Stacie ještě chvíli pozorovala Natalii a Chrise, jak se líbají, a poté s vítězným úsměvem odešla. “Chrisi, přestaň,” přerušila Natalia polibek, “to nemůžeme!” dodala. “Ale proč ne?” zeptal se Chris zoufale, “vždyť po mně toužíš stejně jako já po tobě. Dokázala jsi mi to dnes odpoledne, kdy si mě jednoduše nechtěla přestat líbat. A bylo ti úplně jedno, že nás pozorují ostatní,” dodal a začal ji líbat. Natalia se chvíli líbat nechala, ale poté polibek znovu přerušila. “A co Gabriela?” připomněla Chrisovi jeho snoubenku. “Ale vždyť mezi Gabrielou a mnou už strašně dlouho nic není!” zdůraznil Chris, “už několikrát jsem se s ní chtěl rozejít,” dodal. “A proč si to teda neudělal?” zeptala se ho Natalia. “A proč ty mi konečně nepřiznáš, že mě miluješ?” položil jí Chris protiotázku. Natalia nevěděla, co mu má na to odpovědět. “Já jsem se ptala první!” řekla nakonec. Chris si ji k sobě přitáhl, svou tvář přitiskl k té její a hladil ji. Natalia slastně zavřela oči a musela se ho chytnout jeho ramenou, aby se vůbec udržela na nohou. Chris se jí podíval do očí. “Miluju tě,” řekl něžně a chtěl ji políbit. Natalia mu to málem dovolila, ale v poslední chvíli se vzpamatovala, vytrhla se mu a utekla pryč.

“Jak se cítíš?” zeptala se Veronica Caroliny, když šly po ulici. “Zvláštně,” odvětila Carolina, “jak kdybych ztratila kus sebe,” dodala a chytla se za břicho. “Ale ono to tak je,” připomněla jí Veronica, “nevím, jestli si udělala dobře,” dodala váhavě. “Veronico, tak už o tom nemluv!” okřikla ji Carolina, “udělala jsem to a už se to nedá vrátit zpátky!” zdůraznila. “Já vím. Promiň mi to,” omluvila se jí Veronica, “kdy to řekneš Carlosovi?” zeptala se. “Zítra ráno za ním zajdu,” odpověděla Carolina, “a už půjdu domů,” dodala, když zastavily před branou domu Martinézových, “děkuju ti, že si tam se mnou dneska šla,” poděkovala Veronice a usmála se na ni. “Od toho jsme přece kamarádky,” usmála se na ni Veronica a objala ji, “tak ahoj a zavolej mi, jak si pochodila u Carlose,” rozloučila se a odešla. Carolina smutně vzdychla a vešla branou k domu.

“Večeře byla vynikající,” chválil Daniel kuchařské umění Marisol. “A to si ještě neochutnal zákusek,” řekla Marisol a šibalsky se usmála. “Tak to se ho už nemůžu dočkat!” usmál se na ni Daniel a políbil ji. “Přijď, až tě zavolám,” řekla mu Marisol s úsměvem, políbila ho a odešla do ložnice. Daniel si nalil do skleničky šampaňské, popíjel ho, při tom chodil po bytě sem a tam a čekal, až ho Marisol zavolá. “Už můžeš!” ozvalo se po pár minutách z ložnice. Daniel položil skleničku na stůl, upravil si košili a zhluboka se nadechl. Poté vešel do ložnice. Ložnice byla osvětlena pouze zapálenými svíčkami a na posteli ležela Marisol pouze v černém spodním prádle. Daniel stál jako opařený. “To tam budeš jen stát a koukat anebo si ke mně lehneš?” zeptala se ho Marisol se smíchem. Daniel si svlékl košili a lehl si k Marisol. “Tenhle zákusek si teda nechám líbit,” smál se a pohladil Marisol po tváři. “Chci, aby tahle noc byla výjimečná,” řekla Marisol. “To já taky,” přikývl Daniel, “miluju tě, Marisol. Miluju tě tak, jak jsem ještě nikdy nikoho nemiloval,” usmál se na ni a políbil ji. “Taky tě miluju, Danieli,” usmála se na něj Marisol. Daniel ji pohladil po tváři, začali se líbat a nakonec se spolu poprvé, velmi něžně milovali.

