Maximo a Sandy se ještě chvíli líbali, ale Sandy ho pak od sebe odstrčila. „Maximo,
co to děláš?“ zeptala se ho naštvaně. „Tak jak líbám?“ zeptal se jí Maximo se
smíchem. „Cože?“ dívala se na něho Sandy nechápavě. „No, Alejandra zřejmě proti
mým polibkům a vůbec proti mně celému něco má,“ vysvětloval Maximo, i když se
mu dost těžko mluvilo, „tak chci vědět proč? Líbám přece dobře, ne?“ zeptal se jí
znovu. Sandy chtěla odpovědět, ale pak si to rozmyslela. „Víš co, ty jsi opilý, nevíš,
co mluvíš, takže já tě už konečně odvezu domů,“ řekla vážně, jeho ruku si položila na
ramena, chytla ho kolem pasu, pomalu se dobelhali k jejímu autu a odjeli.

Reinaldo a Christina byli v hotelovém pokoji. V pokoji byla spousta svíček, Reinaldo
a Christina večeřeli a do toho jim hrála romantická hudba. Neustále se na sebe dívali a
usmívali se. Nepotřebovali ani mluvit, protože jejich oči mluvily za ně. Když dojedli,
Reinaldo vstal, šel ke Christině a požádal ji o tanec. Christina se jen usmála, vstala,
přitiskli se co nejblíže k sobě a začali pomalu tancovat. „Vzpomínáš si, kdy jsme
spolu tancovali naposledy?“ zeptal se Reinaldo po chvíli. „Samozřejmě, že ano,“
odpověděla Christina s úsmevem, „na svatbě Alejandry a Maxima.“ Reinaldo se
usmál a políbil ji. „A to jsem tenkrát ještě nevěděl, s kým to vlastně tančím,“ řekl s
úsmevem. „A s kým jsi tančil?“ zeptala se Christina a šibalsky se usmála. „S ženou,
která mi změnila život,“ odpověděl a políbil ji, „s ženou, která mi ukázala, co je to
pravá láska,“ řekl něžně a znovu ji políbil. „Miluji tě,“ vyznala mu lásku Christina.
„Já tě taky miluji,“ vyznal jí lásku Reinaldo a políbili se. Reinaldo jí pak chytnul za
ruce a dovedl do ložnice. „Ani nevíš, jak dlouho jsem o téhle chvíli snila,“ řekla
Christina, když jí Reinaldo rozepínal halenku a líbal na krku. Pak se na ni podíval a
pohladil ji po tváři. „Už nemusíš snít,“ řekl a políbil ji, „tvůj sen se právě promění ve
skutečnost, která už nikdy nezmizí. Od teď už budu navždycky s tebou,“ řekl něžně,
Christina se usmála, silně ho objala a políbila. Reinaldo ji položil na postel, stále se
líbali a poté se spolu poprvé milovali.

Sandy právě přivezla Maxima domů. Vešli spolu dovnitř a v hale potkali Alejandru,
která nemohla usnout, když nevěděla, co s Maximem je. „Sandy, co se mu stalo?“
zeptala se vyděšeně, když viděla v jakém je stavu. „Nic vážnýho, jen se opil,“
odpověděla Sandy. „Díky, že si ho sem dovezla,“ poděkovala Alejandra a šla Sandy s
Maximem pomoct, „pomůžeš mi s ním ještě nahoru?“ poprosila. „Jasně,“ odpověděla
Sandy, „když už jsem ho dotáhla až sem, tak pár schodů mě už nezabije,“ smála se a
společně vedly Maxima nahoru do pokoje. Maximo po celou dobu něco blábolil, ale
jakmile ho položily na postel, okamžitě usnul. „Ještě jednou díky, Sandy, že si ho sem
dovezla,“ děkovala Alejandra znovu Sandy. „Prosím tě, to přece nic nebylo. Od toho
jsou kamarádky,“ řekla Sandy s úsmevem, rozloučila se a odešla. Alejandra se
podívala na Maxima a bylo jí do breku. Šla do koupelny, dívala se na sebe do zrcadla
a přemýšlela o tom, co má dělat. „Maximo se takhle zřídil, když jsem mu řekla, že už
ho nemiluju. Co bude dělat, až se dozví o Javierovi?,“ pomyslela si a tvářila se
smutně, „ale já se Javiera nechci vzdát. Nemůžu,“ zesmutněla ještě víc a z očí jí
vytryskly slzy.

