„Javiere, co co tady děláš?“ vykoktala ze sebe Alejandra, když se vzpamatovala z počátečního šoku, „měl jsi přijít až zítra,“ dodala. „To bych byla připravená, že přijdeš a nebyla bych tak nervózní,“ pomyslela si a srdce jí bušilo o sto šest. „Já vím,“ řekl Javier, vstal, šel k Alejandře, otočil si ji k sobě, opřel se o židli a naklonil se k ní, „ale do zítřka bych to už nevydržel,“ řekl chtivě, podíval se jí hluboko do očí a chtěl ji políbit. „Tak tak dobře,“ začala Alejandra zase koktat, odstrčila ho a vstala, „tak když už si tady, tak se posaď,“ řekla a ukázala na lehátko. Javier se posadil a Alejandra ho začala vyšetřovat. Javier se na ni stále díval zamilovaným pohledem a Alejandra se neustále snažila jeho pohledu vyhnout.

Na letišti právě přistálo soukromé letadlo a z něho vystoupil slavný herec Carlos David Moreira, který v Caracasu dostal nabídku na hlavní roli v nové telenovele. Doprovázela ho jeho osobní asistentka Fernanda Valencia a dva bodyguardi. Jakmile vešli do letištní haly hned se okolo Carlose Davida sesypali novináři. „Teď nebudu poskytovat žádné rozhovory,“ říkal Carlos David novinářům a bodyguardi je odstrkovali. Fernanda poslušně cupitala za ním. Před vchodem na letiště čekala na Carlose Davida limuzína a také jeho fanynky, které se dozvěděli, že má dnes přiletět. Carlos David rozdal pár podpisů, společně s Fernandou nastoupil do limuzíny a odjel do hotelu.

„Všechno je v pořádku, Javiere,“ řekla Alejandra a zapsala to do jeho složky, „ale ještě přijď pro jistotu příští týden,“ dodala a položila složku na stůl. Javier vstal a přiblížil se k Alejandře. „Jsi si jistá, že je všechno v pořádku?“ zeptal se provokativně. „Samozřejmě,“ odpověděla nervózně Alejandra, „nebo tě snad něco bolí?“ zeptala se. Javier přikývl a přiblížil se k Alejandře ještě blíž. „A co?“ zeptala se Alejandra a chtěla se od Javiera vzdálit, ale nemohla, protože za sebou měla stůl. „Srdce,“ odpověděl zamilovaně Javier. „Srdce?“ zopakovala Alejandra, „a co je s tvým srdcem?“ zeptala se nervózně, i když odpověď znala. „Poslední dobou mi strašně moc buší, když jsem v přítomnosti jedné ženy,“ odpověděl Javier, „poslechni si ho,“ řekl, vzal její ruku a přiložil ji na svou hruď, „cítíš ty rány?“ zeptal se. Alejandře ani tuto otázku nemusel pokládat, protože její srdce dělalo přesně to samé. Javierovy rty se začaly přibližovat k Alejandřiným a Alejandra ho tentokrát odstrčit nechtěla. Už se skoro políbili, když dovnitř vešla Christina. „Alejandro, byl tu už dnes pan Marquez?“ zeptala se, dívala se do nějaké složky a potom si teprve všimla, že Alejandra není sama. Alejandra rychle od Javiera odstoupila a snažila se dělat jakoby nic. „Co si říkala? Pan Marquez? Ne, ten tu ještě nebyl,“ odpověděla Alejandra nervózně a potom se otočila k Javierovi, „Javiere, to bude všechno. Takže příští týden,“ řekla a pohledem ho prosila, aby už šel. Javier přikývl. „Děkuju, Alejandro, za všechno,“ řekl Javier, rozloučil se s ní a s Christinou a odešel. Christina se na Alejandru vyčítavě podívala a zeptala se: „Alejandro? Co to mělo znamenat?“