Stacie se přiřítila domů. Reinaldo by si toho ani nevšimnul, kdyby mu nevypnula televizi. “Stacie, co děláš? Já jsem se na to díval,” rozčiloval se. “Neuvěříš, co jsem viděla, než jsem odešla z agentury,” líčila mu Stacie nadšeně. “Podle toho, jak se tváříš, tak asi vybuchla přinejmenším atomovka,” smál se Reinaldo. “Nech si ty vtipy na jindy,” okřikla ho Stacie, “viděla jsem Chrise a Natalii, jak se líbali,” řekla s vítězným úsměvem a posadila se do křesla naproti Reinaldovi. “No a?” pokrčil Reinaldo rameny. “Jak no a?” rozčilovala se Stacie, “teď máme eso v rukávu. Je to pro nás obrovská příležitost!” upozornila Reinalda. “Příležitost k čemu?” nechápal Reinaldo. “Reinaldo, ty si na blbýho jen hraješ, aby si mě vytočil nebo blbej opravdu seš!” nadávala mu Stacie. “Rozhodni se sama,” smál se Reinaldo. “Tak dobře. Vysvětlím ti to po lopatě,” řekla Stacie otráveně, “zítra dojdeš za Chrisem, oprášíte své staré přátelské vztahy a pohrozíš mu, že pokud konečně nezačneme dostávat pořádné zakázky, tak řekneme Gabriele, že víme o jeho románku s Natalií,” vysvětlila Reinaldovi její promyšlený plán. Reinaldo chvíli přemýšlel nad jejími slovy a nakonec řekl: “Tak za prvé, nemyslím si, že já jsem zrovna ta nejvhodnější osoba, která by měla s tímhle za Chrisem zajít a za druhé si nemyslím, že by to Chrisovi nějak trhalo žíly, kdybychom to Gabriele řekli. Možná, že by nám za to ještě poděkoval, protože sám se jí nemůže zbavit,” smál se. “Ty taky člověku zkazíš všechnu radost,” nadávala Stacie a postavila se, “ale stejně za ním zejtra dojdeš,” přikázala mu a odešla z obývacího pokoje. Reinaldo nad ní mávnul rukou a znovu si zapnul televizi.

Vanessa před chvílí dorazila domů. Šla se osprchovat a mezitím si šla její matka lehnout. Vanessa vyšla ze sprchy v županu a s ručníkem na vlasech. Šla do kuchyně a ohřála si v mikrovlnce pozdní večeři. Když talíř položila na stůl, zazvonil telefon. “Prosím?” řekla Vanessa, když telefon zdvihla. “Vanesso, to jsem já Ana María,” ozval se v telefonu šťastný hlas její starší sestry. “Ano Marío, já tomu nemůžu uvěřit,” zvolala Vanessa radostně a posadila se ke stolu, “jak se máš?” zeptala se jí. Ana María ležela v posteli ve svém bytě a užívala si, že je tam sama. “Dneska velmi dobře,” usmála se. “Tak ráda tě slyším, sestřičko,” usmívala se Vanessa, “a jak ráda bych tě viděla. Vždyť už jsme se neviděly víc jak pět let. Už ani nevím, jak vypadáš,” smála se. “Za to já vím, jak vypadáš ty, sestřičko,” usmívala se Ana María a přitom se dívala na Vanessinu aktuální fotku, “mamka mi posílala tvou fotku a já málem spadla z postele, když jsem viděla, jak si nám zkrásněla,” smála se. “Nepřeháněj,” smála se Vanessa. “A víš na co se právě teď dívám,” zeptala se Ana María a v ruce držela módní časopis. “To teda nevím,” smála se Vanessa. “Dívám se na titulní stranu jednoho módního časopisu,” vysvětlila Ana María. Vanessa znejistila. “A kdo tam je?” zeptala se nervózně. “Na té titulce je nějaká známá venezuelská modelka Natalia Alvarado a představ si, jakoby ti z oka vypadla,” vysvětlila Ana María, “nechtěla by si mi něco říct?” zeptala se Vanessy. “To by bylo na dlouho,” řekla Vanessa. “Já mám ale času dost,” řekla Ana María. “A co kdyby si mi spíš vyprávěla o sobě,” pokusila se Vanessa změnit téma. “V mém životě ale není nic zajímavého,” řekla Ana María a byla ráda, že Vanessa nevidí její zoufalý výraz, “tak povídej,” vyptávala se dál. “Tak dobře,” vzdychla Vanessa, večeři si odnesla do svého pokoje, aby náhodou Gregoria nevešla do kuchyně a neslyšela tak celý příběh, který odvyprávěla Aně Maríi.

