Nová linie příběhu:

Monica byla dost překvapená a nevěděla co říct. Sebastian se na ni zadíval. „Dělám si legraci.“ Pokračoval a chtěl se posadit. Všechno ho ale bolelo.
„Počkejte, ležte…“ Zastavila ho Monica. „Já zavolám doktora.“ Řekla vyděšeně a odběhla na chodbu pro lékaře. Ten hned přišel, poslal Monicu na chodbu a zkontroloval Sebastiana. Po chvíli vyšel z pokoje.
„Chtěl by vás ještě vidět.“ Prohlásil.
„A jak mu je?“
„Vypadá to dobře, ale ještě si tady nějakou dobu poleží.“ Monica kývla na souhlas a znovu vešla do pokoje. Sebastian se na ni znovu díval a pousmál se.
„Ehm… já…“ Monica moc nevěděla co říct. Nakonec šla k němu. „To co jste pro mě udělal… já… chtěla bych vám opravdu moc poděkovat. Zachránil jste mě.“
„Byl bych mnohem radši, kdybyste se do takové situace vůbec nedostala.“ Zamračil se při vzpomínce na Thomase. „Možná když bych přijel dřív…“
Monica chvíli váhala, ale nakonec se zeptala. „Co jste tam vlastně dělal?“
„Asi to bude znít hrozně, ale vlastně jsem vám chtěl překazit svatbu.“ Přiznal. Monica byla překvapená.

Den před nehodou:

Sebastian zrovna zavezl zásilku do domu, kde Monica s Thomasem bydleli. To ale do té doby nevěděl, když se chystal odjet zrovna vyšla ven Natasha s Thomasem.
„Takže si zítra tu tvojí trapnou veselku užij.“ Smála se Natasha.
„Můžeš toho nechat?“ Zlobil se Thomas.
„Ale vždyť je to fraška, oba moc dobře víme, že já jsem jediná žena tvého života.“ Objala ho kolem krku a vášnivě ho políbila. Thomas polibek nakonec ukončil a trochu ji odstrčil.
„Tady ne, co kdyby nás někdo viděl?“
„Tak řekneš, že se loučíš se svobodou.“ Zasmála se. „Navíc ta tvoje rádoby moderátorka stejně je ještě v práci.“
„Nech už Monicu být.“
„A ty se nečerti. Je to sice občas sexy, ale teď ne.“ Zašklebila se Natasha.
„Už prosím radši běž.“
„Taky tě miluju.“ Zasmála se Natasha a vydala se po chodníku pryč, ještě mu cestou poslala vzdušný polibek. Thomas nakonec odešel zpátky do domu. Sebastian byl v šoku. Nedávno totiž Monicu s Thomasem viděl, takže ho poznal, a když o ní i padla řeč, měl jasno.
„Tohle se musí dozvědět.“ Pomyslel si. „Vždyť si toho idiota má zítra brát.“

Současnost:

„Chtěl jsem vám to přijet říct, ale bylo docela složitý zjistit, kde vlastně tu svatbu máte. Nakonec se mi to ale povedlo přes jednoho známého, co měl zrovna na svatbě dělat přes catering. Přijel jsem chvíli před tím, než se stala ta nehoda. Jenže jsem z dálky viděl, jak jdete pryč a pak jsem viděl toho idiota, jak na vás jede autem… no a zbytek už znáte.“ Vyprávěl Sebastian.
Monica jen kroutila hlavou. „Pořád se mi to zdá jako nějaká noční můra. Vlastně jsem se chvíli před obřadem dozvěděla o té jeho milence na vlastní oči… přišla mu tam totiž oznámit, že je těhotná.“ Zašklebila se. „Nejvíc mě ale mrzí, že jste to musel odnést vy.“
„Mě by zase hodně mrzelo, když bych tam nebyl a ten pitomec by…“ Ani nebyl schopný tu větu skončit, jen zavřel oči a zatřásl hlavou, jako by chtěl tu myšlenku vyhodit z hlavy. Nakonec se na Monicu znovu podíval a nesměle ji chytil za ruku, kterou měla položenou kousek od jeho. „Mrzí mě, že jste přišla o svůj svatební den.“ Řekl nakonec smutně. „Ale není mi ani trochu líto, že jste si nevzala toho zmetka.“
„Asi to byl osud. Protože jsem si až pozdě uvědomila pravdu.“
„A jakou?“
„Že jsem s Thomasem nebyla šťastná a vzít si ho by byla velká chyba. Nechtěla jsem vidět, že to není skutečná láska a že k sobě nejspíš ani nepatříme.“ Monica se smutně pousmála a Sebastian se na ni zamilovaně díval.

