„Alejandro, to je dobře, že si za mnou přijela,“ řekl Maximo s vítězným úsmevem a
políbil Alejandru na tvář. Ta se od něho okamžitě odtáhla a pohledem prosila Javiera
o prominutí. „Javiere, já ti to všechno vysvětlím,“ řekla zoufale, chtěla k němu jít, ale
Maximo ji chytil silně za ruku. „Jemu nic vysvětlovat nebudeš. Budu to já, komu to
všechno vysvětlíš!“ řekl rozčíleně a násilím ji táhnul k autu. „Javiere, miláčku, prosím
tě, není to tak, jak si myslíš, prosím tě, věř mi,“ volala na něj Alejandra zoufale a
Javier jenom nehnutě stál a smutným pohledem se na ni díval. Maximo strčil
Alejandru do auta, nastoupil a odjeli. Javier se díval za odjíždějícím autem a nemohl
uvěřit tomu, co se právě dozvěděl. Jeho Alejandra je vdaná a celou dobu mu lhala.

Morena byla u sebe v bytě. Seděla na pohovce a prohlížela si módní časopis. V tom ji
vyrušilo zaklepání. Otráveně vstala a šla otevřít. Ve dveřích stál Matías. „Ahoj,
miláčku,“ pozdravil ji, políbil ji a vešel dovnitř. Morena zavřela dveře a vítězně se
usmála. „Moreno, šel jsem dneska za Franciscem, tak jak jsme se domluvili, ale na
recepci mi řekli, že tam vůbec nepracuje,“ vysvětloval Matías, „volal jsem ti kvůli
tomu, ale ty si to nebrala. Co se děje?“ zeptal se. „Zlato, já ti to vysvětlím. Francisca
si nemohl najít, protože tam opravdu nepracuje,“ vysvětlila Morena a ironicky se
usmála. „Jak nepracuje? Já ti nerozumím,“ odvětil Matías nechápavě. Morena se
začala hlasitě smát. „Matíasi, to byl jen vtip. Všechno to bylo domluvený, chtěla jsem
si z tebe vystřelit,“ vysvětlovala se smíchem. Matías se na ni jen nechápavě díval.
„Tak dobře, vezmu to od začátku,“ řekla Morena vážně, „ty naše všechny setkání a to
jak jsem byla milá, byla jednoduše jenom hra a nic víc. Chtěla jsem se ti pomstít, za
to, jak si se ke mně choval, takže jsem vymyslela, že na tebe budu milá a budu o tebe
předstírat zájem a taky, že ti pomůžu v tvé kariéře. Byla to jenom hra. Už je ti to
jasný?“ zeptala se a vybuchla smíchy. „Takže to všechno, co jsme spolu prožili byla
lež,“ zeptal se Matías smutně. Morena s úsmevem přikývla. „A co včerejší noc? To
byla taky lež,“ zeptal se Matías znovu a hlas se mu chvěl. „Ne, to byla skutečnost. Jsi
v posteli fakt dobrej, to musím uznat,“ odvětila Morena se smíchem, „ale to je
všechno. Svůj plán jsem dokončila, takže můžeš jít,“ dodala, šla otevřít dveře a
naznačila mu, aby odešel. Matías šel pomalu ke dveřím a když k nim došel,
nenávistně se na Morenu podíval. „Doufám, že sis tu svou hru užila a taky doufám, že
jednou se ti všechna ta tvá zloba vrátí, aby si věděla, co to znamená trpět a aby ti
došlo, jak moc si lidem ubližovala,“ řekl znechuceně a odešel. Morena zavřela dveře a
opřela se o ně. „Ty jsi naivní čím dál tím víc,“ zvolala se smíchem, šla si sednout na
pohovku a znovu si prohlížela časopis.

Maximo dotáhl Alejandru násilím až do jejich pokoje a strčil ji dovnitř tak surově, až
Alejandra spadla na zem. Maximo prásknul dveřmi, došel k Alejandře, zvednul ji a
pevně ji chytl za paže. „A teď mi vysvětlíš proč? Jak si mě mohla podvést? Proč?“
křičel. „Maximo, prosím tě, pusť mě, to strašně bolí,“ prosila ho Alejandra zoufale a
snažila se dostat z jeho náruče, ale marně. „Tebe to bolí? A víš jak strašně to bolí mě?
Jak si mi to mohla udělat? V čem je ten chudák lepší než já?“ křičel Maximo a byl
čím dál víc surovější. „Maximo, musíš se uklidnit,“ prosila ho Alejandra se slzami v
očích. „Já se ale nechci uklidnit. Chci zpátky svoji ženu,“ křičel Maximo a pak se na
chvíli zamyslel, „a vím jak toho dosáhnout. Připomenu ti, jak nám spolu bylo krásně,“
dodal s úsmevem. „Co tím myslíš?“ zeptala se Alejandra vyděšeně. V tom Alejandru
strčil na postel, lehl si na ni, přidržoval jí ruce, aby se nemohla bránit a násilím ji
začal líbat na krku. „Maximo, prosím, přestaň,“ křičela Alejandra zoufale a snažila se
bránit, co jí síly stačily.

