“Estelo,” prolomil hrobové ticho Gustavo a šel ke Chrisovi, “to je můj mladší syn Christian a…” “Výborně, ještě lepší,” zvolala klientka nadšeně, “takže se na téhle zakázce bude podílet přímo jeden člen vaší rodiny!” “Paní, ale já tady nepracuju jako model,” řekl jí Chris. “Tak si na něj dnes na pár minut zahraješ,” odvětila klientka. “Natalia je velká profesionálka a určitě ti ráda pomůže,” dodala. Natalia jen vyvrátila oči v sloup. “Estelo, myslím, že to není dobrý nápad,” snažil se jí ještě Gustavo přemluvit. “Tahle zakázka je jak pro vás, tak pro nás velmi důležitá, a proto by na ni měli pracovat ti nejlepší,” dodal. “Souhlasím,” přikývla klientka. “A Chris a Natalia budou ti nejlepší,” dodala, otočila se k Natalii a střídavě se dívala na ni a na Chrise. “Chris sice není profesionál, ale v této zakázce jde o to přinutit zákazníky ke koupi našeho parfému. A když lidi uvidí tenhle úžasný pár, tak se prodavači nebudou stačit otáčet. I když teď stojíte daleko od sebe, tak stejně vidím tu chemii a jiskření, které mezi vámi probíhá. A co teprve až budete stát vedle sebe,” usmívala se nadšeně. “Gustavo, já chci Chrise,” zdůraznila. “Pokud nebude Chris, nebude ani zakázka!” dodala vážně. Chris, Gustavo a Alejandro odešli stranou a domlouvali se. Ostatní zatím čekali na jejich verdikt. Po chvíli se vrátili a Chris řekl: “Vidím, že nemám na výběr. Jdu do toho!” usmál se. “Skvěle,” zaradovala se klientka, “tak se běž připravit!” Chris přikývl, prošel kolem Natalie, na kterou se usmál, a odešel. Vanessa byla velmi nervózní. Už tak je nervózní, když je Chris v její blízkosti a teď tu její nervozitu uvidí ještě několik dalších párů očí.

“Co to mělo znamenat, Reinaldo?” nadávala mu Stacie a chodila po šatně sem a tam. “Jakto, že ses z té zakázky nechal tak lehce vyšachovat? Že si jim za to rovnou nepoděkoval!” rozčilovala se. “A co jsem měl podle tebe dělat?” zeptal se jí Reinaldo. “To jsem jim měl udělat scénu, jakou mi teď tady předvádíš ty?” dodal ironicky. “Rozhodně si jim to ale neměl tak ulehčit!” zdůraznila Stacie. “Stacie, nechci se s tebou hádat,” řekl Reinaldo. “Jdu domů,” dodal a odcházel. “To si jen tak odejdeš?” zvolala Stacie naštvaně. “A co tady mám dělat, když už dneska žádné focení nemám,” odvětil Reinaldo. “Tak si jdi!” zdůraznila Stacie. “Já si tady počkám, abych viděla vývoj té katastrofy!” dodala výsměšně. “Takže večer,” řekl Reinaldo a odešel. “Hlupáku!” zašklebila se Stacie.

David stál před vyšetřovací místností a přes sklo se díval na Alexandru. Ta seděla s otráveným výrazem u stolu a podupávala si nohou. David se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Díval se na ni, ale nic neřekl. Jenom položil na stůl složku s jejími informacemi. Alexandra nijak nereagovala. Ani se na něj nepodívala. “Slečno Olmedová jak dlouho znáte Rodolfa Ortize?” začal ji David vyslýchat. Až teď se na něj Alexandra podívala. Připadal jí povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kde ho viděla. “O co ti jde, policajte?” rozčílila se Alexandra a postavila se. “Proč jsem tady? Koupila jsem si od Ortize drogy, takže mě za to tví milí kolegové zavřeli. Tečka. Konec příběhu. Tak mě laskavě doveď zase do cely!” poručila mu. “Slečno Olmedová, já jsem vrchní komisař a se mnou takhle mluvit nebudete!” upozornil ji David. “Jo a co uděláš, když nepřestanu? Rozpůlíš mě a zavřeš mě ještě jednou?” smála se Alexandra, když v tom se zarazila. “Moment, já už si vzpomínám, odkud tě znám,” řekla a znovu se začala smát. “Tak vrchní komisař držel zlodějku ve svých rukou a nechal ji utéct!” posmívala se mu. “Tvoje rodina ti asi musela hodně ublížit!” řekl David smutně. “Moje rodina?” zvolala Alexandra znechuceně. “Co ty víš o mojí rodině?” zakřičela na něj.

