“Tak pojď dolů, dělej!” nadávala Gabriela prstenu a snažila se ho sundat. Prstenu se ale dolů nechtělo a Chris se blížil. Gabriela rychle vrátila krabičku na původní místo a ruku si schovala za záda. “Gabrielo,” vešel Chris do kanceláře, “co tu děláš?” podezřívavě se na ni podíval. “Já…nic,” nervózně se Gabriela usmála, “jenom jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys mi nedal ještě jednu šanci?!” vzdychla zoufale. “Gabrielo, o tom jsme už přece za poslední týden mluvili několikrát,” připomněl jí Chris a došel ke svému stolu, “miluju Natalii!” zdůraznil a krabičku s prstenem si raději rychle strčil do kapsy u saka. “Já vím,” řekla Gabriela smutně, “ale já to nepřestanu zkoušet! Vím, že se ke mně vrátíš!” dodala jistě a rychle utekla z kanceláře pryč. “To se nestane,” zakroutil Chris hlavou a usmál se, když se mu před očima zjevila tvář Natalie.

Rebeca a Susana seděly v kuchyni u stolu a snídaly. “Mami, ty poslední týden úplně záříš!” usmála se na Susanu Rebeca. “To bude tím, že jsem držela svou Alexandru v náručí!” usmála se Susana a vzpomněla si na setkání se svou starší dcerou. “Já vím,” usmála se Rebeca, “jsem ráda, že alespoň tebe Alexandra přijala,” dodala smutně. “Rebeco,” chytila ji Susana za ruku, “nebuď smutná! I když mi Alexandra dovolila se k ní přiblížit, tak stále nemáme vyhráno! Budeme muset ještě hodně bojovat, aby se k nám Alexandra zase vrátila,” dodala vážně. Rebeca přikývla. V tom se rozezněl zvonek u branky. “Kdo to může být takhle brzo?” podivila se Susana. “To bude José Manuel,” odvětila Rebeca a vstala od stolu, “domluvili jsme se, že mě tu vyzvedne a navíc chce tebe a tátu poznat,” usmála se. “Ale proč si mi to neřekla dřív, že sem přijde tvůj přítel? Vždyť nemám vůbec uklizeno,” zhrozila se Susana. “S tím si nemusíš dělat starosti, mami,” rozesmála se Rebeca, “José Manuelovi bude jedno jak vysokou vrstvu prachu tu máme,” smála se. “Já ti dám vrstvu prachu,” zamračila se Susana a z legrace hodila po Rebece utěrku. “Tak já mu jdu otevřít,” smála se Rebeca a odešla. Susana se ještě rychle snažila dát v kuchyni všechno do pořádku. “Mami,” oslovila ji Rebeca, když s José Manuelem vešli do kuchyně, “tak to je José Manuel Ferrari,” představila ho Susaně, “můj přítel,” dodala Rebeca hrdě. “Moc mě těší, paní de Olmedo!” podal José Manuel Susaně ruku a usmál se. “I mě moc těší, José Manueli,” stiskla mu Susana ruku, “a, prosím, říkejte mi, Susano,” usmála se na něj. “Dobře, Susano,” usmál se na ni José Manuel, “a vy mi zase tykejte,” navrhl jí. Susana přikývla. “José Manueli, chtěla bych ti moc poděkovat, že je díky tobě moje dcera šťastná,” usmála se na něj Susana. “Ne, Susano, to spíš já bych měl poděkovat vám za to, že jste vychovala tak úžasnou dívku jakou je vaše dcera,” usmál se José Manuel na Rebecu a objal ji kolem pasu. Rebeca se začervenala. “Moc vám to spolu sluší,” řekla Susana dojatě. José Manuel a Rebeca se na sebe usmáli a poté se šel José Manuel ještě seznámit s Federicem.

“Policajte, dlouho jsem tě neviděla,” podotkla Alexandra ironicky, když do její cely vešel David, “ty se mi snad vyhýbáš?” zeptala se ho provokativně. David znervózněl, protože Alexandra měla pravdu. Po tom, co se políbili, nevěděl, jak se má zachovat, a proto se jí raději vyhýbal. Nyní se jí ale už vyhnout nemohl. Tlačily ho pracovní povinnosti. “Alexandro, musím se tě ještě jednou zeptat, protože déle už to nemůžu protahovat! Vězení nebo léčebna?” zeptal se jí vážně. Alexandra o tom za poslední týden hodně přemýšlela a definitivně se rozhodla. “Léčebna!” vyhrkla ze sebe. “To myslíš vážně?!” vykulil David oči. “Ano, vážně, protože pak od tebe budu mít pokoj,” pomyslela si Alexandra, “ano, myslím to vážně,” řekla Davidovi. “Alexandro, to jsem opravdu nečekal,” vzdychl David, “já…já…,” nedokázal vyjádřit své pocity. Místo toho ho přepadla chuť Alexandru obejmout a to také udělal. Alexandru samotnou překvapilo, že jí to nevadí. Právě naopak se k němu přitiskla ještě blíž. “Šéfe,” odkašlal si jeden Davidův podřízený, když přišel k cele. David a Alexandra se rychle pustili. “Co je, Cortezi?” otočil se David ke svému podřízenému. “Máme zásah,” oznámil mu Cortez. “Už jdu,” řekl mu David. Cortez přikývl a odešel. David se podíval na Alexandru. “Zítra tě převezeme,” pokývl na ni a odešel.