Další den ráno se Carolina chystala jít za Carlosem, aby mu řekla, že byla na potratu. Scházela ze schodů, když ji zastavil Gustavo. “Mladá dámo, kdepak si včera byla celý den?” zeptal se. Carolina se zastavila u dveří a otočila se ke svému otci. Musela si rychle vymyslet nějakou výmluvu, protože nemohla říct, že byla na potratu, když ani nikdo z rodiny nevěděl, že byla vůbec těhotná. “Byly jsme s Veronicou na nákupech,” vymýšlela si Carolina, “a pak jsme až do večera kecaly u ní doma,” dodala. Gustavo její vysvětlení pokývnutím hlavy přijal. “Ale mohla si alespoň zavolat,” upozornil ji, “měl jsem o tebe strach. Poslední měsíc si byla skoro pořád doma a najednou si zmizela na celý den,” dodal vážně. “Promiň, tati,” omluvila se Carolina. “A kam teď jdeš?” zeptal se Gustavo. “Jdu za Carlosem. Musím mu něco říct,” odpověděla Carolina. Gustavo vzdychl. “Holčičko, proč si nedáš říct?” zvolal smutně, “ten kluk ti nepřinese nic dobrého!” zdůraznil. “Neboj se, tati,” usmála se na něj Carolina a políbila ho na tvář, “já se o sebe dokážu postarat,” dodala a odešla z domu.

Vanessa vystoupila z výtahu v agentuře ESTRELLAS a zamířila do ateliéru. “Tak, Marisol, povídej,” vyzvídala Vanessa hned, jen co si přisedla k Marisol. Vanessa věděla jaký Marisol plánovala důležitý večer s Danielem. “A co ti mám povídat?” tvářila se Marisol nechápavě. “Marisol, nerozčiluj mě a mluv,” smála se Vanessa, “byli jste spolu?” zeptala se. Marisol se tvářila vážně a poté se začala usmívat. “Kámoško, já jsem tak šťastná i za tebe,” zvolala Vanessa radostně a Marisol objala. “Já jsem taky moc šťastná,” usmívala se Marisol, “nemyslela jsem si, že po Martínovi budu ještě někdy šťastná, ale teď jsem šťastná jako ještě nikdy,” dodala s širokým úsměvem. “To ráda slyším,” usmála se na ni Vanessa, “ty si to zasloužíš,” dodala. “Ale jak se tak na tebe dívám,” řekla Marisol, “ty jsi taky měla bujarou noc,” smála se, “co ty kruhy pod očima?” zeptala se Vanessy. “Ale prosím tě,” smála se Vanessa, “včera večer volala Ana María, a tak jsme skoro celou noc spolu prokecaly,” vysvětlovala se smíchem. “Aha, tak to chápu,” smála se Marisol, “a jak se vůbec má?” zeptala se na Anu Maríu. “Ani ti pořádně nevím,” odvětila Vanessa, “celou noc jsme jaksi probíraly jenom mě, jelikož mě Ana María viděla na titulní stránce jednoho časopisu, teda Natalii, a tak jsem musela s pravdou ven,” vysvětlovala, “řekla jsem jí všechno od prvního setkání s Chrisem před pěti lety až po včerejší večer,” dodala Vanessa. “Tak to je jasný, že to vyšlo na celou noc,” smála se Marisol, “ale, holka, ty máš jediný štěstí, že Gregoria se módním časopisům obloukem vyhýbá, protože ona by to asi nevzala tak dobře jako Ana María,” usoudila. “To máš pravdu,” souhlasila Vanessa, “kdyby to mamka věděla, tak už si s tebou takhle v klidu nepovídám,” smála se. “To by si už měla domácí vězení,” smála se Marisol. “Koukám, tady je ale dobrá nálada,” ozvalo se za nimi. Natalia a Marisol se podívaly na Stacie. “To jste asi musely mít příjemný večer,” dodala Stacie s vítězným úsměvem. “Stacie, máš nějaký problém?” obořila se na ni Natalia. “Ne, vůbec žádný,” zakroutila Stacie hlavou, “tak ještě se uvidíme, mějte se,” dodala s úsměvem a odešla. “Ta ženská mi leze na nervy,” pronesla Vanessa otráveně. “Mně taky,” souhlasila Marisol, “ale počkej, teď sem si vzpomněla. Co se stalo včera večer?” zeptala se Vanessy. Vanessa se provinile usmála a řekla Marisol vše, co se stalo mezi ní a Chrisem.

