“Na co, že si se mě to ptala?” zvolala Samantha udiveně. “Vyjádřila jsem se snad dost jasně, ne?” zašklebila se na ni Karina. Samantha se zasmála. “Nepřestane mě udivovat, jak všechny v tomhle domě zajímá můj milostný život!” kroutila hlavou. “Já stále čekám na odpověď!” zvýšila na ni Karina hlas. Samantha k ní popošla. “Ne, nemám zájem o Adriana!” zdůraznila jí, “nemám, neměla jsem a ani mít nebudu! Stejně jako nikdy v budoucnu nebudu mít zájem o Sebastiana nebo o Miguela Mendozu! Takže to můžeš vyřídit i své sestře a kamarádce! Řekni jim, že mohou být úplně v klidu! Jediný muž, kterého jsem milovala se jmenoval Jorge Santander, a tak to bude už navždycky!” řekla hrdě. Karina se na ni ušklíbla. “Doufám, že ti to opravdu vydrží, protože jestli ne, tak budeš ještě litovat!” pohrozila jí. “Víš co, radši pokračuj v uhánění Adriana a mně dej pokoj,” ironicky se na ni Samantha usmála. “Hlupačko!” zasyčela na ni Karina a při odchodu z pokoje vrazila do Jazmín, která právě otevřela dveře. “Omluvy se asi nedočkám, co?” zavolala na ni Jazmín, ale Karina už byla pryč, “co tady chtěla?” zeptala se Samanthy. Samantha nevěřícně pokroutila hlavou nad rozhovorem, který už několikrát v podobném duchu absolvovala a svěřila se s tím Jazmín.

Andrés vešel do ložnice, kde ještě Fabiola spala. Andrés byl už oblečený, protože musel jít do práce. Naklonil se k Fabiole a políbil ji na čelo. Fabiola se malinko pohnula a usmála se. “Já ale nechci jít do školy!” řekla rozespale. Andrés se rozesmál a pohladil ji po vlasech. “Do školy opravdu nemusíš!” usmál se na ni. Fabiola pootevřela oči a usmála se na něj. “Už musím jít do práce,” řekl jí Andrés. “Ne, nechoď!” škemrala Fabiola a objala ho kolem krku. “Večer se uvidíme, ano?” usmál se na ni Andrés, “až pojede Miguel do školy, tak můžeš jet s ním a potom spolu někam vyrazíme,” navrhl jí. Fabiola přikývla, zívla a znovu si lehla. Andrés si k ní přisedl a odhrnul jí vlasy z tváře. “Nechám ti tady klíče,” položil je na noční stolek, “při odchodu zamkni, klíče si vem s sebou a večer mi je pak dáš,” řekl jí. Fabiola měla zavřené oči. “Fabiolo,” oslovil ji Andrés. Fabiola nereagovala, protože znovu usnula. Andrés se na ni usmál a políbil ji. Z šuplíku v nočním stolku vyndal kousek papíru a napsal jí vzkaz. Položil ho na polštář vedle ní, ještě jednou ji políbil a odešel.

