Bylo ráno. Sandy ležela v šatne na pohovce a pomalu se probouzela. Otevřela oči, rozhlížela se kolem sebe, ale Maxima nikde neviděla. Přehodila přes sebe župan, kterým byla přikrytá a šla se podívat do koupelny. Ani tam Maximo nebyl. Na chvíli zesmutněla, ale když si vzpomněla na jejich společnou noc, rozzářila se jako sluníčko.

Maximo byl tou dobou už doma a snažil se promluvit si s Alejandrou. „Ne, Maximo, my dva se už nemáme o čem bavit,“ řekla Alejandra a chtěla odejít z pokoje. Maximo ji ale zadržel. „Počkej, Alejandro, chci se ti za ten včerejšek omluvit. Nechtěl jsem ti ublížit, já jen byl strašně rozčílený, po tom, co jsem se dozvěděl, že si mě podváděla,“ vysvětloval Maximo a chytil Alejandru za ruku. „Ale i tak jsi neměl právo, takhle se ke mně chovat,“ řekla Alejandra zvýšeným hlasem a vytrhla se mu, „já jsem ti taky nechtěla ublížit. Moc jsem se tomu citu bránila, ale nešlo to. Zamilovala jsem se,“ dodala. Maximo se k ní přiblížil a chytil ji kolem pasu. „Tak třeba to všechno byla jen zkouška, co všechno náš vztah vydrží. A já jsem připraven ti odpustit a chci, aby bylo všechno jako dřív,“ řekl s úsmevem a chtěl ji políbit. „Ale já to nechci,“ řekla Alejandra a odtáhla se od něj, „já miluju Javiera. A pro nás oba bude lepší, když se rozvedeme,“ dodala a odešla z pokoje.

Reinaldo vyšel z koupelny, ze skříně si vzal sako a oblékl si ho. Zrovna když chtěl odejít, vešla do pokoje Yelitza. „Dobré ráno, miláčku,“ pozdravila, objala ho a začala ho líbat. „Co to děláš, Yelitzo?“ zeptal se Reinaldo, když se od ní odtáhl. „Co bych dělala?“ zeptala se Yelitza se smíchem, „líbám svého manžela,“ odvětila a chtěla ho znovu políbit. „Ne, Yelitzo,“ řekl Reinaldo, když se od ní znovu odtáhl, „zůstal jsem s tebou jen kvůli dítěti. Ale jinak se mezi námi nic nezměnilo,“ dodal vážně. „Počkej, Reinaldo, to mi chceš říct, že mezi námi nic nebude?“ zeptala se Yelitza naštvaně. „Přesně tak,“ odpověděl Reinaldo, přiblížil se k ní a nenávistně se na ni podíval, „nemiluju tě a kvůli tobě jsem přišel o lásku svého života. Kdybys nebyla těhotná, už bychom spolu nebyli,“ řekl a odešel z pokoje. „Tak takhle se ke mně nebudeš chovat, Reinaldo Díazi! Však ty ještě změníš názor!“ pomyslela si a vítězně se usmála.

Dopoledne seděli Santiago, Roberto a Adriana v cukrárně. Adrianě právě skončila ve školce besídka a Santiago ji pozval na velký pohár. „Tati, ten je vynikající,“ pochvalovala si s plnou pusou Adriana. „Tak to jsem rád, ale nehltej tak, nikdo ti to nesní,“ smál se Santiago. Poté se rozhlédl kolem sebe a už z dálky poznal, že se k nim blíží Mercedes. „Mercedes,“ zavolal na ni, když procházela okolo nich. „Santiago,“ zvolala překvapeně, když si ho všimla. Santiago vstal a šel k ní. „Co tu děláš?“ zeptal se. „Jen jsem se šla projít, potřebovala jsem být chvíli sama,“ odpověděla Mercedes. „Aha, tak to tě nechci rušit,“ řekl Santiago a chtěl se vrátit. „Ne, nerušíš mě,“ zastavila ho Mercedes, „už jsem byla dlouho sama,“ odvětila s úsmevem, „a co ty? Co tu děláš?“ zeptala se. „Adriana měla dneska tu besídku, a tak jsme si teď zašli na pohár,“ vysvětlil Santiago a ukázal k jejich stolu, „pojď seznámím tě,“ řekl a chytil ji za ruku. „Ne, Santiago to se nehodí. Nechci váš obtěžovat,“ řekla Mercedes a chtěla odejít. „Ale ty přeci neobtěžuješ,“ řekl Santiago a přivedl ji ke stolu. „Mercedes, to je můj otec Roberto,“ představil je a podali si ruce. „Konečně tě poznávám. Už jsem toho o tobě hodně slyšel,“ řekl Roberto s úsmevem. „Doufám, že jen v dobrém,“ odvětila Mercedes s úsmevem. „A to je moje dcera Adriana,“ ukázal Santiago na Adrianu, Mercedes k ní přišla a klekla si k ní. „Ahoj, Adriano, já jsem Mercedes,“ představila se a usmála se, „máš moc krásný šaticky,“ dodala, když si všimla, že má na sobě ty šaty, které se Santiagem vybrali. „Ty mi koupil taťka,“ zvolala Adriana nadšeně. „Tak to taťka vybral dobře,“ řekla Mercedes s úsmevem, podívala se na Santiaga a mrkla na něj. „A ty jsi tatínkova kamarádka?“ zeptala se Adriana. „Ano, jsem jeho kamarádka,“ odpověděla Mercedes, podívala se na Santiaga a oba se na sebe usmáli.

