“Co tady děláš, ty chudinko!” křičela Gabriela na Vanessu. “Gabrielo, prosím tě, uklidni se a nedělej scény,” okřikl ji Chris. “Jak po mně můžeš chtít, abych se uklidnila,” vynadala mu, “když je tady…” “To není Vanessa,” přerušil ji Chris a Gabriela se na něj udiveně podívala. “To si myslíš, že jsem slepá?” rozčílila se Gabriela. “To je Natalia Alvarado. Naše nová modelka,” představil Vanessu Chris a pousmál se na ni. “Těší mě, slečno,” řekla Vanessa s úsměvem a podala Gabriele ruku. Gabriela se na ni podezřívavě dívala a stiskla ji ruku. “Taky mě těší, Gabriela Veroni,” představila se, “Chrisova snoubenka,” dodala důrazně. Vanessa se na ni s velkým přemáháním usmívala. “Omluvte nás, musíme si s Gabrielou promluvit,” řekl Chris, chytil Gabrielu za ruku a odešli spolu.

“Jessico, tyhle dokumenty, prosím tě, pošli ještě dnes,” řekl Alejandro a podal je Jessice do rukou. “Samozřejmě, Alejandro,” odvětila Jessica s úsměvem a odcházela, když ji Alejandro na poslední chvíli zadržel. “Jessico, počkej, málem bych zapomněl,” zavolal na ni Alejandro a Jessica se na něj otočila. “Ano, co ještě potřebuješ?” zeptala se ho. “Zavolej, prosím tě, do květinářství a objednej tucet rudých růží pro Raquel. A ať jí je doručí ještě dnes,” požádal ji s úsměvem. “Jistě,” odvětila Jessica s úsměvem a odešla. Jen co se za ní zabouchly dveře, zatvářila se nenávistně. “Raquel, Raquel, pořád jenom Raquel,” rozčilovala se, ale po chvíli se začala usmívat, “ale ty už brzy přijdeš na to, kdo je ta pravá. Příště budou ty růže pro mě,” řekla sebejistě.

“Chrisi, mně se ta ženská nelíbí!” rozčilovala se Gabriela, když s Chrisem vešli do jeho kanceláře, “není možný, aby si dvě ženský byly takhle podobný,” dodala vážně. “Vzhledově si jsou podobný, to je pravda,” uznal Chris, “ale to je všechno. Povahově je každá jiná,” dodal smutným hlasem. “Ale já nechci, aby tu pracovala,” zuřila Gabriela, “nechci, aby ti byla nablízku. Bude ti pořád připomínat tu hloupou chudinku,” křičela. “Takhle o ní mluvit nebudeš!” okřikl ji Chris. “Ty ji pořád miluješ,” rozčilovala se Gabriela a začala do Chrise vztekle bušit, “miluješ ji, miluješ ji! Proč mi to děláš?” křičela, až byl její křik slyšet na chodbě. Chris ji chytil za paže a zatřásl s ní. “Gabrielo, proboha, uklidni se a přestaň s těmi svými výčitkami,” zakřičel na ni a poté ji odstrčil, “co ode mě chceš? Chceš to slyšet přímo ode mě? Ano, ještě pořád ji miluju,” zdůraznil a Gabriela ztuhla, “a hlavně nemůžu zapomenout na to, jak jsem jí ublížil. Dokud ji nepožádám o odpuštění, nedostanu ji z hlavy,” vysvětlil vážně, “a jestli kvůli tomu chceš skončit náš vztah, pochopím to. Nemůžu tě nutit, aby si se mnou byla, když nejsem schopný ti tvou lásku plně opětovat.” dodal. “Ne, miláčku, to neříkej,” zhrozila se Gabriela a vrhla se Chrisovi do náruče, “odpusť mi to, už ti ji nebudu připomínat a nebudu ti ji vyčítat, jen mně, prosím, neopouštěj,” snažně ho prosila, když se mu poté podívala do očí, “já vím, že na ni jednou zapomeneš. Pomůžu ti v tom,” dodala a začala ho líbat. “Miluju tě, jsi jenom můj,” říkala Gabriela něžně, když ho stále líbala. Chris po chvíli její polibek také opětoval.

