„Alejandro, jsi to ty? Co tady děláš?“ zeptal se Javier se šťastnou tváří. „Já, já tu bydlím,“ vykoktala Alejandra, „ale co tu děláš ty?“ zeptala se. Javier ukázal na svoji uniformu. „Vidíš, ne?“ řekl se smíchem, „a kdybych věděl, že půjdu pracovat do tvého domu a že tě uvidím, tak bych se upravil ještě víc, abych se ti líbil,“ řekl a poťouchle se usmál. „Aby ses mi líbil? Ty už snad hezčí být nemůžeš,“ pomyslela si Alejandra a zamilovaně se na něho dívala. „Chceš něco říct?“ zeptal se Javier a přiblížil se k ní. Alejandra přikývla a nespouštěla z něho oči. „Toužím po tom znovu tě políbit,“ řekl a přiblížil se k ní ještě víc. Alejandra znervózněla a poodešla od něj dál. Chtěla mu něco říct, ale pak si všimla, že Christina se Sandy právě přišly. „Promiň, Javiere, támhle jdou moje kamarádky, ještě se uvidíme,“ řekla a rychle od Javiera utekla.

Hector si podával ruku se všemi hosty, kteří mu gratulovali ke skvělé oslavě. Hector pak přišel k Mercedes a políbil ji na tvář. „Díky, miláčku,“ řekl a objal ji. „Za co mi děkuješ?“ zeptala se Mercedes nechápavě. „Za to, že jsi opět připravila tak báječnou oslavu,“ odpověděl Hector a políbil ji. Mercedes se usmála. „Vždyť víš, že mě to baví. A je to to jediné, co mám,“ řekla trochu smutně. „Jak to jediné, co máš?“ zeptal se Hector zaraženě, „snad máš mě, ne?“ řekl a usmál se. Mercedes se usmála a objala ho. „Já vím, že mám vlastně všechno, co jsem vždycky chtěla, ale pořád mi něco chybí,“ pomyslela si.

Alejandra chytla Christinu a Sandy za ruce a odtáhla je stranou. „Co se děje, Ale?“ zeptala se Christina. „Je tu Javier,“ odpověděla Alejandra vyděšeně. „Jaký Javier?“ zeptala se Sandy nechápavě. „Můj Javier,“ zdůraznila Alejandra a rozhlížela se kolem sebe, jestli je někdo neposlouchá. „Tvůj Javier?“ zopakovala Sandy, „a odkdy je to tvůj Javier?“ zeptala se s úsměvem. Alejandra se na ni naštvaně podívala. „Dobře, vždyť já vím, dělám si srandu,“ bránila se Sandy. „Sandy, potřebuju od tebe pomoc,“ prosila ji Alejandra. „Jakou?“ zeptala se Sandy. „Potřebuju, aby si byla celý večer s Maximem. Aby si mu nedovolila jít za mnou,“ odpověděla Alejandra vážně. Sandy vykulila oči. „Sandy, moc tě prosím, když mě s ním Javier uvidí, tak, tak…“ „tak zjistí, že nejsi tak svobodná jak vypadáš?“ dodala Sandy, „kdy mu to hodláš říct?“ zeptala se. „Řeknu mu to, slibuju, ale ještě ne. Ještě si potřebuju potvrdit, co k Javierovi cítím,“ odpověděla Alejandra. Christina vyvrátila oči v sloup. „Alejandro, vždyť to přece víš,“ zdůraznila, „jen to musíš říct nahlas,“ řekla, „a hlavně jemu,“ dodala. Alejandra přikývla, sundala si snubní prstýnek a schovala ho do kabelky. Christina a Sandy se na ni jen nevěřícně dívali. „Sandy, zlato, rád tě vidím,“ pozdravil Matías, který k nim právě přišel s Javierem. Javier před chvíli Matíasovi řekl, že je to Alejandřin dům a Matías potom uviděl Sandy, tak jí musel jít pozdravit. „Matíasi,“ zvolala Sandy radostně a objala ho. Matías se seznámil s Christinou a Javier se Sandy. Chvíli si všichni povídali a Javier stál celou dobu vedle Alejandry a zamilovaně na ni koukal. Alejandra jeho pohled cítila, ale nepodívala se na něj, protože se bála, že by se neudržela a políbila ho. „Omluvte mě,“ řekla Alejandra po chvilce, mrkla na Sandy, aby nezapomněla na jejich plán a odešla.

