“Reinaldo, co to meleš?” rozčílil se Chris a vstal od stolu. “Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně,” usmíval se na něj Reinaldo ironicky, “a nesnaž se zapírat! Stacie tě včera viděla, jak se s Natalií líbáš. A tím nemyslím tu reklamu,” dodal se smíchem. “Čeho si myslíš, že tímhle ubohým vydíráním dosáhneš?!” zakřičel na něj Chris. “Popravdě, Chrisi, já jsem spokojený s tím, co mám,” usmíval se Reinaldo, “ale vyslala mě Stacie a svoji manželku přece musím poslechnout,” smál se. “Vypadni z mé kanceláře!” přikázal mu Chris a ukázal na dveře. “Ale no tak, Chrisi, jsme přeci staří přátelé, tak se dokážeme nějak rozumně dohodnout,” řekl mu Reinaldo. “Ano, to si řekl správně. Staří přátelé,” zdůraznil Chris slovo “staří”, “a teď už konečně vypadni!” přikázal znovu Reinaldovi, aby odešel. “Chrisi, musíš to brát s klidem,” uklidňoval ho Reinaldo, “vždyť já chápu, proč sis s Natalií začal. Byla to jen otázka času. Připomíná ti Vanessu a Natalia je na rozdíl od Vanessy opravdu k nakousnutí,” smál se. Chris se rozzuřil, chytil Reinalda za límec u košile a zatřásl s ním. “Ty jsi nebudeš Vanessu ani Natalii brát do huby, je ti to jasný!” zakřičel na něj. “Proč se tak rozčiluješ?” smál se Reinaldo, “vždyť je to pravda. Vanessa byla ošklivá hlupačka, ale za to Natalia,” řekl a mlsně se usmál. Chris se na něj nenávistně podíval a udeřil ho pěstí do obličeje. “Řekl jsem ti, že si je nebudeš brát do huby!” zakřičel na něj. Reinaldo se držel za tvář, zasmál se a tentokrát on udeřil Chrise do obličeje. Poté se začali naplno prát.

“Už jdu, už jdu,” zvolal Carlos otráveně, když někdo zazvonil na dveře jeho bytu, “ty?” řekl znechuceně, když otevřel dveře a uviděl Carolinu. “Carlosi, musím ti něco říct,” řekla mu Carolina. “Ale my dva se už nemáme o čem bavit,” odvětil Carlos, “řekl jsem ti dost jasně, že buď já nebo to dítě!” připomněl Carolině, “ale zatím jsi s tím nic neudělala,” dodal a chtěl zavřít dveře. Carolina ho zadržela a vešla do bytu. “Právě proto jsem přišla,” řekla a na chvíli se odmlčela, “včera jsem byla na potratu,” řekla vážně. Carlos se začal usmívat a objal ji. “Carolino, to je naprosto skvělá zpráva,” radoval se a políbil ji, “já věděl, že se rozhodneš správně,” usmíval se. Carolina se také pokusila o úsměv. “To musíme oslavit,” smál se Carlos, “dneska je u Ramona zase párty, takže to bude ideální příležitost,” usmíval se. “Carlosi, já ale nemám náladu oslavovat,” řekla Carolina smutně. “Ale neblázni,” smál se Carlos, “taková důležitá věc se oslavit musí,” dodal a objal Carolinu. Carolina ho také objala, ale na rozdíl od něj, nebyla vůbec šťastná. Naopak byla velmi smutná.

