň,” omlouval se jí David, “já nevím, co to do mě zase vjelo!” “Ale já vím,” odvětila Vanessa, “zase do tebe vjela ta tvoje naprosto nesmyslná žárlivost!” David chtěl něco říct, ale Vanessa ho nepustila ke slovu. “Ne, Davide, teď budu mluvit já!” řekla mu zvýšeným hlasem, “konečně si uvědom, že ty nemáš k žárlivosti žádný důvod! Protože my dva spolu nechodíme! Jsme jenom kamarádi! My se nemusíme toho druhého vyptávat, kde byl a s kým byl, a proto si nemusíme dělat žárlivé scény!” “Já jsem ale Chrisovi nedělal žárlivou scénu!” obhajoval se David, “jen jsem ho upozornil na to, že nejsi sama! Že já tě před ním ochráním!” “Ale já žádnou ochranu nepotřebuju!” zakřičela na něj Vanessa, “dokážu se o sebe postarat sama!” “O tom teda dost pochybuju,” odvětil David ironicky, “stačí, aby se na tebe ten chlap podíval a tobě se rozklepou kolena, protože jsi do něj pořád zamilovaná!” vykřičel jí do obličeje. “Jo, možná jsem,” vyhrkla ze sebe Vanessa. David ztuhnul. “Já nevím, co ke Chrisovi cítím,” řekla mu Vanessa, “ale jedno vím jistě. Tebe nemiluju a nikdy milovat nebudu!” zdůraznila. “Proč jsi na mě tak zlá?” zeptal se jí David smutně. “Proboha, Davide,” zvolala Vanessa zoufale, “já jsem to nechtěla říct tak tvrdě, ale když ty mi nedáváš jinou možnost! Už tolikrát jsem ti to zopakovala, ale ty si nedáš říct!” David zesmutněl a sklopil oči. Vanessa k němu přiblížila a chytla ho za rameno. “Davide, já tě mám moc ráda!” usmála se na něj, “a chci, aby si byl šťastný! Ale věř mi, že se mnou bys to štěstí nenašel! Najdi si konečně někoho, kdo tvou ochranu a lásku bude opravdu potřebovat!” dodala, políbila ho na tvář a odcházela. “Nikdy, neříkej, nikdy!” zvolal David sebejistě, když Vanessa otvírala dveře. Vanessa se zastavila, chvíli nad tím přemýšlela, ale nijak na to nereagovala a odešla.

V agentuře se otevřely výtahové dveře a vyšla z nich Jessica. Namířila si to rovnou do kanceláře. Hned ode dveří viděla klíče od auta na stole. Vzala je a schovala do kabelky. Zrovna když se chystala odejít, uslyšela z jedné z kanceláří nějaké zvuky. Bylo jí to divné, protože v agentuře už nikdo neměl být. Šla ke dveřím, nakoukla dovnitř a u stolu uviděla sedět zničeného Alejandra s lahví whisky v ruce. “Alejandro, co se ti stalo?” zeptala se ho vyděšeně a šla k němu. Alejandro byl až příliš opilý na to, aby ji vnímal. Jessica si sedla na stůl a vzala Alejandrovu tvář do dlaní. “Co se ti stalo?” zeptala se ho znovu. “Jessico?” zvolal Alejandro překvapeně, když si až teď všiml, že už v kanceláři není sám. “Ano, jsem to já,” usmála se na něj Jessica, “tak copak se stalo? Svěř se mi!” Alejandro dopil whisky, která mu zbývala v lahvi. “Právě jsem zjistil, že můžu mít dítě s každou ženskou, na kterou se jenom podívám, ale se svojí ženou ho mít nemůžu,” vysvětloval opileckým hlasem, “no není to ironie?” dodal a začal se hystericky smát. “To mi je líto,” litovala ho Jessica, přitom ho hladila po vlasech a vychutnávala si to, že se ho může dotýkat. Alejandrův smích se změnil v pláč. “Proč? Proč se to muselo stát zrovna nám?” vzlykal. “Pojď sem,” utěšovala ho Jessica, pomohla mu postavit se a objala ho. Alejandro se stěží držel na nohou. Jessica se od něj odtáhla. “To se určitě nějak vyřeší, uvidíš,” uklidňovala ho a se chtivým výrazem mu přejela prstem po rtech. Alejandro se na ni chvíli zmateně díval a nakonec ji začal vášnivě líbat. Jessica jeho polibky stejně vášnivě opětovala. Alejandro ji k sobě pevně tiskl, mezitím shodil ze stolu všechny věci a položil ji na něj. Doslova z ní serval halenku a začal ji líbat na krku. Jessica mu prsty zajela do vlasů a se slastným výrazem si vychutnávala tuto chvíli, na kterou tak dlouho čekala. Na chvíli, kdy se bude s Alejandrem milovat.

