„To neuděláš, Yelitzo!“ zvýšila hlas Alejandra a vstala. „A kdo mi v tom zabrání?“
zeptala se Yelitza a také vstala, „ty? Dovol, abych se zasmála,“ řekla ironicky a začala
se smát. „Yelitzo, přece po mně nemůžeš chtít, abych před Reinaldem pomlouvala
svojí nejlepší kamarádku,“ řekla Alejandra rozčíleně. „Já po tobě můžu chtít kdykoliv
a cokoliv budu chtít,“ zdůraznila Yelitza, naklonila se k Alejandře a opřela se o stůl,
„protože tě mám v hrsti. A pokud nechceš přijít o toho svého ubožáka, tak si dobře
rozmysli, co uděláš,“ řekla, odklonila se a hodila vlasama, „a aby sis nemyslela, že
jsem tak krutá, tak ti nechám do rána čas na rozmyšlenou,“ ironicky se usmála a
odešla. Alejandra si sedla a v hlavě se jí neustále promítala jedna věta. „Protože když
to neuděláš, tak Maximovi prozradím, že ho podvádíš s tím ubohým číšníkem,“ řekla a
začala se hlasitě smát. „Co mám dělat?“ zeptala se Alejandra sama sebe a v její tváři
bylo vidět zoufalství.

Mercedes přišla domů, položila kabelku na křeslo a sedla si na pohovku. Zavřela oči a
začala se usmívat. Na něco si totiž vzpomněla. „…ale kdyby se třeba objevil někdo
jiný, koho bych miloval a kdo by miloval mě i Adrianu, tak bych byl moc štastný, že už
nejsem sám,“ dodal s úsmevem a zadíval se Mercedes hluboko do očí. A aniž by tušili,
co se s nimi děje, začali se k sobě přibližovat. „Málem jsme se políbili. A já chtěla,
aby se to stalo,“ pomyslela si s úsmevem a zasněně vzdychla.

Christina vycházela z jídelny, když jí někdo chytnul, přitáhl si ji k sobě a začal ji líbat.
Christina se vůbec nebránila, protože okamžitě poznala, že to jsou Reinaldovy
polibky. „Reinaldo, co tady děláš?“ zeptala se Christina s úsmevem, když se přestali
líbat. „Měl jsem strašnou chuť tě vidět,“ odpověděl Reinaldo chtivě a znovu ji políbil.
„Počkej, někdo by nás mohl vidět,“ varovala ho Christina a dívala se kolem sebe. „A
co?“ pokrčil rameny Reinaldo, „tak nás někdo uvidí. Stejně až se rozvedu, tak už se
od tebe nehnu ani na krok,“ odvětil s úsmevem a pevně ji objal. „A ty myslíš, že tě
Yelitza nechá jen tak odejít?“ zeptala se Christina s obavami. „Rozhodně to její hrdost
jen tak neskousne, ale my dva si nemáme co vyčítat. Nikdy jsme se nemilovali a já už
s ní nebudu dál zůstávat jen proto, že to chtějí naši rodiče. Je pravda, že dřív mi to
nevadilo, ale to jsem ještě neměl tebe,“ řekl Reinaldo něžně a pohladil ji po tváří, „a
už mi tě nikdo nikdy nevezme,“ přísahal, Christina se na něj usmála a znovu se
políbili.

Roberto a Adriana seděli v obývacím pokoji u stolu a skládali puzzle. Za chvíli přišel
domů Santiago. Jakmile ho Adriana uviděla, hned se k němu s úsmevem rozeběhla.
„Tati, tati, máš ty šaty?“ zeptala se a nedočkavě před ním přešlapovala. „A co nějakej
pozdrav a pusa na přivítanou?“ zeptal se Santiago, naklonil se a nastavil tvář. Adriana
mu skočila kolem krku a dala mu velkou pusu. „Tak máš je, tati?“ zeptala se
nedočkavě znovu. Santiago se usmál a vytáhl šaty z tašky. „Vybral jsem dobře?“
zeptal se s úsmevem. „Jééééé, tati, ty jsou nádherný,“ zvolala Adriana radostně, vzala
si je a ještě jednou si je prohlédla, „jdu si je hned zkusit,“ řekla se smíchem a odběhla
do pokoje. Santiago se za ní s úsmevem díval a potom se přivítal s otcem. „Jak jsi ten
nákup zvládnul? Pokud vím, tak ti nákupy nikdy nešly,“ odvětil Roberto se smíchem.
Santiago si sedl na sedačku a usmál se. „Přišla mi nečekaná pomoc,“ odpověděl
zasněně. Roberto si sedl vedle do křesla a začal vyzvídat. „Jaká pomoc?“ zeptal se.
„Ta nejkrásnější pomoc na celém světě,“ odpověděl s úsmevem a po chvíli dodal,
„Mercedes.“ Při vyslovení jejího jména se mu rozzářily oči a začalo mu bušit srdce.