Matías zrovna vycházel z práce, když narazil do Javiera. „Javiere, promiň, já si tě vůbec nevšiml,“ omlouval se Matías smutně. „Ne, vždyť se nic nestalo. Já si tě taky nevšiml,“ souhlasil Javier smutně. „Co se ti stalo?“ zeptal se Matías, když viděl Javierův smutný výraz. „A co se stalo tobě?“ zeptal se Javier, protože Matías se tvářil úplne stejně jako on. „Zjistil jsem, že si ze mě Morena vystřelila,“ odpověděl Matías smutně, „a nechci to teď rozebírat. Co je s tebou?“ zeptal se Matías znovu. „Zjistil jsem, že je Alejandra vdaná,“ odpověděl Javier smutně, „a taky to teď nechci rozebírat,“ dodal. „To jsme teda dopadli, brácho,“ odvětil Matías. Javier přikývl. „Tak já jdu. Nebo mě šéf zase seřve, že jdu pozdě,“ dodal. „A já jdu domů utápět se ve svým vzteku,“ řekl Matías s nenávistným pohledem. Poté se rozloučili, Javier vešel do restaurace a Matías šel směrem domů.

Maximo dnes skončil v práci dřív, ale ještě než šel domů, zašel si promluvit s Hectorem. „Můžu na chvíli?“ zeptal se, když nakouknul do dveří. Hector zrovna telefonoval, Maxima pozval dál a ukázal mu, aby si sedl naproti němu. „Tak co potřebuješ?“ zeptal se Hector, když dotelefonoval. „Musím s tebou mluvit o něčem vážném,“ řekl Maximo a v ruce svíral obálku. „O co jde?“ zeptal se Hector. „Je mi líto, že ti to musím říct, nechci před tebou Alejandru shazovat,“ vysvětloval Maximo, „ale chci zachránit svoje manželství,“ zdůraznil. „Maximo, přejdi k věci,“ požádal ho Hector. Maximo hodil Hectorovi na stůl obálku a ten ji otevřel. Byla to obálka s informacemi o Javierovi, kterou dala Maximovi Yelitza. „To je Alejandřin milenec,“ řekl Maximo vážně. „Cože?“ vykřikl Hector. „Ano, je to tak,“ odvětil Maximo, „už jsem se sice postaral o to, aby se rozešli, ale od tebe potřebuju, aby si Alejandře domluvil, aby se vzpamatovala a aby mi dala ještě šanci,“ prosil a vstal, „a taky, aby se k ní ten chudák už nikdy nepřiblížil,“ dodal důrazně. Hector dal obálku do šuplíku a vstal. „Neboj se, Maximo, o všechno se postarám,“ slíbil a stiskl Maximovi ruku, „Alejandra se s tebou nerozejde,“ dodal vážně. „Díky, Hectore, já věděl, že mě pochopíš,“ poděkoval Maximo s úsmevem, rozloučil se a odešel.

Mercedes, Santiago, Roberto a Adriana strávili celé odpoledne spolu. Santiago pozval Mercedes, aby si k nim přisedla. Poté se byli projít v parku, zašli na dětské divadelní představení a právě teď jsou na houpačkách. Adriana si za tu chvíli Mercedes moc oblíbila. Mercedes houpala Adrianu a Santiago s Robertem seděli na lavičce a pozorovali je. „Už se nedivím, že si z ní byl tak hotový, je vážně skvělá,“ řekl Roberto s úsmevem. Santiago se na Mercedes zasněně díval. „Miluju ji,“ řekl zamilovaně a nemohl z ní spustit oči. Po chvilce k nim Mercedes, držící Adrianu za ruku, přišla. „Moc vám všem děkuju za krásné odpoledne, ale už budu muset jít,“ řekla Mercedes. „Tak já tě odvezu,“ nabídl se Santiago a vstal. „Ne, Santiago, to nemusíš. Ráda se projdu,“ odvětila Mercedes s úsmevem. „To nevadí. Doprovodím tě. Nenechám tě jít samotnou,“ řekl Santiago s úsmevem a podíval se na Adrianu, „zlatíčko, nebude ti vadit, že Mercedes doprovodím. Ty půjdeš s dědou domů a já pak dorazím,“ řekl a mrkl na ni. „Jo jo, tati, běž s Mercedes,“ odvětila Adriana a také na něj mrkla. Santiago se pak podíval na Mercedes a ta přikývla. „Tak dobře, přemluvili jste mě,“ řekla s úsmevem a klekla si k Adrianě, „Adri, moc ráda jsem tě poznala. Jsi moc krásná a šikovná holčička,“ odvětila s úsmevem. „Ty jsi taky moc krásná a určitě se zase brzy uvidíme,“ odvětila Adriana a pak pevně Mercedes objala. Mercedes to dojalo a zalesklo se jí v očích. „Ahoj, zlato,“ řekla Adrianě, políbila ji na tvář, rozloučila se s Robertem a pak se Santiagem společně odešli.

