“Jak odletěla? Marisol, o čem to mluvíš?” nic Chris nechápal. “Je to tak, jak říkám,” řekla mu Marisol, “Natalia se ráno sbalila a nasedla na letadlo do New Yorku,” dodala. “Ale mně vůbec nic neřekla! A proč tam vůbec odjela?” zeptal se jí Chris. “Ráno ji volal nějaký její známý, že má pro ni výhodnou pracovní nabídku a ona to okamžitě přijala,” odpověděla mu Marisol. “A kdy se tedy vrátí?” zeptal se jí Chris. “To je to hlavní, Chrisi,” vzdychla Marisol, “Natalia se už nevrátí!” zdůraznila. “Marisol, nedělej si ze mě legraci,” zasmál se Chris, “tak kdy se vrátí?” zeptal se jí znovu. “Bohužel si z tebe nedělám legraci,” řekla mu Marisol, “Natalia mi řekla, že už se nevrátí!” dodala vážně. “Marisol, to je ale přeci nesmysl,” znovu se Chris zasmál, ale tentokrát byl v jeho hlasu znát i strach, “vždyť se máme brát!” připomněl jí, “přece nemůže nic neříct a jen tak si zmizet!” řekl jí. “Víš, Chrisi, Natalia je moje kamarádka a je mi líto, že to o ní musím říct, ale ona je prostě taková!” řekla mu Marisol, “Natalia je hrozně nestálá. Nedokáže vydržet na jednom místě! A hlavně, co je pro ni nejdůležitější je její kariéra! A když dostane nějakou dobrou příležitost, tak se jí chytne a je jí jedno, že tím třeba někomu ublíží!” dodala vážně. Chrisovi se začalo lesknout v očích. “Ne, Marisol,” kroutil nevěřícně hlavou, “to přece nemůže být pravda!” zakřičel na ni a z očí mu vytryskly slzy. “Strašně ráda bych ti řekla, že to pravda není, ale není to možné!” řekla mu Marisol chvějícím se hlasem. “Vždyť se máme brát! Vždyť se máme brát!” říkal si Chris stále dokola a po tvářích mu stékala jedna slza za druhou, “to mi přece nemohla udělat! Vždyť se milujeme! Ne, to není pravda! Ne, to nemůže být pravda!” snažil se o tom sám sebe přesvědčit. “Je mi to moc líto, Chrisi,” řekla mu Marisol smutně a i jí už po tvářích stékaly slzy. Chris se na ni zoufale podíval. “A to mi ani nic nevzkázala?” zeptal se jí. “Počkej,” řekla mu Marisol a zatímco si utírala slzy, šla do druhé místnosti. Chris se pokoušel na chvíli zastavit pláč, ale nešlo to. Marisol se k němu vrátila a chytla ho za ruku. Otočila mu ji dlaní vzhůru a položila na ni Nataliin snubní prstýnek. “Tohle ti vrací a vzkazuje ti jedno jediné slovo!” řekla mu smutně. Chris se nevěřícně díval na prstýnek. “Co je to za slovo?” podíval se na Marisol zoufale. “Sbohem!” odvětila mu Marisol vážně. “A to je všechno? Po tom všem, co jsme spolu prožili se na víc nezmohla?” zeptal se jí Chris a přes slzy se zasmál, aby se mu lépe dýchalo, “proč mi tu kudlu do srdce nevrazila sama?!” zakřičel na ni. Marisol chtěla něco říct, ale Chris jí naznačil, aby to nedělala. “Už nic neříkej, Marisol! Už nechci nic vědět!” řekl jí Chris chvějícím hlasem, “zřejmě jsem byl pro Natalii jen hračka na dobu určitou a ta doba právě skončila! Víc už vědět nepotřebuju!” řekl zoufale, sevřel dlaň s prstenem v ruce a odešel. Marisol se rozplakala. Bylo to pro ni mnohem těžší, než si myslela.

