„Gabrielo, nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ řekla jí Jessica, když Gabriela zastavila nedaleko restaurace, ve které byli Chris a Alejandro. „Prosím tě, Jessico, čeho se pořád bojíš?“ zvolala Gabriela otráveně, „prostě tam přijdeme a budeme se tvářit, jaká to je náhoda, že jsme tam Chrise a Alejandra potkaly,“ řekla jí, „oni nemusí vědět, že si Alejandra slyšela říkat, kam půjdou,“ dodala se smíchem. „Gabrielo, a čeho tím chceš vlastně dosáhnout?“ zeptala se jí Jessica nechápavě. „No přeci…,“ zarazila se Gabriela, když si všimla Vanessy, která zrovna vyšla z restaurace. Jessica se podívala směrem, kam se Gabriela dívala a také si Vanessy všimla. „Jo takže pánská jízda!“ zvolala Gabriela, „ale s tou mrchou po boku!“ dodala nenávistně a nastartovala. „Gabrielo, co to děláš?“ zeptala se jí Jessica. „Teď se jí zbavím jednou provždy!“ pronesla Gabriela s vítězným úsměvem a vjela na silnici. Sešlápla plyn až dolů a jela přímo proti Vanesse. „Gabrielo, co děláš? Neblázni!“ říkala ji Jessica vyděšeně. Gabriela ale na to nijak nereagovala. Usmívala se a těšila se z toho, že se Vanessy navždy zbaví. Vanessa si až teď všimla rychle jedoucího auta proti ní a z šoku a ze strachu se nemohla ani pohnout. „To je tvůj konec, potvoro!“ zasmála se Gabriela hystericky a její auto bylo Vanesse blíž a blíž. „Ne!“ vykřikla Jessica a na poslední chvíli strhla volant stranou. Vanessa se chytla za hruď a vyděšeně se dívala za autem, které jí zmizelo v zatáčce. „Tak ještě tohle mi dneska chybělo!“ zvolala vyděšeně a poté, co se uklidnila, se vydala na autobusovou zastávku. „Jessico, co jsi to udělala?“ zakřičela na ni Gabriela, když zastavila. „Zabránila jsem ti udělat velkou chybu!“ odvětila jí Jessica. „Chybu? Jakou chybu, prosím tě?“ křičela na ni Gabriela, „mohla jsem mít od ní už navždy pokoj a Chris by byl jenom můj!“ křičela. „Ty si myslíš, že po Vanessině smrti by útěchu hledal v tvém náručí?“ zeptala se jí Jessica ironicky. „Samozřejmě!“ zdůraznila jí Gabriela. „No jo a hlavně potom, co by se dozvěděl, že jsi ji zabila ty!“ dodala Jessica znovu ironicky. „To by se samozřejmě nikdy nedozvěděl!“ zašklebila se na ni Gabriela, „Jessico, ne aby si někdy někomu řekla to, co jsem teď málem udělala!“ pohrozila jí. „Tak to se opravdu nemusíš bát! Nebudu vytrubovat do světa, že jsem se málem stala spolupachatelkou vraždy!“ odvětila jí Jessica vážně. „Nemusíš to brát zase tak vážně!“ zasmála se Gabriela. „Víš co, Gabrielo, nejlepší bude, když se obě vrátíme domů,“ navrhla jí Jessica. Gabriela chvíli protestovala, ale Jessica jí nakonec přemluvila, a tak se vrátily domů.

