“Tak mluv, Gabrielo!” naléhal na ni Chris, “proč si Natalii vykládala ty nesmysly?” “Chrisi, já…já…já jsem…” koktala Gabriela. “Anebo víš co, radši neříkej nic!” okřikl ji Chris, “a buď tak hodná a odejdi!” dodal a ukázal na dveře. “Chrisi, ale já…” “Prosím tě, jdi!” nenechal ji Chris domluvit. Gabriela se nenávistně podívala na Natalii a uraženě odešla. Natalia chtěla rychle odejít do šatny, ale Chris ji doběhl a chytil ji za ruku. “Natalie, počkej, prosím!” Natalia znervózněla a pomalu se k němu otočila. “Natalie, chci ti jen vysvětlit, že mezi mnou a Gabrielou nic nebylo, protože…” “Chrisi, ty mi ale přece nemusíš nic vysvětlovat!” odvětila Natalia, “už jsem ti několikrát říkala, že ty jsi můj šéf a já jen tvoje zaměstnankyně. A nezajímá mě, co děláš nebo neděláš ve svém osobním životě!” Chtěla odejít, ale Chris ji nepustil a místo toho si ji k sobě přitáhl. Natalia znervózněla ještě víc. “Proč ti to ale nevěřím?” zvolal Chris zamyšleně a díval se jí hluboko do očí, “proč mi konečně nepřiznáš, že po mně toužíš! Že se celá chvěješ pokaždé, když jsem blízko tebe! Jako právě teď!” Natalia nervózně polkla. Z jeho slov a jeho blízkosti měla co dělat, aby se vůbec udržela na nohou. Dívali se na sebe dlouhými pohledy, až se od něj nakonec Natalia odtáhla. “Mýlíš se, Chrisi!” řekla s ledovým klidem, “kam na tyhle nesmysly chodíš!” zvolala pobaveně, “a omluv mě, musím se jít připravit na focení!” dodala, obešla ho a odcházela směrem ke vchodovým dveřím do ateliéru. “Nechtěla si jít náhodou do šatny?” připomněl jí Chris. Natalia se zastavila, otočila se a i když mu neviděla do tváře, i tak cítila jeho pobavený úsměv. Natalia rychle odběhla do šatny. Chris se zasněně usmíval a odešel. Vanessa byla opřená o dveře šatny a dívala se vzhůru. “Pane Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu, ať neudělám podruhé tu samou chybu!”

O měsíc později

Vanessa přišla ráno do šatny. Své věci si položila na pohovku a šla ke stolu, kde na ni, jako každé ráno posledního měsíce, čekala obrovská kytice rudých růží. Vzala si vizitku, která u růží byla a přečetla si vzkaz, který se každý den opakoval. “Jsi stále v mém srdci! Ch. M.” Vanessa se usmála a zasněně si k růžím přivoněla. Do šatny vešla Marisol, a když Vanessu uviděla, s úsměvem vzdychla. “Tak kdy řekneš Chrisovi pravdu?” zeptala se jí. “Marisol, zbláznila ses?” zvolala Vanessa udiveně. “Já jen, že se tady dennodenně rozplýváš nad květinami od něj a nejradši bys mu za to vběhla do náruče,” odvětila Marisol. “Marisol, to rozplývání je přece součást plánu,” připomněla jí Vanessa. “Ale Chris tě přece nevidí, tak to rozplývání nemusíš tak přehánět,” řekla Marisol s ironickým úsměvem. Vanessa jí její ironický úsměv opětovala. “Vanesso, nebude lepší, když si tu pomstu vyženeš z hlavy?” řekla Marisol. “To teda nebude! Já se Chrisovi pomstím a on pak konečně bude vědět, co to znamená opravdu trpět!” zdůraznila Vanessa. “Ale já pořád nechápu, proč si s tou pomstou už nezačala?” řekla Marisol zamyšleně, “vždyť už Chrise máš tam, kde si ho chtěla mít. Zobe ti z ruky, tak už by stačilo přejít do poslední fáze.” Vanessa přemýšlela, co vhodného na to má říct. “Víš co, já odpovím za tebe,” zvolala Marisol, “ty nechceš přejít do poslední fáze, protože ty si teď užíváš Chrisovo chování! Líbí se ti, jak je k tobě pozorný a jak ti nadbíhá, protože si se do něj znovu zamilovala!” na chvíli se odmlčela a dodala, “ne! Vlastně ty si ho ani nepřestala milovat!” “Marisol, za chvíli dorazí ta významná klientka, tak se musím připravit,” zamluvila to Vanessa a postrkovala ji ven ze dveří. “Vanesso, já miluju, jak se vždycky dokážeš vykecat z důležitých rozhovorů,” odvětila Marisol, když stála venku. “A já vím, že to miluješ, a proto to dělám tak často,” usmála se na ni Vanessa ironicky a zavřela jí dveře před nosem.

