„Ne, Chrisi, nebudu se vdávat!“ odvětila mu Vanessa. „Tak proč potom ty šaty?“ nechápal Chris. „David se zítra žení a já jsem jeho snoubence pomáhala šaty vybírat! A pak mě jen tak z legrace napadlo si taky nějaké zkusit! To je všechno!“ vysvětlila mu Vanessa. „Takže se nebudeš vdávat?“ ujišťoval se Chris ještě jednou. „Ne, nebudu!“ zopakovala mu Vanessa. „Díky Bohu!“ oddechl si Chris a objal ji, „nesnesl bych pomyšlení, že by sis měla vzít někoho jiného!“ řekl zoufale. Vanessa se od něj odtáhla. „Ale jednou se to stejně stane!“ řekla mu. „Ne, Vanesso, to ne!“ zakroutil Chris hlavou, „proč to pořád děláš? Proč mě pořád odmítáš?“ ptal se jí zoufale, „ale hlavně mi neříkej, že je to kvůli tomu, že miluješ Victora, protože vím, že to tak není!“ dodal. „Já ale mám Victora ráda!“ odvětila mu Vanessa. Chris se pousmál a pohladil ji po tváři. „Já vím, že ho máš ráda, ale miluješ mě!“ zdůraznil jí. „Chrisi, prosím tě, tohle mi nedělej!“ žádala ho Vanessa chvějícím se hlasem. „Miláčku, já už nevím, co mám dělat! Já už nevím, jak tě mám přesvědčit, abys věřila tomu, že už ti nikdy v životě neublížím!“ chvěl se hlas i Chrisovi. „Chrisi, prosím tě, odejdi!“ požádala ho Vanessa. „Ne, já nemůžu odejít!“ chytil Chris její obličej do dlaní, „já už nechci odejít sám! Chybíš mi, lásko moje, tolik mi chybíš!“ rozplakal se. „Chrisi, pochop to, já se k tobě prostě nemůžu vrátit!“ zalesklo se Vanesse v očích. „Já se to snažím chápat, ale nejde mi to!“ vzlykal Chris, „vím jen to, že jestli budu muset žít bez tebe, tak raději umřu!“ pevně ji objal. „Chrisi, takovéhle věci neříkej!“ rozplakala se už i Vanessa. „Tak mě je nenuť říkat!“ podíval se jí do očí, „zůstaň se mnou, prosím tě!“ žádal ji zoufale. Vanessa zavzlykala. Chris znovu chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Vanessa ani neprotestovala, ihned jeho polibek opětovala. „Nejspíš opět ruším, že ano?“ ozvalo se za nimi. Vanessa a Chris se od sebe odtrhli a uviděli Victora.

Alejandro vešel do svého pokoje. Na zem položil kufřík a sundal si sako, které položil na postel. Poté vešel do vedlejšího pokoje, aby se podíval na svého syna. Gustavo spal v ohrádce. Alejandro si k ohrádce klekl a usmál se na Gustava. „Ty už spinkáš?“ podivil se, „kdopak tě takhle krásně uspal?“ zeptal se ho s úsměvem, „tvoje maminka?“ hádal. „Ano!“ ozvalo se za ním. Alejandro ztuhnul. Byl to ten hlas, který tak miloval? Vstal a pomalu se otočil. A ztuhnul podruhé, když před sebou spatřil Raquel. „Alejandro!“ usmála se na něj Raquel. Alejandro chtěl něco říct, ale nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Jenom střídavě ukazoval na Raquel a na Gustava. Raquel se na něj usmála a podala mu dopis od Jessicy. Alejandro se na ni nechápavě zahleděl a začetl se do dopisu. Když ho dočetl, šokovaně se na Raquel podíval. „Přeješ si to samé, co Jessica? Chceš, abych byla Gustavovou matkou?“ zeptala se ho Raquel. Alejandro odhodil dopis, přitáhl si Raquel k sobě a začal ji líbat. Raquel jeho polibky opětovala. Oba se pevně objímali a vychutnávali si ten dlouhý polibek plný lásky. Ani jeden z nich už nedoufal, že tato chvíle nastane a nyní byla tady. Od této chvíle už budou moci být navždy spolu.

