„Ne, to snad není možný,“ zakřičela Yelitza a stále se dívala na fotky, „on mě podvádí
s Christinou!“ „Holčičko, prosím tě, uklidni se,“ žádal ji Ignacio. „Tati, jak chceš,
abych se uklidnila?“ zakřičela na něho Yelitza, odhodila fotky na stůl, vstala a začala
chodit sem a tam. „On mě podvádí s Christinou! Kdyby mě aspoň podvedl s někým
na úrovni, ale on mě vymění za tuhle ubožačku!“ zakřičela Yelitza hystericky, vzala
jednu fotku ze stolu a roztrhala ji. „Co jsem komu udělala, že tímhle musím
procházet,“ křičela stále Yelitza a chovala se naprosto nepříčetně. Ignacio k ní
přistoupil a chytil ji za ruce. „Holčičko, musíš se uklidnit, všechno se vyřeší,“
uklidňoval ji a pohladil ji po vlasech, „ty přece Reinalda nenecháš odejít. Proti tobě ta
ubožačka přece nemá sebemenší šanci. A moje Yelitza se nikdy nevzdává, mám
pravdu?“ zeptal se a vítězně se usmál. Yelitza se začala uklidňovat a přikývla. „Máš
pravdu, tati. Ta ubožačka bude litovat, že se na Reinalda jenom podívala,“ přísahala a
arogantně se zatvářila.

Javier přišel domů s úsmevem od ucha k uchu. Jakmile si ho všimly jeho sestry,
začaly si ho dobírat. „Ale, ale kdepak si byl, že ti to tak zlepšilo náladu,“ smála se
Anabela. „Spíš se zeptej, s kým byl,“ přidala se Sara se smíchem. Javier se na ně
zamračil. „Nejste vy dvě nějaký drzý?“ zeptal se. „Tak nás musíš pochopit,“
vysvětlovala Anabela, „musíme vědět, kdo nám krade brášku,“ smála se. Javier chtěl
něco říct, ale přerušila ho Mariana. „Vy dvě si spíš běžte umýt ruce, za chvíli bude
večeře, no šup šup,“ popoháněla je a Anabela se Sarou odešly do koupelny. „Díky,
Mariano, že si mě jich na chvíli zbavila,“ poděkoval Javier s úsmevem a sedl si ke
stolu. „Ty moje mršky mě těmi svými otázkami jednou zničí,“ smál se. Mariana si k
němu přisedla. „A co moje otázky? Ty zvládneš?“ zeptala se s úsmevem a Javier se
začal šibalsky usmívat. „Ani se ptát nemusíš, přesně vím, na co se chceš zeptat,“
odpověděl s úsmevem. „A na co se chci zeptat?“ usmívala se Mariana. „Ano, je to ta
pravá,“ odpověděl Javier, „ano, jsem zamilovaný až po uši. Ano, Alejandra Díaz je
láska mého života,“ dodal s čarovným úsmevem a zasnil se. „Takže víc už vědět
nepotřebuju,“ řekla Mariana, s Javierem se na sebe usmáli, vstali a objali se.

Další den ráno si vyšla Mercedes na nákupy. Procházela obchodním domem, koukala
se do výloh, ale do žádného obchodu zatím nevešla. Až teprve když došla k obchodu s
dětským oblečením udělala výjimku. Tentokrát za výlohou uviděla něco, co jí zaujalo.
Nebo spíš někdo. Uvnitř uviděla Santiaga a na jeho tváři poznala, že si s výběrem neví
moc rady. Chvíli se na něj dívala a přistihla se, že se usmívá. Potom vešla dovnitř a
přišla k němu. „Nepotřebuješ poradit?“ zeptala se s úsmevem. Santiago se na ni
podíval a ze samého překvapení upustil oblečení, které právě držel. Oba se pro něj
sehnuli, sebrali ho, ale zároveň se dotkli jeden druhého a zadívali se tomu druhému
hluboko do očí. Mercedes po chvíli znervózněla a postavila se. „Promiň, Santiago,
nechtěla jsem tě vylekat,“ omlouvala se. Santiago se také postavil a usmál se na ni.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi mě vylekala,“ řekl Santiago s úsmevem a znovu se jí
zadíval do očí. Mercedes se na něho také stále dívala a nemohla pochopit, proč z něho
nemůže spustit oči. Pak se vzpamatovala a pousmála se. „Tak potřebuješ poradit?“
zeptala se znovu. Santiago přikývl. „To bys byla moc hodná. Víš, Adriana bude mít
ve školce besídku, a já jí slíbil, že jí koupím nové šaty, ale mám s tím docela
problém,“ vysvětloval se smíchem. „Tak já ti s tím výběrem pomůžu,“ usmála se
Mercedes a začala se prohrabovat oblečením. Santiago se na ni díval a usmíval se.
„Tebe mi snad seslalo samo nebe,“ pomyslel si, „nebo spíš osud?“

