„Na co se mě chceš zeptat?“ obešla Vanessa Chrise a postavila se k němu zády. „Chci vědět, jestli mě ještě miluješ!“ odvětil jí Chris. Vanessa zavřela oči a zoufale vzdychla. Tuto otázku očekávala a velmi se jí bála. „Miluješ mě ještě?“ zeptal se jí Chris znovu. „Chceš slyšet pravdu?“ otočila se Vanessa k němu. „Jedině pravdu!“ přikývl Chris. „Ano, Chrisi,“ odvětila mu Vanessa, „ano, ještě pořád tě miluju!“ řekla vážně. „Miláčku,“ zvolal Chris šťastně a přiblížil se k ní. „Ale…,“ odstoupila Vanessa od něj, „…to stejně na naší situaci nic nemění!“ zdůraznila mu. „Jak nemění?“ nechápal ji Chris, „já jsem to vždycky věděl a teď jsem moc šťastný, že si mi to přiznala!“ usmíval se. „Chrisi, podívej, já se ti to pokusím vysvětlit,“ nadechla se Vanessa, „posledních pět let svého života jsem žila jenom s myšlenkou na to, jak se ti pomstím. Svou pomstu jsem dokonala a tím jsem uzavřela jednu velmi těžkou kapitolu svého života. Kapitolu jménem Christian Martinéz!“ vysvětlila mu. „Ne, Vanesso, to neříkej,“ přistoupil Chris k ní a chytil ji za ruce, „tu kapitolu nemůžeš uzavřít, protože ona stále pokračuje. Pokračuje, protože se pořád milujeme!“ pokusil se jí políbit. „Ne, Chrisi,“ vytrhla se mu Vanessa a obešla ho a znovu se mu postavila zády, „já už se nechci zabývat minulostí. Chci konečně začít žít,“ otočila se k němu, „chci se konečně začít věnovat své rodině a svým přátelům, které jsem kvůli tobě tolik let zanedbávala! Chci konečně začít dělat to, co jsem vystudovala! Chci prostě začít žít naplno,“ vysvětlovala mu, „a to bez tebe,“ dodala. Chrisovi se začalo lesknout v očích. „Ale já tě miluju!“ řekl jí zoufale, „miloval jsem tě celých těch pět let, vždyť to víš!“ připomněl jí. „Až teď to vím a to už je pozdě,“ odvětila mu Vanessa, „kdyby si mi tenkrát stihnul říct, jak to doopravdy bylo, tak by asi všechno bylo jinak a možná, že bychom teď byli spolu, ale ty jsi to nestihnul. Stalo se to, co se asi stát mělo!“ řekla trochu smutně. Chrisovi začaly téct po tvářích slzy. „Chrisi, už se mezi námi stalo tolik zlého, že to nejde jen tak vymazat! Naše láska byla založená na lžích a podvodech, a proto neměla šanci,“ dodala Vanessa chvějícím se hlasem. Chris si setřel slzy z tváří a pokusil se o úsměv. „Slíbil jsem ti, že tvou odpověď budu respektovat a to hodlám splnit,“ řekl jí, obešel ji a šel ke dveřím. Vanessa stěží zadržovala slzy. „Já na tebe ale budu pořád čekat,“ zastavil se Chris u dveří, „i kdybych měl čekat po celý zbytek mého života,“ dodal a odešel. Vanessa se posadila na židli a rozplakala se. „Musí to tak být, lásko moje! Nikdy nám nebylo přáno a nikdy nebude!“ plakala.

O tři měsíce později

Diego zastavil před domem Solanových ve chvíli, kdy z něj vyšla Vanessa. „Vanesso,“ vystoupil Diego z auta, „je Ana María doma?“ zeptal se jí. „Není,“ přistoupila k němu Vanessa, „s mamkou někam brzy ráno šly, ale ani mi neřekly kam,“ odvětila mu. Diego zesmutněl. „Vanesso,“ oslovil ji, „nevíš, co se to teď s Anou Maríou děje? Posledních pár týdnů se mi pořád vyhýbá,“ řekl smutně. „Nevím, Diego,“ pokrčila Vanessa rameny, „nejspíš je ještě stále rozrušená kvůli té věci s Rogeliem,“ domnívala se, „musíš jí dát čas,“ radila mu. „V tom to podle mě není,“ kroutil Diego hlavou, „už jsou to tři měsíce, co se to stalo a ani čerstvě po tom se mi nikdy nevyhýbala. Právě naopak chtěla, abych byl pořád s ní, ale teď,“ opět zesmutněl. „Nedělej si starosti, Diego. Však ono se to zase urovná,“ uklidňovala ho Vanessa. „Myslíš, že má někoho jiného?“ napadlo Diega. „Diego!“ zamračila se na něj Vanessa, „to ať už tě víckrát nenapadne! Ana María tě moc miluje, a jestli se ti teď vyhýbá, tak k tomu zřejmě má nějaký důvod. Ale určitě se za tím důvodem neskrývá jiný muž!“ zdůraznila mu. „Vždyť já vím,“ přikývl Diego, „ale už z té nevědomosti začínám šílet,“ dodal. „Bude to dobré, neboj,“ usmála se na něj Vanessa. Diego jí úsměv opětoval. „A promiň, už musím běžet do práce,“ řekla mu Vanessa. „Tak já tě odvezu, ať se nemusíš trmácet autobusem,“ navrhl jí Diego. „Tak to by si byl hodný,“ usmála se na něj Vanessa. „Jedem,“ pobídl ji Diego. Oba nastoupili do auta a odjeli.

