Natalia dofotila první sérii fotek ve večerních šatech, a tak se šla převléknout do dalších. Než však došla do šatny, zastavil ji na chodbě Chris. “Lásko moje,” usmál se na ni a políbil ji, “jsi překrásná,” polichotil jí. “To dělají ty šaty,” řekla mu Natalia. “To není jen šatama,” usmál se na ni Chris a znovu ji políbil, “ty jsi překrásná vždycky,” dodal zamilovaně. Vanessa tak ráda poslouchala jeho hlas a jeho slova, ale věděla, že se nesmí nechat omámit kouzelnými slůvky jako kdysi. “Chtěl si něco?” zeptala se ho Natalia. “Jenom jsem si chtěl potvrdit, že počítáš s dnešním večerem,” odvětil jí Chris. “Počítám a už se moc těším,” usmála se na něj Natalia. “A jak já se těším,” řekl jí Chris šťastně. “Chrisi, už se musím jít převléknout,” řekla mu Natalia, “nebo mi Marisol zase vynadá, že jdu pozdě,” zasmála se. “Dobře, tak tě nebudu zdržovat,” usmál se na ni Chris. Natalia se na něj usmála a chtěla odejít, ale Chris ji nepustil. “No tak, Chrisi, pusť mě,” smála se Natalia. “Až po polibku,” usmál se na ni Chris a naklonil se k ní. Natalia ho rychle políbila a chtěla odejít. “Teda ale takhle mě šidit,” zamračil se na ni Chris. Natalia se na něj usmála, objala ho kolem krku a něžně ho políbila. “To bylo lepší?” zeptala se ho. “Mnohem lepší,” usmál se na ni Chris a tentokrát ji políbil on. Natalia v tu chvíli zapomněla na focení i na svět kolem sebe a plně se oddávala Chrisovým polibkům.

Ana María a Diego byli na obědě v restauraci. U vedlejšího stolu seděli dva policisté v civilu, kteří Anu Maríu hlídali, tak jak jí David slíbil. “Ano Marío, na co myslíš?” zeptal se jí Diego, když si všiml, jak je zamyšlená. “Ale na nic,” zavrtěla Ana María hlavou a napila se vody. “Proč mi lžeš?” zeptal se jí Diego, “vždyť to na tobě vidím,” dodal vážně. “Promiň, Diego,” chytila ho Ana María za ruku, “já ti nechci lhát, ale taky ti nechci přidělávat starosti,” usmála se na něj. “Prosím tě, Ano Marío,” vzdychl Diego, “kolikrát ti mám opakovat, že teď už nejsi sama! Jsme v tom spolu! Ve všem,” usmál se na ni. “Děkuju ti,” usmála se na něj Ana María a políbila ho, “víš tak dlouho jsem byla na všechno sama, že jsem si ještě nezvykla, že je ta doba už pryč,” řekla mu. “Já to chápu,” přikývl Diego a pohladil ji po tváři, “tak na co jsi myslela?” zeptal se jí. “Jestli se už Rogelio vrátil do Bogoty a tak už ví, že jsem pryč,” odvětila mu Ana María. “Máš strach z toho, co udělá,” domyslel si Diego. “Velký strach,” řekla mu Ana María vyděšeně. “Nemusíš se bát,” stiskl ji Diego za ruku, “máš ochranu nejen ve mně, ve své matce a sestře, ale i policie se postará o to, aby ti Rogelio nic neudělal,” uklidnil ji. Ana María se na něj usmála a políbila ho.

Bogotá, Kolumbie

“Miláčku, už jsem se ti vrátil,” vešel Rogelio do svého bytu, “Ano Marío, kde jsi?” volal na celý byt. Ana María se ale neozývala. Rogelio položil kufr do předsíně a šel se porozhlédnout po bytě. V tuhle dobu už měla být Ana María z práce doma. “Ano Marío, tak kde jsi?” volal Rogelio už rozčíleně, ale v žádné z místností ji nenašel. Vrátil se do ložnice kde už byl a až tehdy si všiml na nočním stolku obálky s jeho jménem. Otevřel ji a přečetl si dopis, který mu Ana María nechala.

Rogelio,

snášela jsem tvé bití a ponižování dost dlouho a už nemůžu dál. Jestli mezi námi zůstalo ještě něco dobrého, tak mě nech odejít. Moc tě o to prosím.