„Stop! 10ti minutová pauza,“ zakřičel režisér a Carlos David šel přivítat Reinalda,
který se přišel podívat na natáčení. „Tak jak mi to jde?“ zeptal se Carlos David se
smíchem a poplácal Reinalda po rameni. „No tak to víš, mně by to šlo líp,“ ušklíbl se
Reinaldo. „Samozřejmě,“ přikývl Carlos David, „já pořád čekám kdy si to mi dva
vyřídíme před kamerou,“ odvětil vážně. „Hochu, vidím to bledě,“ smál se Reinaldo,
„sice bych si to moc přál, sám to víš, ale už tak bude pro mého otce velký šok, že se
chci rozvést,“ vysvětloval, „a kdybych ještě přišel s tím, že končím s prací kvůli
herecké kariéře, tak by dostal na místě infarkt,“ smál se. „Takže s tou tvojí…“ řekl
Carlos David a posunkama Reinalda žádal, aby mu pomohl se jménem. „Christinou,“
připomněl mu Reinaldo. „Jo, Christina,“ odsouhlasil Carlos David, „takže je to s ní až
tak vážný?“ zeptal se. Reinaldo s úsmevem přikývl. „Ještě nikdy jsem nebyl tak
štastný jako teď s ní,“ řekl a Carlos David ho poplácal po zádech. „Tak ti budu držet
palce, aby ti to vyšlo,“ popřál mu a pak okolo něj prošla jedna jeho kolegyně. Omluvil
se Reinaldovi, že s ní na chvíli potřebuje mluvit, kousek s ní poodešel stranou a začali
se líbat. Reinaldo se začal smát a otočil se. V tu chvíli si všiml Fernandy, která stála
opodál a smutně se dívala na Carlose Davida. Pak se otočila a raději odešla. „Tak už
jsem zpátky,“ řekl Carlos David a chytil Reinalda za rameno, „promiň, potřeboval
jsem si domluvit rande na dnešní večer,“ vysvětloval s úsmevem. „Je mi to jasný,“
smál se Reinaldo. Pak se ale zatvářil vážně. „Carlosi Davide, víš, že tě Fernanda
miluje?“ zeptal se. „Cože?“ vykulil oči Carlos David, „kdes to vzal?“ zeptal se
smíchem. „Já to myslím vážně,“ upozornil ho Reinaldo, „všiml sis někdy jak se na
tebe kouká?“ zeptal se. „Reinaldo, prosím tě, Fernanda je jen moje asistentka,“
vysvětloval Carlos David, „mezi námi je jen pracovní vztah,“ řekl a na chvíli se
zamyslel, „no někdy ten pracovní vztah přesáhneme, to je pravda,“ smál se, „ale nic
víc,“ dodal. Pak na všechny herce začal volat režisér, že budou pokračovat. „Tak já
musím zas na plac, ještě se uvidíme,“ rozloučil se Carlos David a šel před kameru.

