„Yelitzo, to je výborná zpráva,“ zaradoval se Hector, vstal od stolu a šel Yelitzu
obejmout, „gratuluju,“ řekl a políbil ji na tvář. „Díky, Hectore,“ řekla Yelitza a
usmála se. „Synku, tobě taky musím pogratulovat,“ řekl Hector nadšeně a objal
Reinalda. „Počkej, tati, zatím není k čemu,“ řekl Reinaldo naštvaně. „Jak není k
čemu?“ zeptal se Hector nechápavě. „Yelitzo, musíme si promluvit,“ řekl Reinaldo
vážně, chytl Yelitzu za ruku a odešli z jídelny.

Matías přivedl Morenu k sobě domů. „Posaď se,“ řekl Matías a ukázal na sedačku,
„donesu něco k pití,“ řekl a odešel do kuchyně. Morena se posadila a začala se
rozhlížet po bytě. „Bože, taková díra,“ pomyslela si a zatvářila se znechuceně. „Tady
máš,“ řekl Matías Moreně, podal ji sklenici vody a posadil se vedle ní. „Máš moc
pěkný byt,“ přetvařovala se Morena. „Díky, není to asi to, na co si zvyklá, ale mně to
stačí,“ odvětil Matías s úsmevem. Morena se pousmála a napila se. Matías si k ní
přisedl blíž. „Ještě si mi neřekla, jak bych ti měl oplatit tvou pomoc?“ řekl chtivě. „Já
už něco vymyslím,“ odvětila Morena tichým hlasem a pak začala Matíase vášnivě
líbat. Povalila ho na sedačku, začali ze sebe strhávat oblečení a potom se spolu
vášnivě milovali.

„Yelitzo, vysvětli mi, co to má znamenat,“ zeptal se Reinaldo, když přišli do jejich
ložnice. „Co má znamenat co?“ zeptala se Yelitza nechápavě. „Nedělej hloupou,
Yelitzo!“ zakřičel Reinaldo, „co má znamenat to tvoje domnělé těhotenství?“ zeptal
se zvýšeným hlasem. „Reinaldo, ty mi nevěříš, že jsem těhotná?“ zeptala se Yelitza a
tvářila se ublíženě. „Yelitzo, buď tak hodná a nech těch přetvářek! Znám tě moc
dobře a vím, že si schopná všeho, aby si mě…“ křičel Reinaldo, ale pak se odmlčel.
„Aby sem tě co? No dořekni to?“ nutila ho Yelitza, „abych tě rozdělila s Christinou?“
dokončila jeho větu s vítězným úsmevem. Reinaldo se na ni překvapeně podíval. „Ty
nevíš, že o vás dvou vím?“ zeptala se Yelitza ironicky, „ale zklamu tě, miláčku, jsem
opravdu těhotná,“ dodala, šla k nočnímu stolku a z kabelky vytáhla obálku, „podívej
se sám,“ řekla a dala mu obálku do ruky. Reinaldo obálku otevřel a bylo v ní
potvrzení o Yelitzině těhotenství. „Tak už mi věříš?“ zeptala se Yelitza s ironickým
úsmevem. „Dobře, jsi těhotná. Ale já už s tebou nemůžu dál zůstat. O svoje dítě se
postarám, ale…,“ „Ale nic,“ přerušila ho Yelitza, „ty mě neopustíš, Reinaldo Díazi!
Anebo víš, co? Dám ti na výběr. Buď zůstaneš se mnou a s naším dítětem, anebo si
klidně odejdi za tou svou chudinku, ale v tom případě svoje dítě nikdy neuvidíš,“
řekla s přísným výrazem, odešla z pokoje a nechala zoufalého Reinalda osamotě.