Sbohem

Ana María

Rogelio byl rudý vzteky. Dopis zmačkal a zahodil. Vzal do ruky mobil a vytočil Raimundovo číslo. Ale ani Raimundo nebyl k zastižení. “Tohle si ještě někdo hodně vypije!” zvolal Rogelio nenávistně. Do bytu vešel Rogeliův druhý bodyguard. “Emiliano,” oslovil ho Rogelio, “okamžitě mi najdi Raimunda! Ať je, kde je!” přikázal mu. Emiliano přikývl a odešel z bytu. Rogelio vzal do ruky rámeček s fotkou Any Maríi a praštil s ním o zem. Rozbitý rámeček sebral ze země a s hlubokou nenávistí v očích se na fotku Any Maríi díval.

Caracas, Venezuela

Veronica vešla do restaurace, ve které pracoval Miguel. Rozhlédla se a uviděla ho, jak někoho obsluhuje. Šla se proto posadit k baru a čekala na něj. “Co si přejete, slečno?” zeptal se jí Miguel, aniž by se na ni podíval. “Přála bych si, aby ses na mě podíval,” řekla mu Veronica. Miguel se na ni podíval. “Veronico,” usmál se na ni, “promiň, nevím, kde mi hlava stojí,” omluvil se jí. “Nic se nestalo,” usmála se na něj Veronica, “jak se máš?” zeptala se ho. “Docela dobře,” odvětil jí Miguel, “a ty?” zeptal se jí. “Překvapivě dobře na to, že chodím zase pravidelně do školy,” zasmála se Veronica. “Copak ty jsi nechodila?” divil se Miguel. “Dřív jsem nebyla moc vzorná studentka, ale potom, co se stalo Carolině, jsem začala o svém životě hodně přemýšlet a uvědomila jsem si, že bude lepší začít znovu a jinak,” vysvětlila mu Veronica. “Nechtěla si skončit těhotná s nezodpovědným klukem na krku?” zeptal se jí Miguel znechuceně a narážel přitom na Carolinu. Veronica přikývla. “A ty chodíš někam na školu?” změnila téma, aby Carolinu vyhnala Miguelovi z hlavy, když mu ji tam teď sama poslala. “Chodím prvním rokem na vysokou školu,” odpověděl jí Miguel, zatímco připravoval dvě kávy, “a tady pracuju, abych vůbec mohl studovat dál,” dodal. “A…” chtěla se Veronica na něco zeptat, ale Miguel jí skočil do řeči. “Promiň, Veronico, musím to odnést,” řekl jí a odnesl připravené kávy k jednomu stolu. Poté ho zavolali další hosté ke svému stolu. Veronica ho zatím s úsměvem pozorovala.

Marisol a Daniel byli na obědě v restauraci poblíž agentury ESTRELLAS. “Jestlipak víš, co má Chris v plánu na dnešní večer s Natalií?” zeptal se Daniel Marisol. “Tak to opravdu nevím,” zavrtěla Marisol hlavou. “Chris ji chce požádat o ruku,” řekl jí Daniel. “Tak Vanessa to opravdu uhádla,” pomyslela si Marisol, “opravdu?” tvářila se před Danielem udiveně, “vždyť jsou spolu teprve týden,” dodala. “To jsem Chrisovi řekl taky, ale on už nechce čekat,” řekl jí Daniel, “řekl mi, že jednu lásku už ztratil a nechce ztratit i tu druhou,” dodal. Marisol zesmutněla. Věděla, že Chris Vanesse ublížil, ale taky věděla, že se do ní později opravdu zamiloval a že si taky hodně vytrpěl. A teď, kvůli Vanessině nevymluvitelné pomstě, bude trpět znovu. A přitom je teď tak šťastný a dělá si velké plány. “Miláčku,” oslovil ji Daniel. “Ano?” probrala se Marisol ze svých myšlenek. “Stalo se něco?” zeptal se jí Daniel ustaraně. “Ne, já jsem si jen představila Natalii, jak bude večer překvapená,” vymýšlela si Marisol, “bude moc šťastná,” dodala. “Ne, aby si jí to prozradila!” zasmál se Daniel. “To se nemusíš bát,” ujistila ho Marisol. “A Marisol,” oslovil ji Daniel, “kdy se vezmeme my dva?” zeptal se jí a naklonil se k ní. “Danieli,” zasmála se Marisol, “my dva spolu sice chodíme déle než Natalia a Chris, ale my na rozdíl od nich nebudeme tak spěchat,” řekla mu vážně. Daniel se zamračil a podíval se na ni psíma očima. “Danieli, takhle se na mě nedívej,” zasmála se Marisol, “víš, co jsem si prožila, a proto nechci nikam pospíchat!” řekla mu smutně. “Já vím, miláčku,” chytil ji Daniel za ruku, “a promiň, že jsem ti připomněl bolestné chvíle,” omluvil se jí. “Ne, mě už to nebolí,” řekla mu Marisol, “jenom nechci náš vztah ohrozit zbytečným spěchem. Prosím, měj se mnou trpělivost,” požádala ho. “Budu tak trpělivý, jak jen bude třeba,” usmál se na ni Daniel. Marisol mu úsměv opětovala a poté se něžně políbili.