Reinaldo a Yelitza seděli otráveně u stolu. „Jak dlouho se mnou ještě nebudeš mluvit?“ zeptala se Yelitza ironicky. „Nevím, Yelitzo,“ odpověděl Reinaldo a napil se vína, „ale už nějak s tebou nemám chuť mluvit vůbec,“ dodal vážně. Yelitza na něho vrhla nenávistný pohled. „Dceruško,“ zavolal na Yelitzu Ignacio, který právě dorazil. Yelitza se otočila od Reinalda, podívala se na svého otce, usmála se, vstala a objala ho. „Ahoj, tati, jsem ráda, že jsi přišel,“ řekla a políbila ho na tvář. „Tuhle oslavu jsem si přece nemohl nechat ujít,“ řekl Ignacio a také ji políbil na tvář. „A navíc, když tahle agentura bude už brzy moje,“ pomyslel si, „a jak se má můj oblíbený manželský pár?“ zeptal se s úsměvem. Reinaldo dopil víno, vstal a podíval se na Ignacia. „Tak tuhle otázku už dlouho pokládat nebudeš, Ignacio,“ řekl vážně a odešel. „Co tím myslel?“ zeptal se Ignacio nechápavě. „To nic, tati, nevšímej si ho,“ odpověděla Yelitza, „má jen špatnou náladu,“ dodala. „Jestli si, Reinaldo, myslíš, že mě opustíš, tak to se šeredně mýlíš, chlapče,“ pomyslela si Yelitza a vítězně se usmívala.

Alejandra se schovávala za keřem a z dálky pozorovala Javiera. Nemohla z něho odtrhnout oči a přitom si vzpomněla na jejich první polibek. Jakmile se jejich ruce dotkly, oběma začaly tlouct srdce a dlouze a hluboce se dívaly tomu druhému do očí. „Javiere, já…,“ řekla Alejandra. „Co?“ zeptal se Javier. Alejandra chtěla tu větu dokončit, ale její srdce jí řeklo něco jiného. Ještě pevněji mu sevřela ruku, přiblížila se k němu a políbila ho. Javiera to nejdřív zaskočilo, ale vzápětí její polibek opětoval. „Javiere, musím s tebou mluvit osamotě,“ pomyslela si. „Alejandro, proč jsi tu schovaná?“ zeptala se Mercedes, která šla právě okolo. „Nejsem tady schovaná,“ odpověděla Alejandra naštvaně, „a co je ti vůbec potom?“ zeptala se. „Promiň, já jen, jestli ti něco není,“ odpověděla Mercedes smutně. „Ano, něco mi skutečně je,“ zvýšila Alejandra hlas, „a víš co?“ zeptala se. Mercedes zavrtěla hlavou. „Je mi to, že ses vetřela do mé rodiny. Že využíváš mého otce. Že se pořád do všeho pleteš a nikdo to po tobě nechce. Že tě tady musím trpět,“ křičela na ni Alejandra. Mercedes se na ni smutně dívala, oči se jí zaleskly slzami a utekla pryč.

