“Migueli, kde ty se tady bereš?” udiveně se na něj Leticia usmála. “Potkal jsem Samanthu s Aurorou v parku, a tak jsem tam s nimi chvíli pobyl a teď jsem je přivezl domů,” vysvětlil jí Miguel. “Zajímavé,” odvětila Leticia a zašklebila se na Samanthu. “Budete mě muset omluvit, dámy, ale už musím jet. Za chvíli mi začíná hodina,” řekl Miguel a políbil Leticii na tvář. “Měj se, Leticie,” usmál se na ni, “rád jsem tě viděl, Samantho,” usmál se i na Samanthu. Samantha se pousmála a sklopila hlavu. Miguel šel ke svému autu. “Pozdravuj Eriku,” zavolala na něj Leticia a dívala se přitom na Samanthu. “Budu,” usmál se Miguel, nastoupil do auta a odjel. Samantha se vydala do domu. “Co to mělo znamenat?” chytla ji Leticia za rameno. “Nevím, co myslíš,” vytrhla se jí Samantha. “Co máš s Miguelem?” zeptala se jí Leticia. “S Miguelem nemám vůbec nic a i kdyby ano, tak tobě do toho nic není!” zakřičela na ni Samantha. “Na mě si nebudeš otvírat pusu, ty chudinko!” zakřičela na ni Leticia, “a je mi do toho hodně, protože Miguel je manžel mé kamarádky a já nedopustím, aby si ji připravila o manžela stejně jako mě!” křičela na ni. “Tak za prvé můžeš své kamarádce vyřídit, že se nemusí bát a za druhé si asi zapomněla, že Jorge nebyl tvůj manžel!” připomněla jí Samantha, “a taky si zapomněla, že se s tebou rozešel ještě dřív než já jsem přišla do tohoto domu. Tak už mě přestaň obviňovat z toho, že jsem ti ho sebrala!” dodala vážně. “Já si tě budu obviňovat z čeho budu chtít!” zakřičela na ni Leticia. “Spíš se věnuj svému manželovi! Prospěješ tím všem!” ironicky se na ni Samantha usmála a odešla do domu.

“Tak pojď, Marío Eleno,” držela ji Aurora za ruku a táhla ji do kuchyně. “Co je tak akutního, Auroro?” zeptala se jí María Elena, když vešly do kuchyně, kde zrovna Jazmín připravovala večeři. “Posaď se,” řekla Aurora Maríi Eleně. María Elena se posadila ke stolu a Aurora vedle ní. “Ty se taky posaď, Jazmín,” obrátila se na ni Aurora. Jazmín se nechápavě podívala na Maríu Elenu, která taky neměla ponětí, co se bude dít. Jazmín si utřela ruce do utěrky a posadila se. “Tak copak se děje, Auroro?” vyzvídala María Elena. “Musím vám říct všechno, co se dneska dělo a nechtěla jsem to vyprávět na dvakrát,” vysvětlila jim Aurora. Jazmín a María Elena se rozesmály. “Tak teda povídej! Copak se dělo?” vyzvídala tentokrát Jazmín. Aurora jim nadšeně odvyprávěla o Samanthě a Miguelovi a o všem, co všichni tři prožili. “Takže tam s vámi byl celé odpoledne Miguel Mendoza?” podivila se María Elena. “No jo, ty to nevíš,” zvolala Jazmín se smíchem, “Samantha a Miguel se teď spřátelili,” vysvětlila. “Jo jo,” přikývla Aurora, “Miguel je super. Je s ním legrace,” dodala. “Ano, Miguel je sympaťák,” souhlasila María Elena, “on byl jediný komu jsem věřila, že své blahopřání k mým narozeninám myslí opravdu upřímně,” usmála se. “Je to opravdu sympatický a hlavně pohledný muž,” rozesmála se Jazmín, “a kdybys ho viděla spolu se Samanthou! Moc by jim to spolu slušelo,” usmála se. “Tak to abych si je někdy prohlídla,” smála se María Elena, “ale počkat! Ty už je dáváš dohromady, ale Miguel je přece ženatý!” upozornila Jazmín. “Detail,” mávla nad tím Jazmín rukou a všechny tři se rozesmály. “A jak se vůbec seznámili?” zeptala se María Elena. “No to bylo tak…,” začala Jazmín vyprávět, ale do kuchyně právě vešla Samantha. “Tady jsi, Auroro! Hledám tě po celém domě,” řekla jí. Jazmín, María Elena a Aurora se na ni poťouchle usmívaly. “Co se děje? Co ty úsměvy?” nechápala Samantha, “Auroro, co si jim řekla?” rozzlobeně se na ni podívala. “Jdu si hrát k sobě,” řekla Aurora a utekla z kuchyně. “Musím jít připravit stůl na večeři,” řekla Jazmín a odešla. “A já se musím jít učit,” řekla María Elena a také odešla z kuchyně. Samantha zůstala sama a došlo jí, v jakých asi barvách Aurora dnešní odpoledne vylíčila.