Alejandra seděla u sebe v ordinaci a stále musela myslet na Yelitzina slova. „Protože
když to neuděláš, tak Maximovi prozradím, že ho podvádíš s tím ubohým číšníkem,“
řekla a začala se hlasitě smát. Z myšlenek ji vyrušila štastná Christina, která právě
vpadla do ordinace. „Alejandro, teď za mnou byl Reinaldo,“ sedla si naproti
Alejandře na židli a začala horlivě vyprávět, „řekl mi, že …,“ Alejandra se na ni
usmívala, dívala se na to jak je štastná, ale nedokázala ji vnímat. Opět si vzpomněla
na další Yelitzina slova. „a protože nedovolím, aby mě Reinaldo opustil, tak chci, aby
si Reinaldovi řekla něco hnusného o Christině. Třeba, že ho podvedla nebo cokoliv.
Nechám to na tvojí fantazii,“ smála se, „řekni mu, co chceš, ale musí jí začít
nenávidět!“ zdůraznila. „Chris, přece tě nemůžu zradit! Nemůžu přece zničit tvoje
štestí ve prospěch svého,“ pomyslela si se smutným pohledem. „Ale, posloucháš mě?“
zeptala se Christina, když si všimla, že je Alejandra duchem nepřítomná. „Co?“ řekla
Alejandra zmateně. „Ty mě vůbec nevnímáš,“ pokárala ji Christina, „co se s tebou
děje?“ zeptala se ustaraně. „Chris, promiň, já musím pryč,“ odpověděla Alejandra
nervózně, vstala, sundala si plášť a dala ho do skříně. „Alejandro, co se děje? Kam
chceš jít? Máš ještě jednoho pacienta!“ připomněla jí Christina. Alejandra si vzala
kabelku a šla ke dveřím. „Poprosím kolegyni Navarrovou, aby ho vyšetřila za mě,“
odvětila, chtěla odejít, ale ještě se otočila, „musím si něco rozmyslet,“ dodala vážně a
odešla.

„Mercedes?“ zopakoval Roberto, „myslíš, tu Mercedes…“ „Ano, tu,“ přerušil ho
Santiago, „Alejandřinu macechu,“ zasmál se, „nechápu, proč ji Alejandra nemá ráda.
Ona je tak úžasná, milá, nádherná,“ rozplýval se. Roberto se usmál. „Asi to bude tím,
že Alejandra ji nevidí zamilovanýma očima jako ty,“ vysvětlil se smíchem, „ale
uvědomuješ si, že je vdaná,“ zdůraznil. Santiago přikývl. „Vím, že je vdaná. Ale
málem jsme se dneska políbili a vím, že jí nejsem lhostejný. Asi není v manželství
moc štastná,“ vysvětlil. Roberto vzdychl. „Co mám s tebou dělat, chlapče! Je to tvůj
život,“ řekl vážně. V tom k nim přiběhla Adriana oblečená do nových šatu. „Tak jak
vypadám?“ zeptala se se smíchem. „Zlatíčko, tobě to sluší,“ pochválil ji Santiago.
Adriana se k němu posadila, silně ho objala a poděkovala mu.