Gabriela byla na toaletách a snažila si sundat prsten. Prst si namydlila, ale ať se snažila sebevíc, prsten nechtěl jít dolů. “Co tady vyvádíš?” vešla na toalety Jessica. “Snažím si sundat ten blbej prsten,” nadávala Gabriela a dál se snažila si ho sundat. “Jakej prsten?” nechápala Jessica. “Tenhle,” ukázala jí ho Gabriela, “tenhle prsten, kterej se Chris chystá dát té svojí Natalii!” řekla vztekle. “A jak se ocitl na tvém prstu?” zeptala se jí Jessica. “Jak asi,” zvolala Gabriela ironicky, “prostě jsem si ho zkusila a teď nejde dolů,” rozčilovala se, “ale víš co mě štve nejvíc?” zeptala se Jessicy. Jessica pokrčila rameny. “Že jí chce dát prsten po týdnu chození a se mnou byl pět let, z toho dva roky jsme byli zasnoubení a nic!” křičela Gabriela. “Gabrielo, nekřič tolik,” řekla jí Jessica, “vždyť takhle se můžeš Chrisovi alespoň trochu pomstít,” vítězně se usmála. “Nechápu,” odvětila Gabriela. “To mýdlo se ti dostalo až do mozku?” zasmála se Jessica, “ten prsten si nesnaž sundat! Nech si ho! Víš, jaký to bude trapas, až Chris otevře tu prázdnou krabičku?” smála se. Gabriela se začala usmívat, když si představila Chrisův šokovaný výraz. “Máš pravdu, Jessico,” souhlasila s ní Gabriela, “Chrisovi tak alespoň na chvíli z tváře zmizí ten blažený výraz a navíc ten prsten stejně patří mně! Já si ho zasloužím víc, než ta potvora!” řekla nenávistně. Jessica s úsměvem přikývla. Gabriela si umyla ruce, osušila si je a přehodila si kabelku přes rameno. “Tak já radši rychle zmizím,” zasmála se a odešla.

“Pojď dál, Carolino,” usmál se na ni Juan José a pozval ji do bytu, “jak se máš?” zeptal se jí a políbil ji na tvář. “Vcelku dobře,” odvětila Carolina, “mohla bych mluvit s Raquel?” zeptala se. “Samozřejmě. Je ve svém pokoji,” řekl jí Juan José, “já jsem teď na odchodu, ale ty se tu chovej jako doma,” dodal a odešel. Carolina šla za Raquel. Raquel seděla na své posteli, objímala svého plyšáka z dětství a nepřítomně se dívala do prázdna. Carolina zaklepala na dveře. “Pojď dál, tati,” zavolala Raquel. “I já můžu dál?” nakoukla Carolina dovnitř. “Carolino?” zvolala Raquel překvapeně, “pojď dál,” usmála se na ni. Carolina si přisedla k Raquel a objala ji. “Ráda tě vidím,” řekla jí Raquel. “Já tebe taky,” odvětila Carolina, “chtěla jsem vědět, jak se ti daří a hlavně jsem se přišla zeptat, jestli skutečnost, že můj bratr je idiot, ovlivní to, že už se s naší rodinou nebudeš chtít vídat!” řekla smutně. “Carolino,” chytla ji Raquel za ruku, “ty, Chris a váš otec jste mi nijak neublížili a pořád vás budu považovat za svoji rodinu. Kdykoliv vás ráda uvidím,” usmála se. “To jsem ráda,” usmála se na ni Carolina a objala ji. “A jak se Alejandro má?” váhavě se Raquel zeptala. “Hrozně se trápí,” odvětila Carolina, “ale patří mu to! Neměl ti tak ublížit!” mračila se. “A prý u vás bydlí Jessica,” řekla Raquel. “Jak to víš?” divila se Carolina. “Sama Jessica mi to před pár dny zavolala,” odvětila Raquel smutně. “Že se tomu vůbec divím,” podotkla Carolina ironicky, “ano bydlí u nás. Nastěhovala se k nám den potom, co si odešla. A asi čekala, že jí Alejandro padne do náruče, ale to se spletla! Jessica se mu nakvartýrovala do pokoje, a tak teď Alejandro spí v pokoji pro hosty!” vysvětlila. Raquel to potěšilo, ale nechtěla to dát najevo. “A jak se máš ty? Co je u tebe nového?” změnila téma. “Vrátila jsem se ke Carlosovi,” řekla Carolina. “Ale proč, Carolino?” vzdychla Raquel, “to chceš, aby ti ublížil ještě víc?” zeptala se jí. “Jenže já ho mám ráda,” řekla jí Carolina, “a nedokážu ho přestat mít ráda na povel! Vždyť ty by si mě měla chápat líp než kdokoli jiný! Nebo si snad Alejandra přestala milovat ze dne na den?” zeptala se jí. Raquel na to neměla co říct, protože měla Carolina pravdu. Nepřestala Alejandra milovat a ani neví, jestli to vůbec někdy dokáže.

