„Gabrielo, já nevím,“ uvažoval Chris. „Chrisi, moc tě, prosím!“ prosila ho Gabriela zoufale, „stačí mi, jak si mě novináři vychutnali po té naší svatbě!“ vzpomínala s hořkostí v hlase, „a kdybych zítra na tu přehlídku přišla sama, tak by to začalo nanovo!“ dodala. „Gabrielo, proč z těch novin děláš pořád takovou vědu?“ kroutil Chris nechápavě hlavou, „stejně polovina z toho, co píšou, jsou jenom obyčejné výmysly a lidé, co si to přečtou, stejně druhý den zapomenou, co v těch novinách bylo, protože mají svých starostí dost!“ vysvětlil jí. „Chrisi, mě ale na tom opravdu záleží, snaž se mě pochopit!“ přesvědčovala ho Gabriela. Chris vzdychl. „Když tam ale přijdeme spolu, tak zase napíšou, že jsme se k sobě vrátili!“ upozornil ji. „No a!“ pokrčila Gabriela rameny, „hlavně, že my víme, jak na tom jsme,“ usmála se, „a navíc, jak si sám řekl, když si to lidé přečtou, tak to druhý den stejně zapomenou, protože mají svých starostí dost!“ dodala s triumfálním úsměvem. Chris vyvrátil oči v sloup. „No tak dobře, půjdeme spolu,“ rozhodl nakonec. „Chrisi!“ doširoka se Gabriela usmála a chtěla ho políbit, ale Chris se od ní odtáhl a vyčítavě se na ni podíval. „Promiň, síla zvyku,“ poťouchle se Gabriela usmála. „Chrisi,“ vešel do haly Gustavo, „čekáme na tebe,“ řekl mu, ale poté si všiml Gabriely, „Gabrielo, nevěděl jsem, že jsi tu,“ zdvořile se na ni usmál. „Už jsem na odchodu,“ odvětila mu Gabriela, „tak zítra v sedm mě vyzvedni, Chrisi,“ políbila ho na tvář a odešla. „Co bude zítra v sedm?“ zeptal se Chrise Gustavo. „Až potom,“ odvětil mu Chris, „teď už chci vědět, čeho se bude týkat ta naše rodinná porada!“ spokojeně se usmál, protože tušil, čeho se to bude týkat. Gustavo objal Chrise kolem ramen a oba odešli do jídelny.

„Miláčku, konečně si u mě!“ říkal David Alexandře mezi polibky. „Taky jsem šťastná, že jsem zase u tebe!“ usmívala se Alexandra. „Posaď se,“ posunul David od stolu jednu židli a Alexandra se na ni posadila, „nemohla si se vrátit v lepší dobu!“ posadil se David na druhou židli a chytil Alexandru za ruce. „Proč? Stalo se snad něco?“ poznala Alexandra, že se s ním něco děje. „Řeknu ti to později. Nechci, abychom se hned pohádali,“ řekl jí David. „Proč bychom se měli hádat?“ nechápala ho Alexandra. „Protože se to týká tvé sestry,“ řekl jí David opatrně. „Aha, tak to mi radši nic neříkej!“ odvětila mu Alexandra rozzlobeně. David jí chytil obličej do dlaní a políbil ji, aby jí znovu vykouzlil na tváři úsměv. A povedlo se mu to. „Jak si se měla?“ zeptal se jí David, „to je ale hloupá otázka!“ vynadal si vzápětí. „Ne, Davide, není to hloupá otázka!“ usmála se na něj Alexandra, „měla jsem se moc dobře. V léčebně se o mě hodně starali a já jsem se den po dni začala vracet do normálního života!“ vyprávěla mu, „a jsem moc ráda, že si mě poslechl a nepřišel si mě navštívit, protože jsem to opravdu potřebovala zvládnout sama!“ dodala. „Ale měl jsem několikrát nutkání svůj slib nesplnit,“ přiznal se jí David, „moc se mi po tobě stýskalo,“ znovu ji políbil. „Mně taky!“ usmála se na něj Alexandra, „dnes ráno mě propustili a doktor mi kladl na srdce, že i když jsem udělala velký pokrok, tak v mém případě nikdy nebudu mít vyhráno,“ vysvětlovala mu a David chápavě přikyvoval, „a proto mi řekl, že mám jít za někým, kdo na mě dohlídne, kdo se o mě bude starat a kdo mi bude neustále dávat najevo, že mám důvod dál žít!“ usmála se. „A ten někdo budu já!“ usmál se na ni David a oba se políbili. „Takže víš, co teď uděláme?“ zeptal se jí David. „To nevím,“ zasmála se Alexandra. „Hned se ke mně nastěhuješ!“ řekl jí David. „Ale já nemám žádné věci,“ trochu Alexandra zesmutněla. „Mně úplně postačí, když se ke mně nastěhuješ jen ty!“ řekl jí David vážně a Alexandra se rozesmála. „A co se týče tvých věcí, především oblečení, tak to taky hned zařídím,“ dodal David. Alexandra se znovu rozesmála. „Miluju tě, víš to?“ usmála se na něj. „Vím,“ přikývl David, „protože já tebe taky,“ usmál se na ni a oba se začali něžně líbat.