Byl večer. Vanessa vešla do kuchyně, kde právě její matka a sestra večeřely. “Zase s námi nebudeš jíst?” zeptala se jí Ana María. “Bohužel ne,” odpověděla jí Vanessa. “Proč by měla večeřet se svojí rodinou, když je zaměstnaná hrou na jiného člověka!” podotkla Gregoria ironicky. “Mami,” oslovila ji Vanessa a objala ji, “vím, že s mým jednáním nesouhlasíš, ale slibuji ti, že už to brzy skončí!” ujistila ji. “A co skončí?” rozčílila se Gregoria a vstala od stolu. “Natalia skončí! Natalia navždycky zmizí a potom to budu už zase jenom já!” řekla jí Vanessa. “Už dávno to nejsi jenom ty!” zavrtěla Gregoria hlavou, “už nejsi moje malá holčička, která před pěti lety odjela pryč!” dodala. “Dospěla jsem a dala jsem si svůj život do pořádku!” vysvětlila jí Vanessa. “Dala sis ho do pořádku velmi zvláštním způsobem!” řekla jí Gregoria nesouhlasným tónem. Než stačila Vanessa něco říct, vmísila se do jejich rozhovoru Ana María. “Mami,” oslovila Gregorii, “Vanessa nám oběma všechno vysvětlila a i když s tím třeba nesouhlasíme, tak bychom měly její rozhodnutí respektovat. Je to pro ni velmi důležité!” připomněla jí. Gregoria se podívala na svou starší dceru a pochopila, že má pravdu. “Vanesso,” oslovila svou mladší dceru, “buď na sebe opatrná!” upozornila ji. “Budu,” usmála se na ni Vanessa a objala ji, “už budu muset jít,” řekla, políbila svou matku a sestru na tvář a odešla.

Někdo zazvonil na dveře bytu Arismendiových a Raquel šla otevřít. “Raquel, miláčku, prosím, vyslechni mě!” snažil se Alejandro vejít dovnitř. “Alejandro, odejdi!” požádala ho Raquel chvějícím se hlasem a pokoušela se dveře zavřít. “Neodejdu, dokud si mě nevyslechneš!” řekl jí Alejandro a stále se tlačil dovnitř. “Alejandro, proč mi musíš pořád ubližovat! Nestačí ti to, co už si udělal?!” zakřičela na něj Raquel vyčítavě, strčila do něj a zavřela dveře. “Raquel, já vím, že sem udělal obrovskou chybu,” zůstal stát Alejandro za dveřmi, “a vím, že se ta chyba nedá omluvit, ale já tě miluju! Miluju tě celým svým srdcem a nedokážu bez tebe žít!” vyznával jí lásku a z očí mu stékala jedna slza za druhou. Raquel stála na druhé straně dveří a také plakala. “Tolik bych si přál vrátit čas zpátky! Zachoval bych se úplně jinak! Byl bych ti oporou a to co se právě teď děje, by se nikdy nestalo!” plakal Alejandro, “ty jsi vždycky stála při mně. Dělala si všechno proto, aby si mi splnila to, být otcem! A já jsem tě tak neuvěřitelně zklamal! Tolik jsem ti ublížil!” zakřičel nenávistně sám na sebe, “ale nikdy! Nikdy, lásko moje! Nikdy tě nepřestanu milovat!” řekl chvějícím se hlasem a odešel. Raquel byla stále u dveří a poslouchala ho. Jenom ho slyšet ji velice bolelo a nemohla zastavit svůj pláč. Když uslyšela, že Alejandro odchází, chytla za kliku u dveří a toužila ho zastavit. Jak rychle se ale kliky chytla, tak rychle se jí zase pustila. Opřela se o dveře, sesunula se k zemi a ještě více se rozplakala. Uvědomila si, že by nemělo žádný smysl Alejandra zastavit. Jessica a dítě, které čeká s Alejandrem, tu stále budou.

