Alejandra, Sandy a Maximo se na sebe ještě chvíli vyděšeně dívali, když hrobové ticho přerušila Sandy. „Alejandro, to není tak, jak si myslíš,“ řekla roztřeseným hlasem. „Nevíš, co si myslím,“ odvětila Alejandra zaraženě. „Alejandro, já ti to vysvětlím,“ vmísil se do rozhovoru Maximo. „Ne, Maximo,“ obrátila se na něj Sandy, „to já to Alejandře musím vysvětlit,“ dodala a podívala se zpátky na Alejandru. Alejandra přikývla a obě vyšly z Maximova pokoje.

Hector a Ignacio seděli s ještě pár dalšími muži v restauraci a projednávali obchody. „Takže dohodnuto, zítra se sejdeme u mě v kanceláři a podepíšeme všechny smlouvy,“ řekl Hector a všichni souhlasili. „Ano, ano, všechno podepíšeme a od zítřka tě pomalu začnu o všechno obírat,“ pomyslel si Ignacio a usmíval se. „Tak a pokud mě omluvíte, musím si ještě něco zařídit,“ řekl Hector a vstal, „uvidíme se zítra,“ dodal, se všemi si podal ruku, rozloučil se a odešel. Vyšel na parkoviště, nasedl do auta, nastartoval a začal couvat, když se mu za autem zjevila žena a on na poslední chvíli zabrzdil. „To nevidíte, že couvám?“ zeptal se naštvaně, když vystoupil z auta, „vy?“ řekl udiveně, když spatřil Marianu. „Co jsem vám udělala, že mě chcete pokaždé porazit autem?“ zeptala se Mariana rozčíleně. „Co jsem udělal já vám, že se mi pořád pletete do cesty?“ zeptal se Hector naštvaně. „A dneska máte čas, abych vám už mohla pořádně vynadat?“ zeptala se Mariana ironicky a dala ruce v bok. „Nemám, ale už to jednou provždy vyřešíme,“ odpověděl Hector a šel k ní blíž, „a hodně rychle,“ dodal. „To by mě zajímalo jak,“ odvětila Mariana s ironickým úsmevem. Hector se pousmál, chytil její obličej do dlaní a začal ji líbat. Mariana se chvíli usilovně bránila, ale nakonec Hectorovým polibkům podlehla.

Anabela seděla ve třídě, snažila se připravovat na další hodinu, ale stále musela myslet na to, co se právě dozvěděla. „A Migueli, jak si na tom s Anabelou?“ zeptal se ho jeden kamarád. Anabela se zarazila, na konci rohu se zastavila a začala poslouchat. „Výborně, líp už to nejde. Už brzy bude moje,“ odpověděl Miguel s úlisným úsmevem a ostatní začali jásat. „Jak se má ta nejkrásnější holka na světě?“ zeptal se Miguel, který si k ní právě přisedl a políbil ji na tvář. Anabela se tvářila nenávistně a nejradši by mu v tu chvíli vrazila facku. V tom si to ale rozmyslela a křečovitě se na něj usmála. „Dobře,“ odpověděla, „a ty?“ zeptala se. „Přímo skvěle,“ odpověděl Miguel s širokým úsmevem, „a víš proč?“ zeptal se. „No to teda nevím,“ odvětila Anabela. Miguel se k ní naklonil blíž a pošeptal jí: „Naši nejsou zítra doma, tak jsem myslel, že bychom si mohli udělat příjemný večer,“ usmál se a pohladil ji po vlasech. „Proč ne?“ odpověděla Anabela hbitě. Miguel se na ni udiveně podíval. „Vážně?“ ujišťoval se. „Jistě, proč nevyužít toho, že budeme spolu sami,“ odvětila Anabela s úsmevem, když poté přišel do třídy učitel a začala hodina.

Hector a Mariana se ještě chvíli líbali a poté se Mariana vzpamatovala a vrazila Hectorovi facku. „Co si to dovolujete?“ rozčilovala se. „Tak myslím, že jsme to vyřešili. Po tomhle se mi už do cesty nepřipletete. Teď si budete dávat hodně velký pozor, abyste na mě nenarazila, že mám pravdu?“ zeptal se jí Hector ironicky. „Idiote,“ vynadala mu Mariana a odešla. Hector se díval, jak odchází a usmíval se. „Ale nelíbá špatne,“ pomyslel si. Poté nastoupil do auta a odjel.