Chris byl ve svém pokoji a spal. Do jeho pokoje vešla Gabriela. Když viděla, jak spí, začala se vítězně usmívat. Svlékla se do spodního prádla a lehla si k němu. Rukou mu přejela po hrudníku a začala ho líbat. Chris se pomalu probíral a její polibky opětoval, aniž by si uvědomil, koho to vlastně líbá. Chvíli se velmi vášnivě líbali, když najednou Chris mezi polibky řekl: “Natalie!” Gabriela to samozřejmě slyšela, nejraději by mu udělala scénu, ale nechtěla kazit tu krásnou chvíli, a tak ho líbala dál. Teprve poté se Chris úplně probudil a od Gabriely se odtáhl. “Gabrielo, co tu děláš?” zeptal se jí zmateně a promnul si oči. “No co asi?” odvětila Gabriela chtivě, pohladila ho po tváři a znovu ho políbila. Chris ji od sebe odstrčil a vstal z postele. “Chrisi, kam jdeš?” nechápala Gabriela. “Já nikam, ale ty,” řekl jí Chris, “promiň mi to, Gabrielo, ale já na to teď nemám náladu!” Gabriela se tvářila jako, že to neslyšela, vstala, šla k němu a znovu ho začala líbat. “Gabrielo, ty jsi mě neslyšela?” odstrčil ji od sebe Chris znovu. Gabriela se na něj nenávistně podívala a začala se oblékat. “Aspoň se nevymlouvej na náladu!” zakřičela na něj Gabriela, “nechceš se mnou nic mít kvůli tý hlupačce Natalii!” Chris mlčel. “Jak dlouho ještě budu muset čekat, než se do mě zamiluješ, Chrisi?” křičela na něj Gabriela hystericky, “nejdřív jsem musela dobu čekat, než se mladý pán vzpamatuje z toho, že se mu ztratila ta jeho chudinka Vanessa, a teď zase budu muset čekat, než se mladý pán vzpamatuje z toho oparu jménem Natalia! A to, že si mi občas řekl při milování Vanesso, na to už jsem si zvykla, ale ty už teď začínáš i s tou proklatou Natalií a na to já už opravdu nemám!” “Gabrielo, já vím, že ti tím ubližuju,” řekl Chris smutně, “a nechci ti dál ubližovat! Proto bychom si měli velmi vážně promluvit o našem…” “Na to ani nepomysli, Christiane Martinézi!” upozornila ho Gabriela vážně, “to já se stanu tvojí ženou! A žádná Vanessa, Natalia nebo jiná potvora mi tě nesebere!” zdůraznila a uraženě odešla.

Marisol vyšla ze své ložnice. Zívala, protože jí někdo probudil boucháním na dveře. “Kdo je to?” zvolala otráveně, když šla ke dveřím. “To jsem já,” ozval se za dveřmi Vanessin hlas. Marisol otevřela dveře. “Marisol, promiň, já vím, že je pozdě,” omluvila se jí Vanessa, políbila ji na tvář a vešla dovnitř. “Jenom trošku pozdě,” pronesla Marisol s otráveným výrazem a zavřela dveře. “Já vím, že nesnášíš, když tě někdo vzbudí,” řekla jí Vanessa, “ale já ti toho musím tolik říct! Do zítřka už bych to nevydržela! Ani v práci jsme si dneska nestihly promluvit a i kdybychom to stihly, tak bychom zase nemohly probrat to, co se mi stalo před chvíli a…” “Vanesso, zpomal!” přerušila ji Marisol, “v tomhle stavu nedokážu vnímat tak rychle, takže hezky pomalu!” dodala a posadila se na gauč. Vanessa si přisedla vedle ní. “Právě jdu od Davida, protože jsem mu šla vynadat za to, že si ráno počkal na Chrise a řekl mu, aby mě nechal na pokoji…teda Natalii!” “Počkej! David si došlápnul na Chrise?” vykulila na ni oči Marisol. “Jo to ale není ještě všechno,” řekla jí Vanessa, “co myslíš, že na mě zase David zkoušel?” “Zase to byla ta stejná písnička?” zvolala Marisol, “že tě miluje a že jen s ním budeš šťastná?” “A dneska k tomu přidal i polibek!” doplnila ji Vanessa. “On si nedá pokoj,” odvětila Marisol zoufale, “a jak si se vůbec o tom dozvěděla, že byl za Chrisem?” Vanessa se na ni provinile usmála. “No jo od Chrise, že se vůbec ptám,” smála se Marisol. “No a to ti musím říct!” řekla jí Vanessa vzrušeně a chytla jí za ruce, “s Chrisem jsme se zase skoro políbili!” “A co je skoro?” nechápala Marisol. “No víš, my jsme se, my jsme se,” snažila se jí to nějak Vanessa vysvětlit a přitom na tu chvíli usilovně myslela, “naše rty se jen tak jemně dotkly. Marisol, to snad nebyla ani vteřina, ale já si myslela, že snad na místě umřu!” rozplývala se. “Holka, ty seš v tom až po uši!” vzdychla Marisol. Vanessa jí musela dát za pravdu. Na jednu stranu byla šťastná, že může být zase s Chrisem, ale na druhou stranu se cítila provinile, že mu tak lehce podléhá.

