„S jakým Victorem jsi to mluvila?“ znovu se Chris Gabriely zeptal. „Toho neznáš!“ odvětila mu Gabriela. „A proč jen já mám pocit, že ho znám!“ podezřívavě na ni Chris hleděl. „To jako myslíš, že jsem mluvila s tím Vanessiným přítelem?“ zeptala se ho Gabriela udiveně. „Ano, přesně toho myslím!“ přikývl Chris. „Chrisi, ty si myslíš, že ten Vanessin Victor je jediný Victor na světě?“ zasmála se Gabriela, „zklamu tě, ale opravdu jsem mluvila s jiným Victorem!“ zalhala mu. „A proč jsi mu vyhrožovala, že bude litovat toho, že tě zradil?“ zeptal se jí Chris. „Chrisi, to je snad moje věc, ne?“ odvětila mu Gabriela. Chris jí ani trochu nevěřil, ale neměl žádný důkaz, že mluvila s Victorem Mejíasem a ne s nějakým jiným. „Co tady vlastně děláš?“ zeptal se jí. „Chtěla jsem tě vidět!“ usmála se na něj Gabriela. Chris se rozesmál. „Gabrielo, já už vážně nevím, jakým jazykem ti to mám říct, abys to pochopila!“ zvolal ironicky, „nechci, aby si za mnou chodila! Nechci, aby si chodila do mého domu nebo do agentury! Nepřeju si, aby ses motala kolem mě nebo okolo kohokoliv z mé rodiny a přátel!“ zdůraznil jí, „je už ti to jasné?“ zeptal se jí. „Chrisi, já nevím, proč se rozčiluješ, když já jsem přišla za Jessicou!“ odvětila mu Gabriela, „a za tou snad chodit můžu, když je to moje nejlepší kamarádka, ne?“ dodala. „Před chvíli jsi mi ale řekla, že jsi přišla za mnou!“ připomněl jí Chris. „To jsem neřekla!“ zapírala Gabriela. Chris vzdychl. „Víš, co, Gabrielo, uděláme to takhle,“ chytl ji za paži a vedl ji ke dveřím, „já Jessice řeknu, že si tady byla a že ti má zavolat, kde se zítra sejdete na pokec,“ otevřel dveře, „a ty jí řekneš, že se sejdete kdekoliv, jen ne v tomto domě a v agentuře!“ poradil jí a vystrčil ji ven. „Ale, Chrisi…,“ pokoušela se Gabriela o námitku, ale Chris jí zavřel dveře před nosem.