“Miláčku, už jsi doma,” usmál se Sebastian na Leticii, když vešla do ložnice, “jak si se měla?” zeptal se jí a políbil ji. “Ušlo to,” zašklebila se Leticia a odstrčila ho od sebe. “Tak už mám za sebou první dvě vyučovací hodiny,” řekl Sebastian nadšeně, “bylo to…” “Prosím tě, Sebastiane, mě to nezajímá!” přerušila ho Leticia, “nemám náladu tě poslouchat a navíc musím zavolat Erice, takže buď tak laskav a nech mě tu osamotě!” přikázala mu. “Promiň, že jsem si dovolil tě zdržet od velmi důležitého telefonátu, který se asi zřejmě týká nových šatů, které sis právě koupila,” řekl Sebastian ironicky, zesmutněl a odešel. “Hlupák!” zašklebila se Leticia, vytáhla z kabelky mobil a vytočila číslo Eriky. Erice zazvonil mobil ve chvíli, kdy přišla domů s plnými nákupními taškami. Rychle vylovila mobil z kabelky a zvedla ho. “Leticie, ráda tě slyším,” usmála se. “Jen jestli mě ráda uslyšíš i potom, co ti řeknu,” odvětila Leticia. “Stalo se něco?” znervózněla Erika. “Jenom to, že tvůj manžel strávil zřejmě celé odpoledne s naší chůvou a tím rozmazlencem,” odvětila Leticia. “Jak to víš?” zeptala se jí Erika. “Potkala jsem Miguela před domem, když je přivezl, a sám mi to řekl,” zdůraznila Leticia, “snažila jsem se té chůvičce připomenout, že je Miguel ženatý, ale byla na mě akorát drzá!” dodala. “Leticie, moc ti děkuju, že si mi to zavolala,” poděkovala jí Erika. “To je přeci samozřejmé,” usmála se Leticia, “co s tím uděláš?” zeptala se Eriky. “Musím si to dobře promyslet, protože se nechci s Miguelem zbytečně pohádat,” řekla Erika. “Potom mi musíš dát vědět, jak to dopadlo,” řekla Leticia. “Ozvu se ti,” řekla Erika a zavěsila.

Setmělo se. Andrés dokončil poslední úpravy na krásně prostřeném stole, když se u dveří rozezvonil zvonek. Andrés si oblékl sako, které měl přehozené přes židli a šel otevřít. Ve dveřích stála Fabiola. Byla velmi elegantně oblečená a Andrésovi přišla krásnější než kdy dřív. “Jsi nádherná,” usmál se na ni. “Děkuji,” opětovala mu Fabiola úsměv. “Pojď dál,” pootevřel Andrés dveře a Fabiola vešla dovnitř. “Máš moc pěkný byt,” rozhlížela se Fabiola kolem. “Díky, před dvěma lety jsem si ho pronajal,” vysvětlil Andrés, “posaď se,” odsunul jí židli a Fabiola se posadila. Andrés otevřel šampaňské a oběma nalil. “Prosím,” podal Fabiole skleničku a ta se usmála. Andrés si vzal druhou skleničku a posadil se naproti Fabiole. “Na co si připijeme?” zeptala se ho Fabiola. “Na tvůj návrat a na to, že jsme tu teď spolu,” pozdvihl Andrés sklenku a usmál se. Fabiola se pousmála a přiťukli si. “Vypadá to lákavě,” řekla, když se podívala do talíře. “Snad ti to bude chutnat,” odvětil Andrés. “Určitě bude,” usmála se na něj Fabiola a oba se pustili do jídla.