“Ta je tak ubohá,” smála se Jazmín, když jí Samantha řekla o rozhovoru s Karinou, “ta musí být hodně zoufalá, když se tě přišla zeptat na tak jasnou věc,” smála se. “Na jednu stranu je mi jí líto,” řekla Samantha. “Jak líto?” zakroutila Jazmín hlavou. “Ona má Adriana asi opravdu ráda, ale on ji má jen jako hračku,” usoudila Samantha. “No, Sam!” zvolala Jazmín nevěřícně, “Karina společně s Leticíi jsou ty poslední na světě, které by si měla litovat! Ony tě taky nikdy nelitovaly! A ještě pořád ti znepříjemňují život jak jen můžou!” připomněla jí Jazmín. “Vždyť já vím,” zesmutněla Samantha, “ale když se na to podíváš z jejich úhlu, tak…” “Tak nic!” přerušila ji Jazmín, “i kdybys jim opravdu ublížila, jako že ne, tak nemají právo se k tobě pořád chovat tak hnusně!” zdůraznila jí. Samantha se podívala na svůj noční stolek, kde stála fotka Jorgeho a vedle ní fotka Aurory. “Kdyby nebylo Aurory, tak už bych tu dávno nebyla a nemusela bych čelit urážkám, které se tu na mě valí ze všech stran,” řekla smutně, “ale já jsem ráda, že jsem zůstala,” usmála se na Jazmín, “protože právě díky Auroře těm urážkám umím čelit a jsem mnohem silnější!” dodala spokojeně. “To jsou ty správný slova, holka!” usmála se na ni Jazmín, “ale teda něco se mi nezdá na tom rozhovoru s Karinou,” dodala zamyšleně. “A co?” zeptala se jí Samantha. “Ta část, kdy si jí řekla, že nemáš zájem ani o Miguela Mendozu,” odvětila jí Jazmín s poťouchlým úsměvem. “Jazmín, já už tě praštím,” zamračila se na ni Samantha a hodila po ní polštář. “Chceš válku?” zasmála se Jazmín a hodila po ní polštář zpátky. “Seš jak malá!” zasmála se Samantha a začaly po sobě házet jeden polštář za druhým. Po chvíli přiběhla do pokoje Aurora. Samantha s Jazmín ihned přestaly a usmály se na ni. “No teda!” zamračila se na ně Aurora, “tak vy tu hrajete polštářovou válku a mně jste nic neřekly!” řekla uraženě. Samantha a Jazmín se rozesmály a Samantha vzala Auroru do náruče. “Příště se to už nestane,” usmála se na ni a políbila ji na tvář. Aurora se na ni usmála a silně ji objala.

Eriku celou noc trápila hádka s Miguelem, a tak se chtěla usmířit. “Migueli?” vešla do pokoje pro hosty. Miguel ale v pokoji nebyl. Erika sešla do haly, kde narazila na svou matku. “Proč si tak skleslá, Eriko?” zeptala se jí Victoria, i když důvod moc dobře znala. “Neviděla jsi Miguela?” zeptala se jí Erika. “Asi před půl hodinou si odešel zaběhat,” odpověděla jí Victoria, “stalo se snad mezi vámi něco?” vyptávala se, aby zjistila důvod jejich včerejší hádky. “Ach, mami,” vzdychla Erika a posadila se na pohovku, “včera jsme se s Miguelem zase pohádali,” řekla smutně, “a znovu kvůli té chůvě od Santanderových!” dodala rozčíleně. “Zase kvůli ní?” podivila se Victoria a přisedla si ke své dceři, “kvůli čemu konkrétně to bylo tentokrát?” zeptala se jí. “Včera byli celé odpoledne spolu,” odvětila jí Erika, “teda byla tam s nimi i Evina neteř,” dodala. “Tak to se tím pádem nemáš čeho bát, když tam s nimi byla ta malá,” řekla jí Victoria, “horší by přeci bylo, kdyby byli úplně sami!” dodala. “Ne, mami,” nesouhlasně zavrtěla Erika hlavou, “to, že tam s nimi byla i Aurora je daleko horší!” zdůraznila, “víš, přece jak má Miguel rád děti! A toho já se bojím! Že prostřednictvím ní ho ta,” nemohla Samanthě přijít na jméno, “může získat!” dodala sklesle. “Eriko, Miguel ale přeci miluje tebe,” uklidňovala Victoria ji i samu sebe. Nepotřebovala totiž další konkurenci. “Jenže já mám strach, že dítě bude to, co nás rozdělí,” řekla Erika smutně, “nemůžu mu dítě dát a ani nechci! Kdyby žil Felipe bylo by to asi jiné, ale když umřel, zemřelo ve mně i to málo z mateřské lásky, co jsem v sobě měla,” dodala. “Každá žena neumí být matkou,” řekla jí Victoria. “Ty to musíš vědět nejlíp, viď?” předhodila jí Erika to, že ani ona nebyla nejlepší matkou na světě. “Eriko, vraťme se k Miguelovi,” nechtěla Victoria na její narážku reagovat. “Mami, proč si mě potom, co jsi si vzala mého nevlastního otce, už nikdy nepustila k sobě?” zeptala se jí Erika, “proč jsi mě nikdy neobjala, když jsem v noci měla zlé sny? Proč si ke mně nikdy nepřišla a neřekla mi, že mě máš ráda?” zeptala se jí Erika a oči se jí přitom leskly. “Už musím jít do agentury,” odvětila jí Victoria chladně a odešla.