„Paolo!“ odstrčil ji Daniel od sebe, „tohle jsi už vážně přehnala!“ zakřičel na ni, „okamžitě odejdi z mého bytu!“ ukázal na dveře. „Danieli, netvař se, že se ti ten polibek nelíbil!“ zasmála se Paola, přiblížila se k němu a pokusila se ho znovu políbit. „Ne, nelíbil a teď vypadni!“ znovu ji Daniel od sebe odstrčil, „a už si jednou provždy zapamatuj, že miluju Marisol a o tebe a ani o žádnou jinou nemám zájem!“ zdůraznil jí. Paola se na něj nenávistně zahleděla. Ještě nikdy si žádný muž nedovolil ji odmítnout a to nemohla nechat jen tak. „Dobře, Danieli, já půjdu,“ uklidnila ho, „ale ještě předtím bych ti měla říct, že jsem za tebou nepřišla sama od sebe,“ vysvětlila mu. „Neříkej? A kdopak tě přinutil sem jít?“ zeptal se jí Daniel posměšně. „Tvoje milovaná Marisol,“ odvětila mu Paola. „Nebuď směšná, Paolo!“ zasmál se Daniel, „proč by to Marisol asi tak chtěla?“ zeptal se jí se smíchem. „Aby si tě otestovala! Aby si otestovala tvou věrnost!“ odvětila mu Paola. „Dobrý, Paolo, už jsem slyšel dost,“ přerušil ji Daniel, „odejdi už, prosím tě!“ požádal ji. „Danieli, já chápu, že je pro tebe těžké mi uvěřit, ale já ti říkám pravdu!“ trvala na svém Paola. „Ano, opravdu je těžké ti něco uvěřit!“ odvětil jí Daniel ironicky. „Ale já mám důkaz!“ zdůraznila mu Paola, „mám důkaz, že to byla opravdu Marisol, která mě sem poslala, aby věděla, jestli jí budeš věrný nebo ne!“ vysvětlila mu a ze své kabelky vytáhla diktafon. Daniel na Paolu nechápavě hleděl. Paola se usmála a diktafon pustila. “Co kdybychom se vsadily?” navrhla jí Paola, “já se pokusím Daniela svést a když mě odmítne, tak ti navždy zmizím ze života! Ale pokud mě neodmítne, tak aspoň budeš vědět, že Daniel je stejný jako všichni chlapi a nebudeš tak litovat času strávený s ním. Času, kdy sis s ním plánovala růžovou budoucnost!” vysvětlila jí Paola svůj plán, “co ty na to?” zeptala se jí. Marisol o tom začala přemýšlet. “Rozmysli si to dobře, Marisol!” radila jí Paola. “Tak dobře, souhlasím!” vypadlo nakonec z Marisol. V ten moment Paola diktafon vypnula, a tak už Daniel neslyšel, že Marisol svou odpověď vzápětí změnila. “Teď už mi věříš, Danieli?” zeptala se ho Paola, “nebo mi budeš tvrdit, že jsem hlas Marisol napodobila?” dodala se smíchem. Daniel jí už ani nevnímal. V hlavě mu stále dokola zněl hlas jeho Marisol. Té, které tolik miluje, ale která zapochybovala o jeho lásce a kvůli tomu se dokázala spolčit i se svou největší nepřítelkyní. “Danieli, je mi to opravdu líto!” soucitně se na něj Paola podívala. Daniel se na ni nenávistně zahleděl. “Vypadni,” popadl ji za rameno a vyhodil ji z bytu. “Marisol, jak jsi mohla?” zvolal nechápavě a vběhl do své ložnice.

