“Já spím a zdá se mi ten nejkrásnější sen?” usmíval se Chris a stále nemohl uvěřit tomu, co mu právě Natalia řekla. “Ne, lásko moje!” usmála se Natalia a objala Chrise kolem krku, “tohle je skutečnost! Miluju tě!” vyznala mu znovu lásku. Chris šťastně vzdychl, sevřel Natalii pevně do náruče a políbil ji. “Taky tě miluju, lásko,” usmál se na ni. “Já nechápu, proč jsem to tak dlouho v sobě dusila! Vždyť já jsem se do tebe zamilovala ihned, jak jsem tě spatřila!” usmívala se Natalia. “Já do tebe taky,” usmál se Chris a něžně Natalii políbil. Chvíli se líbali a poté oba polibek ukončili. Usmáli se na sebe a padli si do náruče. “Bylo to lehčí, než jsem si myslela!” pomyslela si Vanessa, “jen si, Christiane, užívej tyhle šťastné chvilky! Budeš mít pak alespoň na co vzpomínat, až budeš trpět stejně jako kdysi já!” pomyslela si s nenávistným výrazem, zatímco ji Chris k sobě pevně tiskl a byl šťastný, že znovu našel lásku.

“Tohle všechno ti řekl?” divila se Veronica, když jí Carolina řekla o rozhovoru s Miguelem. “Pořádně jsem nevěděla, co mu mám říct! Nebyla jsem na něco takového připravená!” odvětila Carolina. Už neplakala, ale byla hodně smutná. “Carolino, já nechci přilévat olej do ohně,” řekla Veronica, “ale on měl v mnoha věcech pravdu!” dodala vážně. “Asi ano,” usoudila Carolina, “ale já nevím, co si myslet. Je toho teď na mě strašně moc a už to nezvládám!” znovu se rozplakala a Veronica ji objala. Do pokoje vešla Raquel. “Ahoj Raquel,” všimla si jí Veronica a odtáhla se od Caroliny. Carolina stála k Raquel zády a než se k ní otočila, utřela si slzy. “Ahoj Veronico,” pokusila se Raquel o úsměv. “Raquel, je ti dobře?” zeptala se jí Carolina, protože si okamžitě všimla, že není ve své kůži. “Jen mě trochu rozbolela hlava,” odvětila Raquel, “a chtěla jsem vědět, jestli už Veronica přišla, aby si tu nebyla sama, protože bych si šla ráda lehnout,” vysvětlila. “Jen běž, Raquel,” pobídla ji Veronica, “já tu s Carolinou zůstanu,” usmála se. Raquel přikývla a odcházela. “Raquel, je to opravdu jen ta hlava?” zeptala se Carolina podezřívavě. Raquel znovu přikývla a odešla. Carolina se otočila na Veronicu. “Byla nějaká divná!” řekla vážně. “Nevím,” pokrčila Veronica rameny.