Alejandra se Sandy přišly do Alejandřiny ordinace. „Sandy, posaď se,“ pobídla ji Alejandra a ukázala na židli. Sandy si sedla a Alejandra si šla sednout do svého křesla naproti ní. Alejandra chtěla něco říct, ale Sandy ji okamžitě přerušila. „Alejandro, prosím tě, nech mě mluvit,“ poprosila ji a Alejandra přikývla. „V prvé řadě ti chci říct, že nechci ztratit tvé přátelství a ani nevíš, jak moc jsem si vyčítala to, co se mezi mnou a Maximem děje. Moc jsem se tomu bránila, ale on se v poslední době pořád chodil opíjet ke mně na diskotéku a pořád si stěžoval a pak jednou…“ vysvětlovala, když se na chvíli odmlčela, ale Alejandra věděla, co myslí, „Alejandro, nechtěla jsem tě zradit. To by bylo to poslední, co bych v životě udělala. Prosím tě, odpusť mi,“ zoufale ji prosila. „Počkej, Sandy,“ uklidňovala ji Alejandra, „zeptám se tě jenom na jedno,“ řekla a Sandy zpozorněla, „miluješ ho?“ zeptala se jí. Sandy přikývla a rozbrečela se. „Ale proč brečíš?“ zeptala se jí Alejandra, když vstala a šla si sednout na druhou židli vedle ní. „Protože nevím, co mám dělat. Nevím, jestli mě taky miluje a navíc je to pořád tvůj manžel a nechci, abys mě nenáviděla,“ zdůraznila Sandy. „Ale no tak neblázni,“ odvětila Alejandra se smíchem a objala ji. Po chvíli se odtáhla a podívala se jí do očí. „Jako bys nevěděla, že se s Maximem budeme rozvádět. A že naše manželství ani manželstvím nebylo, protože jsem se zamilovala do Javiera. A stoprocentně vím, že kdyby mezi mnou a Maximem bylo všechno v pořádku, tak by si mě nikdy nezradila. Nemám důvod tě nenávidět. Sama vím, jaké to je, zamilovat se z ničeho nic a ať děláš, co děláš, nemůžeš to ovlivnit,“ řekla s úsmevem, Sandy se také usmála a poté se silně objaly.

Julieta byla v kuchyni a připravovala oběd. „Mami, za chvíli se vrátím,“ zavolala na ni Christina a chystala se k odchodu. „Kam jdeš?“ zeptala se Julieta, když vyšla z kuchyně. „Jdu se jen projít. Potřebuju si provětrat hlavu,“ odpověděla Christina a pokusila se o úsmev. Julieta k ní přišla a objala ji. „Holčičko moje, jak ráda bych vzala na svoje bedra tvoje trápení,“ řekla soucitně a hladila ji po vlasech. Christina se odtáhla, usmála se na ni a Julieta ji otřela slzy z tváře. „To nic mami, já to zvládnu,“ ujišťovala ji, „budu svobodná matka. Když jsi to zvládla ty a ještě sis vzala Sandy, já to zvládnu taky,“ dodala sebejistě. „Jsi moje statečná holčička,“ pochválila ji Julieta, políbila ji na tvář, Christina se na ni usmála a odešla.

Matías seděl ve svém bytě na gauči a díval se na televizi. V tom někdo zaklepal na dveře. „Hned,“ zavolal, vzal si berle a pomalu se dobelhal ke dveřím. Otevřel je a ztuhnul. „Moreno, co tady děláš?“ zeptal se nechápavě. Morena chtěla odpovědět, ale pak si všimla jeho berlí. „Miláčku, co se ti stalo?“ zeptala se vyděšeně. „Miláčku?“ zopakoval Matías udiveně, „já asi špatne slyším,“ řekl s ironickým úsmevem. „Matíasi, já s tebou musím mluvit. Chci ti vysvětlit…“ „Ale já nic nechci slyšet,“ přerušil ji Matías, „dej mi už konečně pokoj,“ dodal znechuceně a zabouchl jí dveře před nosem. Morena se rozbrečela a utekla pryč.

Carlos David měl pauzu v natáčení a šel se převléknout do šatny. Když vešel dovnitř, Fernanda mu právě rovnala oblečení do skříně. „Fernando, kde jsi byla?“ zeptal se vyčítavě. „Byla jsem ti koupit nové oblečení na natáčení,“ odpověděla Fernanda klidným hlasem a dál pokračovala v rovnání oblečení. „Na to se tě neptám,“ odvětil Carlos David vztekle a zavřel skříň, aby přestala. „Co se ti děje?“ zeptala se Fernanda nechápavě. „Co se mi děje? Ty se mě ptáš, co se mi děje?“ křičel na ni Carlos David, „děje se mi to, že se mi už několik dní vyhýbáš a moc dobře víš, že si musíme promluvit o vážné věci,“ zdůraznil. „Já myslím, že jsme si toho řekli už víc než dost,“ odvětila Fernanda, chtěla odejít, ale Carlos David ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. „Ne, to jenom ty jsi zatím mluvila,“ řekl a pevně ji držel v náručí, „ale mně si ještě nedala příležitost. Nedala jsi mi příležitost říct ti, co cítím,“ dodal vážně. „A co cítíš?“ zeptala se ho a srdce ji bušilo. Carlos David nic neříkal, hleděl jí hluboko do očí a políbil ji.