Další den brzy ráno jela Alejandra za Javierem, odhodlaná říct mu celou pravdu. Stála
u dveří Javierova bytu a váhavě zaklepala. Dveře jí otevřela Sara. „Ahoj, Alejandro,“
pozdravila ji Sara radostně a objala ji. „Ahoj, zlato,“ pozdravila ji Alejandra, zatímco
vcházela dovnitř, „můžeš mi prosím tě zavolat Javiera?“ zeptala se. „Javier ale není
doma,“ odpověděla Sara. „A kde je? Vždyť má mít dneska odpolední, ne?“ řekla
Alejandra překvapeně. „To ano, ale vyměnil si směnu s Matíasem, protože si Matías
potřeboval něco zařídit,“ vysvětlila Anabela, která právě vešla do pokoje a přivítala se
s Alejandrou. „Aha, tak já se za ním stavím tam,“ odvětila Alejandra a chtěla odejít.
„Počkej, Ale,“ zadržela ji Anabela, „Javier ti neuteče,“ řekla se smíchem, „nasnídej se
s námi a kdyby si nás pak zavezla do školy, tak bychom se vůbec nezlobily,“ řekla
Anabela a poťouchle se usmála. „Jo, Ale, prosím, chci jet tím tvým pěkným fárem,“
prosila ji Sara se smíchem. „Tak dobře,“ souhlasila Alejandra. Anabela ji ukázala, aby
si sedla ke stolu a se Sarou odešly do kuchyně, aby pro všechny tři připravily snídani.
„Panebože to je tak hrozný. Teď mě mají tak rády a až se dozví pravdu, tak mě určitě
budou nenávidět. A Javier mě bude nenávidět ještě víc. Proč jsem se musela vdát?“
pomyslela si Alejandra a na něco si vzpomněla. „Alejandro Mónico Díaz Orozco,
berete si zde přítomného Maxima Erica Acostu Mendéze za svého právoplatného
manžela, budete ho ctít a milovat, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě dokud
vás smrt nerozdělí?“ Alejandra mlčela. Vůbec nevnímala na co se jí kněz ptal, před
očima měla stále zakrváceného a bezmocného Javiera. „Alejandro, chcete zopakovat
otázku?“ zeptal se kněz, když se Alejandra vrátila do reality. Alejandra se podívala
na Maxima, který už měl v očích strach z toho, že si ho nakonec Alejandra nevezme,
pak se podívala na kněze a poprosila o zopakování otázky. Kněz otázku zopakoval,
Alejandra ještě chvíli přemýšlela a pak odpověděla:“Ano.“ „Proč jsem řekla ano,
když jsem tě už tenkrát milovala?“

Matías přišel do budovy nahrávacího studia přesně v dobu, na kterou se s Franciscem
domluvili. Šel k recepci a řekl, že má domluvenou schůzku s Franciscem. „Je mi líto,
pane, ale tady žádný Francisco Arias nepracuje,“ odpověděla recepční. „Jak
nepracuje? Vždyť jsem s ním včera mluvil?“ vysvětloval Matías. „Pane, nevím s kým
jste mluvil, ale rozhodně to nebyl určitě Francisco Arias, protože ten tu nepracuje,“
zopakovala znovu recepční. Matías vůbec nic nechápal. Vyšel z budovy, vyndal si
telefon z kapsy a vytočil číslo Moreny. Ta to ale nezvedala.

Morena seděla s Yelitzou v kavárně a náramně se nad zvonicím telefonem bavily.
„Koukej, Yelitzo, už volá?“ smála se Morena. „Ale, ale, že by nenašel Francisca?“
smála se Yelitza. „Ale musím uznat, že mi bude chybět. V posteli je dost dobrej,“
řekla Morena a vzpomněla si na jejich včerejší noc. „Já myslím, že ti nebude dělat
problém najít si za něj náhradu,“ řekla Yelitza a obě se začaly smát. „A jak se cítíš
jako nastávající maminka?“ zeptala se Morena se smíchem. „Skvěle. Ještě, že má táta
takový konexe a podplatil toho doktora, aby mi vystavil falešný potvrzení,“
odpověděla Yelitza se smíchem. „To teda. Teď už ti Reinaldo neuteče,“ řekla Morena
s úsmevem. „No sice se trochu cukal, ale touha po dítěti je pro něj silnější než ta jeho
pravá láska ke Christině,“ vysvětlovala Yelitza se smíchem, „Moreno, už budu muset
jít,“ řekla a vstala od stolu, „musím se stavit za Maximem a něco mu předat, aby si
Alejandra nemyslela, že když si dovolila mi nepomoct, tak že to jen tak přejdu,“ řekla,
políbila Morenu na tvář, rozloučila se a odešla.

