„Vanesso, tak řekni něco!“ pobídl ji Victor. Vanessa na něj zmateně hleděla. „Estelo!“ oslovila ji, „jsi si jistá, že já jsem ta pravá, která by měla tvým přátelům pomoci?“ zeptala se jí. „Jsem o tom přesvědčena!“ ujistila ji Estela, „udělala jsi pro mou agenturu velký kus práce a jsem si jistá, že to samé dokážeš i v agentuře mých přátel!“ usmála se na ni, „navíc jsi v New Yorku pět let žila a pracovala! Víš, jak to tam chodí, tak už tě nemůže nic překvapit!“ dodala. „Vanesso,“ oslovil ji Victor, „mluvili jsme přeci o tom, že bychom spolu na nějaký čas odcestovali a tohle je ideální příležitost!“ usmál se na ni. Vanessa váhala. Nechtěla znovu opouštět svou rodinu a přátelé, ale uvědomovala si, že by pro ni tato nabídka byla dalším mezníkem v její kariéře. Navíc by nemusela stále čelit Chrisovi. „Vanesso, nechci tě do ničeho nutit! Můžeš si to rozmyslet!“ řekla jí Estela. „Ne, já si nemám co rozmýšlet!“ odvětila jí Vanessa a podívala se na Victora, „já a Victor do New Yorku pojedeme!“ řekla rozhodně. „Vanesso, věděla jsem, že mě nezklameš!“ spokojeně se Estela usmála. „Uvidíš, miláčku, bude to všechno perfektní!“ usmál se Victor na Vanessu a políbil ji na ruku. Vanessa se na něj křečovitě usmála.

O týden později

„Tak a mám hotovo!“ zapnula Vanessa zip svého kufru. „Vanesso!“ oslovila ji Gregoria, která s ní byla v jejím pokoji, „nechceš si tu cestu ještě rozmyslet?“ zeptala se jí. Dřív než Vanessa stačila odpovědět, začal jí zvonit mobil. Natáhla se pro něj na noční stolek a podívala se na displej. Usmála se a zdvihla ho. „Ahoj, Davide! … Tak už se vracíte? …Jasně, že se nezlobím, já to chápu! …Pak mi dejte vědět, jak jste dopadli, ano? … Taky tě mám ráda a všechny ode mě pozdravuj! …Dobře, pa, pa!“ zavěsila a vrátila mobil na noční stolek. „Copak?“ zeptala se Gregoria. „David, Alexandra, její sestra a její přítel už jsou na cestě domů! Za mnou na letiště to ale nestihnou, protože nejdřív musejí na stanici a nějak to vyřešit s Rebečiným přítelem!“ vysvětlila jí Vanessa. Gregoria chápavě přikývla. „A co mi odpovíš na mou otázku?“ zeptala se. „Na jakou?“ už na ni Vanessa zapomněla. „Ptala jsem se tě, jestli si tu cestu nechceš ještě rozmyslet!“ připomněla jí Gregoria. Vanessa vzdychla. „Mami, kolikrát jsi mi tuto otázku za poslední týden položila?“ zeptala se. „Nepočítala jsem to!“ odvětila jí Gregoria. „To já taky ne!“ zasmála se Vanessa, „ale bylo to nejmíň jednou denně!“ upozornila ji, „mami, já vím, že se ti bude stýskat, ale to mně taky!“ objala ji, „ale tentokrát tam nebudu tak dlouho, to ti slibuju!“ usmála se na ni, „jenom tu agenturu postavím zpátky na nohy a hned se vrátím domů!“ slíbila jí. „Vanesso, já si nejsem jistá, že děláš dobře! Podle mě je ta cesta zbytečná!“ upozornila ji Gregoria. „Proč zbytečná? Mami, ty nechceš, abych byla ve své práci úspěšná?“ zeptala se jí Vanessa. „Ale to samozřejmě ano, miláčku!“ pohladila ji Gregoria po vlasech, „jenom si myslím, že odjíždíš i kvůli něčemu jinému, než je jenom tvá práce!“ řekla jí, „nebo spíš kvůli někomu jinému!“ opravila se. „Mami, netrap mě!“ řekla jí Vanessa zoufale, „už jsem se jednou rozhodla a své rozhodnutí nezměním!“ dodala rozhodně. „Tak dobře, už o tom nebudeme mluvit!“ slíbila jí Gregoria. „Děkuju!“ usmála se na ni Vanessa. Gregoria se podívala na hodinky. „Je nejvyšší čas jet!“ řekla. Vanessa přikývla. Gregoria vzala jeden Vanessin kufr a odešla. Vanessa vzala druhý, smutně se rozhlédla po svém pokoji a také odešla.

