“Proboha,” zvolal Chris šokovaně a stále se díval do prázdné krabičky, “kde ten prsten může být?” zeptal se sám sebe, když si najednou vzpomněl na dnešní ráno. “Gabrielo,” vešel Chris do kanceláře, “co tu děláš?” podezřívavě se na ni podíval. “Já…nic,” nervózně se Gabriela usmála, “jenom jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys mi nedal ještě jednu šanci?!” vzdychla zoufale. “Gabrielo, o tom jsme už přece za poslední týden mluvili několikrát,” připomněl jí Chris a došel ke svému stolu, “miluju Natalii!” zdůraznil a krabičku s prstenem si raději rychle strčil do kapsy u saka. “Gabriela!” vzdychl nenávistně. “Co Gabriela?” zeptala se ho Natalia. “Ráno jsem ji nachytal u sebe v kanceláři a přišla mi nějaká nervózní,” vzpomínal Chris, “já hlupák jsem nechal tu krabičku ležet na stole!” nadával si, “a Gabriela se mi takhle pomstila! Musela mi zničit ten nejdůležitější den v mém životě! Já jsem takovej idiot! Proč jsem se do té krabičky nepodíval?” křičel rozčíleně. “Chrisi,” oslovila ho Natalia a chytla jeho obličej do dlaní, “neobviňuj se! Ty za to přeci nemůžeš!” uklidňovala ho, “a navíc, ten prsten přece není tak důležitý. Mnohem důležitější je snad má odpověď, ne?” usmála se na něj. “A jaká je tedy tvá odpověď?” zeptal se jí Chris s nadějí v hlase. Natalia se na něj usmála a něžně ho políbila. “Ano!” odpověděla mu, “ano, vezmu si tě! Budu tou nejšťastnější ženou na světě, když budu právě tvoje žena!” dodala šťastně. “Tolik tě miluju, Natalie!” vzdychl Chris zamilovaně, pevně ji sevřel ve svém náručí a oba se něžně políbili. Chris se na ni usmál a objal ji. Vanessa měla hlavu položenou na jeho rameni a najednou se cítila velmi provinile.

Nastal další den. David přišel do Alexandřiny cely. “Jsi připravená?” zeptal se jí. Alexandra, která seděla na palandě se zasmála. “Jo, kufry už mám sbalený,” řekla ironicky. “Za chvíli si pro tebou přijdou mí kolegové a převezou tě,” řekl jí David, aniž by reagoval na její poznámku. Alexandra vstala a přistoupila k němu. “Copak ty nepojedeš se mnou?” podivila se a provokativně se mu pověsila kolem krku. “Mám na práci něco jiného,” odvětil jí David a snažil se vyhnout jejímu pohledu. “To je ale škoda,” řekla Alexandra smutně, “takže to se asi budeme muset rozloučit už teď,” dodala provokativně a políbila ho. David vůbec neprotestoval a její polibky opětoval. “No, policajte,” usmála se na něj Alexandra a odstoupila od něj, “sama se tomu divím, ale budeš mi chybět,” zasmála se. David jí chtěl něco říct, ale v tom přišli k cele dva jeho kolegové. “Olmedová, jedeme,” řekli Alexandře, otevřeli celu a nasadili jí pouta. Alexandra naposledy na Davida vrhla svůj provokativní pohled a poté ji odvedli. “Co to se mnou tahle ženská dělá?” pomyslel si David.