U Arismendiových zazvonil telefon. “Raquel Arismendi,” zdvihla ho Raquel. “Raquel, prosím tě, nezavěšuj!” požádal ji Alejandro. “Alejandro, my dva se už nemáme o čem bavit!” řekla mu Raquel a chtěla telefon položit. “Ne, Raquel, prosím tě, dej mi minutu!” prosil ji Alejandro, “nemusíš nic říkat, jen mě poslouchej, prosím! Je to důležité!” řekl jí. “Máš minutu!” rozhodla se ho Raquel vyslechnout. Alejandro seděl u sebe v pokoji na posteli a díval se na Raquelinu fotku. “Dnes mě navštívil tvůj právník a já ti chci jen říct, že s rozvodem souhlasím,” začal Alejandro říkat, co má na srdci, “nebudu ti dělat problémy, protože ti nechci dál ubližovat! Nechci tě dál držet v manželství, které jsem zničil! A i když tě pořád miluju a nikdy nepřestanu, tak vím, že ti musím dát sbohem!” řekl smutně a zavěsil. Raquel telefon položila a po tváři jí stekla slza. “Sbohem, Alejandro!” řekla chvějícím se hlasem.

New York, USA

Vanessa vyšla ze sprchy. Sedla si k toaletnímu stolku se zrcadlem a začala si rozčesávat mokré vlasy. Po chvíli ji na posteli začal zvonit mobil. Vanessa odhodila kartáč, sedla si na postel a mobil zvedla. “Marisol, konečně! Čekám tu jako na trní!” řekla jí naléhavě, “tak jak to dopadlo?” zeptala se. “Promiň, Vanesso, že jsem ti nezavolala hned, ale musela jsem se z toho rozhovoru taky trochu vzpamatovat,” odvětila jí Marisol ironicky, “nechala si na mě dost těžký úkol, tak si to uvědom!” rozzlobila se na ni. “Promiň, Marisol, já to tak nemyslela,” omluvila se jí Vanessa, “vím, že jsem toho na tebe naložila moc!” uznala. “Víc než si myslíš!” zdůraznila jí Marisol. “A tak jak to tedy dopadlo?” zeptala se jí Vanessa znovu. Marisol seděla ve své posteli a vzdychla. “Bylo to hrozné, Vanesso! Chris je úplně zničený!” řekla jí. “Výborně!” zaradovala se Vanessa, “tak jsem to přesně chtěla!” vítězně se usmála. “Myslím, že by si se tak neradovala, kdyby si ho viděla!” řekla jí Marisol vážně. “To máš pravdu,” uznala Vanessa, “kdybych ho viděla, tak bych se radovala ještě víc!” zasmála se. “Vanesso, jak můžeš takhle mluvit!” nechápala ji Marisol. “Kdybys byla před pěti lety v mé kůži, tak bys mi rozuměla!” řekla jí Vanessa, “teď tomu rozumí aspoň Chris! Už ví jaké to je zjistit v nejšťastnější chvíli svého života, že ten druhý, kterého si miloval a věřil mu, si s tebou jen sprostě zahrával!” zdůraznila jí. “Ale, Vanesso, vždyť přece víš, že to takhle bylo jen zpočátku!” připomněla jí Marisol. “Bylo to jen zpočátku, ale hlavní je, že to bylo!” řekla jí Vanessa vážně, “souhlasil s tím, že se bude vysmívat mým citům, a tak teď se směju zase já!” vítězně se usmála. Marisol vzdychla. “Ještě jsem ti za to nepoděkovala,” uvědomila si Vanessa, “moc si mi tím pomohla! Děkuju ti,” poděkovala jí. “Pro kamarádku všechno,” pousmála se Marisol, “ale bylo to těžké,” dodala. “Já vím, jednou ti to vrátím,” slíbila jí Vanessa, “a hlavně mě musíš včas informovat, kdy se mám vrátit,” připomněla jí. “A ty myslíš, že to Chris udělá?” zeptala se jí Marisol. “O tom nepochybuji!” zdůraznila jí Vanessa, “nic jiného mu už nezbývá,” dodala. “Tak jo, dám ti vědět,” řekla jí Marisol, “a promiň, už jdu spát, bylo toho na mě moc!” dodala. “Jasně, dobrou noc,” rozloučila se s ní Vanessa. “Dobrou,” rozloučila se s ní Marisol a zavěsila. Vanessa odložila mobil na postel a sedla si před zrcadlo. “Děláš správně, Vanesso!” řekla svému odrazu.