„Nemám na tebe čas, Danieli!“ odvětila mu Marisol, „mám tu Staciinu dceru a musím se o ni postarat!“ dodala. „Nezdržím tě dlouho!“ řekl jí Daniel. „Tak pojď!“ pozvala ho nakonec Marisol dál a Daniel vešel dovnitř. Marisol přistoupila ke Karen a chytla jí za ručičku. „Vyřídím to rychle, miláčku!“ usmála se na ni a poté se podívala na Daniela. „Je moc krásná!“ usmál se Daniel na Karen. „Přejdi k věci, Danieli!“ požádala ho Marisol. „Dobře,“ přikývl Daniel, „Marisol, já nemůžu překousnout to, co jsem viděl dneska ráno!“ řekl jí. „A co jsi viděl?“ tvářila se Marisol nechápavě. „Marisol, ty víš, co myslím!“ zdůraznil jí Daniel, „já prostě nemůžu uvěřit tomu, že ses k tomu chlapovi vrátila!“ řekl jí zmateně. „Tak tomu věř!“ odvětila mu Marisol. „Ale to přeci nejde! Nemohla ses k němu vrátit!“ kroutil Daniel hlavou. „Danieli, já nechápu, proč ty se o to vůbec staráš! My dva už spolu tři čtvrtě roku nejsme, tak ti může být jedno, s kým chodím nebo ne!“ upozornila ho Marisol. „Není mi to jedno! Ty nesmíš chodit s nikým jiným!“ poručil jí Daniel. Marisol se rozesmála. „Takže ty můžeš chodit s Paolou a já nesmím chodit s nikým?“ smála se. „Marisol,“ přistoupil k ní Daniel blíž, „když tě vidím s jiným, strašně žárlím!“ přiznal se jí. „To je ale tvá věc! A mně je to úplně jedno!“ odvětila mu Marisol chladně. Daniel zesmutněl a odstoupil od ní. Marisol věděla, že by na něj měla být tvrdá, ale to ona nikdy neuměla, i když by si to ten dotyčný zasloužil. „Danieli, můžeš být klidný, já se k Martínovi nevrátila!“ přiznala se mu. „Cože?“ začal se Daniel usmívat, „tak co mělo znamenat to ráno?“ zeptal se jí. „Chtěla jsem tě jen trochu potrápit a Martín mi v tom pomohl!“ vysvětlila mu Marisol, „víš, chtěla jsem, aby si zažil ten pocit, který zažívám pokaždé já, když tě vidím s Paolou!“ dodala smutně. „Marisol,“ přistoupil k ní Daniel, „já…!“ chtěl ji říct, že jí sice ještě neodpustil to, že mu nevěřila, ale že si uvědomil, že to chození s Paolou přehnal a teď toho lituje. Naneštěstí to říct nestihl, protože někdo zaklepal na dveře. Marisol šla otevřít a ve dveřích stála Paola. Nejdřív se podívala na Marisol, a za ní hned viděla Daniela. „Já jsem věděla, že seš tady!“ vešla bez pozvání dovnitř, „co tady s ní děláš?“ zakřičela na Daniela. Karen začala plakat. „Zmlkni, Paolo, podívej, co si udělala!“ okřikla ji Marisol a vzala si Karen do náruče, „neplakej, zlatíčko!“ konejšila ji, „vypadněte! Oba dva!“ řekla Danielovi a Paole. „Neodejdu, dokud si to nevyříkáme!“ odvětila jí Paola. „Jdeme, Paolo!“ chytl ji Daniel za paži a přes její odpor ji vyvedl ven. Než zavřel dveře, ještě se na Marisol omluvně podíval. „Karen, už neplakej!“ utěšovala ji Marisol, „ta zlá čarodějnice už je pryč!“ políbila ji na čelo.

Victor zastavil před domem Solanových. Byl s Vanessou na večeři a teď ji přivezl domů. Oba vystoupili z auta a postavili se před dům. „Victore, co se děje? Celý večer jsi byl hrozně zamlklý! Stalo se snad něco?“ vyptávala se ho Vanessa. „Něco mě trápí, Vanesso!“ odvětil jí Victor. „Tak se mi svěř a uleví se ti!“ usmála se na něj Vanessa. „Není to vůbec lehké ti to říct!“ odvětil jí Victor. „Tak to alespoň zkus!“ pobídla ho Vanessa. Victor se pousmál a na něco si vzpomněl.