Miguel byl v restauraci, stál za barem a připravoval drinky pro zákazníky. Po chvíli tam přišel Chris. Miguel si ho hned všiml a mávnul na něj, aby šel k němu. Chris pokývl hlavou a šel k baru. “Chlape, tebe sem neviděl, ani nepamatuju,” zvolal Miguel se smíchem a podali si s Chrisem ruce. “To víš, jsem teď v jednom kole,” odvětil Chris a posadil se na stoličku. “Co si dáš?” zeptal se ho Miguel. “Jenom minerálku,” odpověděl Chris, “jsem tu jen na skok. Měl jsem nedaleko odtud pracovní schůzku a mám ještě chvíli času, než budu muset jet zase do agentury, tak sem si řekl, že se zastavím na pár slov.” “Tak to jsem rád, že sis vzpomněl na starýho kamaráda,” smál se Miguel a postavil před něj skleničku minerálky. “Tak jak se vede?” zeptal se ho Chris a rozhlédl se po plné restauraci, “vidím, že se taky nenudíš.” “To opravdu ne,” smál se Miguel, “jinak je to pořád stejné. Buď jdu ze školy do práce nebo z práce do školy a stále dokola. Ale co je u tebe nového? Co ty a Gabriela? Co ty, Gabriela a svatba?” ptal se smíchem. “Migueli, prosím tě, slovo Gabriela a slovo svatba neříkej v jedné větě,” zdůraznil Chris se smíchem. Miguel se smál a odnesl zákazníkům drinky. Chris zůstal sedět na baru a zasnil se. “Kdyby tak byla jiná nevěsta!” povzdychl si a představil si Natalii ve svatebních šatech. “Jiná nevěsta?” zvolal Miguel překvapeně, když se vrátil za bar, “jsem pozadu! Nic nevím! Co se děje?” smál se. “To by bylo na dlouho, kamaráde,” smál se Chris, “až bude víc času, tak ti to řeknu!” “Dobře,” zasmál se Miguel a poté zvážněl, “a co je nového ve tvé rodině? Co Carolina?” zeptal se nejistě. “Poslední měsíc jsem svoji malou sestřičku skoro nepoznával,” odvětil Chris, “byla skoro pořád doma. Nedělala scény. Neprotestovala. Ani s Carlosem se vůbec nevídala. Nevíš, jestli se mezi nimi něco nestalo?” “Ne, nevím,” zavrtěl Miguel hlavou a vzpomněl si na jejich poslední setkání, kdy ho Carolina políbila.

Carolina a její kamarádka Veronica Lorenz seděly v nemocniční čekárně. “Carolino, seš si opravdu jistá?” zeptala se jí Veronica. “Ano, jsem,” přikývla Carolina, “poslední měsíc jsem nad ničím jiným nepřemýšlela a bude to tak pro všechny nejlepší!” “A těmi všemi myslíš hlavně Carlose, že jo?” zeptala se jí Veronica. Carolina už nestačila odpovědět, protože z ordinace vyšla zdravotní sestra. “Slečno Martinézová, můžete jít dál,” řekla Carolině. Carolina se objala s Veronicou a vešla do ordinace. “Prosím, posaďte se, slečno Martinézová,” pobídl ji doktor. Carolina se posadila. “Slečno Martinézová, jste si vědoma následků, které vám může zákrok způsobit?” zeptal se jí doktor. “Ano, jsem,” odvětila Carolina. “A opravdu nemáte jinou možnost?” snažil se jí doktor ještě naposledy přesvědčit. “Pane doktore, už jsme o tom spolu mluvili několikrát,” připomněla mu Carolina, “v mém případě není jiná možnost než potrat!” Doktor přikývl, ale velkou radost z toho neměl. “Seleno,” obrátil se na zdravotní sestru, “vezměte pacientku vedle na sál a připravte ji.” “Ano, pane doktore,” přikývla zdravotní sestra, “pojďte se mnou, slečno Martinézová,” usmála se na Carolinu. Carolina vstala a společně se sestrou odcházela do vedlejší místnosti. “Slečno Martinézová,” zavolal na ni ještě doktor, “je tu někdo s vámi? Sice si vás tu pro jistotu do večera necháme, ale někdo by vás měl doprovodit domů.” “Je tu se mnou moje kamarádka,” odpověděla Carolina a se sestrou odešly. “Tak mladá!” povzdychl si doktor smutně.