“Ahoj, lásko,” vešel Miguel do ložnice a políbil Eriku. “Tak jaký jsi měl den?” zeptala se ho Erika. “Skvělý,” usmál se Miguel, sundal si bundu a pověsil si ji do skříně. “Copak si dělal?” zeptala se ho Erika. “Dopoledne jsem měl nějaké zařizovaní, pak jsem vysvětlil Sebastianovi všechno kolem fungování školy, odpoledne jsem v parku potkal neteř Evy de Santander a její chůvu, tak jsem tam s nimi pobyl a pak už jsem měl dvě hodiny školu a teď jsem tady,” usmál se Miguel. Erika si oddychla a spokojeně se usmála. “Co měl znamenat ten oddych?” zeptal se jí Miguel. “Ale vůbec nic,” odvětila Erika, ale bylo na ní vidět, že je nervózní. “Nevím, co to znamenalo, ale nic to rozhodně nebylo,” řekl Miguel. “Migueli, nedělej z toho vědu,” smála se Erika. Miguel se na ni nechápavě díval a najednou mu to došlo. “Tak moment, já už vím o co tady jde,” řekl vážně. “Co myslíš, Migueli?” zeptala se ho Erika. “Ty jsi moc dobře věděla, co jsem dneska dělal! Nebo spíš jsi věděla, co jsem dělal odpoledne! Leticia tě poinformovala, že jo?” uhodil na ni Miguel. “Migueli, já vůbec nevím, o čem to mluvíš!” kroutila Erika hlavou. “Ty si mě zkoušela, že jo? Zkoušela si mě, jestli ti řeknu pravdu nebo ne!” zakřičel na ni Miguel. “Migueli, já opravdu nevím, o čem to tady mluvíš!” bránila se Erika. “Prosím tě, nedělej hloupou!” okřikl ji Miguel, “ty jsi věděla, že jsem byl se Samanthou, a protože si myslíš, že s ní snad něco mám, tak sis mě musela vyzkoušet! A ten oddych znamenal to, že jsem prošel! Řekl jsem ti pravdu a tím pádem nemusíš mít strach, že bych tě snad v blízké době kvůli Samanthě opustil!” křičel na ni. “Tak dobře, bylo to tak!” vykřikla Erika, “zkoušela jsem tě,” přiznala se, “ale, Migueli, musíš mě pochopit! Jsi to jediné, co v životě mám a nechci tě ztratit! Ta ženská má sice naivní tvářičku, ale za ní se skrývá vypočítavost a touha po penězích! Už jednou se jí povedlo svést bohatého chlapa a já nechci, aby se to podruhé opakovalo!” křičela. “Tohle nebudu poslouchat,” řekl Miguel znechuceně a chtěl odejít. “Kam jdeš?” zadržela ho Erika. “Vyspím se dneska v jednom z pokojů pro hosty,” řekl Miguel. “Ne, Migueli, prosím tě, zůstaň tu se mnou!” žádala ho Erika. “Myslel jsem, že si důvěřujeme,” řekl Miguel vážně, “ty víš, Eriko, že tyhle přetvářky nemám rád!” dodal a odešel. “Zatraceně, Eriko, takhle si to pokazit!” nadávala si Erika.

Samantha procházela halou, když ji zastavil Adrian. “Samantho, můžu s tebou mluvit?” zeptal se jí. Samantha přikývla. “Jenom jsem se chtěl zeptat, jak jste se dneska s Aurorou měly?” zeptal se jí Adrian. “Dobře,” pousmála se Samantha. “Aurora mě nemá moc ráda, viď?” řekl Adrian smutně. “Potřebuje čas, aby si na tebe zvykla,” odvětila Samantha. “Já vím, ale mrzí mě to,” přetvařoval se Adrian, “jsem její bratranec a ona se na mě dívá jak na cizího,” dodal smutně. “Pro Auroru jsi cizí,” řekla mu Samantha, “alespoň teď. Když jsi odjel, byla miminko a teď jen potřebuje ještě chvíli času, než si zvykne na to, že má ještě jednoho bratrance,” vysvětlila mu, “měj s ní trpělivost,” dodala. “Dobře. Dám na tvoji radu,” usmál se na ni Adrian. “Omluv mě, ale už ji musím dát spát,” řekla Samantha a chtěla odejít. “Samantho,” chytil ji Adrian za rameno, “ty taky potřebuješ čas, aby sis zvykla, že jsem tady?” zeptal se jí. Samantha znervózněla. “Adriane!” vešla do haly Eva. Adrian pustil Samanthu a ta rychle vyběhla po schodech nahoru. “O čem si s ní mluvil?” zeptala se Eva svého syna. “O ničem důležitém,” odvětil Adrian. “Nechci, aby si s ní mluvil! Aby ses na ni jenom podíval!” zdůraznila mu Eva. “Mami, tohle už přeci přeháníš,” zakroutil Adrian hlavou, “Samantha neudělala nic tak špatného, abych s ní nemohl prohodit pár slov!” připomněl své matce. “Zabila tvého bratra! To je ti málo?!” řekla Eva nenávistně. “Promiň, mami,” omluvil se jí Adrian a objal ji.