Martinézovi seděli v jídelně. Gustavo seděl v čele stolu, po jeho pravici seděla Beatriz a Carolina a naproti nim Alejandro a Chris. „No, tati, tak co nám chceš říct?“ zeptal se ho Alejandro, který ale také věděl, čeho se rodinná porada týká, protože mu Chris a Carolina řekli, čeho byli včera svědky. „Děti moje, já pořadně nevím odkud začít,“ byl Gustavo nervózní, „nečekal jsem, že se někdy dostanu do takové situace,“ pousmál se na Beatriz a ta mu úsměv opětovala. Carolina, ačkoliv věděla, o co se jedná, byla i přesto pořádně nedočkavá. „Tati, už to řekni, nebo Carolina tou nedočkavostí praskne,“ smál se Chris. „Dobře, tak to asi řeknu narovinu, jako jsem to udělal i včera, jinak to neřeknu!“ řekl Gustavo se smíchem, „já a Beatriz jsme se do sebe zamilovali!“ řekl se šťastným úsměvem a střídavě se díval na své děti, jak na to zareagují. „To to ale trvalo!“ vyskočila Carolina ze židle a šťastně Gustava objala, „já jsem věděla od začátku, že byste se k sobě hodili!“ smála se a poté objala i Beatriz. „Takže ti to nevadí?“ hleděl na ni Gustavo překvapeně. „Nevadí!“ smála se Carolina a znovu Gustava objala. „Ani nám to nevadí, tati,“ řekl mu Chris, „naopak jsme rádi, že tě zase vidíme tak šťastného!“ dodal s úsměvem. „A já se tak bál vám to říct,“ oddychl si Gustavo. „Tati, čeho ses bál prosím tě?“ divil se Alejandro, „my přeci víme, že maminku pořád miluješ! Ale i ona se určitě teď na tebe seshora dívá a je ráda, že tě vidí po tolika letech opravdu šťastného!“ usmál se na něj. „A určitě je i klidnější, že se o tebe a její děti bude starat právě její sestra!“ dodal Chris a usmál se na Beatriz, která se po této větě rozplakala. „Teto, neplakej!“ objala ji kolem ramen Carolina. „To jsou slzy štěstí, holčičko,“ usmívala se Beatriz, „nemyslela jsem si, že ještě budu mít rodinu!“ plakala. Carolina si k ní klekla a pevně ji objala, aby ji utěšila. Chris a Alejandro zase objali svého otce a popřáli mu hodně štěstí.