Bylo velmi brzy ráno. Alejandro se probouzel a jako první ho zasáhla ukrutná bolest hlavy. Ta ale mnohem krutější bolest teprve měla přijít. Alejandro se rozespale díval kolem sebe a nechápal, proč je nahý. Při oblékání si začal vybavovat předchozí den, ale co se stalo po tom, co vyběhl z ordinace, si nepamatoval. “Kde mám košili?” ptal se sám sebe, když si zapínal kalhoty. Do kanceláře vešla Jessica a měla jeho košili na sobě. “Dobré ráno, miláčku!” usmála se na něj. “Jessico!” zvolal Alejandro vyděšeně, “co co co tady děláš? Proč proč máš na sobě mo-moji košili?” koktal. “Šla jsem si dát do kuchyňky kafe, a tak jsem si ji půjčila, protože moje halenka je už na odpis,” smála se a sebrala svou halenku ze země, “no podívej se, co si mi s ní udělal! Byl jsi tak vášnivý, že si mi ji úplně rozerval!” dodala se chtivým úsměvem. “Jessico, o čem to tu mluvíš?” nechápal Alejandro, “já si nic nepamatuju!” “Ale tohle mi neříkej!” řekla mu Jessica smutně a pověsila se mu kolem krku, “neříkej mi, že si nepamatuješ tu vášnivou noc, kterou jsme spolu prožili!” dodala a chtěla ho políbit. Alejandro ji od sebe odstrčil. “Jessico, co to povídáš za nesmysly!” odmítal tomu věřit. “Tak ty si vážně nic nepamatuješ?” zvolala Jessica smutně, “to si to asi budeme muset brzy zopakovat!” dodala chtivě a pohladila ho po tváři. “Jessico, mezi námi se přece nic nestalo! To není možný!” tvářil se Alejandro zoufale. “Ale stalo! A byla to ta nejkrásnější noc mého života!” usmála se na něj Jessica, “byl jsi opilý, já tě začala utěšovat a najednou si se na mě vrhnul a já nějak nedokázala říct ne!” dodala se smíchem. “Jessico, vrať mi tu košili, musím se vrátit domů,” řekl jí Alejandro rozčíleně. Jessica začínala rozepínat knoflíky a provokativně na něj hleděla. Alejandro se k ní otočil zády a nastavil ruku, aby mu tu košili podala. Jessica mu jí podala, Alejandro si jí oblékl a nechal ji rozepnutou. Otočil se zpátky k Jessice a zakryl jí svým sakem, které držel v ruce. “Jessico, o tom se nesmí nikdy nikdo dozvědět! Byla to chyba, která se už nikdy nestane!” upozornil ji Alejandro, “já miluju Raquel a nechci ji ztratit!” Jessica chvíli přemýšlela a nakonec přikývla. Alejandro jí poděkoval a odešel. “Chvíli si to možná nechám pro sebe,” pomyslela si Jessica, “ale kdo ví? Někdy budu možná mít velkou chuť se o to s někým podělit! A tou nejvhodnější osobou bude právě tvoje manželka!” Začala se hystericky smát.