Sandy přišla domů a hned ve dveřích ji Julieta začala vysvětlovat v jakém stavu našla
Christinu. „Reinaldo se s ní rozešel?“ zeptala se Sandy nechápavě. „Ale nevím proč,
nechtěla mi nic říct. Běž si s ní promluvit, prosím tě,“ prosila Julieta Sandy a tvářila
se ustaraně. Sandy přikývla a šla za Christinou. Vešla do pokoje a uviděla Christinu
jak leží v posteli a brečí. „Chris, co se stalo? Jak to, že jste se s Reinaldem rozešli?“
zeptala se Sandy, posadila se na postel a pohladila Christinu po vlasech. Christina se
na ni podívala smutnýma očima a znovu se rozbrečela. „Yelitza je těhotná. A dala
Reinaldovi na výběr mezi mnou a dítětem. A Reinaldo si vždycky moc přál být
otcem. Teď ji nemůže opustit,“ vysvětlovala chvějícím se hlasem a z očí ji tekla jedna
slza za druhou. Sandy se také vtiskly slzy do očí a pevně Christinu objala.

„Maximo, pusť mě, prosím,“ křičela Alejandra zoufale, ale Maximo jakoby ji
neslyšel. Dál ji násilím líbal a Alejandře už pomalu docházely síly k bránění. V tom
vtrhnul do pokoje Reinaldo, který uslyšel Alejandřino volání. „Okamžitě ji pusť!“
zakřičel na Maxima, chytnul ho a hodil ho proti dveřím. Maximo spadnul na zem,
Reinaldo ho zvedl a dal mu pěstí do tváře. „Ještě jednou na ni takovýmhle způsobem
sáhneš a přísahám, že tě zabiju,“ zakřičel s nenávistným pohledem. Pak šel k
Alejandře, objal ji a snažil se ji uklidnit. Maximo se na Alejandru nenávistně podíval
a utíral si krev ze rtu. „My dva jsme spolu ještě neskončili, Alejandro,“ zakřičel.
Reinaldo vstal, ještě jednou dal Maximovi pěstí a vyhodil ho z pokoje. Pak si znovu
přisedl k Alejandře, ta se schoulela do jeho náruče a rozbrečela se.

Fernanda byla koupit Carlosi Davidovi nové sako na natáčení a když se vrátila a vešla
do jeho šatny, našla ho tam napůl svlečeného, jak se na sedačce líbá s jednou
komparzistkou. „Carlosi Davide,“ zakřičela na něho. Ten se leknul, okamžitě se od
komparzistky odtáhnul a poslal ji pryč. „Fernando, musíš mě přestat takhle děsit,“
vynadal ji. „Tak to si budeš muset tyhlety svoje avantýry přestěhovat někam, kam
nemůžu přijít,“ odvětila Fernanda naštvaně. Carlos David se k ní s úsmevem přiblížil.
„Fernando, ty žárlíš?“ zeptal se provokativně. „Žárlit? Já? A na tebe? Tak to si mě
rozesmál?“ řekla se smíchem a rychle odešla ze šatny. Venku se opřela o zeď a
smutně se zatvářila. „Jasně, že žárlím. Ani nevíš jak,“ pomyslela si.

Gustavo a Isabela se sešli v práci a Gustavo ji pozval do nejbližší cukrárny. Posadili
se a na Isabele bylo poznat, že není ve své kůži. „Děje se něco?“ zeptal se Gustavo.
„Ne, všechno je v pořádku,“ odpověděla Isabela nervózně a začala si vybírat, co si
objedná. Po chvilce k nim přišel číšník. „Co si dáte?“ zeptal se. „Já si dám ten banán v
čokoládě,“ odpověděla Isabela. Gustavo přikývnutím souhlasil. „Hm, skvělý výběr.
Dám si totéž,“ odvětil, číšník si jejich objednávku zapsal a odešel. „Vždycky jsi chtěla
být právničkou?“ zeptal se Gustavo Isabely, opřel se o stůl a víc se k ní naklonil.
„Co?“ zeptala se Isabela a posunula se s židlí o kousek dál od něj. „No chci se o tobě
dozvědět víc,“ řekl Gustavo s úsmevem a chytil Isabelu za ruku. Ta se rychle odtáhla
a dívala se kolem sebe, jestli je nikdo neviděl. „Víš, já ani právničkou být nechci.
Začala jsem studovat jen kvůli otci. Mým snem je profesionální tanec. Ale můj táta o
tom nechce ani slyšet. Ani neví, že chodím na hodiny tance,“ vysvětlovala smutně.
„Ale proč? Měla by si přece dělat to, co chceš. On tě určitě ještě tancovat neviděl, to
by určitě hned názor změnil,“ řekl Gustavo s úsmevem. „Ne, s mým tátou je to
složité. Mně i mým sourozencům se neustále snaží řídit život a hlavně si myslí, že
všechno co dělá, je pro nás to nejlepší. A ani jeden z nás nemá odvahu se mu
postavit,“ vysvětlovala Isabela dál. „To je mi líto,“ odvětil Gustavo a znovu ji chytil
za ruku a tentokrát se neodtáhla a jenom se pousmála. Pak jim číšník přinesl banán v
čokoládě a oba se s chutí pustili do jídla.

