„Vanesso?“ překvapeně na ni hleděl Chris, „kde se tu bereš?“ zeptal se jí. „Ahoj, Chrisi,“ pozdravila ho Vanessa a přešla ke svému stolu, „pracuju tady,“ vysvětlila mu a posadila se. „Ty jsi ta finanční ředitelka?“ divil se Chris. „Ano, jsem,“ přikývla Vanessa, „díky tomu, že jsem Estelu znala, jsem to místo získala snadno,“ vysvětlila mu. „A to Estele nebylo divné,“ posadil se Chris zpátky na židli, „že se z Natalie stala Vanessa?“ zeptal se. „Vysvětlila jsem jí, že jsem měla své důvody k tomu hrát si na Natalii a když pak viděla můj životopis, tak už se navíc nic nevyptávala,“ odvětila mu Vanessa. „A to jsi jí ukázala který životopis? Tvůj nebo Natalie?“ zeptal se jí Chris s ironickým úsměvem. „Samozřejmě, že ten můj!“ zamračila se na něj Vanessa. „A ty už nebudeš pracovat jako modelka?“ zeptal se jí Chris. „Natalia byla modelka a ta už neexistuje,“ připomněla mu Vanessa, „teď jsem já zase já, a proto konečně dělám to, co mě baví,“ dodala. „Škoda, měl jsem Natalii rád,“ vzdychl Chris, „rád jsem ji pozoroval při práci,“ vzpomínal, „a nikdy nezapomenu na tu reklamu, co jsme spolu točili,“ provokativně se na Vanessu zahleděl a oba si na tu chvíli vzpomněli. “Kamera, jedem!” zvolala klientka a kameraman začal natáčet. Natalia a Chris se k sobě začali přibližovat, tak jak jim to předtím klientka vysvětlila, jejich rty se blížily k sobě, až nakonec splynuly v jeden něžný polibek. Chvíli se líbali, když klientka vykřikla: “Stop! Výborné, děkuji za všem za bezvadnou spolupráci!” Šla si potřást rukou s Gustavem a Alejandrem a ostatními zaměstnanci. Všichni svou práci skončili, jedině Natalia a Chris jakoby ji vůbec neslyšeli. Ještě stále se líbali. “Co bylo, bylo,” přerušila jejich vzpomínání Vanessa, “teď máme na práci něco mnohem důležitějšího. Domluvit poslední detaily té módní přehlídky,” otevřela červené desky, které měla před sebou a s Chrisem se dali do práce.

„Diego, pojď dál,“ pozvala Gregoria Diega do svého domu. „Ana María tady je?“ zeptal se jí Diego. „Je ve svém pokoji,“ odvětila mu Gregoria. „Byl jsem tu už ráno, ale zastihl jsem jen Vanessu, protože vy dvě jste byly někde pryč,“ řekl jí Diego. „Ano, měly jsme nějaké zařizování,“ vymyslela si Gregoria, protože ji Ana María poprosila, aby o jejím těhotenství zatím nikomu neříkala. „Aha,“ přikývl Diego, „tak já jdu za Anou Maríou,“ řekl a odešel do pokoje Any Maríi. Ana María seděla v posteli a zoufale přemýšlela, co teď bude dělat dál. „Miláčku,“ vešel Diego dovnitř. „Diego,“ pokusila se Ana María o úsměv. Diego si přisedl k ní a políbil ji. „Je ti něco?“ zeptal se jí ustaraně. „Ne, Diego, všechno je v pořádku,“ odvětila mu Ana María. „Opravdu? Netajíš mi něco?“ podezřívavě se na ni Diego podíval. „Ne, nic ti netajím,“ zalhala mu Ana María. Nechtěla mu o svém těhotenství říct, protože se s ním nejdřív musela vypořádat ona sama. „Ano Marío, víš, že tě miluju?“ ujišťoval se Diego. „Samozřejmě,“ přikývla Ana María, „a já miluju tebe,“ usmála se. „Takže víš, že kdyby si měla nějaký problém, tak mi o něm můžeš říct, abychom ho mohli spolu vyřešit, že ano?“ ujišťoval se Diego dál. Ana María se na něj smutně usmála a objala ho. „Ano, vím to,“ řekla chvějícím se hlasem.