„Promiňte mi to zpoždění, ale máme tu hrozný blázinec,“ vešel lékař do ordinace, ve které seděly Ana María a Gregoria. „Nic se neděje, pane doktore,“ usmála se na něj Gregoria. „Tak, paní Solanová, váš pocit byl oprávněný,“ usmál se lékař na Anu Maríu, „jste těhotná,“ oznámil jí. Ale místo předpokládané radosti se lékař dočkal slz. Když to Ana María uslyšela, chytla svou matku za ruku a rozplakala se. Lékař na ni udiveně hleděl. „Pane doktore,“ oslovila ho Gregoria, „mohl byste nás nechat na chvíli o samotě?“ požádala ho. „Jistě,“ přikývl lékař a odešel. „Ano Marío, holčičko, prosím tě, neplakej,“ hladila ji Gregoria po vlasech, „všechno bude v pořádku, uvidíš,“ snažila se ji uklidnit. „Nic nebude v pořádku!“ zakřičela na ni Ana María zoufale, „mami, jak může být všechno v pořádku, když čekám Rogeliovo dítě!“ plakala. Gregoria se na ni smutně zahleděla a velmi silně ji objala.

„Tati, tak já jdu na tu schůzku s Estelou,“ vešel Chris do Gustavovy kanceláře. „Co?“ probral se Gustavo ze svých myšlenek. „Že jdu na tu schůzku s Estelou,“ zopakoval mu Chris. „Jistě, tak dobře pořiď,“ řekl mu Gustavo a znovu se zabral do svých myšlenek. Chris se podíval na hodinky a zjistil, že má ještě čas, a tak se rozhodl zjistit, nad čím jeho otec tak usilovně přemýšlí. „Tati?“ posadil se Chris na židli oproti němu, „na copak myslíš?“ zeptal se ho. „Na tvou matku,“ odvětil mu Gustavo, „a na to, co by řekla tomu, kdybych se znovu zamiloval,“ dodal trochu provinile. Chris se zamyslel a usmál se. „Co by přesně řekla nevím, ale vím určitě, že by byla moc šťastná, že už nejsi sám,“ řekl mu povzbudivě. Gustavo se na něj usmál. „Tolik jsem ji miloval,“ vzdychl smutně. „Já vím,“ přikývl Chris, „ale už je to dlouho, co nás opustila,“ řekl smutně, „a to, že by ses znovu zamiloval, ještě neznamená, že by si ji milovat přestal,“ upozornil ho, „každý si zaslouží být šťastný. A já neznám nikoho, kdo by si to zasloužil víc, než ty, tati!“ dodal s úsměvem. „Děkuju, chlapče,“ usmál se na něj Gustavo. „A tati?“ oslovil ho Chris, „chystáš se teprve zamilovat nebo už jsi?“ zeptal se ho se smíchem. „Asi už jsem,“ odvětil mu Gustavo zmateně. „Do tety Beatriz?“ hádal Chris. Gustavo opatrně přikývl. „A už jsi jí to řekl?“ zeptal se ho Chris. „Zbláznil ses?“ kroutil Gustavo hlavou, „to já přece nemůžu!“ zdůraznil mu. „A proč by ne?“ smál se Chris. „Vždyť nevím, co by tomu řekla,“ odvětil mu Gustavo. „Když jí to neřekneš, tak to vědět nebudeš,“ smál se mu Chris. Gustavo se na něj zamračil. „Anebo ti snad dělá starosti, co bychom tomu řekly my, tvoje děti?“ zeptal se ho Chris. „To taky,“ přiznal se mu Gustavo. „Tak to můžeš být úplně klidný,“ usmál se na něj Chris, „jak vidíš, mně to určitě nevadí, právě naopak. Carolina ta vyskočí samým štěstím až do stropu, protože ta vás dohromady dávala, jen co se tu teta objevila,“ smál se, „a Alejandro určitě taky nebude proti,“ dodal. Gustavo vstal a obešel stůl, zatímco Chris se postavil. „Díky, Chrisi, za tenhle rozhovor!“ objal ho Gustavo. „Kdykoliv jsem ti k dispozici,“ usmál se na něj Chris. Gustavo mu úsměv opětoval a poplácal ho po rameni. „Ježíš, to už je hodin!“ podíval se Chris na hodinky, „se tu s tebou vybavuju a přitom mám za chvíli důležitou schůzku,“ smál se. „Tak plav,“ smál se mu Gustavo a Chris vyběhl z kanceláře.