Raquel byla s malým Gustavem ve své ložnici. Gustavo ležel na posteli, Raquel seděla u něj, dělala na něj vtipné grimasy a Gustavo se tomu smál. „Ty seš ten nejkrásnější chlapeček na světě, víš to?!“ usmívala se na něj. „A co já?“ vyšel z koupelny Alejandro. „Vy oba jste ty nejkrásnější kluci na světě!“ usmála se na něj Raquel. Alejandro si k nim přisedl a Raquel políbil. „Miluju tě!“ usmál se na ni. „Už jsi mi to dneska řekl nejmíň třikrát!“ zasmála se Raquel. „A budu ti to opakovat neustále! Musím přeci dohnat ten dlouhý rok, kdy jsem ti to říkat nemohl!“ řekl jí Alejandro smutně. Raquel ho políbila. „Už na to nemysli, je to pryč!“ řekla mu, „teď když jsem tu s tebou a Gustavem, tak už jsem na všechno zapomněla!“ dodala. Alejandro se na ni usmál a oba se něžně políbili. Někdo jim zaklepal na dveře. „Dále!“ zavolal Alejandro. Do pokoje vešel Chris. „Promiňte mi, že vás ruším!“ omluvil se, „ale potřebuju si půjčit tvoje auto, Alejandro! Moje nechce nastartovat a já nemám čas zkoumat, co s tím je!“ vysvětlil. „Jasně,“ vytáhl Alejandro klíče od auta z kapsy a hodil mu je. „Díky, Alejandro, máš to u mě!“ chytil je Chris a chtěl odejít. „Počkej a kam se tak ženeš?“ zeptal se ho Alejandro. „Dneska Vanessa odjíždí!“ odvětila mu místo Chrise Raquel. Chris přikývl. „A jestli jí v tom odjezdu nezabráním, tak už ji nadobro ztratím! A to by pak byl můj konec!“ řekl Chris vážně a odešel. „Snad se mu to podaří!“ doufal Alejandro. „Taky doufám, ale s tou Vanessinou tvrdohlavostí těžko říct, jak to dopadne!“ vzdychla Raquel.

Marisol a Daniel byli na cestě na letiště, aby se rozloučili s Vanessou. Šli pěšky, přitom se líbali, a tak nekoukali na cestu a v tom do někoho narazili. „Moc se vám omlouváme!“ řekl za oba Daniel, když si všimli do koho to vlastně narazili. „Martíne!“ usmála se Marisol na něj i na jeho přítelkyni, kterou poznala z fotografie. „Marisol!“ usmál se na ni Martín, „Danieli!“ pokývl na něj, „chtěl bych vám představit svoji přítelkyni, Lourdes Vallejovou!“ představil jim svou přítelkyni a poté jí představil je. Všichni si navzájem podali ruce. „Vidím, že jste zase spolu!“ usmál se Martín na Marisol a Daniela, „co to zapříčinilo?“ zeptal se. „Vlastně ty, Martíne!“ řekl mu Daniel, „ten náš rozhovor mi hodně pomohl k tomu, abych se vzpamatoval!“ vysvětlil mu. „Myslel jsem si to, když jsem druhý den potkal jistou osobu, jak se sama vláčí s kufry po ulici!“ rozesmál se Martín. „To musel být pěkný pohled!“ zasmála se Marisol. „Výborně jsem se bavil!“ smál se Martín. „Martíne!“ oslovil ho Daniel, „děkuju ti! Děkuju ti za všechno! Nebýt tebe, tak mám ještě dnes klapky na očích!“ řekl mu vážně, „a nebyl bych s mou Marisol!“ objal ji kolem pasu a políbil ji na vlasy. „Rádo se stalo! Jsem rád, že jsem dopomohl k tomu, že jste zase spolu!“ usmál se na ně Martín, „a že je Marisol zase šťastná, dlužil jsem jí to!“ dodal. Marisol se na něj usmála a objala ho. „Uvidíme se někdy?“ zeptal se jí Martín, když se jí podíval do očí. „Myslím, že je to klidně možné!“ odvětila mu Marisol. Daniel přikývl. „Tak se mějte!“ rozloučil se s nimi Martín, objal svou přítelkyni kolem pasu a odešli. „Kdo by to byl řekl!“ vzdychl Daniel, když se k sobě s Marisol postavili. „Kdo by řekl co?“ zeptala se ho Marisol. „Kdo by to byl řekl, že nás dá dohromady tvůj bývalý!“ zvolal Daniel nevěřícně. „Své přátele si neposlouchal, tak musel přijít na řadu někdo cizí!“ smála se Marisol. „Teď už své přátele budu poslouchat!“ ujistil ji Daniel, „a hlavně tebe, protože tě miluju a už tě nikdy neopustím!“ usmál se na ni. Marisol mu úsměv opětovala a oba se začali líbat.