Reinaldo seděl v kuchyni a jedl zákusek. Byl smutný, a tak si myslel, že mu alespoň sladké trochu zvedne náladu. Ale ani trochu to nepomáhalo. Neustále myslel na Christinu a na to, že ji navždy ztratil. „Ani nevíš, jak dlouho jsem o téhle chvíli snila,“ řekla Christina, když jí Reinaldo rozepínal halenku a líbal na krku. Pak se na ni podíval a pohladil ji po tváři. „Už nemusíš snít,“ řekl a políbil ji, „tvůj sen se právě promění ve skutečnost, která už nikdy nezmizí. Od teď už budu navždycky s tebou,“ řekl něžně, Christina se usmála, silně ho objala a políbila. Reinaldo ji položil na postel, stále se líbali a poté se spolu poprvé milovali. „Tolik jsem si přál být s tebou. Myslel jsem si, že už nás nic nerozdělí,“ pomyslel si smutně. „Miluju tě, Christino Alvarezová, miluju tě,“ řekl nahlas a zasnil se. Po chvíli ho ze snění vyrušila Isabela. „Bráško, jsi v pořádku?“ zeptala se ustaraně. Reinaldo se na ni usmál a ukázal ji, aby si k němu přisedla. Políbil ji na tvář a objal ji. „Co je s tebou? Trápíš se kvůli Yelitze?“ zeptala se Isabela opatrně, „ty už ji nemiluješ, viď?“ dodala. Reinaldo přikývl. „Zůstávám s ní jen kvůli dítěti,“ odpověděl smutně a pohladil Isabelu po vlasech, „nechci se o tom teď bavit. Co je u tebe nového, sestřičko?“ zeptal se s úsmevem. „Nic moc,“ zapírala Isabela a přitom zčervenala jako rajče, když si vzpomněla na Gustavův polibek.

„Děkuji za doprovod, Santiago, to už dojdu,“ řekla Mercedes, když už byli skoro u domu. „Rád jsem ti dělal společnost,“ odvětil Santiago s úsmevem. „Tak, ahoj,“ rozloučila se Mercedes a chtěla odejít. Santiago ji ale chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Mercedes se rozbušilo srdce. „Nemůžu tě nechat odejít, dokud se něco nestane,“ řekl Santiago tiše. „A co?“ zeptala se Mercedes nervózně. „Tohle,“ řekl Santiago a pak ji políbil. Mercedes to zprvu zaskočilo, ale okamžitě jeho polibek opětovala. Po chvilce, ale polibek přerušila. „Ne, Santiago, to se nemělo stát. Jsem vdaná,“ řekla Mercedes vyděšeně, chtěla odejít, ale Santiago ji nepustil. „Ne, Mercedes. Muselo se to stát. Kdyby se to nestalo, tak bych tady na místě umřel,“ vysvětloval Santiago a přitom se jeden druhému dívali hluboko do očí, „zamiloval jsem se do tebe, Mercedes. Od první chvíle, co jsem tě uviděl. Jakmile jsi se na mě podívala těma uplakanýma očima, věděl jsem, že jsi to ty. Že ty jsi ta pravá. Miluju tě, Mercedes,“ řekl něžně a políbil ji. Mercedes bušilo srdce víc a víc, a i když jí hlava říkala, aby odešla, srdce jí říkalo, aby zůstala. Mercedes se na Santiaga dlouze dívala. „Taky tě miluju, Santiago,“ řekla po chvíli, oba si padli do náruče a oddávali se polibkům.

Byl večer. Restaurace, kde Javier pracoval, už měla zavřeno. On tam ale ještě byl a uklízel. Zrovna utíral bar, když za sebou uslyšel, že se otevřely dveře. „Máme zavřeno,“ zavolal, aniž by se otočil. „I pro mě?“ zeptal se něčí hlas. Javier ten hlas okamžitě poznal a pomalu se otáčel. Před ním stála Alejandra. „Přišla jsem ti všechno vysvětlit,“ řekla vážně a přitom se na sebe dívali dlouhými pohledy.