Druhý den ráno šla Anabela do školy. Vzala si učebnice ze skříňky a vešla do třídy.
Pozdravila se se spolužáky a posadila se. Otevřela učebnici a ještě si před začátkem
hodiny opakovala učivo. V tom se před ní někdo posadil a pohledem ji hypnotizoval,
aby se na něho podívala. Anabela, i když nechtěla, se nakonec odtrhla od učebnice a
podívala se na něho. Před sebou uviděla Miguela a vyvrátila oči v sloup. „Co zase
chceš?“ zeptala se otráveně. „Ale, ale to je přivítání,“ smál se Miguel, „co takhle
pozdravit. Ahoj by stačilo,“ dobíral si ji. Anabela otráveně vzdychla. „Ahoj, stačí?“
řekla ironicky a znovu se začetla do učebnice. „Proč seš na mě taková?“ zeptal se
Miguel smutně, „já tě chtěl jen pozvat po škole na zmrzlinu,“ řekl s úsmevem. „Jsem
taková proto, protože si od tebe chci držet odstup, chápeš?“ vysvětlila Anabela
naštvaně. „A proč si chceš držet odstup?“ zeptal se Miguel nechápavě. „Nedělej
blbýho, moc dobře to víš,“ řekla Anabela důrazně. Miguel se začal smát. „Promiň, ale
asi mi něco uniklo. Můžeš mi to vysvětlit,“ smál se. Anabela se k němu naklonila a
podívala se mu zblízka do očí. „Protože vím, jakou tady máš pověst. Že sbalíš holku,
vyspíš se s ní a pak jí odkopneš jako kus hadru,“ vysvětlovala a Miguel na ni bez
mrknutí hleděl, „a nesnaž se mě přesvědčovat o opaku, protože znám docela dost
tvých obětí. Stačí ti to jako vysvětlení?“ zeptala se ironicky, „a když dovolíš, tak
pokud se nepletu, tak se mnou teď hodinu nemáš, tak budu ráda, když odpochoduješ a
budeš se mi pro příště vyhýbat, sbohem,“ ironicky se usmála a ukázala mu kde jsou
dveře. Miguel se na ni stále díval a nemohl uvěřit, co mu právě řekla. Pak se zvedl a
odešel.

Reinaldo a Christina vyšli v objetí z hotelu. Zastavili se před autem a políbili se.
„Byla to ta nejkrásnější noc mého života,“ řekla Christina štastne. „Moje taky,“
souhlasil Reinaldo a políbil ji, „a takových nocí zažijeme ještě spoustu. Jakmile se
rozvedu s Yelitzou, tak už budeme navždy spolu. Jen my sami dva,“ přísahal,
Christina se usmála a začali se líbat. Sami ovšem nebyli, alespoň ne v tuto chvíli. Z
dálky je pozoroval Octavio s foťákem v ruce a nepřestával fotit. „Tak a už vás mám
hrdličky,“ pomyslel si a vítězně se usmál.

Morena pokračovala ve svojí pomstě. Zastavila se u Matíase v práci a předstírala
zájem o něj. „A co tvoje rodina?“ zeptala se Morena a upíjela brčkem z koktejlu, který
si objednala. „Rodiče žijí v Maracaibu a sourozence nemám,“ odpověděl Matías a
připravoval objednané pití, „i když Javiera, toho, co si viděla před chvíli odcházet, je
jako můj bratr. Stejně tak i jeho sestry považuju za svoje,“ dodal s úsmevem, „a tvoje
rodina?“ zeptal se. „Tátu jsem nikdy nepoznala a moje máma žije v Evropě se svým
manželem a nedávno se sem vrátil můj nevlastní bratr Gustavo,“ odpověděla Morena,
„a co to tvoje zpívání?“ zeptala se, „už ti někdo nabídl spolupráci? Takový talent se
nesmí promarnit,“ usmívala se. „Myslíš, že mám talent?“ zeptal se Matías a naklonil
se k ní. Morena se k němu taky naklonila. „Samozřejmě, že máš,“ odpověděla s
úsmevem, „a víš co mě napadlo? Mohla bych ti pomoct,“ usmívala se. Matías se na ni
překvapeně podíval. „Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě. „Mám jednoho známého
producenta, který by ti mohl pomoct,“ odpověděla Morena s úsmevem, „alespoň v
začátcích,“ dodala. „To myslíš vážně?“ zeptal se Matías a usmíval se. Morena s
úsmevem přikývla. Matías obešel bar a objal ji. „Moreno, jestli mi pomůžeš splnit mi
můj sen, budu ti do smrti vděčný,“ usmíval se a znovu ji objal. Pak se na ni dlouze
podíval. „Moreno, mám strašnou chuť tě políbit,“ řekl něžně. „I když seš obyčejnej
chudák a chci se ti pomstít, tak o tvoje polibky se připravit nenechám. Musím uznat,
že líbáš fakt dobře,“ pomyslela si a aniž by něco řekla, políbila ho jako první ona.

Odpoledne přišla Isabela do právnické firmy, kde jí Hector zařídil praxi. „Dobrý den,
já jsem Isabela Díaz, mám tu domluvenou schůzku s panem Sebastianem Ortegou,“
představila se sekretářce a ta jí hned poslala do kanceláře. Isabela vešla dovnitř,
představila se, Sebastian ji přivítal, řekl jí, aby si sedla naproti němu na židli a začali
domlouvat pracovní podmínky.