„Raquel, tolik tě miluju!“ říkal Alejandro Raquel mezi polibky, když vešli do jejího pokoje. „Taky tě miluju, Alejandro,“ vyznala mu lásku i Raquel, zatímco mu sundávala sako. Oba se velmi vášnivě líbali, protože od doby, co se rozešli, nebyla chvíle, kdy by nemysleli na polibky toho druhého. Alejandro položil Raquel na postel, kde se dál líbali. Po chvíli Alejandro přestal a zamilovaně se na Raquel podíval. „Miláčku, tolik si mi chyběla!“ řekl jí něžně a poté ji znovu začal líbat. „Ne, Alejandro!“ odstrčila ho Raquel od sebe a vstala. „Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se jí Alejandro nechápavě. „Tohle všechno je špatně,“ vykřikla Raquel zoufale. „Lásko,“ postavil se Alejandro k ní a chytil ji obličej do dlaní, „špatně je jen to, že nejsme my dva spolu,“ pohladil ji po tváři. Raquel se rozplakala. „Nesmíš plakat, lásko,“ políbil ji Alejandro na tvář. „Ne, Alejandro, přestaň,“ odtáhla se od Raquel něj, „musíš odejít,“ řekla mu. „To po mně teď nemůžeš chtít,“ pokroutil Alejandro hlavou. „Jestli o tom nevíš, Alejandro, tak já teď chodím s Antoniem!“ zdůraznila mu Raquel. „Chodíš s ním, ale miluješ mě!“ zdůraznil jí zase Alejandro, „právě si mi to řekla i dokázala,“ usmál se na ni. „Udělala jsem chybu. Bylo to jen chvilkové poblouznění,“ styděla se Raquel. „Po kterém si ale velmi dlouho toužila,“ podotkl Alejandro se šťastným úsměvem a přiblížil se k ní. „Alejandro, já vím, že ty dokážeš podvést toho, s kým žiješ, ale já ne!“ zdůraznila mu Raquel. Alejandro od ní odstoupil a chápavě přikývl. „To jsem si asi zasloužil,“ řekl smutně. Když Raquel viděla jeho výraz, nejradši by to, co řekla, vzala zpátky. „Miluju tě,“ řekl jí Alejandro smutně, vzal si své sako a odešel. Raquel si sedla na svou postel, zabořila si obličej do dlaní a rozplakala se.

„Vyřídím Estele na čem jsme se dohodli a ona ti ještě zavolá,“ řekla Vanessa Chrisovi, když spolu vyšli z její kanceláře. „Dobře,“ přikývl Chris, „a jak se jinak máš?“ zeptal se jí. „Já skvěle!“ přehnaně se na něj Vanessa usmála, „právě prožívám nejšťastnější období svého života!“ usmívala se na něj. „Vážně?“ podivil se Chris, „a co to zapříčinilo?“ zeptal se jí s ironickým úsměvem, protože se domníval, že si to Vanessa jen vymýšlí, aby ho naštvala. Vanessa se na něj usmívala a přemýšlela, co mu odpoví. Skutečně to řekla jen tak a teď nevěděla, jak z toho ven, aby z toho vyšla vítězně. „Ty jsi to snad zapomněla?“ smál se jí Chris. Vanessa už začínala být zoufalá, když uviděla jednoho svého kolegu. „Samozřejmě, že ne!“ vítězně se na Chrise usmála, „Victore, pojď sem, prosím!“ zavolala na svého kolegu. Victor Mejías, který pracoval v agentuře jako fotograf, se na Vanessu usmál a přišel k ní. „Potřebuješ něco?“ zeptal se jí. „Ano, miláčku!“ usmála se na něj Vanessa a při slově „miláčku“ zkoprněl nejen Chris, ale i samotný Victor. „Chrisi,“ postavila se Vanessa k Victorovi, „chtěla bych ti představit Victora Mejíase, svého přítele,“ usmála se na Chrise a poté přímo před ním Victora políbila. Chrisovi se při pohledu na ně zatínala pěst. Vanessa polibek ukončila, usmála se na Victora a poté na Chrise. „Těší mě,“ podal Victor Chrisovi ruku, když se vzpamatoval, „pane…“ tázavým pohledem se ho ptal na jméno. „Pan Nikdo!