Bylo ráno. Javier spal na pláži. Když se probudil, Alejandru nikde neviděl. Posadil se, rozhlédl a až poté ji uviděl, jak stojí u útesu a dívá se na moře. Navléknul si kalhoty a šel za ní. Když k ní přišel, objal ji zezadu kolem pasu a políbil ji na rameno. Alejandra se usmála a položila si své ruce na jeho. “Nad čím přemýšlíš?” zeptal se jí Javier. “Nad tím, jaký by byl můj život, kdybych tě nepotkala,” odpověděla Alejandra. “A jaký by byl?” zeptal se jí Javier. Alejandra se k němu otočila a objala ho kolem ramen. “Prázdný! Tak prázdný jako bylo moje srdce, než si ho zaplnil svou láskou,” usmála se na něj. “Jsi to nejkrásnější, co mě kdy v životě potkalo,” usmál se na ni Javier a pohladil ji po tváři. “Miluju tě,” řekli oba současně, něžně se políbili a poté se spolu znovu milovali.

O dvě hodiny později přišli Alejandra a Javier k němu domů. Javier se chtěl omluvit Anabele, ta ale doma nebyla. Dorazila až po pár minutách a když Javiera uviděla, a ještě k tomu s Alejandrou, úplně ztuhla. “Javiere?” zvolala překvapeně, “ty jsi neodjel?” Javier se na ni usmál a objal Alejandru kolem pasu. “Včera jsem zavčas prozřel,” řekl a dlouze se zadíval na Alejandru. “Uvědomil jsem si, kdo a co je pro mě v životě nejdůležitější,” dodal s úsměvem. “A ty, Anabelo,” podíval se na ni, “jsi mi dala pořádnou lekci,” dodal a šel k ní. “I když jsem tě neposlouchal, vím, že jsi měla vždycky ve všem pravdu,” usmál se na ni. “A za to ti hrozně moc děkuju! Že si na mě byla tvrdá, protože jsem si to zasloužil a i potřeboval! Odpustíš svýmu velkýmu bráchovi, že tě tak zklamal?” zeptal se jí smutně. “Když mi můj velký brácha slíbí, že už mě nikdy nezklame, tak mu odpustím,” pousmála se na něj Anabela. “To ti slibuju,” řekl Javier vážně. “Slibuju ti, že už nikdy všechny důležité ženy v mém životě nezklamu!” dodal. Anabela se začala usmívat a vrhla se mu do náruče. Javier ji silně objal. Alejandra se na ně se šťastným úsměvem dívala.

O měsíc později

Dnes se konala taneční soutěž, které se účastnili Sandy s Maximem a Isabela s Gustavem. Javier stál ve svém pokoji před zrcadlem a snažil si uvázat kravatu. Ale marně. “Alejandro, prosím tě, pojď mi pomoct,” zavolal na ni. “Tuhle věc jsem v životě nedržel v ruce,” řekl si pro sebe. Alejandra vešla do pokoje. Javier jí nejdřív uviděl skrz zrcadlo a poté se k ní otočil. “Miláčku, ty jsi nádherná,” vydechl úžasem. Alejandra měla na sobě středně dlouhé světlé modré šaty a ve vlasech se jí třpytily malé sponky. Alejandra k němu přistoupila a políbila ho. “Ty jsi taky veliký fešák,” usmála se na něj a začala mu kravatu uvazovat. “Spíš si připadám jak umělej panák. Nesnáším obleky,” stěžoval si Javier. “Jeden večer to vydržíš,” smála se Alejandra. “Tak a hotovo,” řekla a oblek mu urovnala. Odcházela, ale ve dveřích se ještě zastavila. “Tak ty nesnášíš obleky? A co až se budeme brát? To si na naši svatbu oblečeš džíny a tričko?” řekla provokativně. “A kdo řekl, že si tě chci vzít?” dobíral si ji Javier. Alejandra se zatvářila uraženě. Javier k ní přistoupil, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. “Miláčku, naše svatba to bude přece úplně něco jiného,” usmál se na ni Javier. “Na naší svatbě to v obleku vydržím a jak rád,” dodal a políbil ji. “Ještě, že tak,” smála se Alejandra a políbila ho. “Tak já si ještě odskočím, než přijdou Matías a Morena,” dodala a odešla.

Taneční soutěž měla již každou chvíli začít. V publiku seděli skoro všichni, kromě Reinalda, který se doma staral o Alejandra, Santiago měl službu v nemocnici a Alejandra, Javier, Matías a Morena bohužel nemohli dorazit na začátek. V zákulisí se mezitím taneční páry seřazovaly. Na pódium vešel moderátor večera. “Dobrý večer, dámy a pánové, vítám vás na každoroční taneční soutěži, která prvním třem vítězným párům dopomůže otevřít cestu k jejich profesionální kariéře. A čím vyšší místo, tím samozřejmě větší šance prosadit se. Přivítejte, prosím, naše soutěžní páry!” Otočil se za sebe a do sálu začal vcházet jeden pár za druhým. Publikum po celou dobu tleskalo. Každý pár se postavil na předem určené místo. Moderátor postupně představil taneční páry a večer se zahájil společným tancem všech párů.

