“Já nemůžu být těhotná!” řekla Alejandra zoufale, když lékař opustil ošetřovnu. “Ne teď!” dodala a rozplakala se. Christina a Sandy ji objaly. “Alejandro, ty čekáš dítě. To je přece skvělá zpráva,” usmála se na ni Sandy. “Byla by. Ale za jiných okolností,” odvětila Alejandra smutně. “Když jsme byli ještě tenkrát s Javierem spolu, tak jsme se o dítě několikrát pokoušeli, ale nikdy to nevyšlo,” vzpomínala. “A teď, když ho možná navždy ztratím, tak…” už to ani nedořekla a znovu se rozplakala. Christina a Sandy ji objaly ještě pevněji. “Musím jít za ním,” řekla Alejandra a odcházela. “Řekneš mu to?” zeptala se jí Christina. Alejandra chvíli přemýšlela, ale neodpověděla a odešla.

Javier ležel na jednotce intenzivní péče. Byl napojený na několik přístrojů, které zaznamenávaly jeho stav. Do pokoje vešla Alejandra. Javier otevřel oči a usmál se na ni. Alejandra se snažila být silná, ale právě ten Javierův úsměv ji zlomil. Padla mu do náruče a rozplakala se. “Neplakej, lásko moje,” utěšoval ji Javier a přitom ji hladil po vlasech. “To ale nejde,” vzlykala Alejandra. “Ale půjde to. Ty musíš být jen a jen šťastná. Ty si to zasloužíš,” utěšoval ji Javier. Javier mluvil velmi klidně, usmíval se přitom, jakoby byl smířený s tím, že bude muset dát Alejandře navždy sbohem. Alejandra se mu podívala do očí. “Proč mám pocit, že se se mnou loučíš?” řekla a po tvářích jí stékala jedna slza za druhou. “Alejandro,” usmál se na ni Javier a setřel jí slzy z tváře, “oba víme, jak na tom jsem. Chci se s tebou rozloučit, když mám ještě šanci!” “Ne, Javiere, to ne!” rezolutně Alejandra odmítala jeho slova. “Já se s tebou loučit nehodlám,” zdůraznila mu. “Alejandro,” vzdychl Javier a pohladil ji po tváři. “Já se s tebou loučit nebudu,” zopakovala mu Alejandra a hlas se jí přitom chvěl. “Protože ty nikam neodcházíš, rozumíš mi!” zdůraznila. “Miláčku, musíme se s tím smířit,” usmál se na ni Javier a z očí mu vytryskly slzy. “Ale já se s tím smiřovat nebudu, protože ty nikam nejdeš!” plakala Alejandra. “Budeš tady se mnou!” dodala a bolestí se jí hlas už skoro ztrácel. Javier ji pohladil po vlasech. “A navíc ty tady musíš zůstat, protože už tě nepotřebuju jen já,…” na chvíli se Alejandra odmlčela, “…ale i tvoje dítě!” “Ty jsi těhotná?” zvolal Javier šťastně i smutně zároveň. “Ano jsem,” řekla Alejandra a přes stékající slzy se pokusila o úsměv. “A ty mi teď něco musíš slíbit, lásko moje!” vzlykala. “Slib mi, že naše dítě pozná svého otce! Slib mi, že budeme všichni tři spolu! Slib mi to!” žádala ho se zoufalým výrazem. Javier se na ni usmíval a přitom si uvědomil, že dnešek je pro něj buď tím nejšťastnějším nebo tím nejsmutnějším dnem v životě. “Slibuju ti to!” řekl po chvíli chvějícím se hlasem. Alejandra se na něj usmála. “Miluju tě,” řekla něžně a pohladila ho po tváři. “Miluju tě,” řekl Javier něžně a poté se začali pomalu a něžně líbat a přitom jim nepřestávaly téct slzy z očí. Ani jeden z nich nechtěl tento polibek ukončit. Oba se báli toho, že je to možná jejich poslední polibek v životě.