“Vanesso, ty si zahráváš!” upozorňovala ji Marisol, zatímco v ateliéru vybírala nejlepší fotky, které dnes nafotila s Reinaldem a Stacie, “nejen, že tě hned poznal Chris, ale i ta hysterická Gabriela z tebe div nedostala infarkt,” dodala vážně. “A co po mně chceš?” zeptala se jí Vanessa, “abych to ukončila hned na začátku? To ne, Marisol, to ne!” zdůraznila, “musela sem toho udělat hodně, abych se dostala až sem a neuteču před první překážkou,” řekla rozhodně, “sice mě poznali, ale taky se nechali lehce přesvědčit, že nejsem ta, za kterou mě považují,” dodala. “Já vím,” vzdychla Marisol, “ale nechci, aby ti ta pomsta ublížila ještě víc,” dodala ustaraně. “Nemusíš se bát,” odvětila Vanessa, “přesně vím kam můžu zajít a kam ne,” dodala. “A teď mi řekni,” řekla Marisol, odložila fotky stranou a podívala se přímo na Vanessu, “co si cítila, když si Chrise uviděla?” zeptala se jí. “Co jsem cítila?” řekla Vanessa ironicky, “hlubokou nenávist,” zdůraznila s nenávistným pohledem. “Hm, dobře,” přikývla Marisol, “a co si cítila, když si viděla Gabrielu jak Chrise líbá,” zeptala se jí. “Opět hlubokou nenávist,” zopakovala Vanessa. “A co ještě?” zeptala se jí Marisol. “Nevím, na co narážíš,” odvětila Vanessa a nervózně se zahleděla do země. “Podívej se na mě,” pobídla ji Marisol a Vanessa se na ni podívala, “já jsem viděla ten tvůj pohled. Tu nenávist sem tam opravdu viděla, ale taky sem tam viděla obrovský smutek. Vanesso, ty ho pořád miluješ,” připomněla jí. “Marisol, nebuď směšná,” zasmála se Vanessa. “Chrise možná oklameš, ale mně ne,” upozornila ji Marisol, “jak se mu chceš pomstít, když mu ve skrytu duše ve skutečnosti nechceš ublížit,” zeptala se jí. “Tak dost, už se o tom nechci bavit,” řekla Vanessa naštvaně, “musím si jít ještě něco zařídit,” dodala a odešla. “Nechceš se o tom bavit, protože nechceš přiznat, že mám pravdu,” pomyslela si Marisol a pokračovala v práci.

Gabriela vyšla z Chrisovy kanceláře a Jessica se k ní hned rozběhla. “Co se děje? Byly jste slyšet až na chodbě,” vyzvídala. Gabriela se rozhlédla kolem a odvedla ji kousek stranou. “Řeknu ti to později, ale teď je nejdůležitější, že budeš muset Chrise hlídat víc než dřív,” upozornila ji. “Proč?” zeptala se Jessica udiveně. “Už si viděla tu novou modelku?” zeptala se jí Gabriela. Jessica zavrtěla hlavou. “Ta ženská jakoby z oka vypadla té hlupačce Vanesse,” odpověděla Gabriela naštvaně. “To není možný,” zhrozila se Jessica. “Bohužel je. Viděla jsem ji na vlastní oči,” odvětila Gabriela otráveně, “ale tahle je ještě horší,” dodala. “Jakto? Je ještě ošklivější?” zasmála se Jessica. “Právě naopak,” odvětila Gabriela, “tohle není žádná šmudla jako byla Vanessa. A právě proto musíš hlídat Chrise ještě víc,” zdůraznila, “protože když byl schopný se zamilovat do takové ošklivky jako byla Vanessa, tak co s ním udělá ženská, která jí je tolik podobná, ale která je navíc krásná,” uznala Gabriela s velkým přemáháním. “Spolehni se, Gabrielo, ohlídám Chrise,” ujistila ji Jessica, “sice sem tu ženskou ještě neviděla, ale i tak ti nesahá ani po kotníky,” dodala. Gabriela s vítězným úsměvem přikývla.

José Manuel přišel domů, právě když se Carolina loučila s Carlosem. “Ahoj, José Manueli, jak se vede?” zeptala se ho Carolina. “Skvěle, líp to už nejde,” odpověděl José Manuel a zasnil se. Carolina s Carlosem se na něj chvíli s podivem dívali. “Chlape, probuď se,” strčil do něho Carlos. “Co je?” trhl sebou José Manuel. “Ty se tady úplně vznášíš,” odvětil Carlos se smíchem. “Ale právě do mě vrazila jedna holka a teď ji nemůžu dostat z hlavy,” vysvětlil José Manuel. “Neříkej mi, že ses zamiloval,” smál se Carlos. “Nepřeháněj,” smál se José Manuel, “jo a dneska je párty u Ramóna. Musíte určitě přijít,” připomněl jim. “To si piš, že přijdem,” odpověděla Carolina, “tak já letím. Musím se na chvíli ukázat doma,” dodala otráveně, “v 8 se pro mě zastavte,” řekla, políbila Carlose a odešla.