“Tak ty se večer chystáš požádat Natalii o ruku?” podivil se Daniel, když mu to Chris oznámil. Oba seděli v Chrisově kanceláři. “Ano, chystám,” zamilovaně se Chris usmál, “proč se tak divíš?” zeptal se Daniela. “Nezdá se ti to trochu brzo? Chodíte spolu přece teprve týden,” připomněl mu Daniel. “Je to možná trochu brzo, to uznávám, ale já už nechci čekat! Jednu lásku už jsem ztratil a nechci ztratit i tu druhou,” řekl Chris vážně. “A jsi si opravdu jistý, že je Natalia ta pravá? Nechceš si ji vzít jen proto, že v ní vidíš Vanessu?” zeptal se ho Daniel. “Už jsem ti to říkal, Danieli! V Natalii nevidím Vanessu, protože to ani nejde! Ony jsou jako oheň a voda!” řekl Chris. “Ano, povahově si podobné nejsou, o tom vím,” odvětil Daniel, “ale co když se jednoho dne na Natalii podíváš a uvědomíš si, že stejně by si radši byl s Vanessou? Potom tím ublížíš vám oběma,” upozornil Chrise. “Natalia ví, že na Vanessu nikdy nezapomenu a nevadí jí to. Respektuje moje city k ní. Ale Natalia ví i to, že to ona je teď pro mě tou nejdůležitější ženou v životě a že bych pro ni udělal všechno,” zdůraznil Chris. “Dobrá, už se v tom nebudu babrat,” zasmál se Daniel, “hlavní je, že si po dlouhé době konečně šťastný! Moc ti to přeju, brácho,” usmál se na Chrise, oba vstali a bratrsky se poplácali po zádech.

“Vanesso, jsi tady?” vešla Marisol do její šatny. “Už mám jít na focení?” ozvalo se za plentou, kde se Vanessa převlékala. “Ne, ještě máš pár minut,” řekla Marisol. “Potřebuješ něco?” zeptala se jí Vanessa. “Chci se tě jen na něco zeptat, ale počkám až vyjdeš, nechci to tady hulákat na všechny strany,” odpověděla Marisol. “Tak jsem tady,” přišla k ní Vanessa ve večerních šatech, které bude později fotit, “na co si se chtěla zeptat?” zeptala se jí. “S Chrisem chodíš už týden a každý den cukrujete jako dvě hrdličky,” řekla Marisol ironicky, “tak na jak dlouho to ještě vidíš?” zeptala se Vanessy. “Jestli Chris udělá to, co si myslím, tak tipuju, že předposlední fáze mé pomsty skončí zítra, nejdéle pozítří,” odvětila Vanessa. “A co když to Chris neudělá? Co když má s tebou úplně jiné plány?” zeptala se jí Marisol. “Udělá to, neboj se,” usmála se Vanessa, “po tom našem posledním týdnu je to víc než jisté,” dodala. “Vanesso, já nechápu, jak o tom můžeš mluvit tak klidně!” zakroutila Marisol hlavou, “víš jak moc potom bude trpět?” upozornila ji. “A o to snad jde, ne? Proč si asi myslíš, že to dělám? Právě proto to dělám! Aby trpěl! Aby strašně moc trpěl,” řekla Vanessa nenávistně. “Vanesso, prosím, zkus si to ještě rozmyslet!” žádala ji Marisol, “oba jste si vytrpěli víc než dost, tak proč chceš ještě přilévat olej do ohně?” zeptala se jí. “Marisol, já si nemám, co rozmýšlet! Mám k tomu, co dělám své důvody a ty je všechny znáš! A nechápu, proč se ještě vůbec snažíš mě od toho zrazovat, když víš, že je to zbytečné!” připomněla jí Vanessa. “A ty zase víš, proč tě od toho zrazuju! Protože tě mám ráda a už tě nechci vidět trpět!” připomněla jí zase Marisol. “A právě proto, to musím dokončit! Potom už trpět nebudu!” zdůraznila Vanessa. Marisol jen smutně vzdychla, protože věděla, že žádný argument už Vanessu nepřesvědčí. A navíc věděla i to, že dokončením pomsty Vanessino trápení stejně neskončí.