“Jak dlouho ještě se budete s Vanessou takhle kočkovat?” zeptal se Chrise Alejandro. “Asi tak dlouho, dokud ji neomrzí ta její tvrdohlavost,” odvětil mu Chris. “A co když to není tvrdohlavost? Co když se k tobě už opravdu nechce nikdy vrátit?” zeptal se ho Alejandro, “sám si mi říkal, že teď s někým chodí,” dodal. “To je sice pravda, ale z Davida vážně mít strach nemusím,” zasmál se Chris, “možná on ji miluje, ale Vanessa jeho ne. Pořád ho bere jen jako kamaráda,” vysvětlil Alejandrovi. “A jak si můžeš být jistý, že ho Vanessa nemiluje!” zeptal se ho Alejandro. “Kdyby ho milovala, tak by se se mnou nelíbala pokaždé, když má příležitost!” zasmál se Chris. “Hm,” zamyslel se Alejandro, “na tom něco bude!” dodal se smíchem. “A jak ty jsi pokročil s Jessicou? Už jste si spolu rozumně promluvili?” zeptal se ho Chris. “Ještě ne,” vzdychl Alejandro, “nemůžu se k tomu přinutit,” dodal. “To by si ale měl,” upozornil ho Chris, “nebo Jessica udělá to, čím ti dnes ráno vyhrožovala! Sebere se a svoje dítě nikdy neuvidíš!” připomněl mu. “Já vím, Chrisi,” smutně Alejandro přikývl, “ale já si prostě nemůžu zvyknout na to, že dítě, po kterém jsem vždycky tak toužil, nečeká moje Raquel!” vzdychl zoufale. “Já tě chápu, Alejandro,” soucitně ho Chris poplácal po zádech, “ale jak si právě teď řekl, tak se ti brzy narodí dlouho vytoužené dítě. A alespoň kvůli němu by si měl s Jessicou vycházet!” radil mu. Alejandro smutně přikývl. “Ty a Raquel jste už rozvedeni! Oba už žijete po svém a s někým jiným!” dodal Chris. “Počkej,” zarazil se Alejandro, “já teoreticky žiju s někým jiným, ale Raquel snad ne!” zhrozil se, “nebo ano? Chrisi, ty víš něco, co já nevím?” zeptal se ho Alejandro podezřívavě. Chris si až teď uvědomil, že tu větu zformuloval trochu špatně. “No, dneska jsem Raquel potkal,” odvětil Alejandrovi. “A?” tázavě se na něj Alejandro podíval, “to nebude všechno,” dodal. “Byla na obědě s nějakým mužem,” odvětil mu Chris, “ze kterého se vyklubal Vanessin kamarád z New Yorku,” dodal. “Takže Raquel si už za mě našla náhradu?” rozčílil se Alejandro. “Prosím tě, uklidni se,” řekl mu Chris. “To si teda po našem rozvodu rychle pospíšila!” nadával Alejandro. “Brzdi, Alejandro,” vážně se na něj Chris podíval, “nesnaž se Raquel vinit z toho, že si dovolila najít někoho jiného! Zrovna ty, Alejandro!” upozornil ho, “nebo si myslíš, že už zůstane po zbytek života sama?!” zeptal se ho. “Ale já nesnesu pomyšlení, že je s jiným!” zakřičel na něj Alejandro. “Tak to sis měl rozmyslet dřív, než si ji podvedl s Jessicou!” zakřičel na něj Chris, “a navíc já ani nevím, jestli spolu chodí! Tak hned nevyváděj!” řekl mu. “Já, idiot, jsem vlastní vinou přišel o lásku svého života!” nadával si Alejandro a kopnul do sebe panáka whisky. Chris ho soucitně objal kolem ramen, když si všiml, že se mu leskne v očích.

“Ano Marío, jakto, že ještě nespíš?” divila se Vanessa, když se vrátila domů a viděla svou starší sestru sedět v kuchyni a jíst zmrzlinu. “Já už jsem spala, ale měla jsem další noční můru,” vysvětila jí Ana María smutně. “Zase Rogelio?” zeptala se jí Vanessa smutně. Ana María přikývla. “Nemůžu se zbavit toho tíživého pocitu, že se vrátí a že mi zase ublíží,” vysvětlila jí Ana María zoufale. “Ano Marío,” přisedla si Vanessa k ní a pohladila ji po vlasech, “je mi jasné, že na to, co se ti stalo, nezapomeneš ze dne na den, ale na co by si zapomínat neměla je to, že