Bogotá, Kolumbie

Rogelio dorazil na letiště. Vystoupil z auta a šel ke svému soukromému letadlu. Následovali ho dva jeho bodyguardi. Když došli k letadlu, Rogelio se k jednomu z nich otočil a řekl mu: “Raimundo, ty zůstaneš tady a budeš sledovat Anu Maríu!” Raimundo přikývl. “Obstaráš si foťák a zdokumentuješ mi každý její krok! Ať bude Ana María kdekoliv, ty se tam dostaneš! Je mi jedno jak to uděláš, ale budeš jí sledovat ve dne i v noci!” nařizoval mu Rogelio. Raimundo znovu přikývl. “Kdyby se stalo něco zásadního, zavoláš mi třeba i o půlnoci!” poručil mu Rogelio a nastoupil do letadla.

Caracas, Venezuela

“Ale tak, Natalie! Co je to s tebou?” zvolala klientka zoufale, protože se focení muselo už několikrát přerušit, jelikož to Natalia stále kazila. “S Reinaldem jsi fotila chvíli, ale tam problém nebyl,” dodala. Natalia nemohla říct, že je z Chrise nervózní, protože tím by přiznala, že je vlastně do něj zamilovaná. “Tak ještě jednou, Natalie,” řekla klientka a znovu jí zopakovala, co má dělat. “Chris tu košili nemá rozepnutou jen tak pro parádu. Takže mu pod ní hezky zajeď rukama a pořádně ho obejmi!” Natalia udělala přesně to, co jí klientka řekla a srdce jí bušilo o sto šest. “Výborně,” zvolala klientka, “a ty, Chrisi, ty jsi skvělý,” pochválila ho, “ty ji zase obejmi těma svýma silnýma pažema,” dodala a Chris to udělal. “Paráda,” zvolala klientka. Marisol začala fotit. Udělala několik desítek různých fotek, když jí klientka zarazila. “To stačí, Marisol,” řekla jí a šla ke svému kameramanovi, “a teď natočíme tu poslední fázi.” Téhle věty se Vanessa celou dobu bála, protože v té poslední fázi měla Chrise políbit. S Reinaldem by to byl jen obyčejný pracovní polibek, ale s Chrisem to je přece něco úplně jiného. “Kamera, jedem!” zvolala klientka a kameraman začal natáčet. Natalia a Chris se k sobě začali přibližovat, tak jak jim to předtím klientka vysvětlila, jejich rty se blížily k sobě, až nakonec splynuly v jeden něžný polibek. Chvíli se líbali, když klientka vykřikla: “Stop! Výborné, děkuji za všem za bezvadnou spolupráci!” Šla si potřást rukou s Gustavem a Alejandrem a ostatními zaměstnanci. Všichni svou práci skončili, jedině Natalia a Chris jakoby ji vůbec neslyšeli. Ještě stále se líbali. Postupně si toho všichni začali všímat a čekali, jak to dopadne. Natalia a Chris nakonec polibek přerušili a až poté si všimli, že je všichni pozorují. Natalia od Chrise rychle odstoupila a šla ke klientce. “Paní Estelo, moc vám děkuji, že jste si mě vybrala pro tak důležitou zakázku,” podala jí ruku a odběhla do šatny. Všichni se zadívali na Chrise, který se jen uculoval.

“Tak mi odpověz? Co víš o mojí rodině?” křičela Alexandra na Davida. “Já…já jsem mluvil s tvojí sestrou,” odvětil David opatrně. “Kdo si myslíš, že jsi? Ani neznám tvoje jméno, ale už se mi pleteš do života!” křičela na něj Alexandra. “Já jsem…” chtěl se jí David představit, ale Alexandra ho nepustila ke slovu. “Mě nezajímá, kdo jsi!” zakřičela na něj a byla úplně nepříčetná. “Pamatuj si ale jedno! Že já, Alexandra Olmedo, nemám žádnou rodinu!” vykřičela mu do očí se zdvihnutým ukazováčkem. “Alexandro, já bych ti chtěl pomoct,” řekl jí David smutně. “A kdo se tě o to prosí, policajte?!” křičela na něj Alexandra dál. “A už mi dej pokoj! Chci jít zpátky do cely!” dodala. “Ještě jsem neskončil s výslechem,” řekl David klidně. “Tak já ho ukončím za tebe,” zvolala Alexandra, napřáhla ruku a chtěla mu vrazit facku. David jí ale za tu ruku chytil, přitáhl si ji k sobě a pevně ji sevřel v náruči. Alexandra ihned přestala vyvádět. Vzájemně si hleděli hluboko do očí a přitom cítili něco velmi zvláštního. Když se Alexandra po chvíli vzpamatovala, odstrčila ho od sebe. “Cortezi!” zavolal David na svého podřízeného. Cortez po chvíli vešel dovnitř. “Odveď slečnu Olmedovou zpátky do cely,” přikázal mu David. Cortez přikývl, chytil Alexandru za rameno a vedl ji pryč. Alexandra stačila Davidovi věnovat ještě jeden nenávistný pohled.

