“Neruším?” zeptala se Marisol znovu, když poprvé Natalia ani Chris nereagovali. První se vzpamatoval Chris a otočil se na Marisol. “Marisol, já jsem jen chtěl vědět, jestli je Natalia v pořádku,” vysvětlil jí. “Tak jak vidíš v pořádku je, tak by bylo vhodné, aby si odešel,” odvětila Marisol ironicky. “Máš pravdu,” přikývl Chris. “Omluvte mě,” omluvil se, naposledy se podíval na Natalii a odešel. “Vanesso, co to vyvádíš?” osočila se na ni Marisol. “Co by?” nechápala Vanessa, šla k zrcadlu a začala si rozčesávat mokré vlasy. “Vanesso, vždyť si před Chrisem stála skoro nahá!” upozornila ji Marisol zvýšeným hlasem. “To si řekla přesně,” odvětila Vanessa, “skoro,” dodala, přičemž se dál česala a dívala se do zrcadla. “Nech toho,” okřikla jí Marisol a vzala jí kartáč z ruky. “Co děláš?” naštvala se Vanessa. “Proč takhle Chrise provokuješ?” zeptala se jí Marisol vážně. “Je to přeci součást plánu,” podotkla Vanessa. “Vanesso, ty si zahráváš,” upozornila ji Marisol. “Měla by si…” “Dost, Marisol,” přerušila ji Vanessa, “přestaň mě pořád komandovat. Nejsi moje matka!” “Ta by s tím ale taky nesouhlasila,” připomněla jí Marisol. “Už se o tom nechci bavit,” ukončila debatu Vanessa a šla se převléknout do šatny.

Gabriela seděla v křesle Chrisovy kanceláře. Měla už na sobě suché oblečení a své zcuchané vlasy od barvy si prohlížela s kyselým výrazem v zrcátku. V tom se do kanceláře vrátil Chris. “Tak už si ji vyhodil?” pronesla Gabriela s vítězným úsměvem. “Ne,” odpověděl s ledovým klidem Chris. “Proč ne?” rozčílila se Gabriela a postavila se. “Nemám žádný důvod ji vyhodit,” odvětil Chris opět klidně. “Ty nemáš důvod?” rozčilovala se Gabriela dál a přistoupila k němu. “Zničila drahé šaty z Paříže a co ještě hůř. Podívej, co udělala mně,” vztekala se a ukázala na své vlasy. “Gabrielo, ještě si mi ale ani neřekla, jak se to stalo,” uvažoval Chris. “Dost totiž pochybuju o tom, že se Natalia polila tou barvou sama. Neudělala si to náhodou ty?” “Samozřejmě, že se polila sama. Udělala to, aby se mi pomstila. Řekla mi, že mě pak obviní, že jsem to udělala já,” vysvětlila s ublíženeckým výrazem Gabriela. “Prosím tě, Gabrielo, nebuď směšná,” podotkl Chris ironicky. “Moc dobře tě znám, tak si přede mnou nehraj na chudinku,” dodal vážně a šel si sednout ke svému stolu. Gabriela už nevěděla, co má říct, tak raději uraženě odešla.

Ve firmě se otevřely výtahové dveře a vystoupila z nich Raquel. Na chodbě se pozdravila s Danielem a šla směrem k Alejandrově kanceláři. Vešla do místnosti, kde seděla za stolem Jessica a za ní byly dvoje dveře. Jedny byly od Chrisovy kanceláře a druhé od Alejandrovy. “Ahoj Jessico,” pozdravila ji Raquel mile. “Má na mě Alejandro chvíli čas?” zeptala se. “Paní de Martinéz,” zašklebila se Jessica. “Za deset minut má schůzi, takže jestli to do tý doby stihneš,” dodala ironicky. “Díky,” poděkovala ji Raquel s úsměvem a šla k Alejandrovi. Jessica se za ní nenávistně dívala. “Miláčku, to je ale překvapení,” zvolal Alejandro, když Raquel spatřil. “Jen sem šla okolo, tak sem si říkala, že tě přijdu pozdravit,” odvětila Raquel s úsměvem a sedla si mu na klín. “A taky sem ti přišla připomenout, aby si dneska přišel, co nejdřív, protože dnešek je nejvhodnější den na náš další pokus o dítě,” dodala s úsměvem a políbila ho. “Já vím, nezapomněl sem,” odvětil Alejandro s úsměvem, zadíval se jí hluboko do očí a řekl: “Miluju tě.” “Já tebe taky,” řekla Raquel a poté se něžně políbili.