“Holčičko, snídani máš na stole,” zavolala Susana de Olmedo na svou mladší dceru Rebecu a šla k sektorce připravit ještě snídani pro svého manžela. Rebeca vyšla ze svého pokoje a políbila svou matkou na tvář. “Děkuju, mami, jsi zlatá,” usmála se na ni a šla ke svému otci, “dobré ráno, tati,” usmála se na něj, políbila ho na tvář a posadila se ke stolu. Susana se posadila vedle své dcery a začala krmit svého manžela. Federico Olmedo byl již sedm let upoután na invalidní vozík. Prodělal mozkovou příhodu, po které se nemůže hýbat ani mluvit a je zcela odkázán na péči své manželky Susany a mladší dcery Rebecy. Rebeca snídala, když jí v jejím pokoji začal zvonit mobil. Šla do svého pokoje a mobil zdvihla, aniž by se podívala, kdo jí to volá. “Rebeca Olmedo,” řekla do telefonu. “Rebeco, tady je David Morales, ten policista. Vzpomínáte si na mě?” ozvalo se v telefonu. “Samozřejmě, že si vzpomínám,” řekla Rebeca, “víte něco nového o mé sestře?” zeptala se. David seděl ve své kanceláři na policejní stanici. “Ano, proto volám,” řekl David, “vaše sestra je u nás. Včera jsme ji zatkli,” dodal. “Zatkli? Co udělala?” zeptala se Rebeca. “Mí kolegové ji zatkli ve chvíli, kdy si kupovala drogy od jednoho dealera,” vysvětlil David. “Ale to ne,” zvolala Rebeca zoufale. “Rebeco, volám vám, jak jsem slíbil,” řekl David, “pokud chcete svou sestru vidět, tak přijďte,” dodal. “Jsem moc ráda, že jste mi zavolal,” odvětila Rebeca, “dnes nemůžu, ale zítra se určitě zastavím,” dodala. “Dobře. Budu vás čekat,” řekl David, “na shledanou,” rozloučil se a zavěsil. Rebeca položila mobil na noční stolek a smutně vzdychla. “Rebeco, kdo ti to volal?” zeptala se jí Susana, když se Rebeca vrátila do kuchyně. Rebeca nechtěla rodičům o Alexandře zatím nic říkat, aby jim nedělala plané naděje. Chtěla si s ní nejprve promluvit sama. “Jenom jeden známý. Potřebuje se mnou mluvit, takže za ním zítra ráno zajdu,” zalhala Rebeca a posadila se ke stolu. Federico na to nijak nemohl zareagovat, ale z pohledu své dcery vycítil, že se jedná o něco vážného.

Chris byl ve své kanceláři a pracoval na počítači, když k němu přišel Reinaldo. “Co tu chceš?” zeptal se ho Chris s nezájmem a ani se na něj nepodíval, “doufám, že jde o pracovní záležitost, protože my dva se jinak nemám o čem bavit,” dodal. “Neboj se, jde o pracovní záležitost,” odvětil Reinaldo. Chris odtrhl oči od obrazovky počítače a podíval se na Reinalda. “Tak co je?” zeptal se. “Chceme se Stacie dostávat lepší zakázky,” řekl Reinaldo. “V naší agentuře jsou jenom kvalitní zakázky a pokud se vám to nelíbí, tak klidně můžete jít,” odvětil Chris s úsměvem, který říkal, že by mu za to byl nesmírně vděčný. “Ty jsi mi nerozuměl, Chrisi,” usmál se na něj Reinaldo ironicky, “chceme se Stacie dostávat ty nejlepší zakázky,” zdůraznil. “A když ne?” zeptal se ho Chris. “Když ne, tak řekneme Gabriele o tvém románku s Natalií,” odpověděl Reinaldo s vítězným úsměvem. Chris se na něj nenávistně díval.