Gabriela dotelefonovala a vzteky třískla mobilem o zem. “Gabrielo, už zase?!” zvolala Mirela, když vešla do haly jejich domu. “Co se stalo? A co tady vůbec děláš? Já myslela, že jsi měla fotit nějakou tu důležitou zakázku!” divila se. “To jsem si myslela taky,” řekla Gabriela naštvaně. “Jenže ta blbá klientka si pro tu zakázku vybrala Natalii!” dodala nenávistně. “Aha, tak teď už chápu,” odvětila Mirela. “Jenže to není to nejhorší, mami!” řekla jí Gabriela. “A co může být ještě horšího?” zeptala se jí Mirela. “Ta blbá ženská si pro tu zakázku vybrala Natalii spolu s Reinaldem, ale právě mi volala Jessica, že se jí při tom focení spolu nelíbili, a tak dostala skvělý nápad, že to Natalia nafotí s Chrisem!” vysvětlila Gabriela a byla přitom celá rudá vzteky. “Mami, jak je možný, že to tý zmiji Natalii takhle všechno vychází!” dodala zoufale, posadila se na pohovku a zabořila si hlavu do dlaní. Mirela se zamyslela. “Měla bych jeden nápad,” řekla. Gabriela zvedla hlavu. “Jaký?” zeptala se jí. Mirela si sedla vedle ní a řekla: “Co kdyby sis najala nějakého detektiva, aby o tý potvoře něco zjistil? Každý má nějaké tajemství. Ať už malé nebo velké. A tahle potvora jistě nebude výjimkou!” “Asi máš pravdu, mami,” odvětila Gabriela. “Tenhle nápad si nechám jako poslední řešení. Zatím ještě budu bojovat pouze svými zbraněmi!” dodala s úsměvem.

Jessica donesla Alejandrovi do kanceláře šálek kávy. “Děkuju. Polož to sem,” řekl Alejandro, ukázal na jedno místo na stole a na Jessicu se ani nepodíval. Jessica šálek položila a zůstala stát na místě. “Můžeš jít,” řekl jí Alejandro a díval se do papírů, které měl na stole. Jessica se usmála, šla k němu a svůdně se mu posadila na stůl. “To už se na mě nikdy nepodíváš?” řekla smutně a pohladila ho po vlasech. “Jessico, přestaň!” zvýšil na ni Alejandro hlas, vstal a přešel na druhou stranu. “Už jsem ti tenhle měsíc řekl několikrát, že to, co se mezi námi stalo byla chyba. Zapomeň na to!” zdůraznil. “Alejandro, jak po mně můžeš chtít, abych zapomněla na tu nejvášnivější noc v mém životě!” řekla Jessica provokativně a pohladila ho po tváři. “Jessico, já miluju Raquel a nechci jí ublížit!” zdůraznil Alejandro. Jessica se zašklebila a uraženě odešla z kanceláře. “Už mi začíná docházet trpělivost!” řekla si sama pro sebe. “Jestli mě budeš dál odmítat, Alejandro, tak mi nezbude nic jiného, než to říct tvé milované Raquel!” dodala s vítězným úsměvem.

Večer si Natalia dávala věci do kabelky a chystala se k odchodu, když do její šatny přišel Chris. “Chri…” ani Natalia nestačila říct jeho jméno, protože jí Chris umlčel polibkem. Natalii ani nenapadlo protestovat. Ihned jeho polibky opětovala. V této krásné chvíli však nebyli sami. Okolo otevřených dveří právě procházela Stacie a když je uviděla, vítězně se usmála. “Tak naše holubičky si to nacvičují i mimo kameru!” pomyslela si. “Tohle se mi ještě bude hodit!“