„Ne, Javiere, nemluv, prosím tě. Musíš se šetřit,“ prosila ho Alejandra. „Kde to jsem?“ zeptal se Javier a rozhlížel se kolem sebe. „Jsi v nemocni,“ odpověděla Alejandra, „měl jsi autonehodu.“ V tu chvíli vešel dovnitř Santiago s Christinou, aby Javiera zkontrolovali, „Alejandro,“ řekli oba současně a divili se, co tam dělá. „Santiago, on se už probral,“ řekla Alejandra a oči jí zářily štěstím. Santiago k němu přišel, posvítil mu do očí, zkontroloval všechny přístroje a pak se zeptal:“Víte jak se jmenujete?“ Javier pomalu odpověděl:“Javier Lopez.“ Santiago se otočil na Alejandru, „výborně. Tak paměť bude nejspíš v pořádku. Toho jsem se nejvíc bál po tom poranění hlavy,“ řekl a popošel ke Christině, „Christino, teď ho budeš chodit kontrolovat každou půlhodinu, ano?“ „Jistě, pane doktore,“ odpověděla Christina. „To je dobrý, Chris, nemusíš. Já tu zůstanu,“ řekla Alejandra. „Cože?“ zeptali se překvapivě Christina a Santiago. „Santiago, já ti děkuju, že si se o něho těch 14 dní postaral, ale je to můj pacient a já už si ho vezmu na starost,“ řekla s radostí Alejandra. „Dobře, jak chceš,“ řekl překvapeně Santiago, „Christino, jdeme za dalšími pacienty,“ řekl a odešel. Christina se na Alejandru chvíli udiveně dívala a pak odešla také. Alejandra se otočila na Javiera, který z ní nemohl spustit oči a zeptal se jí:“Kdo jsi?“

Yelitza už dorazila a natáčela reklamu. Reinaldo na natáčení dohlížel. Stál před obrazovkou a pozoroval jak to bude vypadat. Pak mu někdo zaklepal na rameno. Reinaldo se otočil a uviděl Maxima, „švagříčku, co ty tady?“ zeptal se a objali se. „Alejandra se chtěla už vrátit,“ odpověděl Maximo, „stýskalo se jí,“ dodal. „No jo, to je celá naše Alejandra,“ zasmál se Reinaldo, „a proč si ji teď nevzal s sebou?“ zeptal se. „Ona se šla podívat do nemocnice za Christinou a Santiagem. Ale je mi taky jasný, že se šla určitě podívat i za svými pacienty. Má ráda všechno pod kontrolou,“ odpověděl Maximo a objal svoji sestru, která k nim právě přišla, „bratře, vítám tě zpátky,“ řekla a pověsila se Reinaldovi kolem krku, „miláčku, mám dotočeno. Pojedeme domů a uděláme si ještě jedno soukromé natáčení,“ řekla chtivě a políbila ho. Maximo se ze slušnosti díval jinam. Reinaldo Yelitzu pomalinku odstrčil, „počkej, lásko, měj trochu trpělivosti. Mluvím tady s tvým bratrem,“ upozornil ji. Yelitza se podívala na Maxima, „ale on to chápe, viď? Po líbánkách ví, jak se cítíme a že tě chci stejně jako on chce tvoji sestru,“ řekla a znovu ho políbila, „takže jdeme,“ řekla, chytla ho za ruku a táhla pryč.

„Takže to jsi byla ty. Ty si mi přinesla tu peněženku. Škoda, že jsem tenkrát nebyl doma. Poznal bych tě o pár dní dřív, Alejandro,“ řekl Javier a pevně stiskl Alejandře ruku, „a taky za lepších okolností,“ dodal. Alejandra se na něho usmála, oba se dívali tomu druhému zhluboka do očí a ani jeden nevěděl, co se mezi nimi v tu chvíli právě odehrává. V tom do pokoje vešly Anabela, Sara a Mariana, které jako každý den chodily Javiera navštěvovat. Tentokrát ale vytřeštily oči, když uviděla Javiera vzhůru. „Javiere, ty už si se probral,“ zvolala šťastně Anabela a šla ho obejmout. Potom ho objaly i Sara s Marianou a Alejandra se postavila ke dveřím, aby nepřekážela. Sara si sedla k Javierovi na postel, „Javiere, já mám takovou radost, že už jsi zase v pořádku. Moc si nám chyběl,“ řekla a znovu ho objala, „tak to už můžeš jít s námi domů,“ řekla šťastně Sara. „Ještě ne, zlatíčko,“ řekl Javier a pohladil ji po vlasech, „ještě pár dní tu budu muset zůstat, ale potom bude všechno zase jako dřív,“ uklidňoval ji. Anabela s Marianou se šťastně usmívaly a Anabela se pak otočila na Alejandru, „Alejandro, co tady děláš?“ zeptala se udiveně Anabela. Sara se také na Anabelu otočila, seskočila z postele, šla k ní a zeptala se:“Ty jsi Javierova holka?“ Alejandra se usmála a klekla si k ní a chytla ji za ruce, „ne, já teď Javiera jen budu léčit místo pana doktora, víš? A jakpak se jmenuješ?“ zeptala se. „Sara,“ odpověděla. „To je moc krásné jméno,“ řekla Alejandra, „a určitě seš hodná holčička, která se bude o bratra pečlivě starat, až půjde domů, viď,“ mrkla na ni Alejandra. Sara přikývla a usmála se. „Tak já vás tady už nebudu rušit. Jistě si toho máte hodně co říct,“ řekla Alejandra, ještě se seznámila s Marianou a potom odešla.