“Můžu na chvilinku?” nakoukla Susana do pokoje své mladší dcery Rebecy. Rebeca, která seděla na své posteli, přikývla. “Copak tě trápí?” zeptala se Susana ustaraně a přisedla si k Rebece, “od včerejška si nevylezla z pokoje,” dodala. “Není mi moc dobře,” odvětila Rebeca. “Tak co se stalo?” vyptávala se Susana. Rebeca váhala, jestli má říct své matce o Alexandře, protože jí nechtěla ještě více ublížit. Už tak hodně trpěla, když neměla Alexandru u sebe a nevěděla, co s ní je. “Holčičko, prosím tě, mluv,” naléhala Susana, “jsem tvoje matka. Můžeš mi říct cokoliv,” usmála se, “pohádala si se s tím svým přítelem?” hádala Susana. “Ne, mami,” zavrtěla Rebeca hlavou, “o José Manuela nejde. Ten je skvělý! Jsem s ním moc šťastná!” usmála se. “Tak o co jde?” vyptávala se Susana dál. Rebeca ještě chvíli váhala, ale nakonec se rozhodla říct Susaně pravdu. “Včera jsem mluvila s Alexandrou!” vyhrkla ze sebe. Susana si položila ruku na srdce. “Ty jsi mluvila s mojí holčičkou?” řekla chvějícím se hlasem. Rebeca smutně přikývla. “A kde je? Jak se jí daří?” vyptávala se Susana. “Mami, Alexandra je ve vězení,” odvětila Rebeca se sklopenou hlavou, “je na tom moc špatně! Nenávidí nás!” rozplakala se. I Susaně vytryskly slzy z očí a silně Rebecu objala. “Kdybych tak mohla vrátit čas! Postavila bych se na Alexandřinu stranu a nedovolila bych, aby ji táta vyhodil!” plakala Rebeca. Susana se od Rebecy odtáhla a podívala se jí do očí. “Všichni jsme udělali chybu! Já jsem taky měla sebrat víc odvahy a postavit se Federicovi! Kdybych věděla, že svou dceru tolik let neuvidím!” plakala Susana, “Rebeco, já ji chci vidět!” zdůraznila. “Mami, to není dobrý nápad!” odvětila Rebeca a utřela si slzy z tváří, “moc by ti to ublížilo!” dodala vážně. “Neviděla jsem svou dceru sedm let,” připomněla Susana Rebece, “víc trpět už nemůžu,” dodala smutně. “Věř mi, že můžeš, mami!” odvětila Rebeca, “z Alexandry je teď úplně jiný člověk. Nenávidí všechno a všechny kolem sebe! A jedinými viníky jsme my dvě,” odmlčela se a skrz polootevřené dveře se podívala na svého otce, který seděl na svém kolečkovém křesle a nepřítomně se díval ven na ulici, “a táta!” dodala vážně. “Chci svou dceru vidět! Za každou cenu!” zdůraznila Susana. “Tak dobře,” přikývla Rebeca, “zítra za ní zajdeme,” dodala. “Ale otci ani slovo! V jeho stavu se nesmí rozrušovat!” upozornila ji Susana. Rebeca chápavě přikývla.

Strážný přivedl Alexandru do Davidovi kanceláře. “Posaď se,” pobídl David Alexandru, když strážný odešel. Alexandra se s otráveným výrazem posadila. “Už je ti lépe?” zeptal se David. “Prosím?” zvolala Alexandra udiveně, “co je tohle za otázku?” nechápala. “Už jsi snad zapomněla na včerejší setkání se svou sestrou?” zeptal se David. “O žádném nevím, jelikož žádnou sestru nemám!” zdůraznila Alexandra. Snažila se na setkání s Rebecou zapomenout, a tak raději popírala, že vůbec nějaké bylo. “Tak přejdeme k věci,” řekl David, “pečlivě jsem si prostudoval tvůj případ…” chtěl všechno Alexandře vysvětlit, ale Alexandra ho nenechala domluvit. “Ty sis pečlivě prostudoval můj případ?” zasmála se Alexandra, “a co tě k tomu vedlo, policajte?” smála se. “Jmenuju se David!” upozornil ji David. “Mně je srdečně jedno jak se jmenuješ, policajte,” usmála se Alexandra ironicky. “Takže pečlivě jsem prostudoval tvůj případ,” vrátil se David k hlavnímu tématu, “a zjistil jsem, že máš dvě možnosti. Buď budeš převezena do ženské věznice, kde si odpykáš svůj trest anebo se půjdeš léčit a potom budeš svědčit proti Ortizovi!” navrhl Alexandře. Alexandra vyslechla jeho návrh a rozesmála se. “Ještě se mi nestalo, aby se o mě někdo zajímal tak jako ty, policajte,” smála se, “ale asi tě zklamu, protože já zase nemám zájem o tvoji pomoc! A vybírám si první možnost! Půjdu do vězení!” zdůraznila. “Alexandro, vzpamatuj se!” prosil ji David, “jsi ještě mladá! Máš celý život před sebou!” upozornil ji. Alexandra se ironicky usmála, vstala, opřela se o stůl a naklonila se k Davidovi. “Do mýho života je ti houby, policajte!” zdůraznila, vyšla ze dveří, kde na ni čekal strážný a odvedl ji do cely. David zoufale vzdychl.