je Rogelio mrtvý! A že už ti nikdy víc nemůže ublížit!” povzbudivě se na ni usmála. “Já vím,” opětovala jí Ana María úsměv. “Navíc máš Diega, který udělá cokoliv, aby si na všechno zlé ve svém životě zapomněla!” dodala Vanessa. “Máš pravdu, Vanesso,” usmála se na ni Ana María, “nemít Diega, tak nevím, co bych si počala,” řekla vážně. “Máš ho a tak to bude už napořád,” povzbuzovala ji Vanessa. Ana María se na ni usmála. “A jaké bylo vlastně tvoje rande?” zeptala se jí. “Ani se neptej,” vyvrátila Vanessa oči v sloup, natáhla se k šuplíku, vzala si z něj lžíci a také se pustila do zmrzliny, “David vůbec nepřišel a aby toho nebylo málo, tak se v té restauraci objevil Chris a zase mě neuvěřitelně rozčílil,” nadávala. “Tak aspoň si se nenudila, když David nedorazil,” smála se Ana María. Vanessa se na ni zamračila. “Dobře, tak teď vážně,” zvážněla Ana María, “proč David nepřišel?” zeptala se Vanessy. “To kdybych věděla! Vůbec mi nebral telefon,” odvětila jí Vanessa. “Tak měl asi hodně práce,” hádala Ana María. “Nejspíš,” souhlasila Vanessa, “i když, když teď nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně i ráda, že nepřišel,” dodala. “Jakto?” podivila se Ana María. “Protože si začínám uvědomovat, že jsem to s tím naším chozením trochu přepískla,” odvětila jí Vanessa, “teď když se na to dívám zpětně, tak jsem s Davidem vlastně začala chodit z trucu. Chtěla jsem po té pomstě Chrisovi dokázat, že už jsem jinde, že už ho nemiluju a že můžu být šťastná s jiným. Ale není to tak!” vysvětlila jí. “Ty Chrise pořád miluješ, viď?” usmála se na ni Ana María. Vanessa zahanbeně přikývla. “Já ho nechci milovat, ale nemůžu si pomoct!” zoufala si. “Měla by jsi to Davidovi říct, aby si nedělal další plané naděje,” radila jí Ana María. “Jenže já mu nechci ublížit! On mě miluje, a tak dlouho čekal na to, až mu dám šanci, že mu ji po pár dnech nechci zase brát!” vysvětlila jí Vanessa. “Jenže když to budeš protahovat, tak tím nic nezískáš! Právě naopak mu ublížíš ještě víc!” upozornila ji Ana María. Vanessa byla zoufalá.

Marisol už dávno spala, když jí probudilo silné klepání na dveře jejího bytu. Promnula si oči a podívala se na hodiny, které ukazovaly pár minut po jedenácté hodině. Bylo jí divné, kdo to v takovou pozdní hodinu může být. Protože klepání neustávalo, vstala, oblékla si župan a šla se podívat, kdo jí to buší na dveře. Podívala se kukátkem, za kterým viděla rozčíleného Daniela. “Danieli,” otevřela dveře, “proboha, stalo se něco?” zeptala se ho vyděšeně, protože ji ihned napadlo, jestli se náhodou někomu nestalo něco zlého. “Ano, stalo!” zuřil Daniel a vešel do bytu. Marisol zavřela dveře a nechápavě se na Daniela podívala. “Víš, kdo mě dnes večer navštívil?” zeptal se jí Daniel. “To nevím,” odvětila mu Marisol. “Paola!” ušklíbl se na ni Daniel. “Paola?” vyděsila se Marisol, “a co chtěla?” zeptala se ho. “Marisol, jak jsi mohla? Já myslel, že si věříme!” zakřičel na ni Daniel. “Danieli, já nevím, o čem to mluvíš,” kroutila Marisol hlavou. “Tak ty už jsi zapomněla na tu sázku, co jsi s Paolou uzavřela?” zakřičel na ni Daniel. Teď už bylo Marisol všechno jasné. I když Paole nakonec řekla, že se sázkou nesouhlasí, tak Paola si to vyložila po svém. “Danieli, já nevím, co ti Paola navykládala, ale já ti to vysvětlím,” řekla mu Marisol. “Ne, Marisol, nemusíš se namáhat, já už všechno vím,” odvětil jí Daniel s předstíraným klidem, “slyšel