“Ty hajzle!” zakřičel Chris na Reinalda a vyrazil ho ze dveří. Jessica, která seděla u svého stolu a česala se, leknutím upustila hřeben na zem. Rychle vyběhla ven a běžela pro pomoc. Chris poté vyrazil Reinalda i z druhých dveří a dostali se tak až na chodbu agentury. Chris a Reinaldo se dál prali a oba už byli dost potlučení. Někteří zaměstnanci se shromáždili kolem nich a byli zvědaví, kdo vyhraje. Natalia, Marisol a Stacie vyšly z ateliéru. “Proboha!” zvolaly všechny tři zároveň. “Tak už přestaňte!” zakřičela na ně Natalia. Z jedněch dveří vyšla Jessica, kterou následovali Alejandro a Gustavo. Ti se ihned rozeběhli ke Chrisovi a Reinaldovi a odtrhli je od sebe. “Můžete mi vysvětlit, co se to tu děje?!” zeptal se rozčíleně Gustavo, který držel Reinalda. “Na to ať vám odpoví váš syn,” smál se Reinaldo, “který nedokáže unést pravdu,” dodal. Chris se na něj chtěl znovu vrhnout a Alejandro měl, co dělat, aby ho udržel. “Já tě tak nenávidím, ty parchante,” zakřičel Chris na Reinalda, “to ty za všechno můžeš! To tvojí vinou jsem Vanessu ztratil! To tvojí vinou jsem neměl možnost říct ji celou pravdu!” křičel na něj. “Tak to ne, kamaráde, já jsem to nebyl,” bránil se Reinaldo, “s tímhle obviněním se obrať na někoho jiného,” dodal a přitom narážel na Gabrielu. Chris stále ještě netušil, že to byla Gabriela, která před pěti lety vylíčila Vanesse upravenou verzi příběhu. “Tak už dost! Konec představení!” rozhodl Gustavo a zaměstnanci se začali vracet ke své práci, “Stacie, odveď si svého manžela,” řekl jí. Stacie chytla Reinalda za ruku a odvedla ho. Alejandro pustil Chrise. “V pořádku, synku?” zeptal se Gustavo Chrise. “Ano, tati,” odvětil Chris. “Doma si o tom promluvíme,” řekl mu Gustavo a odešel. Alejandro poplácal Chrise po zádech a také odešel. Marisol mrkla na Natalii a odešla do ateliéru. Chris se chtěl vrátit do své kanceláře, když se mu Natalia postavila do cesty. “Někdo by ti měl ošetřit rány,” řekla mu a tím se mu nabídla sama. Chris se na ni usmál, chytil ji za ruku a vešli do kanceláře.

Bogotá, Kolumbie

Ana María zajela autem na parkoviště před budovu, ve které pracovala. Vystoupila z auta a šla k budově, když na ni někdo zavolal: “Ano Marío, počkej!” Ana María se otočila a uviděla, jak k ní běží Diego. “Tak rád tě vidím,” oddychl si Diego, “šéf říkal, že si včera volala, že je ti zle, a tak jsem měl strach, že ti Rogelio něco udělal,” řekl ustaraně. “Ne, Rogelio mi nic neudělal,” uklidnila ho Ana María, “víš, já jsem se včera zachovala jak malá holka, která se vymluvila na nemoc, aby nemusela do školy,” smála se, “Rogelio totiž včera ráno odjel do Cartageny na služební cestu a já jsem si chtěla udělat den sama pro sebe. Chtěla jsem si odpočinout,” vysvětlila Diegovi. “Tak to chápu,” usmál se na ni Diego, “a tak myslíš, že bych tě dnes mohl pozvat na večeři?” zeptal se jí. “Diego, to není dobrý nápad,” zakroutila Ana María hlavou. “Ano Marío, ale vždyť se nemáš čeho bát. Rogelio tu není,” připomněl jí Diego, “prosím, přijmi mé pozvání,” žádal ji a chytil ji za ruku, “chci, aby si věděla, že jsem tady pro tebe. Že ve mně vždy najdeš oporu a hlavně chci, aby si věděla, že tě každým dnem miluju víc a víc,” vyznal Aně Maríi lásku. Ana María se nervózně usmála. Sice se bála toho, co by Rogelio udělal, kdyby se o tom dozvěděl, ale už dlouho toužila po tom být s Diegem. I když jemu samotnému to ještě nepřiznala, sobě to přiznala už dávno. Také se do něj zamilovala. “Tak dobře, Diego,” usmála se na něj, “půjdu s tebou dnes na večeři,” dodala. Diego jí úsměv opětoval a políbil ji na tvář. “Už aby byl večer,” řekl se smíchem. Ana María se rozesmála a společně vešli do budovy. Rogeliův bodyguard Raimundo plnil příkazy svého šéfa. Aně Maríi byl neustále v patách a celý její rozhovor s Diegem nafotil.