Caracas, Venezuela

Carolina seděla na posteli ve svém pokoji a vzpomínala na dnešní rozhovor s Veronicou. “Carolino, nevadí ti to, že ne?” zeptala se jí Veronica, když si všimla jejího výrazu. “Co by mi mělo vadit?” nechápala Carolina. “No že chodím s Miguelem,” řekla jí Veronica. “Mně by mělo vadit, že chodíš s Miguelem?” zasmála se Carolina, “tak to je to úplně poslední, co mě trápí! Já mám přeci Carlose nebo si snad zapomněla?” podotkla ironicky. “Jasně, že jsem nezapomněla, jen jsem měla takový pocit, že ti to vadí,” řekla jí Veronica. “Ne, Veronico, opravdu mi to nevadí! Choď si s Miguelem jak dlouho chceš, klidně si ho vezmi, měj s ním spoustu dětí a žijte spolu šťastně až do smrti!” ironicky se na ni Carolina usmála, “hned jsem zpátky, jdu si ještě pro jednu bonboniéru,” řekla jí a odešla. “Vadí mi to! Hrozně mi to vadí!” zakřičela Carolina, “ale nechci, aby mi to vadilo!” rozplakala se. “Carolino!” vtrhl do jejího pokoje Gustavo, “slyšel jsem křik! Co se stalo?” zeptal se jí a přisedl si k ní. “Ach, tati!” objala ho Carolina. “Holčičko, copak se ti stalo?” zeptal se jí Gustavo ustaraně. Carolina se od něj odtáhla a utřela si slzy. “Všechno dělám špatně!” vzlykala. “Co tím myslíš?” zeptal se jí Gustavo. “Myslím tím všechno! Všechno na co sáhnu je špatně! Každé moje rozhodnutí je špatné!” plakala Carolina. “Ale to přeci není pravda!” snažil se jí Gustavo ukonejšit. “Chtěla bych tu mít mámu!” plakala Carolina. Gustavo zesmutněl a pohladil svou dceru po vlasech. “Teď bych ji potřebovala víc než kdy jindy!” plakala Carolina, “už ani Raquel tu není a já nemám za kým jít, aby mi poradil!” plakala. “Máš tu přeci mě, Alejandra a Chrise,” připomněl jí Gustavo. “Já vím, tati,” přes slzy se na něj Carolina usmála, “ale s tím, co mě trápí mi asi nepomůžete!” dodala smutně. “Rozumím ti,” přikývl Gustavo, “já ti můžu nabídnout alespoň náruč k vyplakání,” rozpřáhl ruce a usmál se na ni. Carolina se rozesmála a padla Gustavovi do náruče, kde vyplakala všechny svoje slzy.

Chris šel od Marisol do nejbližší hospody, kde se opíjel až do doby než zavřeli. Bylo pozdě v noci a Chris se potácel městem. Právě procházel parkem a chvíli co chvíli upíjel z lahve vodky. Když ji dopil, mrštil s ní o zem. Ušel ještě pár metrů, když se mu zamotaly nohy a spadnul na zem. Pomalu se posadil a opřel se o nejbližší strom. Z očí mu vytryskly slzy a na něco si vzpomněl. “Chrisi,” oslovila ho Natalia a chytla jeho obličej do dlaní, “neobviňuj se! Ty za to přeci nemůžeš!” uklidňovala ho, “a navíc, ten prsten přece není tak důležitý. Mnohem důležitější je snad má odpověď, ne?” usmála se na něj. “A jaká je tedy tvá odpověď?” zeptal se jí Chris s nadějí v hlase. Natalia se na něj usmála a něžně ho políbila. “Ano!” odpověděla mu, “ano, vezmu si tě! Budu tou nejšťastnější ženou na světě, když budu právě tvoje žena!” dodala šťastně. “Tolik tě miluju, Natalie!” vzdychl Chris zamilovaně, pevně ji sevřel ve svém náručí a oba se něžně políbili. “Jak si mi to mohla udělat? Proč si mi to udělala?!” zakřičel Chris zoufale, “dal jsem ti svoje srdce! Svěřil jsem se ti se vším, co se mi stalo! Věděla jsi, kolik jsem si toho vytrpěl!” plakal, “a teď jsi mě odhodila jako kus hadru bez jediného vysvětlení!” zakřičel nenávistně, “proč? Proč?” položil si obličej do dlaní a jeho pláč neustával.