Christina seděla v nemocniční jídelně a obědvala. V tom k ní přišla Sandy. „Sandy,
kde se tu bereš?“ zeptala se Christina překvapeně. „Já bych s tebou potřebovala
mluvit,“ odpověděla Sandy vážně a přisedla si. „Sandy, co ten výraz? Ty mě děsíš,“
řekla Christina ustaraně, „co se stalo?“ zeptala se. „Chris, já jsem provedla něco
strašnýho,“ odpověděla Sandy vážně a podepřela si hlavu. „Tak už mě nenapínej a
mluv,“ prosila ji Christina. „Líbala jsem se s Maximem,“ odpověděla Sandy pohotově
a Christina se na ni udiveně podívala.

Mercedes pomohla Santiagovi vybrat šaty pro Adrianu a Santiago jí za to pozval na
oběd. „Ještě jednou ti děkuju za pomoc,“ děkoval jí už po několikáté Santiago, „bez
tebe bych to vybíral asi hodně dlouho,“ řekl a usmál se. „Prosím tě, nemáš mi zač
děkovat,“ odvětila Mercedes s úsmevem a napila se, „šaty pro holčičku by vždycky
měla kupovat žena. Má pro to cit a ten správný vkus,“ dodala. Santiago zesmutněl.
„Bože, promiň, Santiago, nechtěla jsem ti připomínat tvou ženu,“ omlouvala se
Mercedes a chytla ho za ruku. Santiago jí také chytil, ale ona nervózně ucukla.
„Neomlouvej se, Mercedes, už je to za mnou,“ vysvětloval Santiago, „jen někdy mě to
zamrzí, právě kvůli tomuhle. Že by ty šaty měla vybírat moje žena. Ale opustila nás a
samotným nám je mnohem líp,“ řekl a napil se, „teda sice je mně a Adrianě líp bez ní,
ale kdyby se třeba objevil někdo jiný, koho bych miloval a kdo by miloval mě i
Adrianu, tak bych byl moc štastný, že už nejsem sám,“ dodal s úsmevem a zadíval se
Mercedes hluboko do očí. A aniž by tušili, co se s nimi děje, začali se k sobě
přibližovat. Když byli jejich rty těsně u sebe, Mercedes ucukla. „Santiago, už musím
jít,“ řekla vyděšeně, ani se nerozloučila a utekla. „Mercedes, počkej,“ volal na ni
Santiago, ale marně.

„Ty jsi se líbala s Maximem?“ zopakovala Christina udiveně. „Ještě víc nahlas
nemůžeš? Pacient, co je v kómatu a Alejandra tě ještě neslyšeli,“ řekla Sandy
ironicky. „Dobře, dobře,“ ztišila se Christina, „tak kdy a kde?“ zeptala se.
„Předevčírem na diskotéce,“ odpověděla Sandy, „Maximo se strašně opil, začal mě
líbat, no a já…,“ „…si se nějak neudržela,“ dodala Christina. Sandy smutně přikývla.
„Ale tak, Sandy, Maximo byl opilý, takže určitě nevěděl, co dělá a už se to nikdy
znovu nestane,“ uklidňovala ji Christina. „Jasně, že se to nestane,“ řekla zvýšeným
hlasem Sandy, „jenže já se cejtím tak hrozně,“ zesmutněla, „vždyť je to manžel mý
nejlepší kamarádky,“ připomněla Christině. „Já to přece vím,“ odvětila Christina, „ale
vždyť víš, že Alejandra ho už nemiluje. Nemusíš si to tolik vyčítat,“ dodala. „Ale i
tak,“ řekla Sandy smutně a schovala si obličej do dlaní. „A proč jsi mi to neřekla už
včera?“ zeptala se Christina. Sandy se usmála. „Vždyť ty jsi byla včera tak štastná, že
jsem ti tu radost nechtěla kazit svými problémy,“ řekla smutně. „Ale, ty trubko,“ řekla
Christina s úsmevem a pak Sandy objala, „vždycky se mi přece můžeš svěřit,“ řekla a
hladila ji po vlasech, „kdykoliv,“ dodala.