jsem totiž z tvých vlastních úst, jak si s tou sázkou souhlasila!” zakřičel na ni. “Cože?” nechápala ho Marisol. “Paola si totiž váš rozhovor nahrála na diktafon,” vysvětlil jí Daniel. “Ta potvora!” pomyslela si Marisol, “dobře, Danieli, přiznávám se, že jsem nejprve souhlasila, ale hned jsem to zase vzala zpátky!” zdůraznila mu. “A to ti mám jako věřit?” zakřičel na ni Daniel, “vždyť je to nakonec logický, chtěla si vědět, jestli odolám nebo neodolám. Vždyť já ti ani nemám, co vyčítat!” smál se ironicky. “Danieli, můžeš mě, prosím, chvíli poslouchat?” žádala ho Marisol zoufale. “To jsem si o tobě, Marisol, nemyslel!” kroutil Daniel nevěřícně hlavou, “já myslel, že si věříme, že jsme k sobě upřímní a ty pak náš vztah ukončíš takhle!” křičel na ni, “to jsi zapomněla, jak jedna hloupá sázka zničila vztah tvé nejlepší kamarádky a mého nejlepšího kamaráda?” připomněl jí. “Danieli, co si myslel tím ukončením našeho vztahu?” zeptala se ho Marisol se slzami v očích. “Myslel jsem tím přesně to, co to znamená!” odvětil jí Daniel, “hrozně jsi mě zklamala, Marisol!” i jemu se lesklo v očích, “myslel jsem si, že o mé lásce nepochybuješ! Ale zřejmě jsem viděl něco jiného, než ty!” dodal smutně a odešel. Marisol z toho všeho byla zprvu zmatená a teprve až po chvíli ji došlo, že se s ní Daniel rozešel, a tak klesla k zemi a rozplakala se.

“Mé milé dámy, tento večer po vašem boku byl opravdu velmi příjemný!” usmál se Gustavo na Carolinu a Beatriz. “Ty jsi byl taky příjemný společník, tati,” zasmála se Carolina. “Tak od tebe mě to obzvlášť těší, holčičko!” zasmál se Gustavo. “Možná bychom se už měli vrátit domů! Je už hodně pozdě,” podotkla Beatriz. “Ale, teto, je sobota a noc je ještě mladá!” smála se Carolina. “Carolina má pravdu, Beatriz,” usmál se na ni Gustavo a v tu chvíli se v restauraci, ve které byli, rozezněla hudba. Gustavo vstal a podal Beatriz ruku. “Smím prosit?” zeptal se jí. “Bude mi potěšením,” usmála se na něj Beatriz, chytla ho za ruku a vstala. “Carolino, tebe vezmu do kola při další písničce, ano?” řekl jí Gustavo. “To je dobrý, tati, já na tyhle pomalý tance moc nejsem!” zasmála se Carolina. Gustavo a Beatriz se rozesmáli a poté odešli na taneční parket. Carolina je pozorovala, jak spolu tancují a šťastně se usmívala.

Nastalo ráno. Antonio zaklepal na dveře bytu Arismendiových. Po pár vteřinách mu dveře otevřela Raquel. “Antonio,” usmála se na něj, “pojď dál,” pozvala ho a Antonio vešel dovnitř. “Opět ti to moc sluší,” polichotil jí Antonio. “Děkuji ti,” usmála se na něj Raquel, “jenom si dojdu pro kabelku,” řekla a odešla. Raquel a Antonio si včera při obědě dobře rozuměli, a tak si rovnou domluvili další schůzku. “Vy budete Antonio,” vešel do obývacího pokoje Juan José. “A vy budete Raquelin otec, “ usmál se na něj Antonio, “těší mě, pane Arismendi,” podal mu ruku. “I mě, Antonio,” stiskl mu Juan José ruku, “Raquel mi o vás říkala jen samé dobré věci, takže předpokládám, že s ní máte jen čisté úmysly!” řekl mu vážně. “Ty nejčistší, pane Arismendi!” ujistil ho Antonio. “To rád slyším,” usmál se na něj Juan José. “Tak můžeme jít!” vešla do místnosti Raquel, “měj se, tati, a ať ti dobře dopadne tvé rande s Gregorií,” poťouchle se na něj usmála. “Ještě ani nevím, jestli mé pozvání přijme,” odvětil jí Juan José. “Určitě ano,” povzbuzovala ho Raquel, “uvidíme se večer,” políbila ho na tvář a poté s Antoniem odešla.