Daniel vyšel z Chrisovy kanceláře, když kolem něj Chris prošel. „Chrisi, dal jsem ti na stůl ten opravený notebook,“ zastavil ho Daniel. „Díky moc, pak se na něj mrknu, ale teď spěchám, zatím,“ rozloučil se s ním Chris a šel k výtahu. Cestou se rozloučil ještě s Marisol, která zrovna vyšla z ateliéru, a poté nastoupil do výtahu. Pohledy Marisol a Daniela se setkaly. Marisol k němu chtěla jít, ale v tom z druhého výtahu vystoupila Paola a hned se rozeběhla k Danielovi. „Miláčku!“ padla mu do náruče a začala ho líbat. Daniel jí její polibky ihned opětoval a vůbec mu nevadilo, že Marisol tam pořád stojí a pozoruje je. Po tom, co se Marisol a Daniel rozešli, začal Daniel na truc chodit s Paolou. Marisol se snažila tvářit, že už jí to netrápí, ale uvnitř ji to stále bolelo. „Marisol,“ vyšla z ateliéru Stacie, která byla v pátém měsíci těhotenství, a její břicho se už zakulacovalo, „chtěla jsem…,“ nedořekla to, protože si všimla, na koho se to Marisol dívá. Paolu v tu chvíli vraždila pohledem. Stacie se od té doby, co byla těhotná velmi změnila. Teprve v těhotenství začala vidět, kteří lidé jsou dobří a kteří špatní a také viděla své dřívější chyby. Proto se je rozhodla napravit, a tak se usmířila nejen s Marisol, ale i s Vanessou a ze všech tří se za uběhlé tři měsíce staly velmi dobré kamarádky. „Marisol,“ objala ji Stacie kolem ramen, „kašli na ně,“ řekla jí. Marisol přikývla a se Stacie odešly zpátky do ateliéru, zatímco Daniel a Paola se stále líbali.

„Dobrý den, slečno Gabrielo,“ pozdravila ji služebná, když Gabriela vešla do domu Martinézových, „za kým jste přišla?“ zeptala se jí. „Za Jessicou,“ odvětila jí Gabriela a posadila se na pohovku. „Dáte si něco k pití?“ zeptala se jí služebná. „Žádala jsem snad o něj?“ obořila se na ni Gabriela, „chci akorát mluvit s Jessicou, tak mi ji hned zavolej!“ přikázala jí. „Už jsem tady,“ scházela zrovna Jessica ze schodů, a tak služebná odešla. „Jessico,“ vstala Gabriela z pohovky, „ty vypadáš čím dál hůř,“ smála se jí Gabriela. Jessica, která byla už v sedmém měsíci těhotenství, se na ni zašklebila a pomalu si sedla na pohovku. „Říká se, že ženský, co jsou těhotný, tak prý ještě zkrásní, ale u tebe to má zřejmě opačný účinek!“ smála se jí Gabriela dál. „Nech si to!“ okřikla ji Jessica, „myslíš si, že mě to baví tahat se s tímhle balónem? Kdyby mi aspoň k něčemu byl!“ vrčela. „S Alejandrem stále nic?“ zeptala se jí Gabriela. „Stále každý spíme v jiném pokoji, a když už je na mě milej, tak jen kvůli tomuhle!“ ukázala nenávistně na svoje břicho. „Zdá se, že tvůj plán, jak si Alejandra udržet zase tak moc nevyšel!“ smála se jí Gabriela. „Myslela jsem si, že si ho dítětem k sobě připoutám, ale on se připoutal akorát k tomu dítěti!“ vztekala se Jessica. „Tolik si pro něj obětovala!“ kroutila Gabriela hlavou, „svou krásu, svou postavu a stejnak seš pořád tam, kde na začátku!“ smála se jí, „akorát s tím rozdílem, že na začátku si byla aspoň sexy, teď už je z tebe jen velká koule, kterou nikdo nechce!“ šíleně se Gabriela smála. „Hlavně, že se bavíš!“ zašklebila se na ni Jessica, „ty mi tak máš co říkat o vyšlém plánu, když se teď s Chrisem maximálně tak pozdravíte!“ předhodila jí. „Jenže můj plán stále běží,“ řekla jí Gabriela, „musím být jen trochu trpělivá a to já dokážu! Vím, že můj plán vyjde a já si pak budu vychutnávat to, až za mnou Chris přiběhne a bude mě prosit, abych se k němu vrátila,“ vítězně se usmála. Jessica si myslela něco jiného, ale byla raději zticha.