Sandy šla po ulici se sluchátky v uších a tancovala v rytmu hudby. Lidé se za ní otáčeli, ona si ale nikoho nevšímala. Vždy když poslouchala hudbu, svět pro ni přestal existovat. Šla za Matíasem do práce, protože se domluvili, že si spolu zajdou na oběd. Matías právě obsluhoval hosty v restauraci a Sandy si všiml už z dálky. Sandy nešlo přehlédnout a Matías se musel smát. Když Sandy vešla do restaurace, vyndala si sluchátka z uší a zamávala Matíasovi. Matías jí šel naproti a objali se. „Tak jsem tady,“ řekla Sandy vítězně, schovala sluchátka do kabelky a sedla si na bar. „Všiml jsem si. Ty by si vyčnívala i z davu,“ smál se Matías. „Ale, pán je dneska nějaký vtipný,“ řekla Sandy ironicky, „tak to ten oběd bude hodně zábavnej,“ zasmála se. Matías se usmál. „Chceš něco k pití?“ zeptal se. „Ne, dám si až tam,“ odpověděla Sandy a vstala, „tak jdeme?“ zeptala se. Matías přikývl, sundal si zástěru a vyšli ven. „A kam vůbec jdeme?“ zeptal se Matías, nekoukal před sebe a v tom do někoho vrazil. „To snad není pravda,“ řekla rozčíleně Morena, když se na Matíase podívala.

„Alejandro, můžeš mi to vysvětlit?“ prosila Christina vyčítavě. „Christino, prosím tě, nech toho. Nechci další přednášku,“ řekla otráveně Alejandra a šla si sednout ke stolu. „Nechceš další přednášku? Ale dostaneš ji,“ řekla rozčíleně Christina a sedla si naproti Alejandře, „kdybych sem nepřišla, tak byste se znovu políbili!“ upozornila ji naštvaně. „To mi nemusíš připomínat, Chris,“ zakřičela Alejandra, „já to vím. A chtěla jsem, aby se to znovu stalo.“ Christina vzdychla a zakroutila hlavou. „Alejandro, konečně si uvědom, že jsi vdaná. Nemůžeš Maxima ani Javiera takhle podvádět,“ vyčítala ji Christina. „Tohle mi taky nemusíš připomínat,“ řekla Alejandra smutně, „já ale nechápu co se se mnou děje. Nechápu, proč pořád musím na Javiera myslet.“ „Jasně, že víš. Jen to nechceš říct nahlas. Tak já to řeknu za tebe. Ty ses jednoduše zamilovala,“ řekla Christina s úsměvem, „ty seš zamilovaná až po uši. Já tě znám moc dobře, Alejandro. Tváříš se stejně jako když si začala chodit s Maximem,“ řekla, ale vzápětí se opravila, „ne, ani to ne. Ty se tváříš ještě jinak, protože jsi zamilovaná ještě víc, než kdy si do někoho byla.“ Alejandra se usmívala a musela dát Christině za pravdu.

Carlos David vešel do hotelového pokoje, sundal si sluneční brýle, položil je na noční stolek a únavou padl na postel. Za chvíli vešla dovnitř Fernanda a poslíčci s jeho kufry. Fernanda jim dala dýžko a odešli. „Co tě tak unavilo?“ zeptala se Fernanda, když viděla Carlose Davida ležet na posteli. Carlos David zvedl hlavu a podíval se na ni. „Jak víš, že jsem unavenej?“ zeptal se udiveně. „Protože tě znám,“ odpověděla Fernanda, sedla si ke stolu a vytáhla z kabelky diář, „a protože takhle ležíš na posteli vždycky, když tě něco strašně znaví,“ dodala ironicky. Carlos David se otráveně posadil a zívnul, „tak co máme dneska na programu?“ zeptal se. Fernanda otevřela diář a podívala se. „Dneska už nic. Až zítra ráno máš schůzku s režisérem,“ odpověděla. „Dnes už nic?“ zvolal radostně a vstal, „tak to se asi půjdu podívat dolů do baru po nějaké společnosti na dnešní noc,“ řekl s šibalským úsměvem a chystal se odejít. „To už tě ta únava přešla?“ zeptala se Fernanda ironicky a zapisovala něco do diáře. Carlos David se usmál, šel k Fernandě a naklonil se k ní. „Děláš jako by si mě neznala,“ zasmál se, políbil ji na tvář a odešel. Fernanda se za ním dívala jak mizí ve dveřích a pomyslela si smutně: „Bohužel tě znám.“