David strávil u Alexandřiny postele celou noc a únavou nakonec usnul. Ještě spal, když Alexandra začala pomalu otevírat oči. Dívala se na strop a nemohla si vzpomenout, kde je, nebo, co se jí stalo. Po chvíli si uvědomila, že ji někdo drží za ruku, a tak ji vytáhla. To Davida probudilo, a když viděl, že Alexandra má otevřené oči, celý se rozzářil. Už stoprocentně věděl, že bude Alexandra v pořádku. “Alexandro, ty jsi se probudila!” šťastně se na ni usmál. “Davide!” zašeptala Alexandra jeho jméno. David se rozzářil ještě víc. Bylo to úplně poprvé, co ho Alexandra oslovila jménem. A on si myslel, že si jeho jméno ani nepamatuje. “Alexandro!” vzdychl zamilovaně a opatrně ji políbil. Poté se od ní odtáhl a usmál se na ni. Alexandra na něj chvíli zmateně hleděla a poté se pousmála. “Polib mě ještě, prosím!” požádala ho. David na ni překvapeně, ale šťastně hleděl, a proto její přání ihned vyplnil. A Alexandra mu jeho polibek vrátila.

“Ahoj, Carolino,” usmál se Chris na svou sestru, když se potkali v hale, “jak jste se včera s tátou a tetou měli?” zeptal se jí. “Báječně!” odvětila mu Carolina s úsměvem, “celý večer jsme se dobře bavili a táta a teta ho nakonec ukončili společným tancem!” vyprávěla mu, “a moc jim to spolu slušelo!” dodala s úsměvem. “Mám takový pocit, že by se ti líbilo, kdyby se ti dva dali dohromady,” podotkl Chris. “Tvůj pocit je správný,” zasmála se Carolina, “no ještě řekni, že by nebyli pěkný pár!” kroutila hlavou. “Ano to by byli a táta by si určitě zasloužil být zase šťastný,” usmál se na ni Chris, “ale nemyslíš, že by o tom, jestli se dají dohromady nebo ne, měli rozhodovat oni?” zeptal se jí. “Tak to samozřejmě,” souhlasila Carolina, “ale když tomu trochu pomůžu, tak se nic tak hroznýho taky nestane!” zasmála se. Chris se rozesmál. “A jak jste včera zapařili s Alejandrem?” zeptala se ho Carolina. “Zapařili,” zasmál se Chris, “byli jsme…” jeho vyprávění přerušil zvonek u dveří. “Já otevřu,” řekla Carolina a rozběhla se ke dveřím. Otevřela je a do domu vešla Gabriela. “Tak to jsem ty dveře radši otvírat neměla!” usmála se na ni Carolina ironicky. “Taky tě ráda vidím, Carolino!” usmála se na ni Gabriela též ironicky, “Chrisi,” podívala se na něj, “musím s tebou mluvit!” řekla mu, “a neodejdu odtud, dokud se tak nestane!” zdůraznila mu, aby se jí nepokoušel okamžitě vyhodit. Chris pochopil, že nemá na vybranou. “Carolino, prosím tě, nech nás osamotě,” požádal ji. Carolina přikývla, ušklíbla se na Gabrielu a odešla. “Co ještě chceš, Gabrielo?” zeptal se jí Chris, “posledně jsem se vyjádřil snad jasně, ne?” připomněl jí. “A kvůli tomu jsem právě přišla,” odvětila mu Gabriela a přiblížila se k němu, “když jsem spolu naposledy mluvili, tak jsme byli oba příliš rozčílení, a tak jsme si řekli věci, které jsme možná tak nemysleli!” dívala se na něj smutně, “Chrisi, já tě pořád miluju! Dejme si ještě jednu šanci, prosím!” pohladila ho po tváři a svůdně se na něj usmála. Chris na ni nevěřícně hleděl.