Byl večer a Santiago přišel domů. Hned ve dveřích ho vítala jeho dcera Adriana, „tati, tati, to je dobře, že už si doma,“ přiběhla k němu a skočila mu do náruče. „Ahoj Adri, moc si mi chyběla,“ řekl Santiago, pevně ji objal a políbil. „Něco jsem ti ve školce nakreslila,“ řekla Adriana. „No tak to mi to honem přines ukázat,“ pobídl ji Santiago, postavil ji na zem a Adriana běžela do svého pokoje. Santiago si sundal sako, položil ho na gauč a sedl si na křeslo. Do obýváku vešel jeho otec Roberto. „Santiago, jak bylo v práci?“ zeptal se Roberto, který nesl dvě kávy a jednu dal Santiagovi a posadil se na gauč.. „Díky, tati,“ řekl Santiago a vzal si kávu, „dneska bylo dobře. Jak jsem ti říkal o tom muži, co je v kómatu, tak se dnes probral,“ řekl a napil se. „Tak to je dobrá zpráva. Říkal si, že se o něho nějak Alejandra zajímá, že?“ zeptal se Roberto. „Ano,“ přikývl Santiago, „a představ si, že byla u toho když se dnes probral. Vůbec ji nepoznávám. Je úplně jiná.“ „Tati, podívej se,“ volala Adriana, běžela k Santiagovi a sedla si mu na klín, „to jsi ty jak vyšetřuješ pacienta,“ ukazovala na obrázek a vysvětlovala. „No to je krásný, zlatíčko. Jsi moje šikulka,“ pochválil ji Santiago a políbil na tvář.

Diskotéka, kde pracovala Sandy byla už v plném proudu. Sandy byla za barem, kde míchala jedno pití za druhým. Z práce ji vyrušily Alejandra s Christinou, které právě vešly dovnitř. „Alejandro,“ zvolala Sandy, rozběhla se jí naproti a objala ji, „konečně jsi zpátky. Už jsem se tady s tou hodnou slečinkou nudila,“ ukázala na Christinu a ušklíbla se. „Já ti dám hodnou slečinku,“ pohrozila Christina Sandy a šla si sednout k baru. „Ty si pojď taky sednout, Ale,“ řekla Sandy a postrkovala ji k baru. Alejandra si sedla a Sandy šla zpátky za bar, „udělám nám naše oblíbený pití Žhavou lady,“ zasmála se Sandy a začala to pití připravovat, „a než to dodělám, tak začni vyprávět, Ale,“ vyzvídala. „Co mám vyprávět?“ zeptala se nechápavě Alejandra. „Co, co,“ odpověděla ironicky Sandy, „přeci zážitky ze svatební cesty.“ Alejandra otráveně vzdychla a řekla:„Nalej mi panáka, Sandy.“ Sandy s Christinou se na sebe udiveně podívaly. „Tak jo,“ řekla Sandy a nalila Alejandře panáka. Alejandra ho vypila na ex, pak se podívala na Christinu, pak na Sandy a začala vyprávět:„Holky, vám dvěma musím říct pravdu. Já se za to strašně nenávidím, ale já na svý svatební cestě předstírala, že jsem šťastná a že si ji užívám.“ Christina a Sandy se na sebe šokovaně podívaly. „Já vím jsem strašná,“ vyprávěla dál Alejandra, „ale nemůžu si pomoct. Nevím, co se to se mnou děje, ale mám takový pocit, že jsem si Maxima neměla brát.“