Caracas, Venezuela

“Au,” zaskučel Chris, když ho Natalia ošetřovala. “Ale jdi ty, hrdino,” smála se mu Natalia, “před chvílí se tu pereš hlava nehlava a teď tady skučíš, že to trošku pálí,” smála se. “Tak já myslel, že mě polituješ a ty mi za to ještě div nevynadáš,” smál se Chris. “Proč jste se vůbec s Reinaldem prali?” zeptala se ho Natalia. “Protože mě přišel vydírat,” odpověděl jí Chris. “Vydírat?” divila se Natalia, “a čím tě vydíral?” zeptala se ho. “Prý jestli nezačnou se Stacie dostávat ty nejlepší zakázky, tak řeknou Gabriele, že my dva spolu máme poměr,” vysvětlil jí Chris. “Cože?” vykulila na něj Natalia oči, “ale vždyť to přece není pravda! Mezi námi dvěma nic není!” zdůraznila. “Seš si tím tak jistá?” zeptal se jí Chris provokativně. Natalia znervózněla a nevěděla, co říct. “A to jste se prali jen kvůli tomu?” vyptávala se Chrise dál. “To vlastně ani nebyl ten hlavní důvod,” uvědomil si Chris. “A jaký byl tedy ten hlavní?” vyptávala se Natalia. “Ten parchant začal urážet moji Vanessu! A to už jsem se neudržel!” rozčílil se při vzpomínce na Reinaldovy urážky. “Takže ty si se s Reinaldem popral, aby si bránil Vanessu?” zeptala se ho Natalia udiveně a šťastně zároveň. “Ano,” odvětil Chris. Natalia mu chytla obličej do dlaní a políbila ho. Chris trochu ucuknul, protože ho zabolely rány, ale poté polibek ihned opětoval. Natalia polibek zničehonic přerušila a utekla z kanceláře dřív, než Chris stačil něco říct.

José Manuel byl na zimním stadiónu opřený o mantinel a pozoroval Rebecu při tréninku. Té to ale dnes vůbec nešlo. Neustále musela myslet na ranní telefonát s Davidem a na to, že už zítra znovu uvidí Alexandru a hlavně, že bude mít možnost si s ní promluvit a požádat ji o odpuštění. “Rebeco, co to s tebou dneska je?” rozčiloval se trenér, když Rebeca již po několikáté pokazila základní skok. “Trenére, promiňte,” omlouvala se mu Rebeca, “mám teď nějaké rodinné problémy,” vysvětlovala. “Říkal jsem ti snad několikrát, že nemáš svoje problémy tahat na led!” rozčiloval se trenér, “dneska jdi už domů a doufám, že v pondělí budeš zase v kondici,” řekl Rebece. “Slibuju,” řekla Rebeca a přibruslila k José Manuelovi. “Miláčku, to tě tak rozptyluju, že se nedokážeš soustředit?” smál se José Manuel a políbil ji. Rebeca se tvářila smutně. “Rebeco, co se stalo?” zeptal se jí José Manuel ustaraně. “Ráno mi volal David, ten policista, jak sem ti o něm říkala,” vysvětlovala mu Rebeca a José Manuel přikývl, “a řekl mi, že včera zatkli mou sestru a já jsem se s ním domluvila, že tam za ní zítra přijdu,” vysvětlila. “A ty máš z toho strach,” usoudil José Manuel. “A jak velký,” řekla Rebeca smutně, “po tom, jak jsme se já a moji rodiče k Alexandře otočili zády, když nás nejvíc potřebovala a po tom, co se z ní kvůli nám stalo, to bude hodně těžké si s ní promluvit,” řekla vážně. “Ano, udělala si chybu,” připustil José Manuel, “ale důležité je, že toho lituješ a chceš svou chybu napravit,” usmál se na Rebecu. “Asi máš pravdu,” přikývla Rebeca. “A já tam půjdu zítra s tebou,” řekl jí José Manuel. “To budu ráda,” usmála se na něj Rebeca a políbili se.