Pro agenturu ESTRELLAS byl dnes velmi důležitý den. Do agentury totiž dorazila velmi významná klientka, která potřebovala pomoct s propagací nové značky parfému své firmy. Gustavo a Alejandro ji vřele přivítali a dovedli ji do zkušebny s přehlídkovým molem, kde už byli připraveni Natalia, Gabriela, Stacie, Reinaldo a ostatní modelky a modelové. Gustavo a Alejandro si posadili klientku mezi sebe, a zatímco se modelky a modelové procházeli po mole, aby si klientka mohla lépe vybrat vhodný pár pro natočení krátké reklamní upoutávky, pro nafocení plakátů, fotek do časopisů a dalších důležitých věcí, Gustavo a Alejandro jí o každém svém zaměstnanci poskytli pár informací. “Už mám vybráno,” řekla klientka Gustavovi. Gustavo pokývl na zvukaře, který vypnul hudbu a všichni se zastavili a obrátili se k vedení. Klientka se postavila a začala vysvětlovat. “Jistě všichni víte, že tato zakázka je velmi důležitá, jak pro moji firmu, tak i pro vaši agenturu. Pokud se tedy propagace vydaří, spokojeni budou obě strany. A proto jsem se rozhodovala i při výběru. Z pánů jsem si vybrala…” podívala se do svého bloku s poznámkami, “…Reinalda Romera,” Reinaldo na ni s úsměvem pokývl. Stacie se už začala vítězně usmívat, že když si klientka vybrala Reinalda, tak tím pádem musí být vybrána ona. Gabriela se zase vítězně usmívala proto, protože pro tak důležitou zakázku může být vybrána jedině ona a Natalia a ostatní modelky se tvářily zcela přirozeně, jen čekaly na klientčin verdikt. “U dam jsem měla tři favoritky,” pokračovala klientka, “ale nakonec jsem se rozhodla podle úspěchů z poslední doby, a tak jsem si vybrala Natalii Alvarado.” Natalia se na ni děkovně usmála, za to Gabriele a Stacie úsměv ztuhnul. “Vám ostatním děkuji,” usmívala se klientka na všechny, “třeba někdy příště. A teď bych prosila Natalii a Reinalda, pojďte ke mně, musím vám vysvětlit všechno potřebné.” Klientka odešla stranou a Natalia s Reinaldem ji následovali. Stacie odběhla uraženě do šatny a Gabriela se přiřítila ke Gustavovi a Alejandrovi. “Jak jste to mohli dovolit? Proč jsem tu zakázku nedostala já?” zuřila. “Gabrielo, o tom ale rozhodovala jen naše klientka. My jsme do toho mluvit nemohli,” odvětil Alejandro. “Ale Natalia přece nemá tolik zkušeností, aby tu zakázku zvládla,” snažila se je Gabriela přesvědčit. “Gabrielo, Natalia tu pracuje už víc jak tři měsíce,” připomněl jí Gustavo, “a myslím, že po všech jejích úspěších dokázala, že je velká profesionálka.” Gabriela zrudla vzteky a naštvaně odešla.

Bogotá, Kolumbie

“Rogelio, co to děláš?” zeptala se ho Ana María udiveně, když vešla do ložnice a uviděla ho, jak si balí kufr. “Musím jet na služební cestu do Cartageny,” odpověděl Rogelio a pokračoval v balení. “Ale co tak náhle?” podivila se Ana María, “proč si mi to neřekl?” “Protože jsem se to dozvěděl teprve před pár minutami,” odpověděl Rogelio, “je to velice důležité a hlavně neodkladné.” Ana María chápavě přikývla a sklopila hlavu. Rogelio k ní přistoupil, chytil ji za bradu a zdvihl ji hlavu, aby ji viděl do očí. “Bude se mi po tobě stýskat,” řekl a pohladil ji po tváři. “Mně taky,” odvětila Ana María a násilím se na něj usmála. Rogelio ji hladil po obličeji, až ji nakonec chytil pod krkem a jemně ji stisknul. “Doufám, že tu budeš hodná! Nerad bych se o tobě dozvěděl nějaké nelichotivé věci, až se vrátím!” zdůraznil výhružně. “Nemusíš se bát,” odvětila Ana María chvějícím se hlasem a se strachem v očích. “To jsem chtěl slyšet,” usmál se na ni Rogelio, přitáhl si ji k sobě, pevně ji sevřel v náručí a začal ji líbat. Ana María s odporem jeho polibky opětovala. Rogelio polibek přerušil a ještě jednou jí stisknul krk. “Pa, lásko,” řekl, ještě jednou ji políbil a odešel. Aně Maríi jakoby spadl obrovský kámen ze srdce. Ale na jak dlouho?