Miguel už víc jak půl hodiny běhal po městě a aniž by si to uvědomil, doběhl až k domu Santanderových. A tam ho něco přinutilo zastavit. Na zahradě u Santanderových totiž zahlédl Samanthu s Aurorou, jak si hrají. Miguel se opřel o strom a pozoroval je. Pozoroval, jak se smějí a i jeho to přinutilo k úsměvu. Přitom si vzpomněl na včerejší hádku s Erikou. “Tak dobře, bylo to tak!” vykřikla Erika, “zkoušela jsem tě,” přiznala se, “ale, Migueli, musíš mě pochopit! Jsi to jediné, co v životě mám a nechci tě ztratit! Ta ženská má sice naivní tvářičku, ale za ní se skrývá vypočítavost a touha po penězích! Už jednou se jí povedlo svést bohatého chlapa a já nechci, aby se to podruhé opakovalo!” křičela. “Mýlíš se, Eriko! Samantha taková není!” pomyslel si Miguel a přitom nemohl spustit oči z jejího úsměvu. Po chvilce se vrátil do reality a rozběhl se domů.

Karina vešla do Adrianovy kanceláře. Adrian tam nebyl, a tak se zatím posadila k jeho stolu a čekala na něj. Po pár vteřinách vešel Adrian dovnitř. “Co tady děláš?” zeptal se jí otráveně, když ji uviděl. “Já jsem se ti přišla omluvit,” sklopila Karina hlavu a přistoupila k němu, “minule jsem to opravdu trochu přehnala,” dodala a začala si hrát s jeho kravatou. “Trochu?” zvolal Adrian udiveně, “ty si toho asi moc nepamatuješ, co?” usoudil. “Je pravda, že mám v tom dni nějaké mezery,” zasmála se Karina, “ale to, že jsem na tebe křičela si pamatuju! Sice už nevím, co přesně, ale vím, že jsem to neměla dělat,” dodala zahanbeně. “Ano, to si opravdu dělat neměla!” souhlasil s ní Adrian, “a já jenom doufám, že už se to nebude opakovat, protože bych byl nerad, kdybych si musel hledat novou stálou milenku,” dodal se smíchem a políbil ji. Karina se musela přemáhat, aby znovu nevyletěla, když ji nazval stálou milenkou. “Nebude se to opakovat! To tě ujišťuju,” zdůraznila mu Karina, “ode dneška budu stát ve všem při tobě a budu ti se vším pomáhat!” usmála se na něj. “To moc rád slyším,” úlisně se na ni Adrian usmál a začal ji líbat na krku. Karina ho objala a usmívala se. Věděla totiž, že Samanthu Adrian nikdy nezíská, a proto si byla jistá, že její role v Adrianově životě se jednou změní.

María Elena seděla se svými kamarádkami na dvoře školní budovy a něčemu se smály. Opodál za rohem stál Tomas a potají Maríu Elenu pozoroval. V ruce měl foťák a neustále ji fotil. Věděl, že se s ní ještě nemůže setkat, a proto chtěl mít, co nejvíc jejích fotek. María Elena se dál výborně bavila se svými kamarádkami. Tomas ji chtěl už poněkolikáté vyfotit, ale najednou uviděl, že se María Elena dívá do objektivu. Znervózněl a rychle utekl. María Elena se náhodou podívala jeho směrem a zahlédla foťák. Hned jí bylo jasné, kdo to je a rozběhla se za ním. Rozhlížela se kolem sebe, ale po fotógrafovi ani stopy. Tomas se rychle ztratil v davu.