„Dobré ráno, Antonio,“ pozdravil ho Juan José, když se spolu srazili ve dveřích jeho bytu. „Dobré ráno, Juane José,“ usmál se na něj Antonio, „je Raquel doma?“ zeptal se. „Je ve svém pokoji,“ odvětil mu Juan José, „a omluv mě, ale jsem na odchodu,“ dodal. „Samozřejmě,“ přikývl Antonio. „Na viděnou,“ podali si ruce a Juan José odešel. Antonio přišel ke dveřím Raquelina pokoje a zaklepal. „Dále,“ zrovna vycházela Raquel z koupelny a zavazovala si župan. „Dobré ráno,“ vešel Antonio s úsměvem dovnitř a políbil Raquel na tvář, „ty ještě nejsi oblečená?“ divil se. „Měla jsem včera těžký den, pak jsem v noci nemohla usnout a probudila jsem se teprve před chvílí,“ vysvětlila mu Raquel a sedla si na postel. „Kde si vlastně včera byla?“ přisedl si Antonio k ní, „celý den jsem ti volal, ale nebrala si to. Měl jsem o tebe strach,“ řekl ustaraně. „Vím, Antonio, všimla jsem si těch zmeškaných hovorů, ale neměla jsem kdy ti zavolat,“ omluvila se mu Raquel. „Tak co se včera dělo?“ zeptal se jí Antonio. „Když si mě včera vyložil před domem, tak tu na mě čekala Jessica,“ začala mu Raquel vyprávět, „strašně jsme se pohádaly a ona začala mít porodní bolesti. Jela jsem s ní do porodnice a tam jsem čekala, jak to dopadne,“ vysvětlila mu. „A jak to dopadlo?“ zeptal se jí Antonio. „Narodil se jí syn,“ odvětila mu Raquel, „Alejandro je už otcem,“ dodala. Antonio chápavě přikyvoval. „Viděla jsi ho?“ zeptal se. „Ano, viděla, je moc krásný!“ usmála se Raquel. „Já měl na mysli Alejandra,“ řekl jí Antonio. „Aha,“ přikývla Raquel, „ano, viděla jsem ho. Poblahopřála jsem mu a to bylo všechno,“ řekla mu. „Dobře,“ usmál se Antonio, „kam dnes vyrazíme?“ zeptal se. Raquel se křečovitě usmála. Popravdě se jí nikam nechtělo, ale na druhou stranu věděla, že aspoň přijde na jiné myšlenky. Nebude tolik myslet na to, jak moc by chtěla být s Alejandrem a malým Gustavem. „Něco vymysli!“ odvětila Antoniovi, „nechám to na tobě,“ usmála se. Antonio jí úsměv opětoval a políbil ji.

Vanessa a Victor seděli u stolu v její kanceláři a vybírali spolu promo fotky k zítřejší přehlídce. „Tyhle dvě bych tam rozhodně dala,“ odložila stranou dvě fotky, „a pořád se nemůžu rozhodnout mezi touhle a touhle,“ držela v rukou další dvě fotky a střídavě se na ně dívala, „co myslíš ty, Victore?“ zeptala se ho. Victor se ale místo na fotky díval na ni. „Victore, tak co myslíš?“ zeptala se ho Vanessa znovu a tentokrát se na něj i podívala. „Myslím, že jsi překrásná!“ usmál se na ni Victor. „Victore, já ale mluvím vážně!“ zlobila se na něj Vanessa, „víš, že půlku fotek vybíráme my a půlku Martinézovi a ti už mají ty fotky dávno vybrané a jestli tam chceme mít fotky i my, tak jim musíme dát vědět které ještě dnes!“ připomněla mu. „Já vím, Vanesso, neboj se, všechno se stihne,“ uklidňoval jí Victor, „já mám akorát problém soustředit se, když si takhle blízko mě!“ chytnul jí obličej do dlaní a začal ji líbat. Vanessa chvíli jeho polibky opětovala, ale pak se od něj odtáhla. „Dost, Victore, na tohle teď nemáme čas!“ přísně se na něj podívala, „nejdřív práce pak zábava!“ zdůraznila mu. „Tak dobře,“ vzdychl Victor, „ale tak ještě jednu pusinku, malou,“ škemral. „Ale opravdu malou,“ řekla mu Vanessa. Victor přikývl. Vanessa se k němu nahnula, a když už Victora skoro políbila, tak ten se odtáhl. „Dostal jsem nápad,“ zasmál se, vzal do ruky Vanessin mobil a vyhledal v něm foťák, „vyfotíme si ten polibek, aby si ho měla stále na očích a pokaždé si tak na mě vzpomněla,“ usmál se na ni. „Ty máš ale nápady!“ rozesmála se Vanessa. Victor natáhl ruku, mobilem namířil na ně, a když se políbili, zmáčkl spoušť. „Tak teď tu fotku ještě uložíme,“ uložil ji Victor a ukázal jí Vanesse, „a už se mě nezbavíš!“ smál se. Vanessa se rozesmála.