Alejandra si kontrolovala jestli má v kabelce všechny doklady, když někdo zaklepal na dveře. Alejandra šla otevřít a za dveřmi stáli Matías a Morena. “Ahoj, už na vás čekáme,” zvolala Alejandra s úsměvem a přivítali se polibkem na tvář. “Pojďte dál,” pozvala je a Matías s Morenou vešli. “Tak jaké bylo nahrávání tvého prvního songu?” zeptala se Alejandra Matíase. “Šlo to skvěle,” odvětil Matías s úsměvem. “Ta atmosféra, ty lidi, to jsem si vždycky přál,” dodal. “Tak to jsem ráda,” usmála se na něj Alejandra. “A navíc moje manažerka dohlížela, aby všechno klapalo, tak jak má,” dodal Matías a políbil Morenu na tvář. “A hlavně dohlížela na tebe, že?” smála se Alejandra. “No, samozřejmě,” smála se Morena, “protože některý ty asistentky tam. To bych nemohla riskovat!” “Ale, miláčku, snad by jsi nežárlila,” usmál se na ni Matías a políbil ji. “Trošičku,” usmívala se Morena. Alejandra se rozesmála a zavolala na Javiera: “Javiere, pojď už! Ať stihneme alespoň druhou půlku!” Javier vyšel z pokoje a držel se za hlavu. “Alejandro, strašně mě bolí hlava!” zaúpěl bolestí. Alejandra k němu přistoupila. “Miláčku,” zvolala vyděšeně, když viděla, že se jeho stav zhoršuje. “Strašně to bolí! Strašně to bolí!” opakoval Javier stále dokola a po chvíli omdlel. Alejandra, Matías a Morena si k němu klekli. “Lásko moje, proboha, co je ti?” křičela Alejandra zoufale, držela ho za hlavu a hladila ho. “Prosím tě, otevři oči, Javiere! Miláčku, podívej se na mě!” prosila ho, ale marně. Javier vůbec nereagoval.

Pro Javiera si přijela sanitka a po pár minutách dorazili do nemocnice. Právě ho vezli na nosítkách a Alejandra ho držela za ruku. Matías a Morena běželi za nimi. Javiera dovezli na sál a když chtěla Alejandra vejít dovnitř, postavil se jí do cesty Santiago. “Alejandro, nemůžu tě tam pustit,” řekl vážně. “Prosím tě, Santiago, já musím být s ním,” vzlykala Alejandra. “Já se o něj postarám, prosím tě, pusť mě tam,” žádala ho zoufale. “Alejandro, moc dobře víš, že to nemůžu udělat,” odvětil Santiago a odešel. Matías chytil Alejandru kolem ramen. “Alejandro, uklidni se, to bude určitě v pořádku,” snažil se ji uklidnit. Alejandra zakroutila hlavou, objala ho a v jeho náruči se rozplakala ještě víc.

O hodinu později skončila taneční soutěž a moderátor se právě chystal oznámit výsledky. Všechny páry i celé publikum byli napnutí. Hectorovi začal v kapse vibrovat mobil. Na displeji se mu objevila Alejandra. Protože všem bylo divné, proč Alejandra a ostatní nedorazili, odešel ze sálu, aby zjistil, co mu Alejandra chce. “Na třetím místě skončil pár č. 5, tedy Gustavo a Isabela Medinovi!” Gustavo a Isabela se šťastně objali a políbili a všichni jim zatleskali. “Na druhém místě skončil pár č. 8, tedy Juan Batista a Renata Fuentes!” Vítězný pár se objal a publikum nepřestávalo tleskat. “A teď to nejdůležitější místo! Na prvním místě skončil pár č. 4, tedy Maximo Acosta a Sandra Alvarez!” Sandy vytryskly z očí slzy štěstí, Maximo ji vyzdvihl do vzduchu a zatočil se s ní. Publikum bylo s výsledky spokojeno a dali to najevo svým potleskem ve stoje. Na pódiu zůstaly už jen tři vítězné páry a zatímco se jim předávaly ceny, do sálu se vrátil Hector. “Hectore, Isabela s Gustavem skončili třetí a Sandy s Maximem vyhráli!” oznámila mu radostně Mariana. Hector se však tvářil velmi vážně. “Co se stalo?” zeptala se ho Mariana vyděšeně. “Javiera právě odvezli do nemocnice,” odpověděl Hector. “Co se stalo?” ozvala se Sara, která stála vedle Mariany. “Musíme jet hned do nemocnice. Nevím, co přesně se stalo,” řekl Hector. “Řekni to ostatním, jdu zatím pro auto,” dodal a odešel.