Mirela vstoupila do svého domu a zhrozila se. Opět byl vzhůru nohama. Zoufale vzdychla a zabouchla dveře. „Gabrielo? Gabrielo, kde jsi?“ volala na svou dceru, ale ta se neozvala. Šla nejprve do jejího pokoje, ale tam Gabriela nebyla. Poté prošla všechny místnosti v domě, ale Gabriela nikde. Mirelu napadlo, že Gabriela musela odejít, ale v tom uslyšela ránu z pracovny svého mrtvého manžela. Vešla dovnitř a viděla Gabrielu, jak ničí všechno i v pracovně, kam ale od smrti svého otce nevstoupila. „Gabrielo?!“ zvolala šokovaně, „prosím tě, přestaň!“ žádala ji, „Gabrielo, musíš se vrátit do toho sanatoria! Je to s tebou mnohem vážnější, než jsem si myslela!“ zoufale kroutila hlavou. „Do toho blázince mě už nikdy nedostaneš, mami, slyšíš!“ zakřičela na ni Gabriela. „Já to nechci udělat, ale ty mi nedáváš na výběr, Gabrielo!“ upozornila ji Mirela, „ty se musíš jít léčit! Ale teď už opravdu! Už nesmíš předstírat, že se léčíš jen proto, aby ti pak všichni uvěřili, že ses změnila!“ dodala. „Mlč, mami! Nechci tě poslouchat!“ zakřičela na ni Gabriela, „copak nechápeš, že teď musím přemýšlet! Chris mě stále odmítá a ta hloupá Vanessa dnes odjíždí pryč s Victorem! Chápeš to, mami? Chris pořád chce ji a mě pořád odmítá a ta potvora snad nakonec ještě bude šťastná s chlapem, kterýho jsem jí sama dohodila!“ křičela hystericky. „Prosím tě, Gabrielo, uklidni se!“ prosila ji Mirela. „Já se nepotřebuju uklidňovat, já jsem naprosto klidná!“ křičela Gabriela, „kdybych nebyla klidná, tak bych přeci nemohla přemýšlet, co budu dělat dál s Chrisem a tou mrchou!“ křičela. „Gabrielo!“ vzdychla Mirela zoufale. Gabriela šla k psacímu stolu a vzteky z něj začala vytahovat šuplíky a házela je pryč. „Gabrielo, jdu ihned zavolat tvému lékaři!“ řekla jí Mirela a odešla. Gabriela ji ani nevnímala. „Mrcha jedna hnusná! Já ji tak nenávidím!“ křičela. Když chtěla vytáhnout poslední šuplík, zarazila se. Najednou se začala usmívat, protože dostala nápad, který by jí navždy mohl zbavit jejího trápení.