Alejandra byla ve své ordinaci, stála u šuplíku s kartotékou a hledala kartu jednoho
pacienta. Proto si nevšimla, že se k ní pomalu blíží usmívající se Javier. Javier ji pak
rychle objal a políbil na krk. Alejandra se lekla a prudce se otočila. Když uviděla
Javiera, tak se jí ulevilo a objala ho, ale pak do něj strčila. „Javiere, ty si mě tak
vyděsil,“ vynadala mu. „Ale to jsem nechtěl,“ řekl Javier smutně, „jen jsem tě chtěl
překvapit,“ usmál se a políbil ji. „To se ti teda povedlo,“ smála se Alejandra a také ho
políbila, „a co tady vůbec děláš?“ zeptala se. „Už jsem to bez tebe nemohl vydržet,“
řekl Javier chtivě a znovu ji políbil. „Ale já jsem v práci, za chvíli mi přijde další
pacient, nemám na tebe čas,“ řekla Alejandra smutně. „Však já vím, hned zase půjdu,
ale potřeboval jsem tě vidět, abych načerpal energii,“ řekl Javier, opět ji políbil a
šibalsky se usmál. „A já ti dodávám energii?“ zeptala se Alejandra nevěřícně. „Ty mi
dodáváš úplne všechno,“ odpověděl Javier s úsmevem, pevně ji chytnul kolem pasu a
zvednul ji do vzduchu. „Javiere, pusť mě, ty si se zbláznil,“ smála se Alejandra. Javier
ji postavil na zem a dlouze a něžně ji políbil. „Ano, zbláznil jsem se, šílím láskou k
tobě,“ odpověděl chtivě a zase ji políbil, „zavolám ti,“ dodal, ještě jednou ji políbil,
čarovně se na ni usmál a odešel.

„To bude všechno, Isabelo,“ řekl Sebastian a vstal ze židle, „takže se uvidíme ve
středu,“ podal jí ruku a rozloučil se. Isabela mu poděkovala, rozloučila se a odešla.
Když vyšla z kanceláře a došla k recepci potkala někoho známého. „Isabelo, jsi to
ty?“ zeptal se Gustavo nevěřícně. „Gustavo, ahoj,“ pozdravila ho Isabela překvapeně,
„co tu děláš?“ zeptala se. „Dělám tu poslíčka,“ smál se Gustavo, „a co tu děláš ty?“
zeptal se. „Budu tu dvakrát týdně na praxi, budu tady dělat všechno možné, abych se
dobře připravila na práci právničky,“ odpověděla Isabela. „Takže to se teď uvidíme
častěji,“ řekl Gustavo s úsmevem. Isabela přikývla a pousmála se. Gustavo se k ní
přiblížil. „Mohl bych tě někam pozvat?“ zeptal se, „třeba támhle do kavárny,“ řekl a
ukázal naproti na kavárnu. Isabela trochu znervózněla a pak se podívala na hodinky.
„Víš, já už musím jít domů. Uvidíme se ve středu,“ rozloučila se a rychle odešla.

Christina se vrátila domů a zářila štestím. Vešla do pokoje, který měla společný se
Sandy, plácla sebou na svoji postel a usmívala se. „Co se stalo?“ zeptala se Sandy,
která seděla na svoji posteli a četla si a Christina si jí ani nevšimla. Christina se na ni
překvapeně podívala a rozesmála se. „Sandy, já si tě vůbec nevšimla,“ smála se a
posadila se. „To vidím,“ usmála se Sandy, „tak co se stalo?“ vyzvídala. Christina si
sedla k ní na postel. „Prožila jsem tu nejkrásnější noc mého života,“ odpověděla
zasněně, pak se podívala na Sandy, která ji pohledem žádala, aby jí všechno řekla,
„strávila jsem noc s Reinaldem,“ dodala s tím nejširším úsmevem. Sandy se na ni
chvíli koukala a pak začala křičet štestím. „Chris, to je báječný,“ usmívala se a
Christinu silně objala. „Sandy, já jsem o tom vždycky snila, ale nikdy jsem si
nemyslela, že se to stane,“ usmívala se Christina, „a teď se to stalo a já…,“ ani to
nedořekla, se Sandy se na sebe podívaly a tentokrát obě začaly křičet štestím a objaly
se.

Jakmile Octavio vyfotil Reinalda a Christinu, donesl fotky Ignaciovi a ten mu dal za
dobře odvedenou práci zbytek peněz. Ignacio to ihned zavolal Yelitze a ta se právě
teď přihnala jako tornádo do jeho kanceláře. „Tati, už víš, kdo je ta coura?“ zeptala se
rozčíleně. „Holčičko, uklidni se a posaď se,“ požádal ji Ignacio a ukázal ji, aby si
sedla. Yelitza si sedla. „Tak řekni, kdo to je?“ zeptala se znovu. „Podívej se sama,“
řekl Ignacio a podal jí obálku s fotkami. Yelitza mu ji vytrhla z ruky, rychle ji otevřela
a vytáhla fotky. Když je uviděla, vytřeštila oči a nenávistně se na ně dívala. „Cože?“
vykřikla znechuceně a postavila se, „Reinaldo mě podvádí s Christinou?“