Rozednívalo se. Javiera operovali už skoro deset hodin. V nemocnici zůstali skoro všichni, kromě Christiny, která se musela vrátit domů k Alejandrovi. Většina z nich ale stejně únavou usnula. Alejandra se udržovala vzhůru vzpomínkami na Javiera. Zakazovala si myslet na to, že jejich poslední polibek byl opravdu tím posledním a že už nikdy svou životní lásku nepolíbí, ale moc se jí to nedařilo. Zvlášť když si vzpomněla na jejich první polibek, který se také odehrál v nemocnici. “Děkuju za všechno, co si pro mě udělala, Alejandro,“ řekl Javier a podal jí ruku na rozloučenou. „Nemáš zač. Ráda jsem ti pomohla,“ řekla Alejandra a také mu podala ruku. Jakmile se jejich ruce dotkly, oběma začaly tlouct srdce a dlouze a hluboce se dívaly tomu druhému do očí. „Javiere, já…,“ řekla Alejandra. „Co?“ zeptal se Javier. Alejandra chtěla tu větu dokončit, ale její srdce jí řeklo něco jiného. Ještě pevněji mu sevřela ruku, přiblížila se k němu a políbila ho. Javiera to nejdřív zaskočilo, ale vzápětí její polibek opětoval. Ze vzpomínek ji vyrušil Santiago, který právě vyšel ze sálu. Alejandra k němu hned přiběhla a vyděšeně se na něj dívala. Santiago si sundal roušku a tvářil se velmi vážně.

O rok později

“Květiny jsou zajištěné?” zeptala se Christina Reinalda. “Ano,” přikývl Reinaldo, kterému na klíně seděl už čtrnáctiměsíční Alejandro. “A jídlo?” zeptala se Christina Maxima. “Jídlo také,” odvětil Maximo a usmál se na Sandy. Sandy mu úsměv opětovala a poté se usmála na své pětiměsíční bříško. Všichni seděli v zahradě domu Díazových a dokončovali poslední detaily jejich společné svatby, která se měla konat už za týden. V tom k nim přišla Alejandra, která před sebou tlačila kočárek, ve kterém spala její čtyřměsíční dcera Ana Laura. Posadila se na židli vedle Sandy a na všechny se usmála. “Už je všechno připravené?” zeptala se. “Ano, konečně,” zvolal Reinaldo a usmál se na Christinu, “ani nevím, jestli to ten týden ještě vydržím,” dodal a políbil ji. Sandy a Maximo se také políbili. Alejandra se na ně dívala a zesmutněla. Hrozně se jí stýskalo po Javierovi. V tom jí někdo zakryl oči. Alejandra se usmála, protože ihned poznala, čí ruce se jí dotýkají. Vstala a skočila Javierovi kolem krku. “Miláčku, ty už jsi tady!” zvolala šťastně a políbila ho. “Měl jsi přijet až pozítří,” divila se. “Už jsem to bez svých dvou princezen nemohl vydržet,” usmál se na ni Javier a políbil ji. Poté se podíval do kočárku na svou dceru. “Ta za ten měsíc snad ještě zkrásněla,” usmál se. “Co se divím, když zdědila krásu po mamince,” dodal s úsměvem a políbil Alejandru na čelo. “Vítám tě doma, švagře,” usmál se na něj Reinaldo a objali se. Poté se Javier přivítal i s Christinou, Sandy a Maximem a posadil se k nim. “Jaký byl kurz?” zeptal se ho Maximo. Javier se půl roku zotavoval z operace a poté mu Hector nabídl práci v marketingovém oddělení své firmy. Javier už marketing studoval na střední škole, ale po smrti svých rodičů, musel školy nechat, aby se postaral o Anabelu a Saru. Právě dnes se vrátil z Valencie, kde navštěvoval kurz, který musel absolvovat, aby mohl být plnohodnotným zaměstnancem. “Musím říct, že jsem si toho docela dost pamatoval,” smál se Javier. “A svatby už jsou připravené?” zeptal se. “Právě před chvíli jsme všechno dokončily,” odpověděla Christina. Všechny tři páry se na sebe usmáli a políbili se.