„Victore, já ti to vysvětlím!“ řekla mu Vanessa nervózně. „Nemusíš, Vanesso, já to chápu!“ odvětil jí Victor klidně, „Martinézi!“ obrátil se na Chrise, „byl by si tak laskav a nechal bys mě s mou přítelkyní o samotě!“ slovo „přítelkyně“ hodně zdůraznil, aby Chris pochopil, že on stále trvá na tom, že s Vanessou přese všechno zůstane. „Tebe já poslouchat nebudu!“ odsekl mu Chris. „Chrisi, prosím tě, odejdi!“ požádala ho Vanessa. Chris už tento její výraz znal, a tak věděl, že je zbytečné klást odpor. Smutně se na ni zahleděl a odešel. „Victore,“ oslovila ho Vanessa zahanbeně, „jestli se se mnou chceš hned teď rozejít, tak to pochopím! Už jsem ti totiž ublížila mockrát a nechci to dělat dál!“ řekla smutně. „Já taky nechci, abys mi dál ubližovala, ale taky nechci, aby si dál ubližovala sama sobě!“ odvětil jí Victor. „Jak to myslíš?“ nerozuměla mu Vanessa. Victor jí chytil za ruku a oba se posadili ke stolu. „Řekl jsem ti, že tě neopustím a to hodlám dodržet!“ zdůraznil jí Victor, „protože tě miluju! Protože jsem nikdy nikoho takového jako ty nepotkal, a proto o tebe nechci přijít!“ dodal. „Ale já si tě nezasloužím!“ zavzlykala Vanessa, „podívej se, co dělám! Pokaždé když jsem blízko Chrise, tak tě zradím!“ rozplakala se. Victor jí chytil za bradu a upřeně se jí zahleděl do očí. „Tak s tím budeme muset něco dělat!“ řekl jí. „Jenže to není tak snadné! Já už nevím, co mám dělat!“ plakala Vanessa, „nechci ti ubližovat, ale…!“ „Ale nic!“ přerušil ji Victor, „ty mnohem víc ubližuješ sama sobě, protože si stále pod Chrisovou mocí a to není dobře! Ty se z toho musíš dostat!“ upozornil ji, „a já vím jak!“ dodal. „Jak?“ zeptala se ho Vanessa. „Na nějaký čas spolu my dva někam odjedeme!“ navrhl jí Victor, „ty budeš daleko od Chrise a blízko mě! Tak snadněji zapomeneš na něj a do mě se zase snadněji zamiluješ!“ usmál se na ni, „co ty na to?“ zeptal se jí. Vanessa na něj zmateně hleděla.