O pár hodin později vystoupil Miguel z autobusu a šel do práce. Už chtěl vejít do restaurace, když si všiml, že na druhé straně ulice, sedí na lavičce Carolina. Bylo mu divné, co dělá zrovna v téhle ulici, a protože měl ještě chvíli čas, šel se za ní podívat. “Carolino?” zvolal překvapeně, když k ní přišel. Carolina se na něj podívala. “Ahoj Migueli,” pozdravila ho a znovu se zahleděla do země. “Co děláš zrovna tady?” zeptal se jí Miguel, “tak daleko od domova,” dodal a posadil se vedle ní. “Ani nevím,” odvětila Carolina, “brzo jsem se vzbudila a už sem nemohla usnout. Tak jsem se šla projít. Nevěděla jsem, kam jdu, jediné co jsem věděla bylo, že jsem nechtěla být doma a nechtěla jsem jít ke Carlosovi. Tak jsem prostě šla a šla a skončila jsem tady.” “Řekneš mi už konečně, co ti Carlos udělal?” zeptal se jí Miguel opatrně. “Nic mi neudělal!” rozčílila se Carolina a vyčítavě se na něj podívala, “jen teď mezi sebou máme nějaké problémy. Víš, to tak většinou ve vztahu bývá, ale to ty zřejmě nevíš, když s nikým nechodíš!” Miguel zesmutněl. Carolina si uvědomila, že to přehnala. “Migueli, promiň,” omluvila se mu, “já jsem to tak nemyslela!” dodala a chytla ho za ruku. “To nic. Vždyť máš pravdu!” odvětil Miguel, “s nikým nechodím a ta, se kterou bych chtěl chodit je zadaná a navíc o mě nemá ani trochu zájem,” dodal smutně. Dívali se na sebe dlouhými pohledy, až ho nakonec Carolina začala líbat. Miguel byl z toho překvapený stejně jako při jejich prvním polibku, ale její polibek samozřejmě velmi rád opětoval. Chvíli se líbali, když nakonec Carolina polibek přerušila. “Děkuju!” smutně se na něj usmála a odešla. Miguel byl zmatený. Nevěděl, jestli ten polibek znamenal jen lítost nebo jestli k němu Carolina přece jen něco necítí.

“Úplně vidím ten Gabrielin výraz,” smál se Daniel po tom, co mu Chris dovyprávěl, co se stalo včerejší večer, “hele, nechceš to Gabrielino vztekání někdy natočit na kameru. Sice představivost mám dobrou, ale vidět to, to by byla jiná!” dusil se smíchy. “Hlavně, že se dobře bavíš,” podotkl Chris ironicky, “bych ti přál to jednou zažít!” “Ne, díky já jsem spokojený s tím, co mám,” smál se Daniel. “Si myslím!” smál se Chris, “a konečně mi sprav ten notebook, zatím se mi tady jen směješ, ale práce žádná!” “Jo vždyť už to bude,” odvětil Daniel, několikrát kliknul ještě sem a tam a bylo spraveno, “ale, ale, copak to tady máme,” zvolal se smíchem, když se mu při zapnutí notebooku objevila na obrazovce fotka Natalie. “Tak díky za opravu,” tvářil se Chris jakoby nic, notebook zavřel a vzal si ho. “Hochu, ty seš v tom až po uši,” smál se mu Daniel. “To říká zrovna ten pravej,” podotkl Chris ironicky, “všude kam se hnu, tak tě vidím, jak cukruješ s Marisol.” “Jenže my si to cukrování můžeme dovolit,” připomněl mu Daniel, “protože jsem oba svobodní!” Chris se zašklebil. “Teď mě tak napadá,” zvolal Daniel se smíchem, “že bychom si někdy mohli vyjít na rande ve čtyřech. Já a Marisol a ty a Natalia. To by byla sranda!” nepřestával se smát. “Opravdu skvělej nápad,” zvolal Chris s ironickým úsměvem, “ale to bych musel nejdřív Gabrielu vystřelit na Mars a Jessicu hned vzápětí za ní, protože až by Gabriela spadla zase zpátky, tak by jí to Jessica hned nabonzovala, pokud bych ji tam nevystřelil taky.” Daniel se dusil smíchy. “Prosím tě, už jdi,” vyháněl ho, “mám tady spoustu práce a nemůžu poslouchat jen tvoje fórky.” “Správně, správně,” zvolal Chris, “hezky pracuj nebo by se taky mohlo stát, že bych tě mohl vyrazit!” Daniel do něj se smíchem strčil. “Už jdi!” poručil mu. Chris se smál a odešel.