“Santiago, miláčku, přines mi, prosím tě, trochu vody,” volala Mercedes. “A já bych chtěla poprosit o džus,” přidala se k ní Adriana. Mercedes a Adriana seděly na gauči v obývacím pokoji a dívaly se na pohádku. Santiago vyšel z kuchyně. “Tak tady jeden džusík pro Adrianu,” usmál se na ni a podal jí skleničku, “a tady jedna voda pro Mercedes a pro Elianu,” usmál se na Mercedes a podal jí druhou skleničku. Mercedes se na něj usmála a pohladila si své velké bříško. Zbývaly jí pouhé tři týdny do porodu dcery Eliany. Santiago se posadil vedle ní a políbil ji. “Miláčku, donesl by si mi, prosím, ještě pomeranč?” požádala ho Mercedes. “Já bych chtěla taky,” přidala se Adriana. Santiago vzdychl a vstal. “A za tři týdny vás tu budu obskakovat tři. To jsem teda dopadl,” smál se. “Nestěžuj si,” smála se Mercedes a hodila po něm polštář. Santiago se posadil zpátky na gauč a políbil Mercedes na tvář. “Já ale rád obskakuju tři nejdůležitější ženy mého života,” usmál se na ni a políbil ji. “Miluju tě,” usmála se na něj Mercedes. “A já miluju tebe,” políbil Mercedes, “a tebe,” políbil Mercedes bříško, “a tebe,” políbil Adrianu a poté všechny šťastně objal.

“Ano, píšu si,” říkala Morena do telefonu a přitom si všechno zapisovala do diáře, “zítra v deset hodin dopoledne rozhovor. Budeme se těšit, nashle,” rozloučila se a zavěsila. Morena si uklidila diář do kabelky a šla za Matíasem do ložnice jejich nového domu. Matías se chystal k odchodu. “Matíasi, zítra budeš mít rozhovor pro jeden časopis,” řekla mu Morena. “Dobře, miláčku,” přikývl Matías a políbil ji, “ty jsi ta nejlepší manažerka, ale ještě lepší manželka,” usmál se na ni. “Taky bych řekla,” smála se Morena. “Tak já běžím,” řekl Matías a šel ke dveřím, “dneska nahráváme první písničku k mému druhému albu,” dodal a chtěl odejít. “Matíasi, počkej, musím ti něco říct,” zadržela ho Morena. “Copak?” usmál se na ni Matías. “Já jsem ti to chtěla říct sice až večer, ale už bych to nevydržela,” smála se Morena. “A co to je?” usmál se na ni Matías. “Jsem těhotná!” vyhrkla Morena ze sebe a usmívala se. Matías se na ni chvíli díval a poté ji vzal do náruče a zatočil se s ní. “Ty jsi těhotná? Ze mě bude táta?” usmíval se. “Ano, bude,” usmála se na něj Morena a pohladila ho po tváři. “Tak moc tě miluju,” usmál se na ni Matías. “A já tebe,” usmála se na něj Morena a políbili se.