„Vy mi to snad děláte schválně?“ rozčilovala se Morena na Matíase. „Přiznávám, že tentokrát to opravdu byla moje vina a omlouvám se,“ uznal Matías, „ale nechápu, proč se musíte pořád tolik vztekat. Vždyť se zas tolik nestalo,“ dodal posměšně. Morena byla naprosto nepříčetná, „já se budu vztekat kdykoli a kdekoli budu chtít. Je vám to jasný, vy idiote?“ nadávala mu. Sandy se nestačila divit, co se jí odehrává před očima. „Hele, slečinko, mě už ty vaše urážky přestávají bavit,“ řekl Matías zvýšeným hlasem. „A mě zase nebaví, že se mi pořád pletete do cesty,“ křičela na něho Morena. „Pořád?“ zeptal se Matías udiveně, „koukám, že máte krátkou paměť,“ zasmál se. Morena na něho chtěla zase začít křičet, ale vstoupila jí do toho Sandy. „Tak to už by stačilo, ty hysterko,“ okřikla ji, „omluvil se ti, tak nechápu co máš za problém.“ „Co mi tykáte, osobo?“ rozčilovala se Morena, „a jak se opovažujete takhle se mnou mluvit? Víte, kdo já jsem?“ řekla povýšeně. „Nevím a je mi to srdečně jedno,“ odpověděla Sandy, „i kdybyste byla královna ze Sáby tak mé přátele nebude takhle urážet. Zapamatujte si to,“ řekla a poklepala Moreně na čelo. Morena na ni vrhla nenávistný pohled. „S takovýma chudákama jako jste vy dva se nebudu zahazovat,“ zakřičela a uraženě odešla. Sandy se podívala na Matíase nechápavým pohledem. „Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?“ zeptala se. „Tak pojď, to bude na dlouho,“ odpověděl Matías, objal Sandy kolem ramen a odešli.

Večer ležela Yelitza na posteli v černém sexy prádle a čekala na Reinalda. Když Reinaldo přišel do ložnice, ukázala mu, aby si šel sednout k ní. Reinaldo si sedl a Yelitza ho hned začala vášnivě líbat. Reinaldo ale polibek přerušil. „Počkej, Yelitzo, chci s tebou o něčem mluvit,“ řekl vážně. „A nepočkalo by to do rána?“ řekla Yelitza chtivě a začala ho líbat na krku. Reinaldo ji ale odstrčil. „Ne, nepočkalo. Celý den o tom přemýšlím a chci ti to už konečně říct,“ řekl trochu naštvaně. Yelitza otráveně vzdychla a opřela se. „Tak mluv,“ řekla. Reinaldo se usmál. „Co kdybychom se pokusili o miminko?“ zeptal se nadšeně. Yelitze z toho šoku málem vypadly oči z důlků. „No ty si se zbláznil!“ řekla rozčíleně a vstala z postele, „že ty si mluvil s mojí matkou?“ zeptala se. Reinaldo také vstal. „Ne, proč bych s ní mluvil?“ zeptal se nechápavě. „Protože moje matka pořád dokola mluví o vnoučatech,“ křičela Yelitza, „do Alejandry už taky hučela. Ale se mnou se teda rozhodně spletla. Ode mě se vnoučat nikdy nedočká,“ upozornila ho Yelitza důrazně. „Počkej, Yelitzo, ty mi chceš říct, že spolu nikdy nebudeme mít dítě,“ zeptal se Reinaldo smutně a naštvaně zároveň. „Jasně, miláčku,“ odpověděla Yelitza jakoby to byla samozřejmost, „přece po mně nemůžeš chtít, abych přišla kvůli nějakému harantovi o své krásné tělíčko,“ řekla a ukázala na svoje křivky. „Ale ten harant, jak ty říkáš, by byl náš syn nebo naše dcera,“ upozornil ji Reinaldo a díval se na ni nechápavě. „Miláčku, prosím tě, nedramatizuj to tolik,“ řekla Yelitza s úsměvem a objala ho, „co takhle se vrátit tam, kde jsme předtím začali,“ řekla a chtěla ho políbit. Reinaldo ji ale odstrčil. „Nech mě,“ řekl zhnuseně a odešel. „Reinaldo, kam jdeš? Reinaldo!“ volala na něho Yelitza, ale odpovědi se nedočkala.