Před devíti měsíci

„Gabrielo, tebe jsem ale dlouho neviděl!“ řekl jí Victor, když se Gabriela objevila ve dveřích jeho bytu. „A až se dozvíš, proč jsem za tebou přišla, tak budeš určitě rád, že mě vidíš!“ zasmála se Gabriela. „Tak pojď dál!“ ustoupil jí Victor z cesty a Gabriela vešla dovnitř. „Dáš si něco?“ zeptal se jí Victor, když si Gabriela sedla do křesla v obývacím pokoji. „Ne, nic,“ odvětila mu Gabriela, „prosím tě, posaď se!“ požádala ho. Victor si sedl do druhého křesla oproti ní. „Tak o co jde?“ zeptal se jí. Gabriela vyndala z kabelky Vanessinu fotografii a podala mu ji. Victor se na ni se zájmem díval. „Líbí se ti?“ zeptala se ho Gabriela. „Samozřejmě, že se mi líbí! Vždyť je to kočka!“ odvětil jí Victor. „Věděla jsem, že ty budeš ten pravý!“ zasmála se Gabriela. „Ten pravý na co?“ zeptal se jí Victor. „Zaplatím ti velkou sumu peněz, když docílíš toho, aby se do tebe zamilovala!“ odvětila mu Gabriela. „Má se do mě zamilovat? Tak to bude hračka!“ zasmál se Victor. „To doufám!“ řekla Gabriela. „A proč to vlastně chceš?“ zeptal se jí Victor. „Protože mi tahle potvora zničila život! Mého Chrise úplně pobláznila a já chci, aby konečně pochopil, že o něj nemá zájem, když ji uvidí s jiným!“ vysvětlila mu Gabriela. „Spolehni se na mě, Gabrielo! Až tahle ta kočička pozná mě, jiný chlap už nebude mít šanci!“ ujistil ji Victor s úlisným úsměvem. Gabriela se vítězně usmála.

Současnost

„Tak, Victore, řekni mi, co tě trápí?“ zeptala se ho Vanessa znovu. Victor jí místo odpovědi políbil. „Tak zítra v práci!“ řekl jí, nastoupil do auta a odjel. Vanessa se za ním nechápavě dívala a poté vešla do domu. „Snad mi to jednoho dne odpustíš!“ vzdychl Victor zoufale. Měl vůči Vanesse obrovské výčitky svědomí, a i když se rozhodl, že jí řekne pravdu, nakonec si to rozmyslel, protože si představil, jak by ho Vanessa začala nenávidět a to nechtěl dopustit. Zrovna teď, když se poprvé v životě zamiloval.

„Zavolám Marisol!“ řekla Stacie, když se s Reinaldem vrátili domů z večeře. „Ne, Stacie, nevolej jí. Je pozdě, obě už určitě spí!“ řekl jí Reinaldo, „Karen je určitě v pořádku, nemusíš mít strach!“ dodal s úsměvem. „Já vím, že se o ni Marisol dobře postará, ale je to má první noc bez ní, tak jsem trochu nervózní!“ vysvětlila mu Stacie. „Já to chápu,“ přistoupil k ní Reinaldo a chytil ji za ruce, „ale vždyť si pro ni hned ráno dojdeš!“ usmál se. Stacie se pousmála. „Líbil se ti dnešní večer?“ zeptal se jí Reinaldo. „Ano, líbil,“ přikývla Stacie, „ani si nepamatuju, kdy jsme spolu naposledy tak krásný večer zažili!“ dodala. „Já ti to řeknu kdy. Nikdy!“ řekl jí Reinaldo smutně, „nebyl jsem zrovna příkladný manžel, který by tě rozmazloval!“ uvědomoval si. „Však já taky nebyla nejlepší manželka na světě!“ uznala i Stacie, „ale díky Karen se mi podařilo stát se lepší ženou!“ usmála se. „A já se chci zase kvůli vám dvěma stát lepším mužem!“ usmál se na ni Reinaldo. Stacie se nervózně pousmála. „Půjdu si lehnout! Jsem unavená!“ řekla. „Dobrou noc,“ usmál se na ni Reinaldo a políbil ji na tvář. „Dobrou!“ odvětila mu Stacie, zatímco se na ni Reinaldo čarovně usmíval. Stacie byla opět čím dál nervóznější, a tak rychle zmizela ve svém pokoji.