Veronica strávila celé odpoledne u Miguela v práci a Miguel se poté nabídl, že ji doprovodí domů. “Tak já už jsem doma,” řekla Veronica a společně s Miguelem se zastavili u jednoho domu, “moc ti děkuji za krásné odpoledne,” usmála se na něj. “To já ti děkuju!” usmál se na ni Miguel, “aspoň mi ta práce rychleji utekla,” dodal. Veronica se na něj usmála a znervózněla. “Já už půjdu. Tak se měj,” rozloučila se a odcházela. Šla však velmi pomalu, protože tajně doufala, že ji Miguel ještě zadrží. Miguel se za ní díval a přemýšlel, jestli se jí má zeptat nebo ne. Nakonec se odhodlal. “Veronico,” zavolal na ni. Veronica se zaradovala a otočila se k němu. “Ano,” usmála se na něj. Miguel k ní přistoupil. “Mohl bych tě někam pozvat?” zeptal se jí narovinu. Veronica byla šťastná, že se jí zeptal, ale nechtěla svou radost dávat tak najevo, aby ho nevyplašila. “Můžeš! Moc ráda s tebou půjdu,” usmála se na něj. Miguel byl rád, že jeho nabídku přijala, protože po svých bývalých zkušenostech se bál odmítnutí. “Tak zítra? Třeba kino?” navrhl jí. “Ano,” usmála se na něj Veronica. “Ráno tě vyzvednu,” řekl jí Miguel. Veronica přikývla a usmála. Miguel ji jemně políbil na tvář a usmál se na ni. Veronica mu úsměv opětovala a rychle se rozeběhla k domu, aby si nevšiml její nervozity. Miguel se cítil velmi příjemně. Veronica mu byla sympatická a měl pocit, že s ní by mohl zapomenout na Carolinu. Věděl, že jejich vztah by nikdy neměl smysl.

Chris připravil pro Natalii romantickou večeři na střeše jedné budovy. Právě oba dovečeřeli, Chris vstal, podal Natalii ruku a ta také vstala. Chris se na ni usmál a něžně ji políbil. “Dnešní večer je tak nádherný, Chrisi,” usmála se na něj Natalia. “O to mi šlo,” usmál se na ni Chris, “chtěl jsem, aby byl dnešní večer výjimečný!” vysvětlil jí. “Výjimečný v čem?” zeptala se ho Natalia, i když moc dobře věděla, co za chvilku přijde. Chris ji políbil na ruku a zadíval se jí hluboko do očí. “Natalie, ty víš, že posledních několik let pro mě byly velmi těžké! Ztratil jsem svou první lásku a už jsem nedokázal žít tak naplno, jako předtím!” vysvětloval jí, “ale pak si přišla ty! A to bylo jako znamení osudu! Znamení, že mám začít znovu! Že se ještě můžu zamilovat! Že mám to štěstí potkat ještě jednu lásku!” usmíval se na ni. Natalia ho pohladila ho po tváři a opravdu upřímně mu hleděla do očí. Mísilo se v ní tolik pocitů. “Natalie,” oslovil ji Chris a z kapsy u saka vytáhl malou krabičku. Natalia velmi věrohodně předstírala překvapení. “Vím, že jsme spolu teprve krátce, ale já už nechci na nic čekat!” řekl jí Chris zamilovaně, “Natalie Alvarado, vezmeš si mě?” požádal ji o ruku a otevřel krabičku. Nyní však Nataliino překvapení bylo opravdové. Opravdu netušila, že krabička bude prázdná. “Chrisi,” decentně se na něj usmála, “nechybí ti v té krabičce něco?” zeptala se ho a zadržovala přitom smích. Chris nechápal. Po celou dobu se díval na Natalii a až nyní se podíval do krabičky. Byl v šoku. Nechápal, jak se to mohlo stát. Kde ten prsten může být? Natalia pozorovala jeho šokovaný výraz a měla co dělat, aby nevybuchla smíchy.