Miguel vešel do pokoje pro hosty, ve kterém dnešní noc spal, a ve kterém na něj čekala Erika. “Migueli,” oslovila ho a přistoupila k němu. “Eriko, musím se jít osprchovat,” odsekl jí Miguel a chtěl odejít do koupelny. “Ne, lásko, prosím tě, nejdřív mě vyslechni,” žádala ho Erika. Miguel přikývl. “Migueli, moc mě mrzí ten včerejšek! Vím, že jsem udělala chybu, když jsem tě takhle zkoušela a opravdu mi to je moc a moc líto!” omlouvala se mu Erika, “já nepochybuju o tvé lásce, ani o tvé věrnosti, a proto sama nemůžu pochopit, jak jsem se mohla takhle zachovat,” dodala smutně. “Eriko, vzpomínáš, co jsme si slíbili, když jsme spolu začali chodit?” zeptal se jí Miguel. “Že kdyby jeden z nás přestal toho druhého milovat, tak mu to řekne narovinu. Že si nebudeme lhát a že nebudeme tomu druhému ubližovat tím, že ho budeme podvádět!” odvětila mu Erika. “A tobě se to stalo? Přestala si mě milovat?” zeptal se jí Miguel. “Ne, Migueli! Miluju tě celou svou duší!” řekla mu Erika. “A já zase miluju tebe!” zdůraznil jí Miguel, “kdybych snad cítil něco jiného, řekl bych ti to. Ale já nemám důvod to říkat! Protože pravda je, že tě miluju!” usmál se na ni. Erika se na něj šťastně usmála a oba se něžně políbili. “Migueli,” oslovila ho Erika a usmála se na něj, “a aby jsi si byl jistý, že se ta včerejší hádka už nebude opakovat, tak ti dokážu, že proti Samanthě Olivares nic nemám,” řekla mu. “A jak mi to chceš dokázat?” zeptal se jí Miguel. “Co kdybychom dnes odpoledne zajeli do toho parku, kde jste byli včera?” navrhla mu Erika, “anebo pokud nebude Samantha s Aurorou tam, tak zajedeme k Santanderovým a strávíme odpoledne spolu všichni čtyři tam,” dodala. “To myslíš vážně?” zeptal se jí Miguel. Erika přikývla. “Chci Samanthu poznat a udělat si na ni vlastní názor. Doteď jsem slyšela jenom názory ostatních a jenom podle toho ji nemůžu soudit,” řekla mu Erika. “Ani nevíš, jak rád tě slyším takhle mluvit,” usmál se Miguel na ni a objal ji.

Victoria seděla ve své kanceláři, ale na práci se vůbec nedokázala soustředit. Myslela na rozhovor s Erikou a také na svůj pocit viny, který ji užírá, když chce zničit manželství své vlastní dceři. “Victorie?” vešla do její kanceláře Eva, “už máš připravené pozvánky pro paní Guellarovou?” zeptala se jí. Victoria se zamyšleně dívala do zdi a vůbec ji nevnímala. “Victorie?” oslovila ji Eva znovu. “Co?” probrala se Victoria ze svých myšlenek, “co jsi říkala?” zeptala se jí. “Victorie, co je ti?” zeptala se jí Eva a sedla si naproti ní, “všimla jsem si, že poslední dobou nějak nejsi ve své kůži,” dodala. “Evo, já,” vstala Victoria a vyděšeně se na svou kamarádku podívala, “nejsem ve své kůži od té doby, co se Erika s Miguelem vrátili,” dodala. “Ale proč?” nechápala Eva a přistoupila k ní, “já myslela, že jsi ráda, že máš Eriku zase doma,” dodala. “Evo, já ti to teda řeknu!” rozhodla se Victoria, “musím to ze sebe dostat,” dodala. “Victorie, ty mě děsíš! Co se děje?” zeptala se jí Eva. “Já jsem se asi zamilovala do Miguela!” vyhrkla Victoria ze sebe. Eva na ni zůstala koukat s otevřenou pusou.