Christina šla po ulici a hlavou se jí honily vzpomínky na ty nejkrásnější chvíle s Reinaldem. „Vzpomínáš si, kdy jsme spolu tancovali naposledy?“ zeptal se Reinaldo po chvíli. „Samozřejmě, že ano,“ odpověděla Christina s úsmevem, „na svatbě Alejandry a Maxima.“ Reinaldo se usmál a políbil ji. „A to jsem tenkrát ještě nevěděl, s kým to vlastně tančím,“ řekl s úsmevem. „A s kým jsi tančil?“ zeptala se Christina a šibalsky se usmála. „S ženou, která mi změnila život,“ odpověděl a políbil ji, „s ženou, která mi ukázala, co je to pravá láska,“ řekl něžně a znovu ji políbil. „Miluji tě,“ vyznala mu lásku Christina. „Já tě taky miluji,“ vyznal jí lásku Reinaldo a políbili se. „Proč na tebe nemůžu přestat myslet? Ať se snažím sebevíc, nejde to,“ pomyslela si a zesmutněla. V tom vedle ní zastavilo auto. „Chris,“ zavolal na ni někdo. Christina se probrala ze svých myšlenek, otočila se a spatřila Reinalda. Reinaldo zamknul auto a šel k ní. „Christino, právě jsem na tebe myslel,“ řekl něžně, „vlastně na tebe myslím pořád,“ dodal a přibližoval se k ní čím dál víc. Christina stála jako opařená, nevnímala nic jiného než tlukot svého srdce a Reinaldův hlas. Reinaldo ji chtěl políbit, ale Christina se na poslední chvíli vzpamatovala a odtáhla se. „Ne, Reinaldo, to nemůžeme,“ řekla a chtěla odejít, ale Reinaldo ji zadržel. „Christino, prosím tě, počkej. Chci být aspoň chvíli s tebou,“ prosil ji zoufalým pohledem. „Ne, to nejde,“ odvětila Christina smutně. „Chris, prosím, můžu tě pozvat alespoň na kafe. Přísahám ti, že se o nic nepokusím, že tě nebude do ničeho nutit, jen chci být chvíli v tvé blízkosti, prosím,“ přemlouval ji Reinaldo. „Tak dobře,“ přikývla Christina a odešli do nejbližší kavárny.

„Tak teď už znáš moji odpověď,“ řekl Carlos David, potom co přerušil polibek s Fernandou. Fernanda se od něj odtáhla. „Ne, neznám. Ještě pořád jsi mi nic neřekl,“ odvětila vážně. „Ten polibek ti nedokázal, co k tobě cítím?“ zeptal se jí. Fernanda zavrtěla hlavou. „Jen mi dokázal to, že ti chybí naše občasné laškování, ale víc nic,“ řekla vážně a odcházela. „Miluju tě,“ zakřičel na ni Carlos David na poslední chvíli. Fernanda se otočila a pousmála se. „Řekni mi to, až to budeš myslet vážně,“ upozornila ho, „znám tě líp, než se znáš ty sám. Vím, co bereš vážně a co jen jako hru,“ zdůraznila a odešla.

Reinaldo a Christina seděli v kavárně. „Cítíš se už lépe, potom co se tobě a Yelitze stalo?“ zeptala se Christina soucitně. „Bylo to moc těžké smířit se s tím, že jsme přišli o dítě, ale snažíme se to pomalu překonat,“ vysvětlil Reinaldo, „ale nechci se o tom bavit. A jak se máš ty? Je u tebe něco nového?“ zeptal se. Christině okamžitě zatrnulo a na něco si vzpomněla. „Slečno Alvarezová, nemusíte mít strach, všechno je v pořádku,“ řekl doktor, když vešel do ordinace. Christina se usmála. „Děkuji, doktore, ani nevíte jak se mi ulevilo,“ řekla. Doktor si sedl do křesla a usmál se. „I když jedna věc by tu přece byla,“ odvětil. Christina se zarazila. „Co máte na mysli?“ zeptala se. „Jste těhotná, gratuluju vám,“ oznámil ji s úsmevem. „Chris, posloucháš mě?“ zeptal se jí Reinaldo, když chvíli nevnímala. „Co?“ zeptala se Christina nechápavě. „Jsi zamyšlená. Co se ti honí hlavou?“ vyzvídal Reinaldo a naklonil se k ní. Christina se mu dívala do očí a i když se zařekla, že mu o tom nikdy neřekne, ani nevěděla proč, ale právě v tuto chvíli měla obrovskou chuť, říct mu pravdu. „Reinaldo, já…já jsem,“ koktala. „Co jsi?“ ptal se Reinaldo s úsmevem. „Já jsem…“ „Reinaldo, co tady děláš s touhle poběhlicí?“ ozval se něčí hlas. Reinaldo a Christina se ohlédli a spatřili Yelitzu, která se na ně nenávistně dívala.