Maximo přišel navštívit svou matku. „Chlapče, to je dobře, že si přišel,“ přivítala ho
Paola a objala ho, „jak se máš?“ zeptala se. „Horší, už to bejt nemůže,“ řekl Maximo
smutně a sedl si na pohovku. „Co se stalo?“ zeptala se Paola ustaraně a přisedla si k
němu. „Víš, jak si mi poradila, abych Alejandru někam vzal? Aby se to mezi námi
zase urovnalo,“ vysvětloval Maximo a Paola přikývla, „tak se stal pravý opak,“ dodal
a zaleskly se mu oči, „Alejandra mi řekla, že už mě nemiluje,“ řekl rozklepaným
hlasem a začal brečet. Paola se na něj dívala vytřeštěnýma očima a nevěděla, co mu
má na to říct. „Cože? Jak jak to? Nerozumím tomu,“ vykoktala nakonec ze sebe. „Já
tomu taky nerozumím,“ zakřičel Maximo a vstal, „prostě mi to řekla jako hotovou
věc,“ vysvětloval rozčíleně, „sice se mi pořád omlouvala, že ji to mrzí, že mi nechtěla
ublížit, ale že je to tak,“ řekl ironicky a utřel si slzy. Paola vstala, šla k němu a objala
ho. „Mě to taky moc mrzí,“ řekla smutně a pak se na něho ustaraně podívala, „ale
aspoň k tobě byla upřímná. Má tě ráda a nechce ti ubližovat,“ dodala s úsmevem. „Ale
mě nějaká upřímnost nezajímá,“ zakřičel Maximo, „já ji miluju. A nedovolím, aby mě
opustila!“ křičel a tvářil se nenávistně. „Ale, Maximo,“ řekla Paola a nechápavě se na
něho podívala, „přece ji v tom manželství nemůžeš držet, když nechce!“ připomněla
mu s vážným pohledem. „Můžu! Jednou je to moje manželka, a tak to zůstane!“
přísahal zvýšeným hlasem Maximo.

Alejandra zrovna vyšetřovala jednoho pacienta, když do její ordinace vtrhla Yelitza.
„Alejandro, musím s tebou mluvit,“ řekla vážně. „Yelitzo, nevidíš, že mám pacienta?“
zeptala se ironicky, „musíš počkat v čekárně,“ řekla a ukázala na dveře. „Ne, musím s
tebou mluvit hned teď,“ zvýšila hlas Yelitza, „a je v tvém zájmu, aby sis se mnou
promluvila,“ řekla a cynicky se zatvářila. Alejandra se na ni naštvaně podívala. „Tak
pane Salazare, všechno je v pořádku. Přijďte ještě za týden na kontrolu,“ rozloučila se
s pacientem a ten odešel. Alejandra uložila jeho kartu do kartotéky a sedla si ke stolu.
„Tak o co jde, Yelitzo?“ zeptala se otráveně. Yelitza se vítězně usmála a posadila se.
„Přejdu rovnou k věci,“ řekla vážně. „V to doufám,“ odvětila Alejandra. „Vím, že mě
Reinaldo podvádí s Christinou,“ začala vysvětlovat a Alejandra ztuhla, „ano, vím to,“
potvrdila znovu, když uviděla Alejandřin výraz, „a protože nedovolím, aby mě
Reinaldo opustil, tak chci, aby si Reinaldovi řekla něco hnusného o Christině. Třeba,
že ho podvedla nebo cokoliv. Nechám to na tvojí fantazii,“ smála se, „řekni mu, co
chceš, ale musí jí začít nenávidět!“ zdůraznila, „jsme domluvený?“ zeptala se s
úsmevem. Alejandra se zasmála. „Yelitzo, ty jsi se vážně zbláznila,“ řekla se
smíchem, „a můžu vědět, proč bych to měla vlastně udělat?“ zeptala se a ironicky se
usmála. Yelitza se také ironicky usmála a opřela se o její stůl. „Protože když to
neuděláš, tak Maximovi prozradím, že ho podvádíš s tím ubohým číšníkem,“ řekla a
začala se hlasitě smát. Alejandra se na ni vyděšeně dívala.