O týden později

Dnes se konala ta dlouho očekávaná trojitá svatba Alejandry a Javiera, Christiny a Reinalda a Sandy a Maxima. Alejandra, Christina a Sandy si už jako malé holky přály vdávat se ve stejný den a nakonec se jim jejich přání splnilo. Na pláži, kde se svatby konaly, bylo všechno sladěno do bílé barvy a na místě byly už i všichni svatebčané. Na svatby byli pozvaní pouze jejich rodiny a nejbližší přátelé. Po levé straně v první řadě bylo volné místo pro Hectora, vedle seděla Mariana a v náručí držela Anu Lauru a vedle Mariany seděla Sara. V druhé řadě seděli Anabela s Miguelem a vedle nich Isabela s Gustavem a ve třetí řadě seděli Carlos David s Fernandou, která v náručí držela jejich pětiměsíčního syna Marca. Po pravé straně v první řadě seděla Julieta, které seděl na klíně Alejandro a vedle Juliety seděli Paola s Robertem. Ve druhé řadě bylo volné místo pro Matíase, vedle seděla Morena a vedle ní byli Mercedes se Santiagem a Adrianou a ve třetí řadě seděla Virginia, která se po návratu ze Chicaga dala dohromady s Guillermem. Javier, Reinaldo a Maximo už nervózně čekali na své nevěsty. V tom začala hrát hudba. Všichni svatebčané se postavili a otočili se k útesu, odkud vycházely nevěsty. Nejprve vyšel Matías, který vedl Christinu a Sandy. Oběma nevěstám to moc slušelo. Pár vteřin po nich vyšel Hector, který s pyšným výrazem vedl Alejandru. Alejandra byla neuvěřitelně krásná, až se Javierovi tajil dech. Matías a Hector předali nevěsty jejich ženichům a posadili se vedle svých manželek. Kněz chvíli mluvil, až se dostal k té nejdůležitější části. “Javiere Lopezi, Reinaldo Díazi a Maximo Acosto, berete si zde přítomné Alejandru Díazovou, Christinu Alvarezovou a Sandru Alvarezovou za své právoplatné manželky, budete je ctít a milovat, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě dokud vás smrt nerozdělí?” Javier, Reinaldo a Maximo se podívali na své krásné nevěsty, usmáli se na ně a všichni tři současně řekli: “Ano!” Kněz přikývl a obrátil se k nevěstám. “Alejandro Díazová, Christino Alvarezová a Sandro Alvarezová, berete si zde přítomné Javiera Lopeze, Reinalda Díaze a Maxima Acostu za své právoplatné manžely, budete je ctít a milovat, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě dokud vás smrt nerozdělí?” Alejandra, Christina a Sandy se usmály na své ženichy a opět všechny tři současně řekly: “Ano!” “A nyní vás prohlašuji za muže a ženy! Můžete políbit nevěsty,” řekl kněz s úsměvem. Svatební páry se na sebe usmáli, vyznali si lásku a políbili se. Svatebčané povstali a začali jim tleskat. Poté si všichni začali gratulovat a po dlouhé gratulaci začala velká hostina, na které se všichni dobře bavili.

O měsíc později

“Tak princezny moje, usmějte se na mě,” řekl Javier a přitom držel v rukou foťák. Alejandra držela Anu Lauru v náručí, přitiskla si svou tvář k její a usmála se do objektivu. Ještě předtím než Javier zmáčknul spoušť i Ana Laura se rozesmála. “To bude nádherná fotka,” usmál se Javier a vyfotil je. Poté si šel sednout k nim na deku. Všichni tři si udělali piknik na pláži. Na té pláži, která byla svědkem těch nejdůležitějších událostí v jejich životě. Javier si vzal Anu Lauru do náruče a políbil Alejandru. “Tak moc vás obě miluju,” řekl a na obě se usmál. “A my milujeme tebe,” usmála se na něj Alejandra a políbila ho. “Když si pomyslím, že by si tu s námi teď nebyl. Že by si nepoznal svou dceru,” zesmutněla Alejandra. “Nemysli na to, lásko moje,” usmál se na ni Javier a pohladil ji po tváři. “Důležité je, že jsme všechno překonali a že jsme všichni tři spolu. A už nikdy nás nic a nikdo nerozdělí!” zdůraznil a usmál se. Alejandra mu úsměv opětovala. “Miluju tě, princezno moje,” vyznal jí lásku Javier. “Miluju tě, můj princi,” vyznala mu lásku Alejandra. Jejich rty se k sobě začaly přibližovat, až nakonec splynuly v jeden dlouhý něžný polibek, který zpečetil jejich velkou a opravdovou lásku.

FIN