Rozednilo se. Marisol byla v ateliéru a připravovala se na focení. “Marisol!” zaslechla za sebou Danielův hlas. Marisol se otočila a usmála se na něj. “Ahoj, lásko,” šla k němu a chtěla ho políbit, ale Daniel se odtáhl. Marisol se na něj nechápavě podívala. “Co se děje?” zeptala se ho. “Ty jsi mi včera lhala, že ano?” zeptal se jí Daniel. “O čem to mluvíš?” nechápala ho Marisol. “Ty jsi včera neměla schůzku s kamarádkou ze střední školy,” řekl jí Daniel, “ty jsi byla na letišti s Natalií, že mám pravdu?” zeptal se jí. Marisol si uvědomila, že nemá smysl lhát, když už Danielovi stejně všechno došlo, a tak mu přiznala pravdu. “Ano, máš pravdu! Byla jsem s Natalií na letišti!” odvětila mu. “Takže ty jsi věděla, že se Natalia chystá Chrise tak sprostě opustit a nic jsi mi neřekla!” obořil se na ni Daniel. “A proč si myslíš, že jsem ti to neřekla?” zeptala se ho Marisol, ale vzápětí si sama odpověděla, “protože by si to hned běžel říct Chrisovi,” řekla mu. “To je jasné, že bych mu to řekl!” přikývl Daniel, “je to přeci můj nejlepší kamarád!” zdůraznil jí. “A Natalia je zase moje nejlepší kamarádka!” zdůraznila mu Marisol, “a protože mě požádala, abych to nikomu neříkala, tak jsem to splnila! Nemohla jsem přece zradit její důvěru!” upozornila ho. “To já chápu, ale taky si se mohla snažit přesvědčit ji, aby Chrise neopouštěla!” řekl jí Daniel, “anebo aby se s ním rozešla alespoň ona sama a ne posílat za sebe tebe!” dodal. “Myslíš, že jsem to nezkoušela?” zeptala se ho Marisol, “ale když si Natalia něco umane, tak s ní nic nehne!” řekla mu vážně, “a navíc pro ni byla kariéra vždy na prvním místě!” dodala. Daniel nevěřícně zakroutil hlavou. “Až s ní budeš mluvit tak jí vyřiď, že se jí podařilo Chrise naprosto zničit! Po pěti letech začal být díky ní zase šťastný a teď je z něho kvůli ní zase troska jako v době, kdy zmizela Vanessa!” řekl jí zhnuseně a odcházel. “Danieli, mně je Chrise taky moc líto!” zavolala na něj Marisol, když už byl Daniel u dveří, “nesouhlasím s tím, co mu Natalia udělala!” dodala vážně. Daniel se na ni smutně podíval a odešel. Marisol bylo do pláče. Poprvé se s Danielem pohádali a navíc kvůli něčemu, co se jejich vztahu ani netýkalo.

Gabriela procházela chodbou agentury, když ji cestu zkřížili Stacie a Reinaldo. “Už to víš?” zeptala se jí Stacie nadšeně. “Co mám vědět?” zeptala se jí Gabriela. “To o Natalii a Chrisovi,” odvětil jí Reinaldo. “Jako že se budou brát?” zeptala se jich Gabriela, “tak to bohužel vím a vy snad taky víte, že to vím, když ji žádal o ruku přímo tady na chodbě!” řekla nenávistně. “Ale to máš starý informace!” zasmála se Stacie. “Jak starý?” nechápala Gabriela, “už mi řekněte, o co sakra jde a přestaňte chodit kolem horký kaše!” rozčílila se. “Natalia dala Chrisovi kopačky!” řekli jí Stacie s Reinaldem současně. Gabriela se na ně šokovaně zahleděla. “Vy si ze mě děláte legraci!” nedůvěřivě se na ně podívala. “Je to pravda, Gabrielo,” řekl jí Reinaldo. “Natalia se včera vrátila do New Yorku a vůbec to Chrisovi neřekla,” dodala Stacie. “A ani se neobtěžovala mu ty kopačky dát sama! Musela to za ni udělat Marisol!” doplnil Reinaldo se smíchem. “A jak to, že to všechno víte?” zeptala se jich Gabriela a stále tomu nemohla uvěřit. “Jako kdyby si nevěděla, že v téhle agentuře se všechno šíří rychlostí blesku!” zasmála se Stacie. “Daniel prý Chrise našel pozdě v noci někde v parku úplně opilého,” řekl Reinaldo Gabriele poslední důležitou informaci. “A kde teď Chris je?” zeptala se jich Gabriela. “Doma,” odvětila jí Stacie. Gabriela už na nic nečekala a vběhla do výtahu. Stacie s Reinaldem se na sebe pobaveně podívali. “Asi ho jde utěšovat,” řekl Reinaldo a oba se rozesmáli.