Gabriela vystoupila z výtahu v agentuře ESTRELLAS a měla velice výbornou náladu. Široký úsměv z tváře ji ale zmizel ve chvíli, kdy ji na chodbě zastoupil cestu Chris. “My dva si musíme promluvit!” řekl jí nenávistně, chytnul ji za rameno a dovlekl ji do své kanceláře. “Chrisi, proč jsi na mě tak surový?” dělala ze sebe Gabriela chudinku. Chris jí místo odpovědi chytnul za ruku a podíval se na její prst, na kterém skutečně našel svůj prsten pro Natalii. “Ale, ale, kdepak se nám to tu vzalo?” ironicky se na ni usmál. “Chrisi, hlavně klid,” uklidňovala ho Gabriela, protože se ho začínala bát, “já ti to vysvětlím,” dodala. “Tak to ti budu opravdu vděčný, když mi to vysvětlíš!” pronesl Chris ironicky. “Víš, Chrisi, já jsem dostala hrozný vztek, když jsem ten prsten uviděla! Musíš mě přeci pochopit, spolu jsme byli takovou dobu a nikdy si mi zásnubní prsten nedal!” snažila se Gabriela hodit vinu na něj, “no a já si ho chtěla jen vyzkoušet a hned bych ho tam zase vrátila!” přísahala mu, “ale on mi nejde sundat!” dodala. “Takže tobě nejde sundat!” zopakoval Chris, “tak s tím něco uděláme,” dodal, znovu ji chytl za rameno a tentokrát ji dovlekl na dámské toalety, kde právě Stacie stála u umyvadla a myla si ruce. “Chrisi, tohle jsou dámské toalety!” zdůraznila mu. Chris na ni vrhnul pohled, který říkal, aby se ho neopovažovala rozčílit ještě víc, a tak raději rychle odešla pryč. “Chrisi, proč jsme zrovna tady?” zeptala se ho Gabriela s chtivým úsměvem, “chceš si snad připomenout staré časy?” dodala provokativně. “Musím tě zklamat, ale sex nebude!” zchladil ji Chris, chytl ji za ruku a prst s prstenem ji strčil pod kohoutek s vodou. “Myslíš, že jsem tohle nezkoušela?” zeptala se ho Gabriela ironicky, “prostě nejde sundat!” dodala. “Slovo nejde neznám,” řekl jí Chris zatímco jí namydlil prst, “buď se mi nechce anebo to neumím!” dodal. Gabriela se zašklebila a jen se modlila, aby jí Chris vzteky ten prst neurval.

“Alejandro,” vešla Jessica do jeho kanceláře, “kde si byl včera večer?” zeptala se ho. “Žádal jsem tě, aby si mi donesla ty fotografie, co včera nafotila Natalia,” připomněl jí Alejandro. “Donesu ti je, až mi odpovíš,” zdůraznila mu Jessica. “Jessico, co má tohle znamenat?” rozčílil se Alejandro a přistoupil k ní, “já se ti nemusím zpovídat!” zdůraznil jí. “To teda musíš, chlapečku!” zakřičela na něj Jessica, “uvědom si, že teď spolu žijeme, a tak chci vědět, kde jsi a hlavně s kým!” křičela. “Musím tě opravit, Jessico! Nežijeme spolu, akorát žiješ v mém domě,” podotkl Alejandro ironicky. “Tak dobře, ať je po tvém. Žiju v tvém domě,” potvrdila Jessica jeho verzi, “ale že čekám tvoje dítě na tom nic nezměníš!” dodala s vítězným úsměvem. Alejandro nevěděl, jestli nenávidí víc ji nebo sám sebe. “Co po mně chceš, Jessico?” zeptal se jí. “Chci, aby si mě respektoval!” zdůraznila mu Jessica, “chci, aby si bral v potaz, že budu matkou tvého dítěte a podle toho se tak ke mně choval! A taky nebudu tolerovat tvoje tajné schůzky s tvojí bývalou manželkou!” dodala. “Raquel je stále moje žena!” připomněl jí Alejandro. “Ale to se brzy změní! Ona sama podá žádost o rozvod, tím jsem si naprosto jistá!” vysmála se mu Jessica do obličeje, “a pamatuj si, Alejandro Martinézi!” vztyčila na něj ukazováček, “jestli se ke mně nezačneš chovat slušně, jestli mě nezačneš respektovat jako matku svého dítěte, tak se seberu a svoje dítě nikdy neuvidíš!” zdůraznila a odešla. Alejandro byl víc a víc zoufalý.