Paola vešla do Danielova bytu. „Miláčku, jsem doma!“ zavolala do prázdna. Nikdo se neozval. „Danieli!“ zavolala Paola znovu a šla se podívat do ložnice. Daniel seděl na posteli a vedle něj na zemi stály dva kufry. „Danieli, ty někam odjíždíš?“ podivila se Paola. „Já ne, to ty!“ odvětil jí Daniel. „Cože?“ zvolala Paola nechápavě. Daniel vstal, přistoupil k ní a ukázal jí rozbitý diktafon. Nyní už Paola začínala chápat. „Promiň, že ti ho vracím takhle rozbitý, ale když jsem si ho poslechl, tak jsem s ním vzteky třísknul o zem!“ vysvětlil jí Daniel se zlostným výrazem ve tváři. „Danieli, já ti to vysvětlím!“ řekla mu Paola. „Myslím, že tady není co vysvětlovat!“ odvětil jí Daniel, „nahrála si na mě boudu!“ zakřičel na ni, „a já hlupák ti na to skočil a kvůli tomu jsem opustil svou životní lásku! Marisol měla pravdu, když o tobě říkala, že jsi zákeřná zmije, nechápu, jak jsem na to mohl zapomenout a věřit tobě místo ní!“ křičel na ni úplně nepříčetně. „Danieli, já vím, že to co jsem udělala, bylo špatné, ale bylo to proto, že jsem se do tebe zamilovala a chtěla jsem tě mít jen pro sebe!“ snažila se ho Paola přesvědčit, že vlastně neudělala nic špatného. Daniel se rozesmál. Vzal do rukou její kufry a vyšel z ložnice. Paola cupitala za ním. „Danieli, co to děláš? Nemůžeš mě přece vyhodit!“ říkala mu celou cestu až ke dveřím. Daniel ji ale jakoby neslyšel. Otevřel dveře a oba kufry vyhodil ven. „Tvé kufry už jsem vyhodil a teď jsi na řadě ty!“ ironicky se na ni pousmál. „Danieli, to nemůžeš!“ zakřičela na něj Paola. Daniel se znovu pousmál, silně ji chytl za rameno a vystrčil ji ven. Paola zakopla o jeden svůj kufr a spadla na zem. „Au, můj loket!“ fňukala Paola nad sedřeným loktem. „Sbohem, Paolo!“ nenávistně se na ni Daniel zahleděl a práskl dveřmi.

Vanessa seděla v kuchyni a přemýšlela nad Victorovým návrhem. Věděla, že to s ní Victor myslí dobře a i si uvědomovala, že měl vlastně pravdu, jenže na druhou stranu se jí nechtělo znovu utíkat. Už jednou kvůli Chrisovi utekla a opustila tak na dlouhý čas svou rodinu a přátelé a nebyla si jistá, že by to dokázala znovu. „Vanesso, ty ještě nespíš?“ vyrušil ji z myšlenek Gregoriin hlas. „Ahoj, mami,“ usmála se na ni Vanessa, „jaká byla večeře s Juanem José?“ zeptala se jí. „Jako vždy báječná,“ usmála se Gregoria a přisedla si ke své dceři, „ale pročpak ještě nespíš?“ zeptala se jí znovu, „říkala si přeci, že chceš jít brzy spát, aby si byla na tu zítřejší svatbu pěkně odpočatá!“ dodala. „Já vím, mami, jenže můj večer nakonec dopadl úplně jinak!“ odvětila jí Vanessa. „Proč? Co se stalo?“ zeptala se jí Gregoria. „Byl tu Chris! Zase jsme mluvili o nás dvou, a tak nějak jsme zase skončili u polibku!“ styděla se Vanessa, „a zase nás při něm nachytal Victor. Ale jako vždy se zachoval naprosto skvěle!“ vděčně se usmála, „a pak mi něco navrhnul!“ dodala. „Co?“ zeptala se jí Gregoria. „Napadlo ho, že bychom spolu měli na nějaký čas odjet!“ odvětila jí Vanessa, „abych tak snadněji zapomněla na Chrise a do něj se zase snadněji zamilovala!“ vysvětlila jí. „A ty to chceš udělat?“ zeptala se jí Gregoria. „To je to, co právě nevím, mami!“ vzdychla Vanessa, „poraď mi!“ zoufale se na ni podívala. „Ty víš, že se na mě můžeš kdykoliv s čímkoliv obrátit!“ chytila ji Gregoria za ruku a usmála se na ni, „jenže tentokrát ti asi nepomůžu! Protože já vlastně ani nevím, proč ještě pořád Chrise odmítáš!“ řekla vážně, „já vím, že ti ublížil, ale teď tě miluje! Vlastně už tehdy tě miloval, jenom si to nevěděla!“ dodala. „Mami?“ udiveně se na ni Vanessa podívala, „už i ty si myslíš, že bych se měla ke Chrisovi vrátit?“ zvolala nevěřícně. „Viděla jsem ho sice jen párkrát a pokaždé jsem na něj byla tvrdá, i když tehdy si to ještě zasloužil, ale teď už ne! Vím, že je to dobrý člověk a že tě moc miluje!“ usmála se na ni Gregoria, „a ty miluješ jeho!“ dodala. „Mami, ale co Victor?“ zeptala se jí Vanessa, „tolik toho pro mě udělal a chová se ke mně tak hezky!“ připomněla jí, „a navíc, kdybych se ke Chrisovi vrátila, tak ta pomsta, všechno to, co jsem kvůli ní obětovala, by pak vlastně neměla žádný smysl!“ dodala vážně. Gregoria vzdychla. „Vanesso, vážně nevím, co ti poradit, ale zkus se zamyslet nad tím, že vlastně Chris si zničil život sázkou, kvůli které o tebe přišel a ty si možná zničíš život pomstou, kvůli které se k němu nechceš vrátit!“ upozornila ji. Vanessa zesmutněla. Gregoria vstala, políbila ji na čelo a odešla do svého pokoje. Vanessa osaměla a znovu se zabořila do svých myšlenek.