Matías nesl špinavé nádobí do kuchyně a když vyšel, tak proti němu šla Morena. Jakmile ho uviděla, vzdychla a vyvrátila oči v sloup. „Ty mě snad sleduješ! To už není normální, abych do tebe všude narážela,“ rozčilovala se. „My si tykáme? To jsem asi prošvihnul,“ smál se Matías. Morena na něho vrhla nenávistný pohled. „Tak co kdybychom zakopali válečnou sekeru,“ řekl Matías a usmál se, „já jsem Matías Suárez,“ představil se a podal Moreně ruku. Morena se na něho nechápavě dívala. „Co prosím? To si myslíš, že si budu podávat ruku s takovým chudákem, jako jsi ty? Tak to si mě pobavil,“ začala se hlasitě smát. Matías se pousmál. „Vůbec nechápu co mě to napadlo. Já si přece taky nebudu podávat ruku s takovou rozmazlenou slečinkou, jako jsi ty,“ zdůraznil. Morena se naštvala a chtěla ho uhodit. Matías jí ale tu ruku chytil a pak si ji k sobě přitisknul. „Co to děláš, ty nuzáku,“ nadávala Morena a snažila se z jeho náruče dostat. Matías jí ale nehodlal pustit. Díval se jí do očí, pevně ji držel a Morena se po chvilce přestala bránit. Potom se začali líbat.

Alejandra přišla k Javierovi, strčila mu do kapsy lístek se vzkazem a odešla. Javier se za ní díval, pak si přečetl vzkaz a usmál se.

Christina se bavila s Isabelou, když za nimi přišel Reinaldo. „Sestřičko, prosím tě, omluv Christinu na chvíli, musím si s ní promluvit,“ řekl, chytil Christinu za paži a odvedl ji do domu do pracovny. „Reinaldo, co to děláš?“ zeptala se Christina nechápavě, když vešli do pracovny a Reinaldo se ještě díval ze dveří, jestli je někdo neviděl a potom zamknul. Otočil se na Christinu, usmál se na ni a šel k ní blíž. „Christino, já nemůžu zapomenout na ten polibek,“ řekl a chtěl ji znovu políbit. Christina ho ale odstrčila. „Ne, Reinaldo, ten polibek byl omyl. Nemělo se to stát. Ty jsi ženatý muž a já to respektuju,“ řekla vážně. „Ale už dlouho ženatý nebudu,“ řekl Reinaldo s úsměvem a chytil Christinu za ruce, „nemůžu už s Yelitzou dál žít. Teprve až po našem polibku jsem si na Yelitze začal všímat věcí, které jsem dřív neviděl. A za to děkuju tobě,“ řekl a přistoupil ke Christině blíž. „Reinaldo, to bychom…,“ Christina tu větu nedořekla, protože ji Reinaldo umlčel polibkem.

Matías a Morena se líbali, když Morena polibek přerušila a vrazila Matíasovi pořádnou facku. „Cos to udělal, ty chudáku. Jak sis tohle ke mně mohl dovolit?“ křičela na něho. Matías se držel za tvář a zasmál se. „Já k tobě? Pokud vím, tak ty si vůbec neprotestovala,“ řekl chtivě. Morena se na něho dívala očima plnými nenávistí a odešla. Matías se za ní s úsměvem díval. „Tak na tenhle polibek hodně dlouho nezapomeneš,“ pomyslel si.

Javier přišel na druhou stranu domu k bazénu, přesně jak stálo ve vzkazu od Alejandry. Rozhlížel se kolem sebe, ale nikde ji neviděl. Pak ale uslyšel svoje jméno. „Javiere,“ zavolala na něho Alejandra a Javier se k ní otočil. Chvíli se na sebe dívali, pak se k sobě rozeběhli a začali se líbat.

Santiago přijel k domu Díazových, vystoupil z auta, zapnul si sako a chtěl vejít dovnitř. Všimnul si ale nějaké ženy, která seděla na terase. Šel k ní blíž, ona ani nezpozorovala, že k ní někdo přišel. Seděla nehnutě, jen z očí jí stékaly slzy. „Slečno, je vám dobře,“ zeptal se Santiago starostlivě. Teprve teď se na něho Mercedes podívala. Santiago uviděl uplakanou tvář, ale tu nejkrásnější, jakou kdy viděl.