V agentuře se otevřely výtahové dveře a vystoupila z nich Gabriela. Jessica, která se na chodbě bavila s kolegyní, k ní hned přiběhla. “Gabrielo, kdyby si tak věděla, co se tady před chvílí dělo,” řekla jí Jessica nadšeně. “Předpokládám, že mi to řekneš,” odvětila Gabriela ironicky a mířila si to chodbou ke Chrisově kanceláři. Jessica ji následovala. “Chris a Reinaldo se poprali!” vyhrkla na ni Jessica. Gabriela se zastavila a vykulila na Jessicu oči. “Cože?! Je Chris v pořádku?” zeptala se vyděšeně. “Jo, je v pořádku,” uklidnila ji Jessica, “on i Reinaldo mají jen pár modřin,” dodala, “ale je tu ještě jedna zajímavá věc,” smála se. “Tak to vyklop!” přikázala jí Gabriela. “Chrisovi ty modřiny ošetřovala Natalia,” smála se Jessica. “Ta potvora!” rozčílila se Gabriela a šla ke Chrisovi do kanceláře. Chris stále seděl za svým stolem a na svých rtech ještě cítil Nataliin polibek. Zasněně zavřel oči, když do kanceláře vtrhla Gabriela. “Miláčku, slyšela jsem, co se stalo,” řekla vyděšeně a sedla si Chrisovi na klín, “jsi v pořádku, lásko moje?” zeptala se ho a začala ho líbat. “Jo jsem,” odsekl jí Chris, když se od ní odtrhnul. “Proč jste se s Reinaldem poprali?” vyptávala se Gabriela. Chris ji od sebe odstrčil, postavil se a obešel stůl. “Začal přede mnou urážet Vanessu a to jsem nemohl dovolit!” zdůraznil. Gabriela zrudla vzteky. “Chrisi, proč? Proč mi to děláš?” zvolala zoufale, “proč tu hlupačku musíš neustále mezi nás dva plést! Vanessa je už pět let pryč a už se nikdy nevrátí! Smiř se s tím!” křičela na Chrise. “A jak to víš, že se Vanessa nikdy nevrátí?” zeptal se jí Chris, “víš to proto, protože si se sama postarala o to, aby se nikdy nevrátila?” uhodil na ni. “Chrisi, o čem to mluvíš?” nechápala Gabriela. “Reinaldo mi řekl, že on to nebyl,” vysvětloval jí Chris, “že on nebyl ten, kdo Vanesse řekl o té sázce! A kvůli komu jsem už neměl šanci to Vanesse vysvětlit! Přiznej se, Gabrielo! Byla jsi to ty?!” křičel na ni. “Ty seš ale idiot, Reinaldo Romero!” pomyslela si Gabriela. Za žádnou cenu nemohla Chrisovi přiznat pravdu, že to byla skutečně ona, kdo to Vanesse podal tak, aby před ní Chris vypadal jako ničema, který si s ní chtěl jen pohrát. “Jak mě z něčeho takového můžeš obviňovat?” tvářila se Gabriela ublíženě, “o té sázce věděla celá škola! Mohl jí to říct kdokoliv!” křičela na Chrise. “Víš co, Gabrielo, radši už jdi,” mávnul nad ní Chris rukou a posadil se zpátky ke stolu, “mám tu ještě dost práce a na tvoji hru na ublíženou se podívám někdy jindy,” dodal a pustil se do práce. Gabriela se urazila a při odchodu vzteky práskla dveřmi.