Bylo ráno. Carolina seděla na svém kolečkovém křesle v obývacím pokoji a se šťastným úsměvem si snad už po sté četla Miguelovu báseň. Byla do ní tak zabraná, že ani nezaregistrovala, že služebná šla otevřít dveře a že do domu vešel právě Miguel. „Dobré ráno, lásko!“ pozdravil ji Miguel. Carolina se až nyní probrala ze čtení a zamilovaně se na Miguela usmála. „Migueli!“ usmála se a oba se políbili. „Migueli,“ oslovila ho Carolina, zatímco si Miguel sedl na pohovku a chytil Carolinu za ruku, „nemůžu se pořád z toho všeho vzpamatovat! Ta báseň je tak nádherná!“ rozplývala se, „nečekala jsem, že ji pro mě napíšeš!“ usmála se. „Vždyť jsem ti ji přeci slíbil!“ usmál se na ni Miguel. „Já vím, ale tenkrát…!“ zesmutněla Carolina. „Nemysli na to, Carolino,“ pohladil ji Miguel po vlasech, „všechno zlé už je za námi! A teď je před námi jen to dobré!“ usmál se na ni. Carolina mu úsměv opětovala a oba se začali líbat. „Okamžitě odstup od mojí sestry!“ ozvalo se za nimi. Carolina a Miguel se přestali líbat a zahleděli se na Chrise, který k nim přišel. „Slyšel jsem, že jsi se včera dal dohromady s mojí sestrou!“ přísně se podíval na Miguela. „Chrisi, co vyvádíš?“ zeptala se ho Carolina se smíchem. „Carolino, teď se do toho nepleť, to je jen mezi náma chlapama!“ odvětil jí Chris. „Ano, dal jsem se s ní dohromady!“ postavil se Miguel před Chrise, „máš s tím snad nějaký problém?“ zeptal se ho vážně. „Je ti doufám jasné, že jestli ji ublížíš, tak já potom ublížím tobě!“ řekl mu Chris. „Je mi to jasné!“ odvětil mu Miguel, „byl jsem svědkem toho, jaké umíš dávat rány, takže se budu snažit jim vyhýbat!“ dodal a už nezvládal udržet vážný výraz. „Tak v tom případě!“ už Chrisovi také začaly cukat koutky, „vítej do rodiny, švagře!“ rozpřáhl ruce. „Děkuju!“ rozesmál se Miguel a oba se objali. „Vy jste blbí! Já už fakt myslela, že ten rozhovor myslíte vážně!“ smála se Carolina. „Taky že jo!“ odvětili jí Chris a Miguel současně. Všichni tři se rozesmáli. „No, hrdličky, už vás nebudu rušit. Musím do práce!“ řekl Chris, „pa, Carolino,“ políbil ji na tvář, „brácho!“ podali si s Miguelem ruce a poté Chris odešel. „Tak kde jsme to byli, než nás Chris vyrušil?“ poťouchle se Carolina usmála. Miguel se usmál, klekl si k ní a začali se líbat.