“No, prosím,” podíval se Chris spokojeně na svůj prsten, když se mu podařilo ho Gabriele sundat, “člověk musí jen chtít!” dodal. Gabriela vytrhla svou ruku z jeho a s bolestivým výrazem se za ni chytila. “Děkuju ti, že si mi na tý ruce nechal alespoň ten prst,” řekla ironicky. “Děkuji ti za spolupráci,” ironicky se na ni Chris usmál a odešel. Gabriela by po něm nejradši něco hodila, kdyby měla co. Chris vyšel na chodbu, kde se právě Natalia bavila s Marisol. “Lásko,” oslovil Natalii a klekl si před ní s prstýnkem v ruce, “ještě jednou tak, jak to mělo být včera večer,” sám se musel smát svému včerejšímu trapasu, “vezmeš si mě?” zeptal se jí ještě jednou. V tom se kolem nich začala scházet většina zaměstnanců. Mezi nimi i Daniel, Stacie s Reinaldem a toto pozdvižení neušlo ani Jessice a bohužel pro Gabrielu ani jí, protože v tu chvíli zrovna vyšla z toalet. Natalia řekla Chrisovi znovu své “ano”, Chris jí navlékl prsten, padli si do náruče a přede všemi se začali líbat. Skoro všichni jim začali s úsměvem tleskat. Stacie s Reinaldem si vyměnily otrávené pohledy a odešly do ateliéru. Gabriela je zase nejdřív probodla pohledem a poté i s Jessicou odešly. Mezi spokojenými a tleskajícími zaměstnanci byl Daniel, který byl rád, že je jeho nejlepší přítel znovu šťastný, ale Marisol to samé o své nejlepší přítelkyni říct nemohla.

“Líbil se ti ten film?” zeptal se Miguel Veronicy, když vyšli z kina. “Ano, moc se mi líbil,” usmála se na něj Veronica, “miluju romantické filmy,” dodala. “Tak to jsem rád, že jsem tak dobře vybral,” usmál se na ni Miguel. “Neznám moc kluků, co by měli rádi romantické filmy,” poznamenala Veronica. “Jsem moc divnej?” zeptal se jí Miguel se smíchem. “Ne, právě naopak,” řekla mu Veronica, “jsem ráda, že jsi takový,” usmála se na něj. Miguel jí úsměv opětoval. “Máš hlad?” zeptal se jí, “co kdybychom ještě zašli na pizzu?” navrhl jí. “Výborný nápad,” usmála se na něj Veronica a vydali se na cestu. Ušli pár kroků, když jim cestu zkřížili Carolina a Carlos. Všichni čtyři se na sebe překvapeně podívali. “Migueli, co ty tu děláš s Veronicou?” podivil se Carlos. “Máme rande,” řekl mu Miguel spokojeně a chytil Veronicu kolem pasu. Carolině málem vypadly oči z důlku. Vůbec se jí nelíbilo, že ty dva vidí spolu. “Myslel jsem, že máš lepší vkus, Veronico,” řekl jí Carlos, “nečekal jsem, že zavadíš zrovna o mého nudného bratra,” zašklebil se na Miguela. “Pro tebe nudný,” odvětila mu Veronica, “pro mě báječný,” usmála se na Miguela. Carolina měla, co dělat, aby se ovládla. Byla vzteky rudá až za ušima. “Carolino,” oslovil ji Carlos, “ty na to nic neřekneš?” zeptal se jí. “Co bych na to měla říkat?” pokrčila Carolina rameny a tvářila se, že je jí naprosto lhostejné, že vidí Miguela a Veronicu spolu. “Tak my už půjdeme,” řekl Miguel a chytil Veronicu za ruku, “mějte se,” oba se rozloučili s Carolinou a Carlosem a odešli. “No chápeš to? Tihle dva a spolu?” kroutil Carlos hlavou. “A co mi je do nich? Mě nezajímá, co spolu dělají nebo nedělají? A nechci se o tom bavit!” rozčílila se Carolina a odešla. “Co se vztekáš? Tolik jsem zase neřekl!” zakřičel Carlos na ni a šel za ní.