“ představil se mu Chris a ruku mu nepodal. Victor se stáhl a bylo mu v této situaci dost nepříjemně. Chris se smutně podíval na Vanessu a odešel. „Bývalý přítel?“ zeptal se Victor Vanessy. „Moc dlouhá historie,“ odvětila mu Vanessa, „a promiň mi, Victore, že jsem tě do téhle situace zatáhla,“ omlouvala se mu, „už se to víckrát nestane,“ dodala. „Ne?“ zesmutněl Victor, „takže už mě nikdy nebudeš vydávat za svého přítele a tím pádem už mě nikdy nepolíbíš?“ zeptal se jí smutně. Vanessa se pousmála. „Nemůžu tě takhle využívat,“ řekla mu. „A co kdyby příště už to využívání nebylo?“ zeptal se jí Victor. „Jak to myslíš?“ nechápala ho Vanessa. „Když tě pozvu na rande a ty mé pozvání konečně přijmeš, tak už by si mě příště nemusela za svého přítele jen vydávat, protože potom už bych jím byl,“ usmál se na ni Victor. „Tím mě zveš na rande?“ ujišťovala se Vanessa, jestli ho správně pochopila. Victor přikývl. Vanessa se zamyslela. „Už jsem tě za ty tři měsíce, co se známe, odmítla mockrát, že jo?“ řekla Vanessa trochu provinile. „Po třetím odmítnutí jsem to přestal počítat,“ odvětil jí Victor a oba se rozesmáli. „Tak dobře,“ souhlasila Vanessa, „přijímám tvé pozvání,“ usmála se. Victor se podíval vzhůru. „Bože, konečně si jí domluvil!“ děkoval Bohu a oba se znovu rozesmáli. „Tak dnes?“ navrhl jí Victor. „Dnes nemůžu, už něco mám,“ odvětila mu Vanessa, „ale zítra by to šlo,“ dodala. „Takže zítra,“ usmál se Victor. „Zítra,“ usmála se Vanessa.

Carlos se povaloval na sedačce ve svém bytě, a jelikož byl zcela výjimečně střízlivý, tak dokázal i vnímat program, na který se díval v televizi. Zrovna v televizi začala reklama, když se do bytu přiřítil José Manuel. Prohnal se kolem Carlose jako tornádo, a v kuchyni si ze skříňky vzal otevřenou láhev vodky, a napil se. „Hele, to je moje pití!“ okřikl ho Carlos. „Neboj, celý ti to nevypiju!“ zašklebil se na něj José Manuel. Carlos vstal ze sedačky a postavil se mezi futra a opřel se o ně. „Co se ti stalo?“ zeptal se. „Nic! Co by se mi mělo stát!“ odsekl mu José Manuel. „Já jen, že se tváříš, jak kdybys někoho zabil!“ zavtipkoval Carlos a rozesmál se. „Drž už konečně jednou hubu, Carlosi!“ okřikl ho José Manuel a nenávistně se na něj zahleděl. „Hele, já nemůžu za to, že se s tou svojí hloupoučkou Rebecou začínáš nudit, kvůli tomu nemusíš řvát na mě!“ zakřičel na něj Carlos. To už José Manuel nevydržel a dal Carlosovi pěstí. „Tak za prvé, to, proč jsem teď rozčílený, vůbec nesouvisí s Rebecou,“ zdůraznil mu José Manuel se zdvihnutým ukazováčkem, „a za druhé, ještě jednou ji urazíš a zabiju tě!“ pohrozil mu a odcházel. „Jsi idiot, víš o tom?“ zakřičel na něj Carlos, když už byl José Manuel ve dveřích. „Hned po tobě!“ uslyšel Carlos ještě předtím, než José Manuel prásknul dveřmi.