Vanessa chtěla jít okamžitě říct Marisol o polibku s Chrisem, ale zdržel jí Gustavo, který si s ní potřeboval promluvit ohledně zakázky, kterou nafotila s Chrisem. Až nyní se Vanessa dostala do ateliéru, kde si Marisol rozvěšovala negativy fotek. “Marisol, konečně jsem se sem dostala. Musím ti něco říct,” líčila jí Vanessa nadšeně, zatímco Marisol dělala svou práci, “šla jsem tedy Chrisovi ošetřit ty rány. No a zeptala jsem se ho, proč se vlastně s Reinaldem poprali a on mi řekl, že se poprali kvůli mně! Že mě prý Reinaldo urážel a Chris mě prostě musel bránit. No a potom…” “…jste se políbili,” doplnila ji Marisol. “Jak to víš?” divila se Vanessa. “Protože u vás dvou je to už běžná věc,” smála se Marisol, “ať děláte cokoliv, tak stejně nakonec skončíte u líbání,” smála se. “Máš pravdu,” smála se Vanessa, “Marisol, já mám teď strašnou chuť říct Chrisovi pravdu,” řekla vážně. Marisol přestala rozvěšovat negativy a podívala se na Vanessu. “To myslíš vážně? Řekneš mu, že žádná Natalia neexistuje?” zeptala se jí. Vanessa přikývla. “Jsem tady už víc jak tři měsíce a za ty tři měsíce mi Chris několikrát dokázal, že mě opravdu miluje,” usmála se, “a co víc, já ho taky pořád miluju,” přiznala se Vanessa. “Konečně!” zvolala Marisol šťastně a objala Vanessu, “konečně sis to přiznala! Ty víš, že jsem s tou tvojí pomstou nikdy nesouhlasila, takže s tvým rozhodnutím jedině souhlasím,” usmála se na ni Marisol. “Hned to jdu Chrisovi říct,” usmála se Vanessa a odešla. Procházela kolem šaten, když zaslechla hlasy Stacie a Reinalda. Nevěděla proč, ale něco ji nutilo přiložit ucho ke dveřím a poslouchat. “Plán nám nevyšel a ještě k tomu tě Chris takhle zřídil,” rozčilovala se Stacie. “Blbec jeden,” nadával Reinaldo na Chrise, “teď si hraje na spasitele světa a ze mě dělá toho největšího hajzla pod sluncem, ale přitom ještě před pár lety byl stejný jako já! Nikdo ho do té sázky nenutil, ale hned se toho chytil. Kdyby si slyšela, jak nám vždycky nadšeně líčil, co s Vanessou dělali. Jak se vždycky dusil smíchy, když nám vyprávěl, co všechno mu o sobě řekla. Jak se posmíval tomu, že on byl první, kdo ji políbil.” Vanesse po tvářích stékaly slzy. Tak jak byla před chvíli šťastná, teď byla stejně zničená jako před pěti lety, kdy jí Gabriela řekla, co se skutečně skrývalo za Chrisovou láskou. Vanessa si sice uvědomovala, že se do ní Chris přesto všechno zamiloval, ale nyní se jí znovu připomněla ta bolest, kterou si prožila. To, že se Chris posmíval její lásce bylo pro ni to nejtěžší. Utřela si slzy z tváře a s nenávistným výrazem pronesla: “Teď už jsem připravená! Teď už jsem připravená dokončit svou pomstu! Zaplatíš mi za každou moji slzu, Christiane Martinézi! Prožiješ si tu samou bolest jakou jsem si prožila já!”

Gregoria vešla do agentury ESTRELLAS. Měla tušení, že před ní Vanessa něco tají, a tak chtěla zjistit, co to je. “Dobrý den,” usmála se na recepční, “mohla bych, prosím, mluvit se svou dcerou? S Vanessou Solano?” zeptala se. Recepční se na ni udiveně podívala. “Promiňte, paní, ale tady žádná Vanessa Solano nepracuje,” řekla. “Ale to není možné,” zavrtěla Gregoria hlavou, “moje dcera tu už přes tři měsíce pracuje jako finanční ředitelka,” dodala. “Paní, to jste se musela splést. Tady opravdu žádná Vanessa Solano nepracuje,” zopakovala jí recepční, “a už vůbec ne jako finanční ředitelka. Finančním ředitelem je tu syn majitele,” vysvětlila Gregorii. “Nespletla jsem se,” trvala na svém Gregoria a nedala se odbýt, “chci mluvit s někým, kdo to tady vede,” řekla důrazně a už začala být ze všeho nervózní. “Tamhle přichází jeden ze synů majitele, tak se můžete zeptat jeho,” řekla jí recepční, “pane Martinézi, tady paní s vámi chce mluvit,” zavolala na něj. Gregoria se otočila a zůstala stát jako opařená. “Vy?!” zvolala nenávistně, když spatřila Chrise.