Paola seděla na gauči v obývacím pokoji a prohlížela si časopis. Do pokoje vešel Ignacio. „Ignacio, kde jsi byl?“ zeptala se Paola, odložila časopis a vstala. Ignacio si vzal z pultu láhev whisky a nalil si ji, „byl jsem v práci. Kde jinde,“ odpověděl a napil se. „A víš, že se už vrátil Maximo s Alejandrou?“ zeptala se Paola. „Ano, vím. Maximo byl prý v agentuře, ale neměl jsem čas za ním zajít,“ odpověděl otráveně Ignacio a nalil si další sklenku. Paola mu vzala láhev z ruky a nalila si taky, „takže ty si neměl ani 5 minut na to, aby si šel přivítat svého syna?“ zeptala se vyčítavě Paola a napila se whisky. „Ne, neměl. A o co ti jde, Paolo? Maximo snad není malý kluk, aby se trápil tím, že ho jeho tatínek nepřišel obejmout a přivítat,“ řekl naštvaně Ignacio. „Jenže ty si to nedělal nikdy. Ani když byl Maximo malý kluk,“ zakřičela Paola, „vždycky si mu naznačoval, že je nula. Jenom Yelitzu si pořád vyzdvihoval a bránil!“ „Protože moje Yelitza si to zasloužila,“ upozornil Ignacio a chystal se odejít, „a nechápu proč si na mě vytáhla tohle téma. Chtěla si se akorát pohádat a bylo ti jedno o čem. A teď mě omluv, vážně nemám na tvoje výlevy náladu,“ dodal a odešel. Paola se nenávistně zatvářila.

„Jak to, že sis ho neměla brát?“ ptala se nechápavě Sandy, „vždyť ho miluješ. Chodili jste spolu 3 roky a nikdy jste mezi sebou neměli žádné problémy,“ upozornila Alejandru Sandy. „Sandy, já ti řeknu, proč teď Alejandra pochybuje,“ odpověděla Christina, „je to kvůli Javierovi.“ „To je ten s peněženkou a v kómatu?“ ujišťovala se Sandy. „Přesně ten,“ potvrdila Christina, „a oprava! Už není v kómatu. Alejandra ho dnes přišla navštívit a on se probral. A ona byla celej den v nemocnici s ním.“ „Dámy, nechci vám tady do toho rozhovoru kecat, ale já jsem tady,“ řekla Alejandra a ukázala na sebe, „a ano je to kvůli Javierovi,“ souhlasila Alejandra, „od té doby co se mi připletl do života, tak na něho pořád myslím. A ať dělám co dělám, tak nemůžu přestat,“ řekla zoufale a obličej si schovala do dlaní. Sandy ji pohladila po vlasech a pak si všimla, že přichází Matías. Hned se celá rozzářila, „děvčata, teď mě omluvte, mám tu doprovod na dnešní večer,“ řekla Sandy, „a možná i noc,“ dodala a šibalsky se usmála. Zavolala na kolegu, že si na chvilku odskočí a běžela za Matíasem. Objala ho a políbila. Matías nestačil koukat. „Už jsem se tě nemohla dočkat,“ řekla Sandy a znovu ho políbila. Matías chtěl něco říct, ale Sandy ho zase políbila a pak ho dovedla představit Alejandře a Christině. „Matíasi, to je Christina, moje sestra a Alejandra, moje nejlepší kamarádka. Holky, to je Matías,“ Představili se a pak Sandy vytáhla Matíase na taneční parket. Jen co odešli, Alejandra řekla Christině:“Chris já už půjdu domů. Jsem po tom dnešku unavená a vážně nemám náladu nic slavit,“ zvedla se, objala Christinu a odešla.

Hector přišel otrávený domů. Vešel do ložnice a spadnul únavou na postel. Za chvíli přišla do ložnice Mercedes, lehla si k němu a políbila ho. Hector se usmál a objal ji, „na tohle jsem celý den čekal. Až uvidím svoji krásnou manželku, která mi hned zlepší náladu.“ Mercedes se na něho podívala, „zlepší náladu?“ divila se, „tobě se něco stalo?“ zeptala se. „Jen mi přišlo, že se dnes proti mně všechno spiklo. Ale to nic, už jsem u tebe a je to všechno pryč,“ řekl Hector, silně Mercedes objal a začali se líbat.

Alejandra byla na cestě domů, ale v půlce cesty si to rozmyslela a otočila auto směrem k nemocnici. Táhlo jí to za Javierem. V nemocnici vešla do jeho pokoje, ale on už spal. Při pohledu na něj se jí opět rozbušilo srdce a začala se usmívat. Potom si šla sednout na stoličku vedle jeho postele. Podívala se na něho a zeptala se nahlas sama sebe:“Co to se mnou děláš?“ Chytla ho za ruku a opřela si o ni hlavu. Pomalu se jí začaly zavírat oči a nakonec usnula.