Byl večer. Vanessa byla ve svém momentálním bytě a připravovala se na večer s Chrisem, když někdo u dveří zazvonil. Vanessa se podívala skrz kukátko a uviděla Anu Maríu. “Ano Marío, kde se tu bereš?” podivila se Vanessa, když jí otevřela dveře. “Taky tě ráda vidím, sestřičko,” usmála se na ni Ana María, vešla dovnitř a políbila ji na tvář, “máma měla starosti, protože si dnes vůbec nebyla doma, a tak jsem zavolala Marisol, aby mi dala tvou adresu a přišla jsem tě zkontrolovat,” řekla jí. “Víš, já jsem se sem včera vrátila hodně pozdě a byla jsem unavená, tak jsem tu přespala a ráno jsem jela rovnou do agentury,” vysvětlila jí Vanessa. “A co takhle zvednout telefon a mámě to říct,” pokárala ji Ana María, “víš, jak je teď nervózní a přecitlivělá kvůli nám oběma,” dodala. “Vyřiď jí, že se jí omlouvám a že zítra jí starost o mě skončí,” řekla jí Vanessa. “V jakém smyslu?” zeptala se jí Ana María. Než Vanessa stačila odpovědět, znovu se rozezněl zvonek u dveří. Vanessa se znovu podívala kukátkem ven a uviděla Chrise. “To je Chris! Je tu moc brzo!” zvolala vyděšeně. “Chris? Paráda! Aspoň ho konečně poznám,” zaradovala se Ana María a bavila se nad vyděšeným výrazem své mladší sestry. “Ano Marío, hlavně mlč dokud tě nepředstavím!” hrozila ji Vanessa. Ana María přikývla a Vanessa šla otevřít dveře. “Chrisi, jsi tu brzo,” usmála se na něj. “Už jsem to bez tebe nemohl vydržet,” usmál se na ni Chris a políbil ji, “a co…?” nedokončil větu, protože si všiml Any Maríi. “Chrisi,” chytla ho Vanessu za ruku a dovedla ho k Aně Maríi, “dovol mi, abych ti představila svoji starší sestru Normu,” řekla první jméno, co jí napadlo. Musela si nějaké jméno vymyslet, protože by Chrisovi bylo víc, než divné, že Nataliina starší sestra se jmenuje stejně jako ta Vanessina. “Moc mě těší, Normo,” usmál se Chris na Anu Maríu a podal jí ruku, “konečně poznávám někoho z Nataliiny rodiny,” dodal. “Taky mě moc těší,” usmála se na něj Ana María a stiskla mu ruku. “Já vlastně o tvé rodině skoro nic nevím,” uvědomil si Chris a podíval se na Natalii. “Moje rodina zas není tak moc zajímavá. Mám ještě mladšího bratra Nacha, který žije s našimi rodiči v Bogotě,” vymýšlela si Natalia dál. “Tak já vás už nebudu rušit,” řekla Ana María, “ráda jsem tě poznala, Chrisi,” usmála se na něj. “I já tebe,” usmál se na ni Chris. “Uvidíme se zítra, Natalie,” řekla Ana María Vanesse s velkým důrazem na její nové jméno a políbila ji na tvář, “je to opravdu fešák,” pošeptala jí do ucha a poté odešla. “Tvá sestra je velmi sympatická,” řekl Chris Natalii. “Ano, to je,” usmála se na něj Natalia, “ale nechci se teď bavit ani o své rodině, ani o tvé, vůbec o ničem!” zdůraznila mu a pověsila se mu kolem krku, “chci, abychom tu teď byli jen my dva! Ty a já a naše láska!” usmála se na něj a oba se dlouze políbili.