V agentuře ESTRELLAS se nacvičoval průběh zítřejší módní přehlídky. Modelky, v čele s Paolou, se učily choreografii a Marisol je přitom fotila. Na jedné z židlí pod molem seděl Daniel a obdivně Paolu pozoroval. Marisol se ho snažila ignorovat, ale občas mu přece jen věnovala nenávistný pohled. Do ateliéru vešel Chris, aby zkontroloval, jestli vše probíhá podle plánu. Jako prvního si ale všiml Daniela, kterému taktéž věnoval jeden rozzlobený pohled za to, že neuposlechl jeho prosbu, aby Marisol neprovokoval. „Jacobo, dej si na chvíli pauzu,“ řekl zvukaři, který ihned vypnul hudbu a odešel. Modelky se zastavily a zahleděly se na Chrise. „Máte 10 minut pauzu,“ řekl jim a všechny sestoupily z mola. Paola se hned rozeběhla k Danielovi a oba se začali líbat. „Danieli,“ okřikl ho Chris, „ty nemáš, co na práci?“ zvýšil na něj hlas. „Už jsem pryč,“ zašklebil se Daniel, políbil Paolu na rozloučenou a odešel. Paola chtěla odejít, ale Chris ji zastavil. „Kam jdeš, Paolo?“ zeptal se jí. „Jdu si na chvíli odpočinout do šatny, vždyť mám pauzu,“ připomněla mu Paola. „Promiň, Paolo, ale ty pauzu nemáš,“ řekl jí Chris, „uvědom si, že zítra si na té přehlídce hlavní modelkou, takže bude veškerá pozornost upřena především na tebe, takže nesmíš nic zkazit!“ upozorňoval ji, „a proto musíš zkoušet mnohem víc než ostatní modelky,“ dodal. „Ale vždyť nehraje hudba,“ řekla mu Paola. „Choreografii musíš zvládnout i bez hudby,“ odvětil jí Chris, „tak zpátky na molo a předveď se. Já si tě zkontroluju!“ dodal. „Ale, já …,“ chtěla Paola protestovat, ale Chris jí nedal příležitost. „Paolo, jestli s tím máš nějakej problém, tak se můžeš sebrat a jít. Ostatní modelky by taky tvou roli zvládly, pokud jsou na tebe kladeny příliš velké podmínky!“řekl jí s klidným hlasem, „tak máš s tím snad problém?“ zvýšil na ni hlas. „Ne, nemám!“ procedila Paola mezi zuby a vrátila se zpátky na molo. Chris se usadil na místo, na kterém předtím seděl Daniel a mrknul na Marisol, která se po celou dobu, kdy Chris Paolu stíral, dusila smíchy.

Diego vystoupil z výtahu v domě, ve kterém si po příjezdu do Caracasu pronajal byt, a byl překvapený, když u dveří viděl stát Gregorii. „Diego, konečně si přišel,“ všimla si ho Gregoria a hned k němu šla. „Co se děje, Gregorie? Něco s Anou Maríou?“ vyděsil se Diego. „Ano, Diego, musím ti něco velmi vážného říct,“ odvětila mu Gregoria. „Pojď dál,“ vyndal Diego z kapsy klíče, odemkl byt a oba vešli dovnitř. „Ana María neví, že jsem tady a možná, že mi to nikdy neodpustí, ale já ti to musím říct,“ říkala Gregoria naléhavě. „Gregorie, tak co se děje?“ zeptal se jí Diego. „Tolikrát jsem jí přesvědčovala, aby ti to řekla, protože jsem věděla, že to spolu určitě zvládnete, ale ona to tvrdohlavě odmítala!“ vysvětlovala mu Gregoria. „Ale co, Gregorie? Co mi měla říct?“ byl už Diego netrpělivý. „Důvod, proč se v posledních dnech Ana María tolik změnila a proč jste se pohádaly, když ti nechtěla říct pravdu, byl ten, že…,“ odmlčela se Gregoria a Diego napjatě očekával, co mu řekne, „… že je těhotná,“ odhalila Diegovi to velké tajemství. Diego na ni vykulil oči. „To dítě je ale Rogeliovo,“ dodala Gregoria vážně, „Ana María ti to nechtěla říct, protože se bála, že by si ji kvůli tomu opustil!“ vysvětlila mu, „i když jsem jí říkala, že ty takový nejsi, že by si ji neopustil pro něco, za co ona nemohla, protože ona nemohla za to, co jí ten mizera tenkrát provedl!“ zvolala nenávistně, „ale ona si nedala říct!“ dodala zoufale. „Gregorie, kde je Ana María teď?“ zeptal se jí Diego s obavami. „Je v nemocnici! Chystá se jít na potrat!“ rozplakala se Gregoria. Diego na nic nečekal a ihned vyběhl z bytu.