„Mně se bude po tobě tolik stýskat!“ mluvila Vanessa na spícího Diega v kočárku, „za tu dobu, co se neuvidíme, vyrosteš a já tě možná ani nepoznám!“ zasmála se. „Tak neodjížděj a můžeš ho vidět každý den, jak roste!“ řekla jí Ana María, která se společně s ostatními přišla s Vanessou rozloučit na letiště. Vanessa se na ni nazlobeně podívala. „Diego, řekni jí něco!“ řekla mu. „Miláčku!“ oslovil Diego Anu Maríu, „slíbila jsi přeci, že už nebudeš Vanessu přemlouvat!“ připomněl jí. „Já vím!“ vzdychla Ana María smutně. „Já už nevím, kolikrát vám mám všem říkat, že neodjíždím navždy!“ řekla jí Vanessa, „těch pár měsíců uteče jako voda!“ usmála se. „Vidíš ho někde?“ ptala se Stacie Marisol. „Ne, ale volal mi, že už je na cestě!“ odvětila jí Marisol. „Koho vyhlížíte?“ přistoupila k nim Vanessa a podívala se směrem, kam se dívaly i ony. „Vůbec nikoho!“ odvětily jí Marisol a Stacie současně a natočily si ji k sobě. „Tak jsi připravená?“ zeptala se jí Marisol. „Ještě jednou se se všemi obejmu a můžu jet!“ usmála se Vanessa, „a taky musím ještě jednou těm vašim dvěma polovičkám!“ ukázala na Reinalda, pohupujícího kočárek s Karen, a Daniela, kteří se spolu opodál bavili, „připomenout, co ve vás mají, tak aby je nenapadlo dělat zase nějaké hlouposti!“ dodala. „Myslím, že toho se bát nemusíš!“ řekla jí Stacie. „Oba se poučili!“ dodala Marisol. Vanessa se spokojeně usmála. V davu se objevil Chris a Stacie si ho všimla. Drkla do Marisol a ta si ho také všimla. Vanesse bylo divné, kam se to dívají, a tak se chtěla otočit, ale obě jí v tom zabránily. „Vanesso, pojď s námi ještě na toaletu!“ řekla jí Stacie. „Ale já nepotřebuju!“ odvětila jí Vanessa. „A co když tě to přepadne v letadle?“ zeptala se jí Marisol. „Tak si dojdu na záchod tam!“ zasmála se Vanessa. „To je jedno, stejně pojď s námi!“ chytila ji Stacie za ruku a všechny tři zamířily k toaletám. „Victore,“ přistoupila k němu Gregoria po boku s Juanem José. „Ano?“ usmál se na ni Victor. „Doufám, že víš, jak moc svou dceru miluju, a proto doufám, že na ni dáš v New Yorku pozor!“ řekla mu Gregoria. „Nemusíte mít žádné obavy, Gregorie! Vanessu nespustím z očí! Budu ji chránit na každém kroku!“ ujistil ji Victor, „ protože ji miluju!“ dodal. Gregoria se smutně podívala na Juana Josého a ten ji objal kolem pasu. Gregoria měla sice Victora ráda, ale už pochopila, že s ním Vanessa nebude nikdy šťastná, když stále miluje Chrise.

„Tak jdeme, jdeme!“ popoháněly Marisol a Stacie Vanessu, a když Vanessa vešla na toalety, zavřely Marisol a Stacie dveře a zůstaly venku. Plácly si, že jim plán vyšel. „Promiňte, paní!“ oslovila Marisol ženu, která se chystala vejít dovnitř, „tyto toalety jsou mimo provoz, musíte jít na jiné!“ řekla jí. Žena se otočila a odešla. Marisol a Stacie zůstaly stát u dveří, aby případně zabránily dalším ženám vejít dovnitř. „Co tu děláš?“ zeptala se Vanessa Chrise, který už byl vevnitř, tak jak se s Marisol a Stacie domluvily. „Přišel jsem tě přesvědčit, abys neodjížděla!“ přistoupil k ní Chris blíž. „To jsi zbytečně vážil cestu, protože já stejně odjedu!“ odstoupila Vanessa od něj. „Vanesso, proč jsi pořád tak strašně tvrdohlavá?!“ přitáhl si ji Chris k sobě. Vanessa znervózněla. „Ty miluješ mě a já miluju tebe! Všichni to vědí! Všichni chtějí, abychom my dva byli spolu, jenom ty to pořád zarytě odmítáš a já nevím proč!