Alejandro čekal v ložnici na Raquel. Když se vrátil domů, nebyla tam. Mezitím se osprchoval a vzal si prášek na bolest hlavy. Pocit viny se ale tak lehce spláchnout nedal. Raquel vešla do dveří. “Ahoj miláčku,” usmál se na ni Alejandro a chtěl ji políbit. Raquel se mu ale obloukem vyhnula. Alejandro zesmutněl, ale pochopil, že si to zasloužil. “Kde jsi byla?” zeptal se jí. “Pan doktor mi na dnešek ráno domluvil schůzku s jedním svým kolegou, ale to by si věděl, kdyby si včera z té ordinace nevyběhl jako šílený,” odpověděla mu Raquel rozzlobeně, “a hlavně kdyby si v noci přišel domů!” zdůraznila mu. “Raquel, já vím, že jsem se choval hrozně,” obhajoval se Alejandro, “ale…” “Žádné ale Alejandro!” zakřičela na něj Raquel, “ty jsi se hlavně choval jako ten největší sobec! Myslel jsi akorát na sebe! Že ty trpíš! Ale co já?!” z očí ji vytryskly slzy, “já jsem tady taky, Alejandro, uvědom si to! Mně to taky bolelo, když nám doktor řekl, že spolu nikdy mít děti nebudeme. A v tu chvíli jsem nejvíc potřebovala tvoji podporu a ty jsi se na mě vykašlal! Nechal si mě tam samotnou!” Alejandro ji pevně objal. “Já vím, já vím, prosím tě, odpusť mi to,” prosil ji zoufale, “slibuju ti, že se změním,” odtáhl se od ní a chytil jí tvář do dlaní, “přísahám, že odteď v tom budeme spolu. Už tě nikdy nenechám samotnou!” Raquel se na něj smutně usmála, políbili se, objali a Raquel si položila hlavu na jeho rameno. “A kde jsi vlastně spal?” zeptala se ho. Alejandro měl štěstí, že Raquel neviděla jeho vyděšený a provinilý výraz. “V kanceláři,” odpověděl Alejandro, “potřeboval jsem si pročistit hlavu, tak jsem chvíli pracoval a nakonec jsem tam usnul.” Raquel pokývnutím hlavy jeho vysvětlení přijala, za to Alejandro by si za ty lži nejraději nafackoval.

Gabriela byla v ateliéru. Vykukovala ze dveří na chodbu a čekala, až přijde Natalia. Natalia právě vystoupila z výtahu a Gabriela se běžela schovat za roh. Po chvíli Natalia vstoupila do ateliéru, Gabriela vyšla zpoza rohu a vrazila do ní. “Natalie, promiň, já jsem si tě vůbec nevšimla,” předstírala, že to bylo zcela náhodné. “To je dobrý, nic se nestalo!” odbyla jí Natalia. “Víš, já mám dneska tak dobrou náladu, že nevidím, neslyším,” smála se Gabriela. Natalia se na ni ironicky usmála a odcházela do své šatny. “To se ani nezeptáš, proč mám dobrou náladu?” zavolala na ni Gabriela. Natalia vzdychla a vrátila se k ní. “Gabrielo, mně nezajímá jestli máš dobrou nebo špatnou náladu,” řekla jí, “protože ty jsi ten poslední člověk na světě, o kterého bych se zajímala!” “Mně je jedno, jestli se o mě zrovna ty zajímáš nebo nezajímáš,” pronesla Gabriela s vítězným úsměvem, “hlavně, že se o mě zajímá můj Chris,” dodala s důrazem na slovo “můj”, “včera jsem spolu prožili tak žhavou noc jako ještě nikdy!” rozplývala se. Natalia se navenek tvářila vážně, jako že jí vůbec nedělá potíže poslouchat Gabrieliny řeči, ale uvnitř velmi trpěla. “Víš, Chris je při milování tak něžný a vášnivý zároveň a…” rozplývala se Gabriela dál, aniž by tušila, že otevřenými dveřmi vešel dovnitř Chris. Natalia ho pochopitelně hned uviděla, ale nedala na sobě nic znát. Chris se postavil za Gabrielu a zamyšleně ji poslouchal. “Včerejší noc s Chrisem byla prostě nezapomenutelná!” skončila Gabriela své vyprávění s vítězným úsměvem. “Stejně tak nezapomenutelná jako tvoje lži, Gabrielo!” zvolal Chris. Gabriela leknutím úplně nadskočila. “Chrisi?” zvolala vyděšeně, když se k němu otočila, “ty jsi tady?” “Gabrielo, můžeš mi vysvětlit, co mělo tohle znamenat?” zeptal se jí s ledovým klidem Chris. Gabriela se na něj vyděšeně dívala a Natalia nic nechápala.