Sandy šla po ulici se sluchátky v uších a opět nevnímala svět okolo sebe. A protože
měla v uších sluchátka, tak neslyšela, že na ni troubí auto. Auto proto zastavilo a
vystoupil z něj Maximo. Dohonil Sandy a chytil ji za ruku. Sandy se lekla a prudce se
otočila. Chvíli se na Maxima vyděšeně dívala, pak si vyndala sluchátka z uší a
konečně se vzpamatovala. „Promiň, Sandy, nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se
Maximo. „Ne, to nic. Neomlouvej se. Co tady děláš?“ zeptala se. „Byl jsem u matky a
teď jedu domů,“ odpověděl, „nechceš někam svézt?“ zeptal se s úsmevem. „Ne, já jdu
za jedním kamarádem a už je to jen kousek,“ odpověděla Sandy a přitom se snažila
vyhýbat jeho pohledům. „Jsem vlastně rád, že jsme se takhle potkali. Chtěl jsem s
tebou mluvit, o tom, co se mezi námi stalo,“ vysvětlil Maximo. „Co myslíš?“ zeptala
se Sandy nechápavě. „Vždyť víš,“ odvětil Maximo s úsmevem, „ten polibek,“ dodal a
Sandy s úsmevem přikývla. „Je ti doufám jasný, že jsem byl opilý a že jinak bych to
neudělal,“ vysvětloval Maximo. „Samozřejmě,“ zasmála se Sandy, „nic jinýho mě ani
nenapadlo,“ dodala s trochu křečovitým úsmevem. „A byl bych rád, kdyby se o tom
Alejandra nedozvěděla. Mohla by si to vykládat špatne,“ prosil Maximo. „Spolehni
se, ode mě se to nedozví,“ ujišťovala ho Sandy. „Díky, Sandy,“ řekl Maximo a políbil
ji na tvář, „sice teď s Alejandrou máme nějaké problémy, ale ty se určitě brzy vyřeší a
byl bych nerad, kdyby ji takováhle maličkost, jaká se mezi námi stala, nějak
rozhodila,“ vysvětlil s úsmevem, „tak já už musím jet, rád jsem tě viděl,“ rozloučil se,
nastoupil do auta a odjel. Sandy se za ním smutně dívala a nechápala, proč byla v jeho
přítomnosti tak nervózní.

Matías byl u sebe v bytě a z kuchyně do obýváku nosil jednu dobrotu za druhou.
Sandy za ním měla každou chvíli přijít, protože se domluvili, že si spolu udělají
příjemný večer a budou sledovat filmy, a tak k tomu Matías připravil něco na zobnutí.
Zrovna položil na stůl popcorn, když mu zazvonil telefon. Šel ho zvednout a na
druhém konci se ozvala Morena. „Matíasi, zejtra se připrav, domluvila jsem ti
schůzku s tím mým známým producentem, takže mu předvedeš svůj talent,“ oznámila
mu štastným hlasem. „To myslíš vážně?“ zeptal se Matías nevěřícně. „Ano, zítra ráno
v devět tě vyzvednu a zajedem tam,“ dodala Morena. „Moreno, ty ani nevíš, jak jsem
štastnej. Děkuju ti,“ radoval se Matías. „Ještě mi neděkuj, uvidíme jak to dopadne
zítra. Tak zítra v devět jsem u tebe,“ rozloučila se Morena, položila telefon a začala se
smát. „Bože, jak ty jsi naivní,“ řekla ironicky a znovu se začala smát.

Nastal večer. Javier byl sám doma a právě si připravoval večeři, když někdo zaklepal
na dveře. „Už jdu,“ zavolal z kuchyně, vypnul sporák a šel otevřít. Ve dveřích stála
uplakaná Alejandra. „Miláčku, co se ti stalo?“ zeptal se Javier ustaraně, když viděl, v
jakém je stavu. Alejandra neodpověděla, jenom ho silně objala a znovu se v jeho
náruči rozbrečela. Javier ji dovedl do obýváku, posadil ji na sedačku, přisunul si
stoličku a sedl si naproti Alejandře. „Miláčku, ty mě děsíš, co se ti stalo?“ zeptal se
znovu a chytil ji za ruce. Alejandra se na něho podívala uplakanýma očima. „Já tě
nechci ztratit,“ řekla a znovu se rozbrečela. „Alejandro, o čem to mluvíš? Proč by si
mě měla ztratit, hlupáčku?“ zeptal se Javier nechápavě, chytl její obličej do dlaní a
utřel jí slzy. „Javiere, já jsem ti něco neřekla,“ vzlykala Alejandra. „Co jsi mi
neřekla?“ zeptal se Javier, Alejandře vytryskly slzy z očí a znovu Javiera silně objala.