Caracas, Venezuela

Marisol byla v ateliéru a upravovala světla, aby měly fotky správné nasvícení, když k ní zezadu přiskočil Daniel a objal ji kolem pasu. Marisol se lekla. “Danieli, ty si mě vyděsil,” smála se, “a co tady děláš? To zase nemáš, co na práci?” “Jak zase?” smál se Daniel a otočil si ji k sobě, “mám teď jen malou pauzu,” vysvětlil, “a jak pokračuje zakázka? Kdo byl nakonec vybraný?” “Natalia a Reinaldo,” odpověděla Marisol. “Páni, to musela Gabriela zase zuřit,” smál se Daniel, “že já vždycky přijdu o to nejlepší.” “Nezapomněl jsi na tu dnešní večeři?” změnila Marisol téma. “Samozřejmě, že nezapomněl, jak bych mohl,” usmál se na ni Daniel a políbil ji, “nebo ta večeře bude dneska nějaká výjimečná, že přímo nesmím zapomenout?” dodal se smíchem. Marisol se šibalsky usmála. “Tak trochu,” řekla. “Jak moc trochu?” zeptal se jí Daniel s úsměvem. “Myslím, že jsem připravená udělat v našem vztahu další krok,” odpověděla Marisol a pohladila ho po tváři. Daniel se začal usmívat, protože ihned věděl, na co naráží. “Miluju tě,” řekl jí něžně. “Já tebe taky,” usmála se na něj Marisol. Daniel chytil její tvář do dlaní a něžně se políbili.

K Davidovi do kanceláře vešel jeden z jeho podřízených. “Šéfe, právě jsme zatkli Ortize. Toho dealera drog,” pochlubil se. “Výborně, Cortezi,” pochválil ho David, “dobrá práce.” “Komisař Aguirre ho už vyslýchá,” dodal Cortez, “a ještě jsme zatkli jednu ženu, která si od Ortize právě kupovala zboží.” “A kdo je to?” zeptal se David a přitom se přehraboval papíry, které měl na stole. “Nějaká Alexandra Olmedo,” odpověděl Cortez. David se zarazil. “Kdože? Zopakuj to jméno!” “Alexandra Olmedo,” zopakoval Cortez nechápavě, “už sedí za mřížemi,” dodal. “Přiveď ji do vyšetřovací místnosti!” poručil mu David, “chci ji vyslechnout.” “Ale šéfe, vždyť…” “Řekl jsem ti, aby si ji přivedl do vyšetřovací místnosti,” přikázal mu David zvýšeným hlasem. Cortez přikývl a odešel. David se zamyslel a vzpomněl si na jeho první setkání s Alexandrou. Alexandra na nic nečekala a rychle utíkala pryč. Vyběhla z parku až na okraj ulice, kde narazila do nějakého muže. “Pusťte mě,” zakřičela na něj, protože ji při nárazu chytil kolem pasu. Jakmile se mu ale podívala do očí, zůstala nehnutě stát na místě. U muže se odehrávalo to samé. Tím mužem byl David. Nemohl se vynadívat na její krásnou tvář. David ani nevěděl, co jí řekne, ale něco ho nutilo jít si s ní promluvit a hlavně znovu ji vidět.

“Ne, ne, ne, zastavte to prosím,” ozvala se klientka. Marisol přestala fotit, Natalia a Reinaldo, kteří se kvůli focení drželi v objetí, se od sebe odtáhli, Alejandro a Gustavo si přestali povídat a spolu se zbytkem štábu začali klientce věnovat pozornost. “Teď si to sama zkomplikuju,” začala klientka vysvětlovat, “ale bohužel jsem vybrala špatně. Tím nechci říct, že by Natalia a Reinaldo byli špatní, to rozhodně ne, ale až teď vidím, že vy dva se k sobě nehodíte. A tím pádem bychom tuhle práci mohli předem zavrhnout.” Všichni se na ni šokovaně dívali a nevěděli, co bude následovat. “Reinaldo, je mi to líto,” oslovila ho klientka, “snad se na mě nebudeš moc zlobit, že si nechám Natalii.” “Ne, to je v pořádku,” usmál se na ni Reinaldo, “pro mě je důležité, aby tahle zakázka dopadla dobře,” dodal a odešel do šatny. “Koho ale chcete teď k Natalii najít?” zeptal se klientky Gustavo. Do ateliéru vešel Chris a klientka si ho všimla jako první. “To je on!” zvolala nadšeně, “to je ten ideální partner pro Natalii!” Chris se na ni nechápavě díval a Natalia měla pocit, že se proti ní vždycky všechno spikne.