Gabriela se chystala k odchodu ze svého domu, když ji zastavila Mirela. „Gabrielo, počkej, musím s tebou mluvit!“ řekla jí. „Mami, nepočká to do večera?“ zeptala se jí Gabriela otráveně. „To teda nepočká!“ odvětila jí Mirela důrazně, „tohle se musí vyřešit hned!“ dodala. „A co jako?“ zeptala se jí Gabriela. „Ty nevíš, o čem chci mluvit?“ zeptala se jí Mirela. „Promiň, mami, ale moje jasnovidecké schopnosti momentálně nefungují, takže nevím, o čem chceš mluvit!“ zvolala Gabriela ironicky. „Chci mluvit o těch tvých záchvatech!“ řekla jí Mirela, „poslední dva dny jsi je zase měla, jak je to možné?“ zeptala se jí. „Prostě to na mě přijde a já se neudržím!“ odvětila jí Gabriela, jakoby o nic nešlo. „Tak na co si pak byla v tom sanatoriu? Já myslela, že tě tam dali do pořádku! Když si se vrátila, tak si vypadala plná nového života! Myslela jsem, že už se o Chrise nebudeš zajímat, že už je to za tebou! A teď si kvůli němu měla zase další záchvat!“ řekla jí Mirela. Gabriela se hystericky rozesmála. „Co je tady k smíchu, Gabrielo?“ zeptala se jí Mirela. „Ty a tvoje naivita jste k smíchu!“ smála se jí Gabriela. Mirela na ni nechápavě hleděla. „Mami, ty sis vážně myslela, že ze mě v tom blázinci udělali lepšího člověka?“ smála se Gabriela, „a já myslela, že jsi alespoň trochu inteligentní, ale nakonec se ukázalo, že jsi pořádně hloupá, když si mi jako jediná na tu novou tvář skočila!“ smála se. „Jak to se mnou mluvíš, Gabrielo?“ zvýšila na ni Mirela hlas, „nezapomínej, že nejsem žádná tvoje kamarádka, ale tvoje matka!“ připomněla jí. „Ale pěkně hloupá a naivní matka!“ znovu se jí Gabriela vysmála, „a pokud jde o Chrise, tak o toho se nikdy nepřestanu zajímat! Dokud jsem ve hře, tak o něj pořád budu bojovat! A jsou tu jen dvě možnosti, jak ta hra může dopadnout! Buď se stanu jeho ženou anebo Chris zemře! A s ním všichni, kdo mi zabránili v tom stát se paní de Martinézovou!“ pronesla smrtelně vážně a odešla.

„Ahoj Vanesso!“ usmála se na ni Alexandra, když Vanessa vešla do Davidova, a nyní i Alexandřina, bytu. „Jsi připravená na nákup svatebních šatů?“ zeptala se jí Vanessa s úsměvem. „Už se nemůžu dočkat!“ usmála se Alexandra. „A kdepak je Rebeca?“ zeptala se jí Vanessa. „Ještě nepřišla, ale dorazí určitě co nevidět!“ odvětila jí Alexandra. „A David?“ zeptala se jí Vanessa. „Toho si před chvíli vyzvednul Diego a šel s ním zase vybírat oblek!“ odvětila jí Alexandra. „No jo vlastně! Ana María mi to včera říkala, jsem na to úplně zapomněla!“ zasmála se Vanessa. Ozvalo se klepání. „To bude Rebeca!“ řekla Alexandra a šla otevřít dveře. „Ahoj, Alexandro!“ byla to skutečně Rebeca a ihned Alexandru objala. „Ahoj, Rebeco!“ pozdravila ji Vanessa. „Ahoj, Vanesso!“ objala se Rebeca i s ní. „Takže můžeme vyrazit?“ zeptala se Vanessa. „Já můžu!“ řekla Rebeca. „A co nevěsta?“ obrátila se na Alexandru Vanessa. „Jak jsem řekla, už se nemůžu dočkat!“ rozesmála se Alexandra. „Tak jdeme!“ zavelela Vanessa a všechny tři vyšly z bytu.

„Tenhle je nejlepší! Ten ti padne jako ulitý!“ řekl Diego Davidovi, který měl na sobě oblek a prohlížel se v něm v zrcadle. „Taky si myslím, že je nejlepší! Beru ho!“ oddychl si David, že to má za sebou, „další převlíkání bych už nezvládl!“ dodal se smíchem. Diego se také rozesmál. „A jak si na tom před tím zítřejším velkým dnem? Jsi nervózní?“ zeptal se ho Diego. „Zatím ne, protože jsem si ten den představoval už mnohokrát, takže jsem připravený na všechno!“ zasmál se David, „ale těžko říct, jak na tom budu zítra!“ dodal. „Já jsem si taky před svatbou s Anou Maríou říkal, v jaký jsem pohodě a pak když přišel ten den, tak to teprve moje nervy začaly hrát!“ smál se Diego. „Díky, to jsi mě vážně uklidnil!“ odvětil mu David. „Neboj, chlape, to bude dobrý!“ poplácal ho Diego po ramenou, „a nezlobíš se doufám, že na tu svatbu nepřijdu,“ zeptal se ho, „když tam nebude moct být Ana María, tak bych si to bez ní nedokázal užít, chápeš?“ vysvětlil mu. „Já to chápu, Diego, nedělej si s tím starosti!“ odvětil mu David, „taky už si teď nedokážu cokoli užít naplno, pokud se mnou není Alexandra!“ dodal se zamilovaným úsměvem. „My jsme vlastně bez našich žen úplně neschopný!“ zhodnotil Diego. „Dá se to tak říct!“ souhlasil David. „To jim ale do očí nikdy neřekneme!“ řekl Diego. „No to nikdy!“ zdůraznil David a oba se rozesmáli.