Natalia seděla Chrisovi na klíně v jeho kanceláři a líbali se. “Jsem tak šťastný, lásko moje!” usmál se Chris, když polibek přerušil. “Já víc!” usmála se Natalia a znovu se s Chrisem políbili. “Co se děje?” zeptal se Chris, když tentokrát polibek přerušila Natalia. “A co Gabriela?” připomněla mu Natalia. Chris vzdychl. “Úplně jsem na ni při všem tom štěstí zapomněl,” smál se Chris, ale vzápětí zvážněl, “ještě dnes si s ní promluvím. Ještě dnes jí řeknu, že je mezi námi konec,” řekl rozhodně. “Nechtěla jsem se mezi vás plést,” přetvařovala se Natalia, “ale láska k tobě byla silnější,” usmála se. Chris se usmál a pohladil Natalii po tváři. “Mezi mnou a Gabrielou nikdy láska nebyla. Byli jsme spolu jen ze zvyku,” vysvětlil jí. “A Vanessa?” zeptala se Natalia opatrně. “Budu k tobě upřímný, Natalie,” odvětil Chris, “Vanessa bude vždy v mém srdci. Ale taky vím, že se nikdy nevrátí, protože jsem jí moc ublížil,” řekl smutně, “a proto se teď chci soustředit na novou lásku, kterou mi život dal,” usmál se na Natalii a pohladil ji po vlasech. “Ano, moc si mi ublížil! A proto velmi brzy poznáš, jaké to je, když se někdo vysmívá tvým citům!” pomyslela si Vanessa. Usmála se na Chrise, pohladila ho po tváři a políbili se. Líbali se, užívali si, že jsou spolu, a tak ani nezaslechli, že do kanceláře někdo vstoupil. “Nerad ruším,” odkašlal si Alejandro. Natalia a Chris se od sebe odtrhli a rychle se postavili. “Alejandro, potřebuješ něco?” zeptal se Chris vyděšeně. “Jenom se potřebuju na něčem dohodnout ohledně té příští kolekce, ale já klidně počkám,” poťouchle se Alejandro usmíval. “To nemusíš, Alejandro,” řekla Natalia, “stejně se už musím vrátit ke své práci,” usmála se, políbila Chrise a odešla. “Něco jsem prošvihnul?” smál se Alejandro. “Vůbec ne,” zasmál se Chris, “jsi první, kdo to ví. Natalia a já spolu ode dneška chodíme,” oznámil Alejandrovi šťastně. “Gabriela už to ví?” zeptal se Alejandro se smíchem. “To mě teprve čeká,” smál se Chris. “Tak hodně štěstí,” smál se Alejandro, “ale pochopitelně hlavně s Natalií,” usmál se a objal svého mladšího bratra. “Díky, brácho,” usmál se Chris šťastně.

Bogotá, Kolumbie

Byl večer. Ana María se upravovala před zrcadlem ve svém bytě, když někdo zaklepal na dveře. “Raimundo!” zvolala vyděšeně, když ho spatřila. Raimundo se ironicky usmál a bez pozvání vešel dovnitř. “Ty jsi neodjel s Rogeliem?” nechápala Ana María. “Rogelio mi na poslední chvíli řekl, že tu mám zůstat a hlídat vás,” vítězně se Raimundo usmál. Ana María začala mít strach. Raimundo se pousmál a podal Aně Maríi žlutou obálku. Ana María začala tušit, co v ní asi bude. S vyděšeným výrazem ji otevřela a její tušení se potvrdilo. V obálce byli fotky, na kterých se miluje s Diegem. “Rogelio ty fotky už viděl?” zeptala se vyděšeně. “Ještě jsem mu je neposlal,” odvětil Raimundo, “a možná, že ani nepošlu,” dodal vážně. “Co chceš, Raimundo?” zeptala se Ana María. “Samozřejmě peníze,” řekl Raimundo, “pokud mi dáte víc než Rogelio, tak ty fotky zničím a Rogelio se o nich nikdy nedozví!” nabídl Aně Maríi. “Ale já žádné peníze nemám! O všech penězích rozhoduje Rogelio a já nemůžu ani vybírat z účtu, pokud mi to Rogelio nedovolí!” vyděsila se Ana María. “Jak ty peníze získáte, mi je opravdu jedno,” usmál se Raimundo ironicky, “ale měla byste začít jednat velmi rychle!” dodal a odešel. “Pane bože, co mám dělat?” pomyslela si Ana María s vyděšeným výrazem.