Bogotá, Kolumbie

Ana María seděla schoulená na posteli a v rukách svírala polštář. Dívala se nepřítomným pohledem a snažila se zapomenout na Rogelia, který ji před chvílí opět zbil. Za pár vteřin vešel do pokoje Rogelio. “Miláčku,” oslovil ji smutně a šel si k ní přisednout. Pohladil ji po vlasech a začal se jí omlouvat: “Lásko, ty víš, že tě miluju. Nechtěl jsem ti to udělat, ale ty si mě k tomu donutila. Víš, že nemám rád, když chodíš domů pozdě a já nevím, kde si byla. Mám pak o tebe strach. A ty nechceš, abych se o tebe bál, že ne?” Ana María se násilím pousmála a přikývla. “Tak se mi líbíš,” usmál se Rogelio a políbil ji na tvář. “Musím si jít něco zařídit, tak doufám, že až se vrátím, bude mezi námi zase všechno v pořádku, ano?” dodal vážně a odešel. Za Rogeliem se zavřely dveře a Ana María se rozbrečela.

Caracas, Venezuela

Gabriela si ve své šatně foukala vlasy, když za ní přišla Jessica. “Tak jak si na tom?” smála se Jessica. Gabriela vypnula fén a zeptala se: “Co si říkala?” “Ptala jsem se, jak si na tom po té spoušti, co jste s Natalií udělaly,” smála se Jessica. “Tu nánu mi ani nepřipomínej,” vztekala se Gabriela a na vlasech dělala poslední úpravy. “To jste se pohádaly jen kvůli těm šatům?” vyptávala se Jessica. “Ty šaty tu hádku akorát vyvolaly. Stejně by k ní dřív nebo později došlo,” vysvětlila Gabriela s kyselým výrazem. “Takže šlo o Chrise,” usoudila Jessica. “O koho jiného,” odvětila Gabriela vážně. “Tu nánu mi byl čert dlužnej. Kdyby se mi Chrise snažila přebrat jakákoliv jiná, tak si s ní jednoduše poradím, ale zrovna tahle musí být podobná tý zatracený Vanesse!” “A seš si jistá, že Natalia opravdu Chrise chce?” zeptala se Jessica. “Samozřejmě! Jí vidím až do žaludku,” odvětila Gabriela zvýšeným hlasem. “Ale ať si nemyslí, že když jí teď Chris zobe z ruky, že má vyhráno. Zbavila jsem se Vanessy, zbavím se i týhle potvory,” přísahala s nenávistí v očích.

José Manuel přešlapoval před stadionem sem a tam a čekal až Rebece skončí trénink. Rebeca právě šatnářce odevzdala klíčky od skříňky a mířila k východu. Když vyšla ven, okamžitě si José Manuela všimla. Nechtěla s ním ale mluvit, a tak se otočila a šla na druhou stranou. José Manuel se ale v tu chvíli otočil a zavolal na ni: “Rebeco, počkej!” Rebeca se ale ani nezastavila, ani neohlédla a šla dál. “Rebeco, prosím, počkej,” zavolal na ni José Manuel znovu a rozběhl se za ní. Rebeca sice zrychlila, ale José Manuel ji dohonil a postavil se před ní. “Rebeco, prosím tě, chci se ti omluvit a…” “Já ale o tvé omluvy nestojím,” přerušila ho Rebeca a chtěla odejít. José Manuel jí ale zadržel. “Rebeco, prosím tě, chci ti to vysvětlit,” prosil ji zoufale. “A co mi chceš prosím tě vysvětlovat?” nechápala Rebeca. “Podívej, José Manueli,” začala vysvětlovat, “ty se mi nemusíš za nic omlouvat a ani mi nic vysvětlovat. Vždyť se vlastně ani neznáme. Sice jsme příležitost poznat se měli, ale každý od ní očividně čekal něco jiného, takže bude lepší, když skončíme tam, kde jsme začali. Budeme jen dva cizí lidi, kteří do sebe náhodou narazili.” Naposledy se na něj podívala a odešla. José Manuel se za ní smutným pohledem díval.