Chris pracoval ve své kanceláři, když mu někdo zaklepal na dveře. „Dále!“ zavolal Chris. Dovnitř vešla Jessica. „Můžu na chvíli?“ zeptala se ho. „Jessico?“ zvolal Chris udiveně, „nespletla sis kancelář? Alejandro je vedle!“ řekl jí. „Já vím, kde má Alejandro kancelář, jenže já jsem přišla za tebou, Chrisi!“ odvětila mu Jessica. „Dobře, tak se posaď!“ ukázal Chris na židli proti němu. Jessica se posadila. „Musím s tebou mluvit o něčem velmi vážném, Chrisi!“ řekla mu. „Tak povídej!“ pobídl ji Chris. „Jde o Gabrielu!“ řekla mu Jessica. „Tak to ne, Jessico!“ přerušil ji Chris, „jestli si mě přišla přemlouvat, abych jí dal ještě jednu šanci, tak to se můžeš rovnou zvednout a jít!“ upozornil ji. „Ne o nic takového mi nejde!“ pokroutila Jessica hlavou, „přišla jsem za tebou s těmi nejlepšími úmysly, protože by ses to měl dozvědět, aby si byl připravený!“ vysvětlila mu. „Připravený na co?“ nechápal ji Chris. „Přišla jsem tě před Gabrielou varovat! Vím, že ti několikrát vyhrožovala, že jestli nebudeš její, tak ničí a já nevím, čím vším ti ještě hrozila, ale chci tě upozornit, aby si ty její výhružky nepodceňoval!“ zdůraznila mu Jessica. „Jessico, ty myslíš, že by mi Gabriela něco udělala?“ zeptal se jí Chris, „je sice šílená, ale že by zašla až tak daleko, že by se mi pokusila něco udělat, to snad ne!“ nevěřícně na ni hleděl. „Gabriela je mnohem nebezpečnější, než si myslíš!“ upozornila ho Jessica, „a ráda bych, aby to, co ti teď řeknu, zůstalo mezi námi! Aspoň do té doby, dokud neuznáš za vhodné s tím vyjít na povrch!“ řekla mu. „Jessico, co mi to tady naznačuješ?“ zeptal se jí Chris. „Prosím tě, slib mi, že to zůstane mezi námi!“ požádala ho Jessica. „Dobře,“ přikývl Chris, „slibuju ti, že to, co mi teď řekneš, zůstane mezi námi aspoň do té doby, dokud neuznám za vhodné s tím vyjít na povrch!“ slíbil jí. „Děkuju ti,“ poděkovala mu Jessica. „A teď už mi to řekni!“ požádal ji Chris. „I když Gabriela působí, že umí jenom křičet nebo se vztekat, tak je schopná mnohem horších věcí! A když ti říkám, aby si její výhružky nepodceňoval, tak k tomu mám důvod! Ona nevyhrožovala jen tobě, ale i Vanesse!“ vysvětlovala mu Jessica, a když řekla Vanessino jméno, tak Chris ještě více zpozorněl, „a právě to horší, čeho je Gabriela schopná se týká právě Vanessy!“ odmlčela se, „Gabriela se ji už jednou pokusila zabít!“ řekla vážně. Chris na ni šokovaně hleděl.