“ řekl jí Chris zoufale. „Už jsem ti to řekla mnohokrát! Nechci, aby si mi zase ublížil!“ chtěla se Vanessa vymanit z jeho náruče, ale nedařilo se jí to. „Vanesso, to jsou jen hloupé výmluvy!“ řekl jí Chris, „moc dobře víš, že já už bych ti nikdy neublížil! Kdybys mi dala zase šanci, udělal bych tě tou nejšťastnější ženou na světě!“ dodal zamilovaně. „My dva jsme měli šanci! Před šesti a půl lety! A právě tenkrát jsi zabil mou romantickou duši a já si přísahala, že už nikdy víc nebudu tak naivní jako tehdy!“ zakřičela na něj Vanessa. „Prosím tě, lásko!“ vzdychl Chris zoufale. „Neříkej mi tak!“ řekla mu Vanessa. Chris už nevěděl, jak dál. Nevěděl, co jí má říct, protože slova na ni nezabírala. A tak si uvědomil, že může udělat jen jedno. Přitáhl si ji silněji k sobě a začal ji líbat. Vanessa se mu vzpírala, až ho nakonec od sebe odstrčila a dala mu facku. „Pamatuj si tenhle polibek, Christiane Martinézi, protože to je ten poslední, co jsi mi dal! Pochop už konečně, že s tebou nechci být! Nechci tě už nikdy v životě vidět!“ zakřičela na něj a vyšla ven. „To jste mi nemusely dělat!“ zamračila se na Marisol a Stacie a odešla. Marisol a Stacie šli za Chrisem. „Děkuju vám, že jste mi pomohly, abych ji mohl naposledy vidět!“ řekl jim zdrceně Chris. „Je nám to líto!“ řekla mu Marisol. „To mně taky!“ lesklo se Chrisovi v očích, „běžte za ní! Běžte se s ní rozloučit!“ řekl jim. Marisol a Stacie mu věnovaly smutný pohled a odešly. Chris pomalu vyšel ven. Podíval se na Vanessu, která zrovna objímala Victora a vypadala vedle něj tak šťastně. Chrisovy vytryskly slzy z očí. Pochopil, že dnes ji navždy ztratil. Už se na to nemohl dál dívat a rozhodl se odejít. Jenže v tom si v davu všimnul Gabriely, která, jako by byla v transu, se blížila k Vanesse. „Co tady dělá?“ pomyslel si a v tom si vybavil svůj poslední rozhovor s Jessicou. „I když Gabriela působí, že umí jenom křičet nebo se vztekat, tak je schopná mnohem horších věcí! A když ti říkám, aby si její výhružky nepodceňoval, tak k tomu mám důvod! Ona nevyhrožovala jen tobě, ale i Vanesse!“ vysvětlovala mu Jessica, a když řekla Vanessino jméno, tak Chris ještě více zpozorněl, „a právě to horší, čeho je Gabriela schopná se týká právě Vanessy!“ odmlčela se, „Gabriela se ji už jednou pokusila zabít!“ řekla vážně. Chris na ni šokovaně hleděl. „Pro Boha!“ napadlo Chrise to nejhorší a potají šel za Gabrielou.

José Manuel, Rebeca a Alexandra čekaly v Davidově kanceláři na policejní stanici. „Nebojte se, David se bude snažit, aby to dopadlo, co nejlépe!“ uklidňovala je Alexandra. „Já vím, ale stejně mám strach!“ odvětila jí Rebeca, která objímala José Manuela a nehodlala ho pustit. José Manuel ji políbil na vlasy a objal ji. „Tak už všechno vím!“ vešel do kanceláře David. Všichni se před něj postavili. „José Manueli, můžeš být klidný, nebudeš muset do vězení!“ usmál se na něj David. Rebeca zajásala radostí a vrhla se José Manuelovi do náruče. Alexandra objala Davida. „Ten útěk ale jen tak smazat nemůžeme!“ pokračoval David, „ale protože si byl předtím trestně bezúhonný, tak ti, jak jsem předpokládal, napařily jen veřejně prospěšné práce!“ dodal. „Klidně je budu dělat do konce mého života, jen když nepůjdu do vězení!“ řekl mu José Manuel, „díky, Davide! Za všechno!“ podali si ruce a objali se. Rebeca se objala s Alexandrou a všichni byli šťastní, že to dobře dopadlo.