Reinaldo celou noc nespal a přemýšlel, co má dělat. Nechtěl ztratit Christinu, ale ani
nechtěl ztratit svoje dítě, po kterém tak toužil. Celý zoufalý přijel ke Christině a
zaklepal na dveře. „Miláčku, ty jsi tady,“ zvolala Christina nadšeně, když ho uviděla a
objala ho. Pozvala ho dál, ale Reinaldo zatím nic neřekl. „Miláčku, tolik jsi mi
chyběl,“ řekla Christina smutně a políbila ho. Reinaldo nereagoval, jenom se na ni
smutně díval. „Reinaldo, co je s tebou?“ zeptala se Christina ustaraně a pohladila ho
po tváři. „Yelitza je těhotná,“ odpověděl Reinaldo vážně. Christina od něho
odstoupila a vyčítavě se na něho podívala. „Reinaldo, ty si mě podvedl?“ zeptala se
Christina se slzami v očích. „Miláčku, samozřejmě, že ne,“ odpověděl Reinaldo
zoufale a objal ji, „od tý doby, co jsme se poprvé políbili, jsem s Yelitzou nic neměl,
přísahám. Yelitza je těhotná už dva měsíce,“ vysvětlil a začal brečet. „Takže to
znamená konec?“ zeptala se Christina smutně a odtáhla se od Reinalda. „Ale já konec
nechci,“ odpověděl Reinaldo zoufale a znovu Christinu objal, „tolik tě miluju a nechci
tě ztratit,“ přísahal Reinaldo a nepřestával brečet. Pak se na sebe dlouze podívali a
začali se líbat. Christina po chvíli polibek přerušila. „Počkej, Reinaldo, to nemůžeme.
Ty se musíš vrátit domů ke své těhotné ženě,“ řekla Christina vážně a odstrčila ho od
sebe. „Chris, lásko moje,“ řekl Reinaldo, přiblížil se k ní a vzal její tvář do dlaní, „já
jsem Yelitze řekl, že se o svoje dítě postarám a že už s ní dál nemůžu žít. Ale ona mi
vyhrožuje! Vyhrožuje mi, že jestli ji opustím, tak svoje dítě nikdy neuvidím,“
vysvětloval a Christině se z očí kutálela jedna slza za druhou. Oba chvíli mlčeli a jen
se na sebe smutně dívali. „Chris, tak něco udělej! Křič na mě! Vynadej mi! Dej mi
facku! Řekni něco,“ prosil ji Reinaldo. „Proč bych ti měla nadávat? Děláš to, co je
správné,“ řekla Christina vážně, „a teď už, prosím tě jdi. Běž,“ prosila ho zoufale.
Reinaldo ji ještě naposledy políbil. Christina se pak k němu otočila zády a čekala až
odejde. Reinaldo otevřel dveře, ale ještě se na Christinu otočil. „Vždy tě budu
milovat,“ řekl něžně a odešel. Jakmile za Reinaldem zaklaply dveře, Christina se
sesypala a začala hystericky brečet.

Alejandra dovezla Anabelu a Saru do školy a hned se rozjela za Javierem. Dostala se
ale do dopravní zácpy a každou chvíli se nervózně dívala na hodinky, jakoby se bála,
že to Javierovi nestihne říct včas.

Maximo fotil jednu modelku, když za ním přišla Yelitza. „Maximo, musím s tebou
mluvit. Je to naléhavé,“ řekla vážně. Maximo dal modelce 10ti minutovou pauzu a šel
s Yelitzou kousek stranou. „Tak co se děje?“ zeptal se. „Já už jsem svoje manželství
zachránila a jestli chceš zachránit taky to svoje, tak pro tebe něco mám,“ odpověděla s
vítězným úsmevem. „O čem to mluvíš?“ zeptal se Maximo nechápavě. Yelitza držela
v ruce velkou obálku, kterou Maximovi podala. „Tohle je důvod, proč tě Alejandra
odmítá,“ vysvětlila. Maximo otevřel obálku a v ní byla Javierova fotka a informace o
něm. „Kdo to je?“ zeptal se Maximo. „Milenec tvé manželky,“ odpověděla Yelitza, „a
pokud chceš svoje manželství zachránit, tak informace z téhle obálky se ti určitě
budou hodit,“ řekla, políbila Maxima na tvář a odešla.

Julieta přišla domů a našla Christinu jak leží na zemi a brečí. „Holčičko, proboha, co
se ti stalo?“ zeptala se Julieta vyděšeně a snažila se Christinu zvednout. Nakonec se jí
podařilo, aby si Christina sedla. „Holčičko, ty mě děsíš, prosím tě, řekni mi, co se
stalo?“ ptala se Julieta pořád dokola. Christina nepřestávala brečet, jenom se na
Julietu zoufale podívala. „Je konec, mami! Mezi mnou a Reinaldem je konec,“
zakřičela zoufale a silně Julietu objala.

Javier právě vyšel z restaurace a šel ke služebnímu autu, protože ho šéf poslal pro
nějaké zásoby. Javier zrovna otevíral dveře od auta, když k němu přišel Maximo. „Ty
jsi Javier Lopez?“ zeptal se. „Ano,“ odpověděl Javier, „my se známe?“ zeptal se. „My
dva ne, ale máme jednu společnou známou,“ odpověděl Maximo ironicky. „A koho,“
zeptal se Javier se smíchem. „Moji manželku Alejandru Díazovou,“ odpověděl
Maximo a Javier ztuhnul. „Cože?“ zeptal se nechápavě. „Já jsem hlupák, já se ti
vlastně nepředstavil. Já jsem Maximo Acosta,“ představil se Maximo a podal
Javierovi ruku, ale ten mu ji nepodal, „a moje manželka se jmenuje Alejandra Díaz de
Acosta. Zřejmě se ti o tom druhém příjmení zapomněla zmínit, že?“ vysvětloval
Maximo s ironickým úsmevem a Javier vůbec nic nechápal. Když v tom se za
Maximem objevila Alejandra. Maximo se na ni otočil a usmál se. „Tak tady je moje
ženuška,“ řekl. Alejandra se dívala střídavě na Javiera a na Maxima a došlo jí, že byla
velká chyba, čekat s pravdou tak dlouho.