Raquel vyšla ze svého pokoje, protože v obývacím pokoji zvonil telefon. “Prosím,” zdvihla ho. “Raquel, prosím tě, nezavěšuj, musím s tebou mluvit!” ozval se Alejandrův hlas. “My dva se ale už nemáme o čem bavit,” řekla Raquel a zavěsila. Sedla si na sedačku a do očí se jí nahrnuly slzy. Do bytu se právě vrátil její otec. “Raquel, ty už zase pláčeš?” řekl Juan José smutně a přisedl si k ní. “Právě mi volal Alejandro,” plakala Raquel. “Co ten mizera zase chtěl?” rozčílil se Juan José a objal Raquel kolem ramen. “Chtěl mi asi zase něco vysvětlovat, ale já jsem mu zavěsila,” řekla Raquel. “Dobře si udělala, holčičko! Ty nemusíš poslouchat žádné jeho vysvětlení! Ublížil ti tak, že se to žádným vysvětlením omluvit nedá,” zdůraznil Juan José. “Já vím, tati,” plakala Raquel, “ale když já ho přesto pořád miluju!” rozplakala se ještě víc a padla svému otci do náruče.

Gabriela seděla na posteli ve svém pokoji a prohlížela si fotografie, na kterých byla s Chrisem. “Takhle to neskončí, takhle ne!” kroutila hlavou. Najednou narazila mezi fotografiemi na jednu, na které byla sama. Tu fotografii fotili její rodiče v den, kdy se konal školní ples. A Gabriela si přitom vzpomněla na chvíli, kdy byla Vanessou velmi ponížena.

Před pěti lety

Ples byl v plném proudu a všichni si ho užívali. Všichni až na Gabrielu, která se užírala žárlivostí, když viděla Vanessu a Chrise spolu. Nemohla vidět, jak jsou spolu šťastní a nejvíce jí vadilo to, že už věděla o Chrisových pravých citech. Nemohla pochopit, jak se Chris mohl zamilovat do takové ošklivky. I přestože byla tehdejší večer Vanessa krásná, pro Gabrielu to byla stále jen obyčejná ošklivá šprtka z chudé čtvrti. “Dámy a pánové,” vystoupila na pódium moderátorka večera, “nyní přišel ten pravý čas na vyhlášení krále a královny dnešního večera! Zvolily jste si je vy samy, takže případné stížností obracejte samy na sebe!” vtipkovala. Všechny páry se shromáždily před pódiem, zatímco moderátorka rozlepovala obálku. Gabriela se provokativně postavila vedle Chrise. Chris se na ni jen pousmál a objal Vanessu kolem pasu. Gabriele tak naznačil, aby se zbytečně nesnažila. Gabriela se zašklebila. “A králem dnešního večera se stává,” zvolala moderátorka, “teď budete asi všichni hodně překvapení,” dodala se smíchem, “Christian Martinéz!” vykřikla jméno vítěze a ozval se bouřlivý potlesk. Chris políbil Vanessu na tvář a šel na pódium. Dostal šerpu a korunu a moderátorka se nyní chystala oznámit jméno královny. Gabriela popošla k Vanesse a nachystala si vítěznou pózu, protože nepochybovala o tom, že zvítězí ona. “A královnou dnešního večera se stává,” na chvíli se moderátorka odmlčela, “Vanessa Solano,” oznámila jméno vítězky a v tu chvíli se strhl obrovský aplaus. Vanessa byla v šoku. Nemohla tomu uvěřit. Gabriela byla ale v ještě větším šoku. Když uslyšela Vanessino jméno, její vítězný úsměv zmrznul a nemohla se vůbec pohnout. Vanessa došla na pódium a Chris ji silně objal. Poté také dostala šerpu a byla korunována. Chris objal Vanessu kolem pasu a všichni svému králi a své královně tleskali. Gabriela se na to už nemohla dál dívat. Vanessa měla najednou to, co vždycky měla ona. Takové obrovské ponížení nemohla Gabriela snést, a tak se sebrala a odešla.

Současnost

“Ty nevyhraješ, Natalie! Vanessy jsem se zbavila a tebe se zbavím taky!” přísahala Gabriela nenávistně.