Miguel a Anabela byli u Anabely doma. Seděli v kuchyni u stolu a učili se. Anabela
se snažila Miguela doučit matematiku, ale marně. Místo toho, aby se Miguel díval do
knížek, nemohl spustit oči z Anabely. „Můžeš mi vysvětlit, proč já se tady tak snažím,
když ty mě stejně vůbec nevnímáš?“ rozčílila se Anabela a vyčítavě se na Miguela
podívala. „Ale vždyť já tě vnímám. Vnímám tvoje oči,“ odvětil Miguel chtivě. „Tak
dost na tohle nemám,“ řekla Anabela zvýšeným hlasem a vstala od stolu, „já jsem ti
chtěla pomoct s učením, ale když ty si chceš dělat jenom legraci, tak buď tak laskav a
odejdi,“ řekla a ukázala mu, kde jsou dveře. „Anabelo, ale já si nedělám legraci,“ řekl
Miguel, vstal a přiblížil se k ní, „já nevím, co to se mnou děláš, ale když jsem s tebou,
tak nic kolem sebe nevnímám, jenom to, že jsem s tebou,“ řekl vážně, pomalu se k ní
přibližoval, už se málem políbili, když je vyrušilo prásknutí dveří. Oba se lekli a
Anabela si všimla, že přišel domů Javier. Zavolala na něj, ale on se ani neotočil a šel
do svého pokoje. „Migueli, běž už domů, prosím tě. Bráchovi se asi něco stalo,“
poprosila Anabela, Miguel přikývl, políbil ji na tvář a odešel. Anabela šla zaklepat na
Javierovy dveře a když jí poněkolikáté neodpověděl, vešla dovnitř. Javier seděl na
posteli a díval se do zdi. „Javiere, co se stalo?“ zeptala se Anabela opatrně a sedla si k
němu na postel. Javier se na ni podíval a tvářil se nenávistně. „Alejandra je vdaná.
Celou dobu si s mými city jenom zahrávala,“ odpověděl a jeho nenávist, kterou měl v
očích se přeměnila na smutek a slzy. Anabela se na něho nechápavě dívala a pak ho
silně objala.

Gustavo šel vyprovodit Isabelu až před její dům. „Děkuju za doprovod a za hezké
odpoledne,“ poděkovala Isabela, když se zastavili před bránou k domu. „To já
děkuju,“ opravil ji Gustavo. „Tak já už půjdu,“ řekla Isabela, chtěla odejít, ale
Gustavo ji ještě zadržel. „Počkej, ještě. Co kdybychom to odpoledne zakončili
polibkem,“ řekl něžně. Isabele se okamžitě rozbušilo srdce. „Co co cože?“ vykoktala
ze sebe. Gustavo chytil její obličej do dlaní a pomalu a něžně ji políbil. Isabela se
nebránila a jeho polibek opětovala. Po chvíli Gustavo polibek přerušil a usmál se ni.
„Děkuju,“ řekl a políbil ji na ruku. Isabela se usmála a rychle od něho utekla pryč.

Sandy šla večer do práce a na baru opět našla opilého Maxima. Dovedla ho k sobě do
šatny a tam mu začala ošetřovat ránu, kterou dostal od Reinalda. „Reinaldo ti měl dát
ještě víc, potom, co si měl v úmyslu Alejandře udělat,“ vynadala mu potom, co jí
Maximo všechno vysvětlil. „Ale já jsem ji nechtěl ublížit. Neudělal bych to. Jenom
jsem se prostě nemohl udržet, potom, co jsem se dozvěděl, že mě celou dobu
podváděla,“ vysvětloval Maximo rozčíleně. „Ale i tak jsi na to neměl právo. Takhle se
se ženou nejedná,“ zakřičela Sandy. „Co jsem udělal špatne? Proč si za mě musela
najít náhradu?“ začal se Maximo litovat. „Alejandra si za tebe nenašla náhradu. Ona
se zamilovala. Opravdu se zamilovala. A kdybys věděl jak moc si to vyčítala,“
zdůraznila Sandy. „Už se o tom nechci bavit. Jdu se napít, už mi vyschlo v krku,“
zakřičel Maximo a chtěl odejít zpátky do baru. Sandy se ale před něj postavila.
„Žádný takový. Už jsi měl dost, teď tě odvezu k tvým rodičům a tam se z toho
vyspíš,“ řekla, otevřela dveře, ale Maximo je zase zavřel a zamknul je. „Co to děláš?“
zeptala se Sandy. „Chci dnešní noc strávit s tebou. Strašně po tobě toužím,“ řekl
Maximo chtivě a začal ji líbat. Sandy se chvíli bránila, ale potom jeho polibkům
podlehla. Začali se líbat čím dál víc vášnivěji, postupně ze sebe strhávali oblečení až
se spolu nakonec velmi vášnivě milovali.