“Večeře byla opravdu vynikající,” pochválila Fabiola Andrése. “Jsem rád, že ti chutnalo,” usmál se na ni Andrés. Fabiola se podívala na hodinky. “Asi bych už měla jít. Je pozdě,” řekla a vstala od stolu. “Ty chceš opravdu jít?” zesmutněl Andrés a přiblížil se k ní. “Popravdě?” řekla Fabiola, “nechci,” dodala. “Tak proč si teda říkala, že bys měla jít?” zasmál se Andrés. “Protože jsem chtěla odejít dřív sama, než aby si mně později řekl, že mám jít,” vysvětlila mu Fabiola. “Takže ty sis myslela, že tě pošlu pryč, a tak si chtěla radši odejít?” smál se Andrés. Fabiola přikývla. “Je tohle možný?” smál se Andrés. “Co?” nechápala Fabiola. “Jsme dva dospělí lidé a nedokážeme se rozumně domluvit. Chováme se jako dva nezkušení puberťáci,” smál se Andrés. Fabiola si jejich rozhovor znovu přehrála v hlavě a až teď si uvědomila, jak to bylo směšné. “Jsem ale hlupáci,” zasmála se. Andrés zvážněl a pohladil Fabiolu po tváři. “Takže teda zůstaneš?” zeptal se jí. “A chceš, abych zůstala?” zeptala se ho Fabiola. Andrés ji chytil tvář do dlaní a něžně ji políbil. “Stačí to jako odpověď?” zeptal se jí. Fabiola se místo odpovědi šťastně usmála a políbila ho. Líbali se čím dál vášnivěji, až se přesunuli do ložnice, kde se spolu po velmi dlouhé době znovu milovali.

Bylo pozdě v noci, když si šel Miguel do kuchyně nalít trochu vody. Sedl si ke stolu a přemýšlel o hádce s Erikou. Bylo mu líto, že se zase pohádali. Nechápal, proč je Erika poslední dobou tak žárlivá, když k žárlivosti nikdy neměla důvod. “Migueli,” ozvalo se mu za zády. Miguel se otočil a uviděl Victorii. “Nemůžeš spát?” zeptala se ho Victoria a přisedla si k němu. “Pohádali jsme se s Erikou a ta hádka se mi teď pořád honí hlavou,” vysvětlil jí Miguel. “Kvůli čemu jste se pohádali?” zeptala se ho Victoria. “Nechce se mi o tom mluvit,” odvětil Miguel. “Dobře. Nebudu vyzvídat,” usmála se na něj Victoria, “ale jak už jsem ti několikrát řekla, kdyby sis chtěl kdykoliv promluvit, tak víš, kde mě najdeš,” chytla ho za ruku. “Děkuju ti,” položil Miguel svou ruku na její a usmál se na ni. Victoria se snažila nedat najevo svou nervozitu. “Tak půjdu zkusit zas ten spánek,” zasmál se Miguel a vstal. “Dobrou noc,” usmála se na něj Victoria a políbila ho na tvář. Miguel jí úsměv opětoval a odešel. “Další hádka! To vypadá velice dobře,” pomyslela si Victoria a spokojeně se usmála.

Ráno si Samantha svazovala vlasy do culíku, když do jejího pokoje vtrhla Karina. “Vás namyšlený slečinky nikdo nenaučil klepat, že?” podotkla Samantha ironicky. “Nech si tu ironii!” okřikla ji Karina, “přišla jsem se tě na něco důležitého zeptat!” řekla jí. “Ale já ti nemusím na nic odpovídat! Proč už mi jednou všichni nedáte pokoj!” zvolala Samantha zoufale. “Protože nás baví tě tyranizovat!” zasmála se Karina, “ale teď k věci!” zvážněla, “zeptám se tě na jednoduchou otázku a čekám od tebe jednoduchou odpověď!” řekla Samanthě. “Tak už mluv!” vzdychla Samantha. “Máš nebo si myslíš, že budeš mít zájem o Adriana!” zeptala se jí Karina. Samantha se na ni překvapeně zadívala.