Matías a Morena seděly v čekárně a Alejandra před nimi chodila sem a tam. Raději se jí už nesnažili utěšovat, protože v téhle situace žádná slova nic neznamenala. Ze sálu vešel Santiago a hned ho všichni obklopili. “Santiago, co je mu?” zeptala se ho Alejandra a strašně se bála odpovědi. Santiago měl velmi vážný výraz a než odpověděl, zhluboka se nadechl. “Javier má v hlavě krevní sraženinu,” řekl vážně. “To ne!” zvolala Alejandra zoufale, protože jako lékařka hned věděla, co bude následovat. “Santiago, vysvětli nám to,” požádal ho Matías. “Ta krevní sraženina se vytvořila následkem té autonehody, co Javier měl,” začal Santiago vysvětlovat. “Po autonehodě byla všechna vyšetření v pořádku. Ale postupně se ta sraženina začala tvořit. Nemohli jsme to zjistit předem, protože Javier neměl žádné příznaky. Tenhle typ sraženiny se projeví, až když je pozdě…” “Počkej, Santiago, to chceš říct, že…” ani to Matías nedokázal vyslovit. “Javier musí okamžitě na operaci, ale ta operace je velmi riziková. Nemusí to zvládnout!” dodal Santiago a velmi těžce se mu to říkalo. Zatímco Santiago všechno Matíasovi a Moreně vysvětloval, Alejandra stála opodál, po tvářích jí stékala jedna slza za druhou a přitom si vzpomněla na tu autonehodu. Doběhla k místu nehody a ve zdravotnících, kteří se o raněné starali, poznala svoje kolegy. Jeden z nich si jí všimnul okamžitě a zeptal se: “Doktorko Díazová, co tady děláte? Vždyť se máte vdávat. Nebojte my se o raněné postaráme,“ uklidnil ji. Už se chtěla otočit a odejít, pak si ale všimla jednoho ze zraněných, jak leží celý od krve na nosítkách, „Javier,“ řekla zděšeně. V tu chvíli začala všechny popohánět, „tak rychle dělejte. Tento muž musí okamžitě do nemocnice,“ křičela. Její kolegové dali Javiera do sanitky a Alejandra byla připravená nastoupit také. “Santiago, já ho budu operovat,” řekla mu Alejandra zoufale, když se vrátila do reality. “Alejandro, zbláznila si se?” zakroutil Santiago hlavou. “Podívej v jakém jsi stavu! Celá se klepeš!” “Ale já tady nemůžu jen tak stát a čekat,” zakřičela Alejandra. “Já se musím o něj postarat! Já…já…já…,” zamotala se jí hlava a omdlela. Matías jí ještě stačil zachytit.

Po pár minutách dorazili všichni do nemocnice a sesypali se na Matíase, který seděl před sálem. “Co se Javierovi stalo? Co mu je?” ptali se ho jeden přes druhého. “Je na tom moc špatně!” řekl Matías chvějícím se hlasem. “Musí jít na operaci, ale ta nezaručí, že to přežije,” dodal a už v sobě neudržel pláč. Anabela se Sarou začaly brečet a i ostatní k tomu neměli daleko. “Kde je Alejandra?” zeptala se Christina. “Bylo toho na ní moc. Před chvíli to neunesla a omdlela. Morena je s ní na ošetřovně,” vysvětlil Matías. “Jdeme za ní,” řekla Sandy, chytla Christinu za ruku a odešly. Matías vzal brečící Saru do náruče a všichni se vzájemně drželi, aby si tak dodali aspoň trochu síly.

Christina a Sandy vešly na ošetřovnu a řekly Moreně, že s Alejandrou, která byla ještě v bezvědomí, zůstanou. Morena přikývla a odešla. Christina a Sandy se každá z jedné strany postavily vedle Alejandry. Alejandra se začala pomalu probírat. Rozhlédla se po místnosti a hned si všechno vybavila. “Musím jít za Javierem,” řekla a chtěla odejít. “Alejandro, počkej,” zadržela ji Christina, “omdlela si. Musíš si na chvíli odpočinout.” “Já si nemůžu odpočinout,” zakřičela na ni Alejandra. “Javier mě potřebuje. Musím být u něj!” nenechala si to Alejandra vymluvit a odcházela. Když už byla u dveří, vešel dovnitř její kolega, který ji ošetřoval. “Paní kolegyně, počkejte, nesu vám výsledky testů,” řekl. “Testy? Vy jste mi nemusel dělat testy, pane kolego!” řekla mu Alejandra podrážděně. “Já znám svoji diagnózu. Láska mého života právě umírá, takže mi promiňte, že jsem se z toho sesypala!” dodala chvějícím se hlasem. “Paní kolegyně, já vím, co teď právě prožíváte,” řekl doktor, “ale to vaše omdlení nesouvisí jen se stresem, který teď máte, ale je tu ještě jedna věc.” “A jaká?” zeptala se Alejandra rychle, aby už mohla odejít. “Jste těhotná!” oznámil ji doktor. Alejandra na něj nevěřícně hleděla.