Vanessa vešla do své kanceláře, a když se posadila, zazvonil jí mobil. Byla to Marisol. „Ano, Marisol?“ Vanessa mobil zvedla. „Ahoj, Vanesso, neruším?“ zeptala se jí Marisol, která seděla ve své šatně. „Ne, nerušíš, zrovna mám chvíli volna,“ odvětila jí Vanessa. „Víš, Vanesso, volám ti proto, že mi pořád nejde z hlavy ta naše včerejší hádka,“ řekla jí Marisol, „moc mě to mrzí,“ dodala smutně. „Mě to taky moc mrzí,“ odvětila jí Vanessa také smutně, „už se nebudeme hádat, ano?“ navrhla. „Nebudeme,“ souhlasila Marisol, „slibuju, že už se mezi tebe, Chrise a Victora nebudu plést,“ dodala. „Marisol, já bych to uzavřela asi takhle! Já znám Chrise z jednoho období a ty z druhého. Každá na něj máme jiný názor, a proto ho nebudeme vnucovat té druhé, protože je zbytečné, abychom se pak kvůli němu hádaly!“ navrhla jí Vanessa. „Souhlasím,“ přikývla Marisol, „a zítra teda ty nákupy platí?“ ujišťovala se. „Ano, platí,“ odvětila jí Vanessa, „ráno si tě vyzvednu a pak společně objedeme i všechny ostatní a všechny vyrazíme na nákup nových šatů na zítřejší přehlídku,“ usmívala se, „protože musíme, co…?“ odmlčela se, aby to mohla dopovědět Marisol. „…zazářit!“ doplnila ji Marisol se smíchem. „Správně! Všem spadne brada, až nás uvidí,“ smála se Vanessa. „Fajn, tak tedy zítra ráno,“ usmála se Marisol, „Vanesso, už musím jít zase něco dělat, takže zatím,“ rozloučila se a zavěsila. Vanessa ukončila hovor a na displeji uviděla fotku, kterou dnes nafotila s Victorem. Dívala se na jejich polibek a usmívala se.

„Svůj slib si moc dlouho nedokázal dodržet,“ vyčetl Chris Danielovi, když vešel do jeho pracovny. „Nevím, o jakém slibu mluvíš,“ odvětil mu Daniel. „O tom, aby si Marisol přestal provokovat!“ připomněl mu Chris. „Aha,“ vzpomněl si Daniel, „ale pokud vím, tak já jsem ti nic neslíbil. Akorát jsem si tě vyslechl, ale nic jsem ti neslíbil!“ připomněl zase on Chrisovi. „Ty seš ale tvrdá palice!“ zakroutil Chris hlavou. „A jestli narážíš na to, že jsem pozoroval Paolu při nácviku přehlídky, tak na tom snad není nic špatného, ne?“ zeptal se ho Daniel, „navíc jsem jenom dělal to, co jsi ty dělal taky!“ dodal. Chris na něj nechápavě hleděl. „Moc dobře si na to vzpomínám! Jako by to bylo včera, když jsem tě přistihnul, jak si při focení sledoval Natalii!“ připomněl mu Daniel a Chris si na tu chvíli vzpomněl. Za několik vteřin vešel do ateliéru Chris. Šel se s Marisol o něčem poradit, když však uviděl Natalii jen v plavkách, zůstal stát jako opařený. Protože ho ani jedna ještě nespatřila, když se vzpamatoval, schoval se za roh a Natalii pozoroval. “Je tak nádherná,” pomyslel si. V tom ho někdo chytil za rameno. “Co tady děláš?” zeptal se Daniel se smíchem. “Fuj, tys mě vyděsil,” oddechl si Chris. “Jo tak ty šmíruješ,” smál se Daniel, když uviděl koho Chris pozoruje. “Já nešmíruju,” bránil se Chris, “já jen sleduju, jestli obě pracují, tak jak mají,” vysvětlil. “Samozřejmě,” souhlasil Daniel a zasmál se. „To sem teď nepleť,“ probral se Chris ze vzpomínek, „já jsem tím ale na rozdíl od tebe nikomu neubližoval!“ zdůraznil mu, „za to ty sis zřejmě nevšiml, že ten nácvik fotí Marisol a že se tak musí koukat na to, jak nad Paolou slintáš!“ podotkl ironicky. Daniel mu na to chtěl něco říct, ale vyrušilo ho pípnutí zprávy na Chrisově mobilu. Chris si mobil vyndal z kapsy u saka a byl překvapený, že ta zpráva byla od Vanessy. Otevřel jí a v ní stálo: „Drahý, Chrisi! Posílám ti něco, aby ses přesvědčil o tom, že už mě opravdu absolutně vůbec nezajímáš! Už nikdy tvá Vanessa!“ Pod zprávou byl ještě přiložený odkaz s fotkou. Když Chris na odkaz kliknul, objevila se mu na displeji ta fotka, na které se Vanessa a Victor líbají. Chris na ni nenávistně hleděl.