“Dnešní den byl úžasný,” zářila Veronica, když se s Miguelem zastavili před jejím domem. “Ano, to byl,” usmál se na ni Miguel, “jsem rád, že jsem tě pozval,” dodal. “Já jsem taky ráda,” usmála se na něj Veronica, ale poté zesmutněla. “Co se stalo?” zeptal se jí Miguel. “Když jsme odpoledne potkali Carolinu a Carlose a ty jsi mě objal, a tak krásně si se na mě díval,” vzpomínala Veronica s úsměvem, “to bylo asi jen kvůli tomu, aby Carolina žárlila, viď?” dodala smutně. “Myslíš, že to takhle bylo?” zeptal se jí Miguel. Veronica smutně přikývla. “Veronico, já nejsem Carlos!” zdůraznil jí Miguel, “nedokážu využívat lidi jen proto, abych z toho něco měl! To, že jsem tě objal a usmál jsem na tebe to bylo proto, protože jsem to tak cítil! Cítil jsem, že je to správné,” usmál se na ni. “Opravdu?” šťastně se na něj Veronica usmála. Miguel přikývl. “Veronico, nevím, co to se mnou děláš, ale za tyhle dva dny jsem se cítil moc šťastný,” usmál se na ni, “asi tě začínám mít rád!” dodal a myslel to opravdu upřímně. Uvědomoval si, že ještě stále miluje Carolinu, ale k Veronice začal taky něco cítit. A chtěl konečně začít opravdu žít. A měl pocit, že Veronica je ten správný krok k novému životu. “Migueli?” oslovila ho Veronica, “na co myslíš?” zeptala se ho. Miguel se probudil ze svých myšlenek, usmál se na ni, chytnul jí obličej do dlaní a poté se oba poprvé políbili.

Natalia a Chris vešli do její ložnice. Drželi se za ruce a usmívali se na sebe. Chris k ní přistoupil blíž a pohladil ji po tváři. “Jsi dnes večer tak nádherná,” usmál se na ni, “i když ty jsi nádherná vždy!” dodal, “jsem tak šťastný, že zrovna já můžu být po tvém boku,” řekl jí a políbil ji. Vanessa se na něj zmateně dívala a přitom si na něco vzpomněla.

Před pěti lety

Ples už dávno skončil a Vanessa s Chrisem byli v jednom hotelovém pokoji. Seděli na posteli a smáli se. “Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se zrovna já stala královnou!” smála se Vanessa. “Mně to vůbec nepřekvapilo,” řekl jí Chris, “dnes večer jsi totiž okouzlující! Svou krásou jsi očarovala všechny kolem!” usmál se na ni. “Ale nepřeháněj,” smála se Vanessa, “ale nebýt mé nejlepší kamarádky, tak bych takhle nevypadala. Neodvážila bych se na sobě něco změnit,” vysvětlila mu. “Tvou kamarádku bych moc rád poznal,” řekl jí Chris, “je vidět, že má na tebe dobrý vliv,” rozesmál se a Vanessa také. “Určitě ji poznáš,” ujistila ho Vanessa, “ona je na tebe taky zvědavá,” dodala. Chris se na Vanessu zahleděl a Vanessa začala být nervózní. Chris ji něžně políbil a přitáhl si ji k sobě. “Chrisi, počkej!” jemně ho od sebe Vanessa odstrčila, “já mám strach,” řekla mu vážně. “Nemusíš mít strach! Já ti neublížím! Nedokázal bych ti ublížit!” uklidňoval ji Chris, “miluju tě,” pohladil ji po tváři. “Taky tě miluju!” řekla mu Vanessa a objala ho. Začali se líbat, Chris ji pomalu položil na postel a Vanessa už strach neměla. Prožila s Chrisem to nejkrásnější první milování, o jakém se jí ani nesnilo.

Současnost

“Natalie?” oslovil ji Chris a setřel ji slzu z tváře, “proč pláčeš?” zeptal se jí ustaraně. “To jsou slzy štěstí,” řekla mu Natalia, i když to tak úplně pravda nebyla. Byly to slzy štěstí, ale i smutku a hluboké křivdy, která na ní byla spáchána a kterou chce teď ona spáchat na Chrisovi. Byla zmatená, ale tuto noc chtěla přesto prožít naplno. “Miluju tě, lásko moje!” řekla mu chvějícím se hlasem a políbila ho. Chris její polibky opětoval a poté se přesunuli na postel, kde se spolu milovali.