Marisol se v ateliéru probírala fotkami, které právě vyvolala, když k ní přišla Paola. „Ahoj, Marisol!“ usmála se na ni. „Nazdar,“ odbyla ji Marisol a ani se na ni nepodívala. „Víš, odkud právě jdu?“ zeptala se jí Paola. „Nevím a nezajímá mě to,“ odbyla ji Marisol znovu. „A já ti to stejně řeknu,“ zasmála se Paola, „právě jdu od Gustava, který mi řekl, že na té společné módní přehlídce budu hlavní modelkou!“ radovala se, „no není to báječné?“ usmívala se. Teď už se na ni Marisol podívala a přehnaně se na ni usmála. „Tou hlavní modelkou si jen proto, že tady z holek máš nejvíc zkušeností, ale kdyby Stacie nebyla těhotná, tak je tou hlavní modelkou ona, tak si moc nefandi!“ setřela ji a znovu se dala do vybírání fotek. „Jenže Stacie je těhotná, takže smůla!“ ušklíbla se na ni Paola, „a už se nemůžu dočkat, až tu skvělou zprávu řeknu Danielovi!“ zasněně vzdychla. Marisol na to nereagovala. „To je tak úžasné mít někoho, s kým se člověk může podělit o všechny zážitky!“ rozplývala se Paola. Marisol ji dál ignorovala. „Vážně mě to mrzí, Marisol, že už jsi zase sama!“ předstírala Paola smutek. To už Marisol nevydržela a chtěla jí něco říct, ale Stacie, která do ateliéru vešla ve chvíli, kdy se Paola začala rozplývat, ji předběhla. „Tak podívej se, Paolito,“ zašklebila se na ni Stacie, „když se tak strašně nemůžeš dočkat, že to řekneš Danielovi, tak se tady nezdržuj s Marisol a utíkej za ním, než ti ho nějaká další potvora tvého typu přebere!“ vítězně se na ni usmála. Paola se urazila a odešla. „Díky, Stacie,“ usmála se na ni Marisol, „ale já bych si s ní poradila!“ řekla jí. „To já vím, ale já jsem prostě neodolala!“ zasmála se Stacie, „navíc na tyhle ženský se musí hned ze začátku zostra! Znám to, vždyť jsem byla jednou z nich!“ vzdychla smutně, když si vzpomněla, jaká dřív byla. „Stacie, na tohle už nemysli,“ objala ji Marisol kolem ramen, „to už je dávno pryč! Změnila ses a to je důležité!“ usmála se na ni. Stacie ji úsměv opětovala.

„Alejandro, kde jsi v poledne byl?“ vešla do jeho kanceláře Jessica. „Tady pochopitelně,“ zalhal jí Alejandro. „A jak je možné, že jsi to nezvedal, když jsem ti sem volala!“ zeptala se ho Jessica. „Posaď se, prosím tě,“ vstal Alejandro od stolu a přistoupil k ní. „Já si nechci sedat, chci, abys mi odpověděl!“ zvýšila na něj Jessica hlas. „Tak jsem nejspíš běhal někde po budově,“ vysvětlil jí Alejandro, proč jí nebral telefon. „A proč jsi měl vypnutý i mobil?“ vyptávala se ho Jessica dál. „Vybil se mi,“ odvětil jí Alejandro, „a proč jsi mě vlastně tak nutně sháněla?“ zeptal se jí. „Protože jsem ti chtěla připomenout, že jsem dnes v poledne měla kontrolu u doktora,“ odvětila mu Jessica. „Já jsem na to úplně zapomněl,“ chytil se Alejandro za hlavu. „To jsem si všimla, když jsi tam nepřišel!“ zašklebila se na něj Jessica, „takže si tady měl tak moc práce, že sis vůbec nevzpomněl, co je za den a kde máš být?“ zeptala se ho. „Ano,“ zalhal jí Alejandro. „Alejandro, nelži mi!“ zakřičela na něj Jessica, „byl jsi za ní, že jo!“ podezírala ho. „Samozřejmě, že ne!“ lhal jí Alejandro, „a uklidni se, prosím tě, nebo ublížíš dítěti!“ řekl jí vážně. „Ublížím dítěti, ublížím dítěti!“ byla Jessica naštvaná, „ale že ty ubližuješ mně, to je ti úplně jedno, Alejandro!“ zakřičela na něj. „A jak ti ubližuju?“ zakřičel na ni už i Alejandro, „tím, že tě nemiluju? Ale to jsi přece vždycky věděla! A vždycky jsi věděla, že se na tom nic nezmění!“ připomněl jí. „Ale i přesto jsem pořád tajně doufala!“ odvětila mu Jessica a v očích se jí zalesklo, „proč, Alejandro? Co má Raquel a já ne?“ zeptala se ho. „Co má Raquel a ty ne?“ zopakoval Alejandro její otázku. Jessica přikývla. „Raquel má na rozdíl od tebe navíc jenom jednu jedinou věc, ale za to tu nejdůležitější!“ odvětil jí Alejandro. „Jakou?“ zeptala se ho Jessica. „Moje srdce!“ odvětil jí Alejandro. Na to už Jessica neměla, co říct. „Uvidíme se doma,“ rozloučila se a odešla.