Sandy a Matías se dívali na film, jedli a pili, ale jenom Matías se bavil. Sandy byla
každou chvíli zaražená a myšlenkami někde jinde. Matías si toho samozřejmě hned
všiml, ale myslel si, že jí to přejde, ale nakonec mu to nedalo a zeptal se, co se děje.
„Nic se neděje. Co by se dělo?“ odsekla mu Sandy. Matías vypnul televizi, aby měli
klid. „Jasně, že se něco děje. Znám tě a tohle tvoje mlčení u tebe není normální.
Nesměješ se, nevtipkuješ, nedobíráš si mě. Řekl jsem ti, co pro mě Morena udělala, že
se mi možná splní můj sen a ty si na to zareagovala strašně chladně. Vůbec jsi z toho
neměla radost. Takže mi řekni, co se děje?“ žádal ji. Sandy se na něho smutně
podívala. „Tak dobře řeknu ti to. Ale slib mi, že se nebudeš smát,“ prosila ho.
„Slibuju,“ odvětil Matías se smíchem. „Matíasi, já se asi zamilovala,“ řekla Sandy
zoufale. „A to je ten velkej problém?“ zeptal se Matías s úsmevem, „vždyť to je
báječný,“ dodal a objal ji. „Ne, Matíasi, to není báječný,“ zdůraznila Sandy, „já přece
taková nejsem. Já se nezamilovávám, já nejsem jako ostatní. Nerozklepou se mi
kolena po jednom polibku,“ vysvětlovala zoufale. „A tentokrát se ti rozklepaly, že
jo?“ smál se Matías. „Jo,“ řekla Sandy tiše, „a nejhorší na tom je, že ten dotyčnej je
manžel mý nejlepší kámošky,“ dodala vážně. „Pojď sem,“ řekl Matías, objal ji a hladil
ji po zádech, „dej tomu čas. Uvidíš, že všechno dobře dopadne. Věř mi,“ utěšoval ji a
políbil ji na tvář.

Alejandra se snažila říct Javierovi vše, co měla na srdci. „Víš, já jsem celé odpoledne
chodila po městě a přemýšlela jsem, jak bych ti to měla říct, protože nechci, aby si mě
nenáviděl. Nechci to, protože tě miluju a nechci tě ztratit,“ vysvětlovala a její slzy
nepřestávaly téct. „Tak dost,“ přerušil ji Javier a znovu jí utřel slzy, „nevím, co mi
chceš říct, ale chci, abys mi to řekla, až budeš připravená. Nechci tě vidět takhle
utrápenou,“ řekl a pohladil ji po tváři. „Javiere, já ti to…“ Už to nedořekla, protože ji
Javier umlčel dlouhým něžným polibkem. „Miluju tě, lásko,“ řekl Javier, když
polibek ukončili. „Taky tě miluju, lásko,“ řekla Alejandra a políbila ho, „nechci tě
nikdy ztratit,“ řekla potichu. „Nikdy mě neztratíš. To se nestane,“ přísahal Javier a
políbil ji na ruku. „Javiere, nechci být dnes v noci sama. Chci zůstat tady,“ odvětila
Alejandra a pohladila Javiera po vlasech, „s tebou,“ dodala a políbila ho. Javier se
postavil, podal Alejandře ruku a ona se také postavila. Oba se dívali tomu druhému
hluboko do očí a srdce jim bušila o sto šest. Javier vzal Alejandru do náruče a políbil
ji. Odnesl ji do svého pokoje a položil na postel. Sundal si tričko a lehl si k ní.
Alejandra ho k sobě pevně tiskla a plně se oddávala jeho polibkům. Pomalu si svlékali
oblečení, nepřestávali se líbat a poté se spolu poprvé milovali.