„Neboj se, právníci už dělají na tom, aby tě odsud dostali!“ Uklidňovala Thomase jeho matka. „Jelikož tam nebyl žádný svědek kromě těch dvou, tak by to mělo být raz dva vyřešené.“
„Byla tam i Natasha.“ Poznamenal Thomas.
„Ach ano, ta Natasha.“ Zamračila se jeho matka. „S tou už jsem to vyřešila.“
„Cože? A jak?“
„Dala jsem ji peníze, aby zmizela a ona je velmi ochotně přijala.“
„Ale mami!“
„Žádné ale, chceš se odsud dostat anebo ne?“
Thomas si povzdechl. „Chci.“

„Máte vybráno?“ Zeptala se María, když došla k dalšímu stolu.
„Ahoj Marío.“ Pozdravil ji Lucas a sklopil jídelní lístek, který měl před sebou když María přišla.
„Jé Lucasi, tebe bych tady nečekala!“
„Rozhodl jsem se, že tady na čas zůstanu. Hlavně kvůli Monice, po tom co se stalo. Třeba bych ji chtěl pomoct najít nějaké bydlení a tak. Bydlet v hotelu není ideální.“
„O tom jsem s ní už mluvila a na čas by mohla bydlet u mě.“
„Opravdu? Tak to bych byl rád, aspoň bych věděl, že na to všechno není sama.“
„Promiň, mám teď ještě nějakou práci. Co kdybychom se sešli později?“
„Jsem pro. V kolik končíš?“
„Za dvě hodiny.“
„Dobře, tak já tady na tebe počkám. Stejně nemám nic na práci.“
„Dobře.“ Usmála se na něj María. „Takže už máte vybráno, pane?“ Zeptala se znovu a oba se začali smát.

Diego seděl ve své ordinaci a znovu si vzpomněl na noc, kterou zažil v Las Vegas. Vzpomínal na Lucíu a na jejich společnou noc. „Zapomeň na ni Diego, nejspíš už ji nikdy neuvidíš.“ Pomyslel si. Nakonec vstal a chtěl si jít nalít skleničku alkoholu, vytáhl láhev a chtěl si nalít. Chvíli držel láhev nad sklenicí, ale nakonec si nenalil a vrátil lahev i sklenici do skříňky.

„Lucío!“ Volal Raul, když přišel z kanceláře do svého bytu, kde s ním od svatby bydlela i Lucía. „Tak kde jsi?“ Hledal ji. Lucía tam ale nebyla. Byla právě u svého lékaře a čekala na výsledky, aby si ověřila jedno své podezření. Po chvíli k ní přišla její lékařka.
„Tak paní Montilová, gratuluji vám. Jste těhotná.“ Oznámila ji lékařka. Lucía zbledla.

Stará linie příběhu:

Monica ležela v posteli a po tvářích jí stékaly slzy. Sebastian byl v komatu a nikdo ji nedokázal říct, kdy a jestli vůbec se z toho dostane.
„Musíte být trpělivá, zranění vašeho přítele byla dost vážná. Ale stále je tedy naděje, že se brzy probere.“ Vzpomínala Monica na slova doktora, který ji říkal o stavu Sebastiana.
„Lásko moje, proč se tohle všechno stalo?“ Plakala. „Možná když bych tehdy zůstala s Thomasem, tak by se ti tohle nikdy nemuselo stát. Ale jak bych mohla být s takovým strašným člověkem a bez tebe? Jak bych mohla žít bez té lásky, co jsem s tebou poznala?“

Nová linie příběhu:

María Elisa a Lucas si spolu vyrazili do klubu a probrali všechny novinky z poslední doby.
„Je mi líto, co se všechno stalo… ale jsem hrozně ráda, že jsem tě zase mohla vidět.“ Přiznala María a usmála se na Lucase.
„To i já, je to už pěkně dlouho, co jsme se neviděli.“
„To ano.“ Souhlasila María.
Lucas vstal a natáhl k ní ruku. „Smím prosit?“
María se usmála. „Jistě.“ A společně vyšli na parket.
Lucas Maríu objal kolem pasu, ona jeho kolem krku a začali pomalu tančit do rytmu pomalé hudby, která hrála. Jeden na druhého se dívali a usmívali se.
„Víš… vlastně ses mi vždycky líbila.“ Nadhodil Lucas.
„Opravdu?“ začervenala se María.
„Ano.“ Lucas ji pohladil. „A teď se mi líbíš ještě víc.“ Usmál se na ni a nakonec ji políbil.