Chris a Daniel stáli na chodbě firmy. Chris mu právě dovyprávěl, co všechno se dnes stalo mezi ním, Natalií a Gabrielou a Daniel se výborně bavil. “Škoda, že jsem u toho nebyl. To musel být zážitek,” smál se Daniel. “Ale pro tebe ještě větší zážitek musel být vidět mokrou Natalii jen v ručníku,” posmíval se mu. “Nebudu ti říkat, že mě to nevzalo,” smál se Chris, “ale nebylo to jen proto. Vždycky když se na ni podívám, tak úplně ztuhnu.” “A není to jen proto, že se tak podobá Vanesse?” zeptal se ho Daniel. Chris zavrtěl hlavou. “Jsou si sice podobné, ale přesto je každá jiná. Moje Vanessa byla ta nejupřímnější a nejcitlivější bytost na světě a já si to bohužel uvědomil až pozdě,” zesmutněl při vzpomínce na ni, “a Natalia je…” Větu nedořekl a hleděl jedním směrem. Daniel se ohlédl, aby viděl, kam se dívá a uviděl Natalii. Natalia prošla kolem nich, na oba se usmála a nastoupila do výtahu. “O čem jsme to mluvili?” zeptal se Chris, když se probudil z Nataliina oparu. “Hochu, ty seš na tom čím dál hůř,” smál se mu Daniel, když ale i on ztuhnul. Tentokrát se ohlédl Chris a uviděl Marisol. Ta prošla kolem nich, také se na oba usmála a vešla do ateliéru. “A ty se posmíváš mě, že já sem na tom čím dál hůř. To vážně říká ten pravej,” smál se mu tentokrát Chris. Daniel musel připustit, že má pravdu a rozesmál se.

Alexandra seděla v baru a popíjela jednu whisky za druhou. Právě vypila další skleničku, když si na něco vzpomněla. “Alexandro, ani nevíš, jak dlouho už tě hledám,” řekla Rebeca a přisedla si k ní. “Sestřičko, chci ti toho tolik říct. Chci se ti omluvit,” dodala. “Já nemám sestru!” vyštěkla na ni Alexandra. “Nemám sestru. Nemám matku. Nemám otce. Nemám nikoho!” zdůraznila. “Alexandro, já vím, že jsem ti hrozně ublížila, ale…” “Mlč!” okřikla ji Alexandra. “Nechci tě poslouchat! Nechci tě znát! Nenávidím tě,” zakřičela na ni s nenávistným pohledem a odeběhla k nedaleko stojícímu taxíku. “Nemám žádnou rodinu. Byla jsem sama, jsem sama, a tak to vždycky bude,” pomyslela si a vypila další skleničku. V tom si k ní přisedl cizí muž. “Ahoj krasavice,” oslovil ji a mlsně si ji prohlédnul od shora dolů. Alexandra se na něj podívala a ironicky řekla: “Nazdar krasavče.” “Už nějakou dobu tě pozoruju a rád bych tě na něco pozval,” řekl jí. Alexandra se k němu otočila a zeptala se ho: “A co kdyby si mě pozval k sobě? Jsem už docela unavená a dneska nemám kde spát.” Muž se na ni překvapeně podíval, nečekal, že to s ní půjde tak rychle a řekl: “Já jsem pro.” Alexandra vypila poslední skleničku, vrhla se mu kolem krku a vášnivě ho políbila. “Tak jdeme,” řekla, chytla ho za košili a odtáhla pryč.

Vanessa vycházela z firmy, když si nejdříve všimla policejního auta a nakonec i Davida, který z něj právě vystoupil. “Davide, co tu děláš?” tvářila se Vanessa překvapeně. “Víš, já jsem se jen přišel zeptat, jestli jsme ještě přátelé po tom našem minulém nedorozumění,” odvětil David. “Jestli to chceš,” usmála se Vanessa. “Chci. Moc to chci,” odpověděl David. “Ty víš, že bych chtěl i něco víc…” V tom se Vanessa začala nadechovat, aby mu to opět vymluvila, ale David ji nepustil ke slovu. “Nech mě prosím tě domluvit.” Vanessa přikývla. “Sice bych chtěl i něco víc, ale mám tě tak moc rád, že radši budu jen tvým kamarádem, než abych tě ztratil úplně,” vysvětlil jí David. “Jsem moc ráda, že to říkáš,” usmála se Vanessa a objala ho. David ji k sobě pevně přitisknul. Po chvíli se od sebe odtáhli a usmáli se na sebe. “Natalie,” oslovil ji někdo. Vanessa a David se otočili a spatřili Chrise, který chvíli po Natalii odešel z firmy a celou dobu je pozoroval. “To je tvůj přítel?” zeptal se smutně. Vanessa nevěděla, co říct a David se na Chrise nenávistně díval, protože si uvědomil, že se právě setkal se svým sokem.