Carolina stála před restaurací, ve které pracoval Miguel. Už nějakou chvíli na něj čekala, protože se ho potřebovala na něco zeptat. Po pár minutách zastavil na nedaleké zastávce autobus, ze kterého Miguel vystoupil. Když Carolinu zahlédl, zarazil se. “Ahoj, Migueli,” pozdravila ho Carolina a pousmála se. “Ahoj,” nechápavě se na ni Miguel podíval, “co tu děláš?” zeptal se jí. “Potřebuju se tě na něco důležitého zeptat,” odvětila mu Carolina. “Tak se ptej,” pobídl ji Miguel s nezájmem se s ní bavit. “Co cítíš k Veronice?” zeptala se ho Carolina. “Tuhle otázku bych od tebe nečekal,” zvolal Miguel překvapeně. “Můžeš mi odpovědět, prosím?” prosila ho Carolina. “A proč bych ti měl vůbec na něco takového odpovídat?” zeptal se jí Miguel, “pokud vím, tak my dva nemáme spolu nic společného, a proto si myslím, že tvá otázka je poněkud více osobní!” upozornil ji. “Migueli, já tohle všechno vím,” řekla mu Carolina, “ale potřebuju to vědět! Prosím, odpověz mi,” žádala ho, “co cítíš k Veronice?” zeptala se ho znovu. Miguel jí vůbec nerozuměl. Nechápal, proč se tak najednou zajímá o jeho vztah s Veronicou. “Tak dobře! Odpovím ti, když je to pro tebe tak důležité,” řekl jí. Carolina se na něj usmála a čekala na jeho odpověď. “Mám Veronicu rád a myslím si, že bych s ní mohl být šťastný!” odvětil jí Miguel. “Takže ji nemiluješ?” zeptala se ho Carolina. “Carolino, co vlastně chceš slyšet?” zakřičel na ni Miguel, “že sice chodím s Veronicou, ale miluju pořád tebe? Chceš si být jistá, že když tě přestane bavit Carlos, můžeš přiběhnout za mnou?” zeptal se jí znechuceně. “Ne, Migueli, takhle to není!” zavrtěla Carolina hlavou. “Víš co, bude lepší, když odejdeš,” řekl jí Miguel a chtěl vejít do restaurace. “Migueli, počkej!” chytla ho Carolina za ruku. Chvíli na sebe beze slova hleděli, když je vyrušilo troubení auta. Oba se vzpamatovali a uviděli k nim přijíždět Veronicu. Miguel se Carolině vytrhl a usmál se na Veronicu. “Ahoj, Migueli,” přiběhla k němu Veronica a políbila ho, “Carolino, co ty tady?” zeptala se své kamarádky. “Já jsem se potřebovala Miguela na něco zeptat,” odvětila jí Carolina, “a dostala jsem od něj velmi jasnou odpověď,” dodala smutně a odešla. Ušla pár kroků a ještě se ohlédla zpět. Uviděla jak se Miguel a Veronica líbají a v očích se jí zalesklo.

Chris byl ve svém pokoji. Seděl na zemi, opřený o postel a stále do sebe lil jednu láhev alkoholu za druhou. Snažil se tak alespoň trochu zmírnit své utrpení, ale nedařilo se mu to. Neustále musel myslet na Vanessu a na Natalii. Na jeho dvě osudové ženy, které ač byly povahově rozdílné, tak měly velmi mnoho společného. Obě miloval víc jak svůj život a obě ho opustily. Každá sice odešla z jiného důvodu, ale Chrise oba odchody naprosto zničily. “Chrisi,” nakoukla do jeho pokoje Gabriela. Chris ji vůbec nevnímal, a tak Gabriela vešla dovnitř a přiklekla si k němu. “Chrisi,” oslovila ho znovu. Chris se na ni podíval a zasmál se. “Gabrielo, ty jsi tady!” smál se a z očí mu znovu vytryskly slzy. “Jsem tady s tebou, miláčku,” pohladila ho Gabriela po vlasech, “slyšela jsem, co se ti stalo, a proto jsem přišla! Teď by jsi neměl být sám!” usmála se na něj. “Sám!” zasmál se Chris. V tu chvíli mu to slovo přišlo tak absurdní. Když ho Vanessa opustila, cítil se sám, ale Gabriela i tak byla při něm. Nyní ho opustila Natalia, zase se cítil sám a zoufalý a Gabriela byla znovu při něm. Chris vytáhl z kapsy zásnubní prsten, který mu Natalia po Marisol vrátila. Chvíli se na něj díval a poté se podíval na Gabrielu. “Gabrielo, vezmeš si mě?” vyhrkl ze sebe, “teď už by se to opravdu stalo!” dodal. Gabriela vytřeštila oči a doširoka se usmála.