„Beatriz, proč se pořád tak usmíváš?“ zeptal se jí Gustavo u rodinné večeře, na které byla ještě Carolina. „Jen tak, mám dobrou náladu!“ odvětila mu Beatriz. Ona jediná totiž věděla o Raquel. Když byla odpoledne zkontrolovat malého Gustava, tak ji tam našla a Raquel ji prosila, aby to nikomu neříkala, protože nechtěla, aby se Alejandro tu dobrou zprávu nedozvěděl od nikoho jiného, než od ní samotné. „A proč máš dobrou náladu?“ zeptala se jí Carolina, „člověk musí mít k dobré náladě nějaký důvod!“ dodala. „Tenhle by ti stačil?“ vešel do jídelny Alejandro s Raquel po boku. „Raquel!“ zajásala Carolina. Raquel se na ni usmála a běžela ji obejmout. Objala i Beatriz a Gustava a vrátila se zpátky k Alejandrovi, který ji objal kolem pasu. „Co se to děje?“ zeptal se jich Gustavo nechápavě. „Já a Raquel jsme zase spolu!“ oznámil všem Alejandro šťastně, „Jessica dnes odjela a zanechala Raquel dopis s tím, že už nechce mezi námi stát, protože si uvědomila, že my dva, vlastně tři!“ nesměl zapomenout, nyní už na jejich syna, „patříme k sobě!“ usmál se. „Nejlepší zpráva za poslední rok!“ zvolal Gustavo s úsměvem a šel oba obejmout a pogratulovat jim. „A máme pro vás ještě jednu zprávu!“ usmála se Raquel. „Jakou?“ vyzvídala Carolina. „Zítra se s Raquel vezmeme!“ oznámil jim Alejandro, „dohodli jsme se, že se vezmeme, co nejdříve, aby nás už nic nemohlo rozdělit!“ zdůraznil, „a také chci, aby měl Gustavo, co nejdříve v rodném listě v kolonce celé jméno napsané Gustavo Alejandro Martinéz Arismendi!“ zamilovaně se na Raquel usmál a políbil ji. „Bude svatba, hurá!“ radovala se Carolina a všichni se rozesmáli. „Dobrý večer,“ vešel do jídelny Chris a zarazil se, když tam uviděl Raquel. „Chrisi!“ položil mu Alejandro ruku na rameno, „zítra dopoledne si na sebe vezmi svůj nejlepší oblek, protože mi půjdeš za svědka!“ řekl mu. Chris na něj vykulil oči. „S Alejandrem jsme se dnes usmířili a zítra se znovu vezmeme!“ vysvětlila mu Raquel. Chris se podíval na hodinky. „Jak dlouho jsme se neviděli? Je vůbec ten samý rok, co byl ráno?“ žertoval. Všichni se znovu rozesmáli. „Asi mi něco uniklo, ale každopádně jste mi udělali obrovskou radost!“ usmál se Chris na Alejandra a Raquel a oba objal, „a teď bych prosím vás chtěl nějaké detailní vysvětlení!“ rozesmál se. Všichni se posadili ke stolu. Alejandro a Raquel nejdříve řekli Chrisovi, co, nebo spíše kdo, stál za jejich smířením, a poté rozebírali detaily jejich zítřejší svatby.