Byl večer. Chris a Daniel seděli v baru a popíjeli. “Kdybys ji viděl, brácho,” rozplýval se Chris nad Natalií, o které Danielovi celý večer vyprávěl. “A kdyby tebe teď viděla Gabriela,” smál se Daniel, “nebo spíš slyšela,” dodal. “Prosím tě, tu mi ani nepřipomínej,” odvětil Chris naštvaně a kopl do sebe dalšího panáka. “No jo, slyšel jsem, že jste dnes spolu měli menší hádku,” smál se Daniel, “po firmě se to šířilo rychlostí blesku,” dodal se smíchem a také se znovu napil. “Menší? Kamaráde, takovou jsme dlouho neměli,” upozornil ho vážně, “a myslím, že nebude poslední,” dodal. “Vy dva abyste se nehádali to by nebylo normální,” podotkl Daniel se smíchem, “však vy se pak zase usmíříte, pohádáte, usmíříte, pohádáte, a tak pořád dokola,” dodal a stále se smál. Chris na něho vrhl naštvaný pohled a Daniel se přestal smát. “Jasný, jasný, už sem ticho,” obhajoval se Daniel, napil se z poslední skleničky, kterou měl před sebou, vzal si bundu z opěradla a postavil se ze stoličky. “Tak já letím. Zítra v práci,” rozloučil se, poplácal Chrise po zádech a odešel. Když Chris zůstal osamotě, začal vzpomínat na dnešní ráno. „A nemohli bychom si tykat?“ zeptal se Chris po chvíli ticha. Vanessa se na něj podívala a pomalu přikývla. „Já jsem Chris,“ představil se znovu a podal jí ruku. „A já Natalia,“ odvětila Vanessa a také mu podala ruku. Poté se k sobě naklonili, aby se políbili na tvář, ale přitom se málem skutečně políbili. Stáli nehnutě blízko sebe a oběma bušila srdce o sto šest. “Natalia,” řekl zasněně její jméno.

Raquel seděla na posteli ve svém pokoji a četla si knížku, když do pokoje přišel Alejandro. “Lásko, už jsem se tě nemohla dočkat,” zvolala radostně, vrhla se mu kolem krku a políbila ho, “děkuju za ty růže, byly nádherné,” dodala s úsměvem a znovu ho políbila. “Jsem rád, že se ti líbily,” odvětil Alejandro s úsměvem. “A teď ti dám zase něco já,” řekla Raquel a poťouchle se usmála. “A co?” zeptal se Alejandro nechápavě. Oba se na sebe dívali a poté se začali smát. Raquel mu začala rozepínat košili a vedla ho k posteli, kde se spolu milovali.

Další den ráno Gustavo netrpělivě přecházel po hale sem a tam a čekal na svou dceru. Po chvíli se skutečně otevřely dveře a Carolina vešla dovnitř. “Můžeš mi říct, kde si celou noc byla?” zeptal se jí Gustavo rozčíleně. “Tati, teď nemám náladu na hádky. Bolí mě hlava,” odpověděla Carolina tichým hlasem, držela se za hlavu a chtěla odejít po schodech nahoru. “Nikam nechoď, Carolino Martinézová,” zadržel ji Gustavo a Carolina se zastavila. “Až se přestaneš tahat s tím klukem a začneš se konečně chovat trochu slušně, nebude tě bolet hlava a až vůbec se nebudeme muset hádat,” podotkl Gustavo. “S Carlosem se budu tahat tak dlouho, jak budu chtít a ty mi nebudeš nic zakazovat,” zakřičela na něj Carolina. “Jsem tvůj otec, takhle se mnou mluvit nebudeš,” upozornil ji Gustavo zvýšeným hlasem. “Co je to tu za křik?” zeptal se Alejandro, který právě scházel ze schodů společně s Raquel. “Výborně, teď na mě budete dva,” zvolala Carolina otráveně, “nechcete zavolat ještě Chrise, aby přesila byla kompletní?” dodala. “Carolino, přestaň,” okřikl ji Alejandro. “Dejte mi všichni pokoj,” rozčílila se Carolina a utekla do svého pokoje. “Alejandro, co s ní mám dělat?” zeptal se Gustavo ustaraně. “Klid, tati, ona z toho vyroste,” uklidňoval ho Alejandro. “Snad máš pravdu,” odvětil Gustavo s povzdechem.

Vanessa už byla v práci a právě seděla v maskérně, kde ji maskérka líčila. Po chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vešla Gabriela s povýšeneckým výrazem. “Abril, odejdi. Chci si s Natalií promluvit osamotě,” řekla maskérce a ta odešla. Vanessa seděla stále v křesle a dívala se na Gabrielu skrz zrcadlo. “O čem se mnou chceš mluvit?” zeptala se jí. “Musíme si spolu promluvit na jediné téma, o kterém se my dvě můžeme bavit,” odpověděla Gabriela vážně. Vanessa vstala z křesla a otočila se ke Gabriele. “Nevím, o čem mluvíš,” odvětila nechápavě. “Musíme si promluvit o Chrisovi,” zdůraznila Gabriela.