Maximo vyšel v županu z koupelny a v tu samou chvíli vešla do ložnice Alejandra. „Miláčku, co tu děláš?“ zeptal se udiveně Maximo, „já myslel, že máš dneska noční.“ „Měla jsem,“ odpověděla Alejandra a položila kabelku na postel, „ale Santiagův táta zítra nemůže hlídat Adrianu, tak jsme si to se Santiagem prohodili,“ vysvětlovala. „Aha, tak to abych Santiagovi poděkoval, že mi tě poslal domů,“ řekl s úsměvem Maximo, chytl Alejandru kolem pasu a políbil ji. Alejandra polibek přerušila a odtáhla se od něj. „Promiň, Maximo, ale jsem moc unavená. Chci se osprchovat a jít si lehnout,“ řekla unaveně. „A můžu ti dělat společnost?“ zeptal se šibalsky Maximo. Alejandra zavrtěla hlavou. „Nezlob se, vážně jsem unavená,“ řekla, vběhla do koupelny a zamkla se. Opřela se o dveře a zeptala se sama sebe:“Jak dlouho tohle manželství vydrží, když já musím pořád myslet na tebe, Javiere?“ Tvářila se zasněně a před očima viděla Javierovu tvář.

Christina měla noční službu. Seděla na sesterně a zadávala informace o pacientech do počítače. Z práce ji vyrušilo zaklepání. „Dále,“ zavolala a stále koukala do počítače. „Promiň, Christino, že tě ruším. Nevíš, kde je Alejandra?“ zeptal se Reinaldo, který právě vešel dovnitř. Christina nejdřív slyšela známý hlas, pak se na Reinalda podívala a okamžitě znervózněla. „Reinaldo, co tady děláš? Co? Alejandra? Ona je doma, prohodili si se Santiagem službu,“ odpověděla a nervózně začala přerovnávat věci na stolku. Reinaldo smutně vzdychl. „Tak nic. Jen jsem si s ní potřeboval promluvit a domů se vracet nechci,“ řekl a chtěl odejít. „Počkej, Reinaldo,“ zadržela ho Christina, „jestli si chceš promluvit, tak já tě ráda vyslechnu,“ přikývla s úsměvem. Reinaldo zavrtěl hlavou. „Jsi moc hodná, Chris, ale nechci tě zatěžovat svými problémy. Ahoj,“ rozloučil se a znovu chtěl odejít. Christina ho ale znovu zadržela. „Ne, ty mě neobtěžuješ. Sedni si a promluvíme si,“ řekla a ukázala na židli. Reinaldo přikývl, sedl si na židli a Christina si sedla naproti němu. „Víš, Chris, já jsem se teď dozvěděl od Yelitzy něco, co bych nečekal ani v tom nejhorším snu,“ řekl Reinaldo smutně. „Co ti řekla?“ zeptala se starostlivě Christina. „Já jsem jí navrhnul, že bychom se mohli pokusit o dítě,“ vysvětloval Reinaldo a Christina napjatě poslouchala, „a ona se strašně rozčílila. Tvářila se tak šokovaně, jak mě to vůbec mohlo napadnout. A přímo se mi vysmála do obličeje a řekla, že mám na dítě zapomenout, že si kvůli nějakému harantovi nebude ničit své krásné tělo.“ Christina vytřeštila oči. „Ano, Christino, slyšíš dobře,“ řekl Reinaldo když si všiml jejího šokovaného výrazu, „naše dítě nazvala harantem. Nechápu, že jsem si dřív nevšiml, že je tak arogantní a pokrytecká,“ řekl a schoval si obličej do dalní. „To já jsem věděla už dávno, že je tvoje manželka mrcha,“ pomyslela si Christina. Reinaldo se na Christinu podíval a Christina nevěděla co mu má na to říct. Jen se usmála a objala ho. Reinaldo byl překvapený, ale její objetí mu dělalo moc dobře. Christina se pak odtáhla a Reinaldo ji chytil za ruce. Dívali se na sebe dlouhými pohledy, jejich rty se k sobě začaly pomalu přibližovat a nakonec se políbili.