Byl další den. Marisol si ještě před odchodem na svatbu Davida a Alexandry upravovala vlasy, když jí někdo zaklepal na dveře. Šla otevřít a spatřila Daniela. „Co zase chceš?“ zeptala se ho otráveně. „Vypadáš krásně!“ nereagoval Daniel na její protivný tón a místo toho jí polichotil, „někam se chystáš?“ zeptal se jí. „Jdu na svatbu a právě proto nemám čas se s tebou vybavovat!“ vysvětlila mu Marisol. „Dej mi minutku, prosím!“ požádal ji Daniel. „Dobře, máš minutu!“ souhlasila Marisol. „Včera jsem vyhodil Paolu ze svého bytu!“ řekl jí Daniel vážně, „zjistil jsem totiž, že mi celou dobu lhala! Už vím, že si tehdy tu sázku hned vzala zpět!“ dodal. „A co jako?“ pokrčila Marisol rameny. „Přišel jsem se ti omluvit! Měl jsem tehdy věřit tobě!“ vyčítal si to Daniel. „Ano, to si měl, ale neudělal si to!“ odvětila mu Marisol. „Myslíš, že mi budeš moct někdy odpustit?“ zeptal se jí Daniel opatrně. „Danieli, jedna věc je, že si mi nevěřil a druhá, že si potom začal chodit s Paolou!“ upozornila ho Marisol, „možná bych ti dokázala odpustit to, že jsi mi nevěřil, ale to, že jsi mě pak schválně trápil tím, když ses přede mnou nakrucoval s Paolou, tak to ti nikdy neodpustím!“ řekla mu vážně a než Daniel stačil něco říct, zavřela mu dveře před nosem.

„Vanesso, pospěš si, nebo přijdeme pozdě!“ volala na ni Gregoria z kuchyně. „Klid, mami, Juan José tu stejně ještě není!“ ozval se Vanessin hlas z jejího pokoje. Jen co to dořekla, někdo zaklepal na dveře. Gregoria šla otevřít a po chvíli se do kuchyně vrátila s Juanem José. „Budeme muset ještě chvíli počkat, Vanesse to zase trvá!“ řekla mu se smíchem. „Já jsem tě slyšela, mami!“ ozvala se Vanessa opět. Gregoria se zasmála. „Moc ti to sluší, Gregorie!“ polichotil jí Juan José. „Tobě taky!“ usmála se na něj Gregoria. „Moc jsem se na tu svatbu těšil. Těšil jsem se, že tam budeme spolu, ale bohužel ti musím říct, že tebe a Vanessu na tu svatbu jen odvezu, ale nebudu moct jít s vámi!“ řekl jí Juan José. „Proč?“ nechápala Gregoria. „Raquel se včera usmířila s Alejandrem a dneska se berou!“ vysvětlil jí Juan José. „Cože?“ zvolala Gregoria překvapeně, „jak k tomu došlo?“ zeptala se. „Všechno se to stalo díky Jessice! Odjela, protože pochopila, že prohrála a že k Alejandrovi a malému Gustavovi patří Raquel a nikdo jiný!“ vysvětlil ji Juan José. Gregoria s nevěřícným úsměvem pokroutila hlavou. „Jessica udělala takové krásné gesto?“ zvolala překvapeně. „Všichni jsou z toho překvapení!“ řekl jí Juan José, „ale zároveň šťastní!“ dodal s úsměvem, „Raquel se po roce vykouzlil na tváři upřímný šťastný úsměv!“ usmál se. „Tomu věřím!“ usmála se Gregoria. „A proto se s Alejandrem rozhodli vzít hned dnes! Bude to sice jen malá svatba, ale oni už se nemůžou dočkat, až budou zase oficiálně spolu!“ vysvětlil jí Juan José. „Chápu a moc jim to oběma přeju!