Monica se vrátila do hotelu, kde teď bydlela. Stále ale měla v hlavě Sebastiana. Slíbila mu, že se za ním znovu zastaví. Po sprše si sedla na postel a česala si vlasy. Nakonec se ale sama nad sebou zamračila. „Dost Monico, právě jsi přišla o snoubence, který tě podváděl s jinou a pokusil se tě zabít. To poslední, na co bys teď měla myslet, je jiný chlap.“ Prohlásila, ale stejně se myšlenkám na Sebastiana nedokázala ubránit.

Stará linie příběhu:

Druhý den ráno. Lucía byla právě na snídani, ale nějak neměla chuť jíst a tak se nakonec šla projít po chodbě. Zaujal ji jeden rozhovor, který se odehrával kousek od jídelny.
„Andrési, je mi moc líto, že chcete odjet. Děláte opravdu pokroky, byla by obrovská škoda, kdybyste teď skončil.“
„Já vím, ale bohužel to jinak nejde. Už si nemůžu dovolit pobyt v tomto zařízení.“ Diego byl na tom finančně hodně špatně a nemohl už v léčebně dál zůstat. Navíc se bál, že by se s Lucíou mohl sblížit a ještě víc ji tak ublížit.
„To chápu, ale možná by pomohla rodina nebo přátelé?“
„Ne.“ Kroutil hlavou. „Já nikoho nemám.“
„To mě moc mrzí. Ale zkuste si to ještě promyslet.“
„Není co…“ Nakonec se spolu rozloučili a Diego se chystal odejít. Když se otočil, viděl Lucíu a její šokovaný výraz. Bál se že jí došlo, kdo ve skutečnosti je.
„Tak ty mluvíš!?“ Zlobila se Lucía. „Ty celou dobu mluvíš s každým jen se mnou ne?“ Diego nevěděl co říct. „Takže jsi to vážně ty.“ Lucía zklamaně zakroutila hlavou a chtěla odejít. Diego k ní ale rychle šel a chytil ji za ruku.
„Ne, prosím… Já… vysvětlím ti to.“ Řekl nakonec Diego. Lucía se cítila zvláštně.

Monica byla znovu v pokoji Sebastiana. Hladila ho po ruce a dívala se na něj. „Neboj se, lásko moje, já budu s tebou, ať se děje cokoliv. I když bych měla čekat sto let, než se mi znovu probudíš. Budu ti pořád na blízku. Vím, že mě možná můžeš slyšet a chci, abys věděl, že tě miluju a budu tě milovat už navždy.“ Řekla smutně a zalesklo se jí v očích.

Lucía a Diego si šli nakonec promluvit k ní do pokoje.
„Tak mluv.“ Řekla Lucía a byla při tom otočená naštvaně k Diegovi zády.
Diego nevěděl jak začít. „Já jsem s tebou chtěl mluvit… ale… mnohem radši jsem tě poslouchal.“ Řekl nakonec první věc, co ho napadla.
Lucía se ironicky zasmála. „Teď když mluvíš, tak už se mi nezdáš tak skvělej, jak jsem si myslela.“
„Zdál jsem se ti skvělej?“ Pomyslel si Diego překvapeně. „No… možná právě proto jsem nemluvil. Možná jsem ti prostě jen chtěl dělat společnost.“ Řekl Diego a snažil se z celé situace nějak vybruslit, nemohl říct Lucíi pravdu a neměl vymyšlený žádný záložní plán.
„A já hloupá jsem si myslela, že jsi třeba po nějakém traumatu ale ne, pánovi se prostě jen nechtělo mluvit a tak si ze mě dělal legraci. Však co, ona je slepá, určitě bude i blbá a tak ses mohl aspoň pobavit.“ Mračila se Lucía. Diego šel k ní a otočil ji k sobě.
„Tak to nebylo. Chtěl jsem ti být nablízku, chtěl jsem ti pomoct a dělat ti společnost… ale nechtěl jsem, aby ses ke mně nějak vázala. Nebyla to žádná hra.“
„Tak na to jsi měl myslet asi dřív a rovnou jsi mi měl říct, že nemáš zájem!“
„Zájem?“ Nechápal Diego.
„Myslela jsem si, že mezi námi něco je a že ti nevadí, že jsem slepá!“
„Co… cože? Ale o to tady přece vůbec nejde. Mě nevadí, že jsi slepá… teda samozřejmě mi to vadí, ale z toho důvodu že bych chtěl, abys byla zdravá a znovu úplně v pořádku!“
„Tak proč jsi na mě byl celou dobu tak hodnej? Když ses teda nechtěl vázat? A když bych tě teď nepotkala na chodbě, tak bys beze slova zmizel? Neřekl bys mi ani, že musíš odjet!? Proč jsi to teda všechno dělal? Proč!?“ Lucía na něj křičela, až ji vyhrkly slzy.
„Protože tě miluju!“ Vykřikl nakonec Diego. Lucía byla v šoku.