„Vanesso, my jsme ti nechtěly ublížit!“ řekla jí Stacie. „Myslely jsme to dobře!“ dodala Marisol. „Já vím, ale už o tom nebudeme mluvit! Nechci odjíždět a být na vás naštvaná!“ pousmála se. „To my taky nechceme!“ odvětila jí Marisol a všechny tři se objaly. „Mám vás moc ráda!“ usmála se na ně Vanessa. „My tebe taky!“ odvětily jí Marisol a Stacie současně a ještě jednou se všechny tři objaly. Poté se Vanessa se všemi rozloučila a jako s poslední se loučila se svou matkou. „Dávej na sebe pozor, holčičko!“ plakala Gregoria. „Budu a neplač, mami!“ usmála se na ni Vanessa. Gregoria se na ni přes slzy usmála a obě se objaly. „Už budeme muset nastupovat!“ přistoupil k nim Victor. „Pa, mami!“ políbila Vanessa Gregorii na tvář, „mějte se!“ mávla na všechny a s Victorem se odešly postavit do fronty ke vstupu do letadla. „Vanesso Solanová!“ rozeznělo se přes celou halu. Vanessa a vůbec všichni lidé na letišti se zahleděli na jednu ženu. Na Gabrielu. Gabriela se na Vanessu usmála. „Tohle je tvůj konec, má drahá!“ hystericky se zasmála, z kabelky vytáhla zbraň a namířila na Vanessu. Všichni se vyděsili. Z davu vyběhli dva muži z ochranky a zamířili na Gabrielu zbraněmi „Slečno, odložte tu zbraň!“ řekl jí jeden z nich. Gabriela na něj nijak nereagovala a dál na Vanessu mířila. Victor se před Vanessu postavil, aby ji chránil. „Pane Bože, moje dcera!“ vyděsila se Gregoria a nejradši by se za ní rozeběhla, ale Juan José ji držel. „Běžte s dětmi ven!“ řekl Daniel Aně Maríi a Stacii. „Ano, běžte! Je to tu nebezpečné! Nevíme, co Gabriela udělá!“ přidal se k němu Reinaldo. Ana María a Stacie nechtěly, ale své děti chránit musely, a tak nakonec chytly kočárky a odešly ven. „Victore, odstup!“ zakřičela na něj Gabriela, „neboj se, taky přijdeš na řadu, ale první zemře ona!“ nenávistně se na Vanessu zahleděla. „Gabrielo!“ vyšel z davu Chris, „prosím tě, polož tu zbraň!“ požádal ji. „Chrisi, ty jsi tu taky?“ usmála se na něj Gabriela, „no výborně, aspoň na vlastní oči uvidíš, jak tvoje milovaná Vanessa umírá!“ smála se. „Gabrielo, prosím tě polož tu zbraň! Ty přeci Vanessu nechceš zabít! Šla bys do vězení!“ upozornil ji Chris. „To je mi jedno!“ zakřičela na něj Gabriela, „radši budu ve vězení než žít bez tebe!“ zdůraznila. „Ale vždyť nemusíš žít beze mě!“ řekl jí Chris. „Cože?“ nechápala ho Gabriela. „Podívej se, Vanessa přeci odjíždí pryč a my tak budeme moct být zase spolu!“ usmál se na ni Chris a pomalu se k ní začal přibližovat. „Opravdu?“ šťastně se na něj Gabriela usmála. „Samozřejmě, lásko, vždyť já tě přeci miluju, a teď už nám nikdo nebude stát v cestě. Můžeme se vzít!“ usmíval se na ni Chris. Gabriela se šťastně usmívala, jenže náhle se její šťastný pohled změnil opět v nenávistný. „Lháři!“ zakřičela na něj, „říkáš mi to jen proto, abych ji nezabila!“ nenávistně na něj hleděla. „Ne, Gabrielo, já tě opravdu miluju!“ naléhal na ni Chris. „V tom případě ti nebude vadit, když to s ní skoncuju!“ už se Gabriela chystala zmáčknout spoušť, ale Chris ji popadl a začal se s ní o zbraň přetahovat. „Pusť tu zbraň, Gabrielo!“ zakřičel na ni Chris. „Nepustím ji, já…!“ Gabriela už to nedořekla, protože padl výstřel.