Druhý den ráno dovezl David Vanessu do práce. Oba vystoupili z auta a ještě si povídali, když k nim přišel Victor. „Dobré ráno, Vanesso,“ usmál se na ni. „Ahoj, Victore,“ opětovala mu Vanessa úsměv. „Ten dnešek platí?“ zeptal se jí Victor. „Platí,“ odvětila mu Vanessa. „Jaký dnešek?“ připomněl se David, že tam je. „Ach, promiňte,“ omluvila se jim Vanessa, že je nepředstavila, „David Morales, můj nejlepší kamarád,“ představila Davida Victorovi, „a to je Victor Mejías, můj kolega z práce,“ představila Victora Davidovi. David a Victor si podali ruce. „A co teda ten dnešek?“ zeptal se David znovu. „Victor mě včera pozval na rande a já souhlasila,“ odvětila mu Vanessa. „Na rande?“ podivil se David a na Victora se trochu zamračil. „Davide, nemusíš už jet do práce?“ slušně ho Vanessa vyhazovala, protože chtěla předejít sporu. Znala Davida a jeho ochranářskou tvář. „Měj se, Vanesso,“ políbil ji David na tvář, „těšilo mě,“ pokývl na Victora, nastoupil do auta a odjel. „Další bývalý přítel?“ zeptal se Victor Vanessy, když spolu šli do budovy. „Ne, David je opravdu jen kamarád,“ odvětila mu Vanessa, „i když taky jsme spolu chvíli chodili, ale tomu se vlastně chození ani nedalo říkat, no to je vlastně jedno!“ rozesmála se. „Ale připadal mi, že trošku žárlil,“ řekl jí Victor, když přivolal výtah. „Víš, David je policista, a tak má v sobě pořád potřebu někoho chránit,“ vysvětlila mu Vanessa. „Aha,“ chápavě David přikývl, „takže to abych si dával pozor, aby mě nezavřel, kdyby mě jen napadlo ti ublížit,“ žertoval. „Na to ani nemysli!“ zasmála se Vanessa. V tom se otevřely dveře výtahu a oba do něj nastoupili. „Nemám v plánu ti ublížit,“ uklidnil jí Victor, „právě naopak,“ usmál se na ni. Vanessa se trochu začervenala, a tak se rychle od něj odvrátila, aby stiskla tlačítko a výtah se zavřel.

„Beatriz,“ vešla Gabriela do domu Martinézových s úsměvem na tváři, „ráda vás vidím,“ přisedla si k ní na sedačku a políbila ji na tvář. „Gabrielo,“ udiveně na ni Beatriz hleděla, „jsi v pořádku?“ zeptala se jí. „Proč bych nebyla?“ usmívala se Gabriela. „Ještě nikdy si na mě nebyla tak milá,“ divila se Beatriz. „Ano, vím,“ styděla se Gabriela, „vím, že jsem byla většinou protivná, a proto jsem se rozhodla změnit,“ usmála se, „musím začít znovu a úplně jinak! Jedině tak získám lásku muže mého života!“ řekla rozhodně. „Gabrielo, co tady děláš?“ scházel Chris ze schodů. „Chrisi,“ postavila se Gabriela a usmála se na něj. „Nechám vás o samotě,“ vstala Beatriz, Gabrielu obešla, Chrise políbila na tvář a vyšla po schodech nahoru. „Co chceš, Gabrielo?“ zeptal se jí Chris. „Přišla jsem, protože ti musím říct, na co jsem za poslední tři měsíce přišla,“ odvětila mu Gabriela. „A to je co?“ zeptal se jí Chris. „Přišla jsem na to, že tě miluju čím dál víc,“ vyznala se mu Gabriela, „ale taky si uvědomuju, že ty ke mně to samé necítíš! A já to budu respektovat, ale i přesto tě potřebuju, Chrisi,“ přistoupila k němu blíž, „chci tě mít ve své blízkosti, i kdybych měla být jen tvou kamarádkou!“ řekla vážně. Chris na ni překvapeně hleděl. „Chrisi, myslíš, že by bylo možné, že bychom začali znovu, ale jako kamarádi?“ zeptala se ho Gabriela a podala mu ruku. Chris se na ni nevěřícným pohledem díval a nevěděl, co si má myslet.