„Takže se uvidíme večer?“ zeptal se Antonio Raquel, když spolu seděli na pohovce v jejím bytě. „Budu se těšit,“ usmála se na něj Raquel. Antonio jí úsměv opětoval a políbil ji. Antonio se jí během uplynulých tří měsíců dvořil víc a víc, a tak mu Raquel dala šanci. Ale hned v zárodku ho upozornila, aby si nedělal velké naděje, protože přese všechno stále miluje Alejandra, a tak by mu, Antoniovi, nechtěla ublížit. Antonio to přijal a doufá, že se do něj jednoho dne Raquel zamiluje stejně, jako on miluje ji. „Už půjdu,“ postavil se Antonio a Raquel ho doprovodila ke dveřím. „Tak večer,“ ještě jednou ji Antonio políbil a odešel. Raquel chtěla jít do druhé místnosti, když někdo zaklepal na dveře. „Na něco jsi zapomněl?“ otevřela dveře v domnění, že je za nimi Antonio. „Alejandro!“ překvapeně na něj hleděla, „co tady děláš?“ zeptala se ho. „Promiň mi to, Raquel, ale já už to nevydržím!“ odvětil jí Alejandro naléhavě a dřív, než Raquel stačila něco říct, tak jí Alejandro vzal do náruče a začal ji líbat. Raquel ho chtěla odstrčit, ale najednou si to rozmyslela, objala ho a jeho polibky mu opětovala.

„Ruce vzhůru!“ vtrhl maskovaný muž do jednoho obchodu a mířil na prodavače pistolí. Prodavač, který byl v obchodu sám, se vyděsil a udělal, co po něm lupič chtěl. „Dej peníze do týhle tašky,“ hodil mu lupič tašku a prodavač ji chytil, „tak dělej, dej tam všechny peníze!“ křičel na něj a stále na něj mířil zbraní. Prodavač začal dávat peníze z kasy do tašky, ale protože se strachy celý klepal, šlo mu to pomalu. „Tak dělej, rychleji!“ křičel na něj lupič a i jemu se ruka, ve které držel zbraň, klepala. Očividně to nebyl žádný profesionál. Prodavač dal do tašky poslední bankovku a tašku hodil zpátky lupiči. „Teď odtud v klidu odejdu, ty se ani nehneš a nic se ti nestane!“ řekl mu lupič. Prodavač přikývl. Lupič se už chystal odejít, když kolem projelo auto, kterému bouchl výfuk. Lupič se lekl a zmáčkl spoušť. „Proboha!“ zděsil se, když krvácející prodavač klesl k zemi. „To jsem nechtěl!“ byl lupič v šoku a poté rychle z obchodu vyběhl. Jen pár minut na to vešel do obchodu José Manuel. Když uviděl prodavačovo tělo ležet v kaluži krve, zpanikařil a utekl pryč. Při útěku narazil do jedné starší ženy. „To je dneska mládež ani se neomluví!“ nadávala žena a poté vešla do toho samého obchodu. I ona se vyděsila, když uviděla prodavačovo tělo, ale po chvíli se vzpamatovala a dokázala zavolat policii.

„Dobrý den,“ oslovil Chris sekretářku v jedné modelingové agentuře, ve které se právě nacházel, „já jsem Christian Martinéz, mám tu schůzku s Estelou Prietovou,“ řekl jí. „Ano, pane Martinézi, ale paní Prietová se vám moc omlouvá, musela odjet vyřešit jednu neodkladnou věc,“ vysvětlila mu sekretářka. „Aha, tak to se nedá nic dělat,“ vzdychl Chris, „přijdu tedy jindy,“ dodal. „To nemusíte,“ řekla mu sekretářka, „paní Prietová dala veškeré instrukce naší finanční ředitelce, která s vámi vše potřebné projedná,“ vysvětlila mu. „Tak to je výborné,“ usmál se Chris. „Prosím, pojďte se mnou,“ dovedla ho sekretářka do kanceláře finanční ředitelky. „Dáte si kávu?“ zeptala se ho. „Ne, děkuji,“ odvětil jí Chris. „Prosím, posaďte se, paní ředitelka hned přijde,“ řekla mu sekretářka. Chris přikývl a posadil se, zatímco sekretářka odešla. Po chvíli za sebou uslyšel bouchnutí dveří. Postavil se, a když se otočil, samým překvapením oněměl. Hleděl totiž na Vanessu. Vanessa získala práci finanční ředitelky v konkurenční agentuře, kterou vlastnila Estela Prietová, která kdysi Chrise a tehdy ještě Natalii obsadila do své reklamy.