Reinaldo a Christina se líbali a po chvíli přestali. Christina se od Reinalda odtáhla. „Reinaldo, prosím tě, tohle mi nedělej,“ prosila ho smutně, „nesmíš mi dávat naději. Jestli se pak nic nestane, tak já to nepřežiju,“ řekla a rozbrečela se. „Christino, nebreč, prosím,“ uklidňoval ji Reinaldo a utíral ji slzy. „Já sice ještě nevím, co se se mnou děje, ale vím, že s Yelitzou už nechci být. Ona není ta pravá,“ řekl a chtěl Christinu znovu políbit. „Ne, Reinaldo, pokud nevíš, co se s tebou děje, tak mě nech,“ řekla Christina smutně a chtěla odejít. Pak se ale ještě na Reinalda otočila. „Miluji tě, Reinaldo. Vždycky jsem tě milovala,“ vyznala se Reinaldovi ze své lásky a odešla.

Sandy plnila, to, co slíbila. Nehnula se od Maxima ani na krok. „Sandy, omluv mě, půjdu se podívat po Alejandře,“ řekl, vstal od stolu a chtěl jít Alejandru hledat. Sandy ho ale chytla za ruku a zadržela ho. „Počkej, Maximo, Alejandra se určitě každou chvíli objeví. Nech ji taky trochu vydechnout,“ řekla Sandy s úsměvem, „a pojď si zatančit,“ dodala a táhla ho na taneční parket. Maximo tedy s otráveným výrazem šel.

„Takže vy jste Santiago Monsalve? Ten kolega Alejandry?“ zeptala se Mercedes a utřela si slzy. „Ano, a vy jste Hectorova manželka. Konečně vás poznávám,“ usmál se Santiago. Mercedes přikývla. „Tak to jste toho o mně od Alejandry už určitě hodně slyšel,“ řekla smutně, protože věděla, že Alejandra mu řekla, jen to nejhorší. „Ano, slyšel,“ přikývl Santiago, „ale nevěděl jsem, jak moc jste krásná,“ dodal s úsměvem. Mercedes se pousmála a vstala. „Už bych se měla vrátit,“ řekla. „No já bych se tam vlastně taky měl podívat,“ souhlasil Santiago, „a nebudeme si tykat?“ navrhl. Mercedes přikývla. „Já jsem Mercedes,“ představila se a podala mu ruku. „A já Santiago,“ představil se, také ji podal ruku a políbil ji na tvář. Když se od ní vzdaloval, jejich oči se setkaly a nemohly se na sebe přestat dívat.

Javier a Alejandra se líbali a Javier na chvíli přestal. „Ani nevíš, jak dlouho jsem toužil po téhle chvíli. Že tě znovu budu moci líbat,“ řekl vášnivě a znovu ji políbil. „Já taky. Taky jsem toužila po tom znovu tě políbit,“ řekla Alejandra vášnivě, zatímco ji Javier stále líbal. Ještě dlouhou chvíli se líbali, když Javier polibek přerušil. „Už budu muset jít,“ řekl smutně. „Ano, já taky,“ přikývla Alejandra. „Uvidíme se?“ zeptal se Javier šťastně. „Určitě, zavolám ti,“ odpověděla Alejandra a znovu ho políbila. Javier ji pak od sebe odstrčil. „Už mě nech, nebo neodejdu,“ smál se. „Mně by to ale nevadilo,“ smála se Alejandra. Javier se na ni naposledy čarovně usmál a odešel. Alejandra se za ním zamilovaně dívala. „Ale, ale, ale, švagrová, to bych do tebe neřekla,“ ozvalo se za Alejandrou. Alejandra se otočila a před sebou uviděla usmívající se Yelitzu. Yelitza je celou dobu pozorovala, protože šla hledat Reinalda, ale přitom našla je.