“ usmála se Gregoria, „vyřiď jim mé srdečné blahopřání!“ požádala ho. „A ty zase za mě popřej Davidovi a Alexandře!“ řekl jí Juan José. Gregoria přikývla. „Škoda, že nebudeme moct být dnes spolu!“ vzdychl Juan José smutně. „Uvidíme se zítra!“ usmála se na něj Gregoria, „navíc musí to tak být. Ty musíš být na svatbě své dcery a já zase musím být na Davidově svatbě, protože on je něco jako můj syn!“ dodala. „Já vím!“ přikývl Juan José a políbil ji. „Už jsem hotová!“ vešla do kuchyně Vanessa, „promiňte jako bych tu nebyla!“ zasmála se, když je vyrušila při polibku. „Tak pojedeme!“ řekl Juan José, „odvezu vás a pak hned musím zase na druhý konec města!“ dodal. „Proč na druhý konec města?“ zeptala se ho Vanessa. „Raquel a Alejandro se dneska berou!“ odvětila jí Gregoria. Vanessa na ni vykulila oči. „Po cestě ti to vysvětlíme!“ chytila jí Gregoria za ruku a všichni tři vyšli z domu.

Carolina a Miguel byli v hale domu Martinézových a hráli si s malým Gustavem, když k nim přišel Chris. „Chrisi, podívej, jaký je nejmladší člen rodiny fešák!“ zasmála se Carolina, které Gustavo seděl na klíně a měl na sobě také oblek. „Jak by taky ne!“ odvětil jí Chris, „však my Martinézovic chlapi jsme samí fešáci!“ smál se. „To je pravda!“ zasmála se Carolina, „ale Miguel k vám taky zapadne, ne?“ chytla ho za ruku. Mezitím se rozezněl zvonek u dveří a služebná šla otevřít. „Ten už zapadnul dávno!“ prohlásil Chris a všichni se rozesmáli. Jejich dobrou náladu překazil příchod Gabriely. „Dobré ráno!“ na všechny se usmála. „Gabrielo!“ otočil se na ni Chris, „co tady zase děláš?“ zeptal se jí. „Přišla jsem za Jessicou!“ vymluvila se Gabriela, protože ve skutečnosti chtěla opět vidět jeho. „Ty nevíš, že Jessica odjela?“ divil se Chris. „Cože? Odjela? A kam?“ zvolala Gabriela šokovaně. „To my nevíme! Včera si prostě zabalila věci a odjela neznámo kam a navždy!“ vysvětlil jí Chris. „A ty by si ji měla následovat!“ doplnila ho Carolina. Gabriela se na ni zamračila, za to Chris na ni s vděčným úsměvem mrknul. „Takže ona opustila Alejandra i svého syna?“ byla Gabriela v šoku, „co ji k tomu vedlo?“ vůbec to nechápala. „Ty jsi byla její nejlepší kamarádka, tak by si to měla vědět!“ odvětil jí Chris. „Jenže já to nevím!“ řekla mu Gabriela, „a co se to tu vlastně děje?“ zeptala se, když si všimla, že je celý dům vyzdobený a vprostřed haly stál bílý stůl se dvěma bílými židlemi, které tu nikdy nebyly. „Jessica nejen, že odjela, ale ještě předtím stačila dát Alejandra a Raquel zpátky dohromady, a tak se dnes berou!“ vysvětlil jí Chris. „Jessica to slabošsky vzdala!“ pomyslela si Gabriela. „Ale tak to je krásné!“ přetvařovala se, „máš nějaký doprovod, Chrisi?“ zeptala se ho, i když věděla, že určitě nemá. Ale naivně doufala, že třeba Chris požádá ji, aby mu dělala doprovod.