Caracas, Venezuela

“Tak už na ni nemysli!” posadil se José Manuel k Miguelovi na sedačku a poplácal ho po zádech. “Když já pořád musím myslet na to, že jí Carlos zničil život a ona si to vůbec neuvědomuje,” odvětil Miguel smutně. “Je pravda, že ji Carlos k tomu potratu donutil, ale kdyby to sama nechtěla, tak by to neudělala,” upozornil ho José Manuel. “Možná,” souhlasil Miguel, “ale ji hlavně zajímalo to, aby si udržela Carlose!” dodal nenávistně. “Ty jsi Carolinu vždycky miloval, a proto si to teď bereš moc osobně,” řekl José Manuel. “Použil jsi správný čas! Miloval jsem ji! Ale tomu už je konec!” zdůraznil Miguel. “Ty myslíš, že to bude tak jednoduché? Že na ni ze dne na den zapomeneš a přestaneš ji milovat?” zeptal se José Manuel. “Neříkám, že to bude jednoduché,” odvětil Miguel, “ale musím na ni zapomenout! Carolina a já nemáme žádnou budoucnost! Ani jsme nikdy neměli! Jenom jsem v to bláhově doufal!” řekl smutně. José Manuel objal Miguela soucitně kolem ramen. V tom uslyšeli bouchnutí dveří a dovnitř se připotácel opilý Carlos. Když Miguela a José Manuela uviděl, rozesmál se a váhavým krokem odešel do svého pokoje. “Zřejmě jsem se měl dennodenně opíjet, aby si mě Carolina všimla,” pronesl Miguel ironicky, “měj se José Manueli,” rozloučil se se svým bratrancem a odešel.

Alejandro přišel unavený z práce domů. Rychle vyběhl po schodech nahoru, protože už se nemohl dočkat své manželky. “Ahoj, miláčku!” vešel do ložnice a políbil na tvář Raquel, která seděla na posteli, “to byl dneska hrozný den,” vešel do šatny, kde si sundal sako a kravatu, “a představ si jakou mám novinku!” smál se, “Chris a…” vešel zpátky do ložnice a zarazil se. Raquel totiž stála u postele a vedle ní stál kufr. “Miláčku, co má ten kufr znamenat?” nechápal Alejandro. Raquel k němu přistoupila a vší silou a bolestí, kterou v sobě měla, mu vrazila facku. Alejandro se chytl za udeřenou tvář a nechápal, proč to Raquel udělala.

“Dobrý večer, pane Martinézi!” otevřela služebná dveře Gabrielina domu. “Dobrý večer,” usmál se Chris, “je Gabriela doma?” zeptal se. Služebná přikývla a pozvala Chrise dovnitř. Než stačila Gabrielu zavolat, Gabriela vyběhla z obývacího pokoje. “Miláčku, jsem tak ráda, že si přišel,” chtěla Chrise políbit, ale ten jí uhnul, “Chrisi, co se děje?” zeptala se Gabriela nechápavě. “Gabrielo, přišel jsem, protože si musíme vážně promluvit,” odvětil Chris. “Chrisi, neděs mě,” smála se Gabriela. “Gabrielo, je už na čase, abychom vyložili karty na stůl,” odvětil Chris. Gabriela se vyděsila. Okamžitě jí napadlo, že Reinaldo neposlechl její výhružky a řekl Chrisovi pravdu. “Gabrielo, ty a já jsme se nikdy opravdu nemilovali,” pokračoval Chris, “a proto bude pro nás oba nejlepší, když se rozejdeme!” dodal vážně. Gabriela na něj šokovaně hleděla.