“Victorie, co mi to tu povídáš!” zhrozila se Eva. “Pravdu!” řekla jí Victoria, “od té doby, co se Erika a Miguel vrátili, tak k němu začínám cítit něco víc!” vysvětlila jí, “nevidím v něm svého zetě. Vidím v něm muže! Takového muže, o kterém jsem vždy snila!” dodala. “Victorie, je to ale přeci manžel tvé dcery!” připomněla jí Eva. “Já to moc dobře vím, Evo, ale nemůžu si pomoct!” řekla jí Victoria zoufale, “taky mám právo na štěstí!” zdůraznila. “Já neříkám, že ne, ale proč si se zaměřila zrovna na Miguela?” zeptala se jí Eva. “Já se na něj nezaměřila, prostě se to stalo,” odvětila jí Victoria, “nemůžeš si plánovat do koho se zamiluješ a do koho ne,” dodala. “A co s tím chceš dělat?” zeptala se jí Eva. “To kdybych věděla,” vzdychla Victoria, “ale když jsem s ním, cítím se tak dobře. Mám pocit, jakoby mi bylo znovu dvacet,” usmívala se, “jako bych se znovu zamilovala, stejně jako tehdy do…” odmlčela se. “Do koho?” zeptala se jí Eva, “do skutečného otce Eriky?” hádala. “Toho člověka mi nepřipomínej!” řekla jí Victoria s nenávistným výrazem. “Co se mezi vámi vlastně stalo? Proč si mi to nikdy neřekla?” vyptávala se jí Eva. “Nechci se o tom bavit, Evo, prosím, respektuj to!” zakřičela na ni Victoria. “Dobře, Victorie, už se tě na to nebudu ptát,” řekla jí Eva, “ale na jedno se tě zeptat musím!” dodala. Victoria ji pokývnutím pobídla, aby se zeptala. “Nechceš snad zničit manželství své vlastní dceři?” zeptala se jí Eva. “A co když ano?” pronesla Victoria jakoby nic. “Victorie, proboha, co jsi to za matku!” zvolala Eva nevěřícně. “Že to říkáš zrovna ty!” zasmála se Victoria, “ty, která si vždycky upřednostňovala Adriana, jen kvůli tomu, že je synem tvé opravdové lásky, a tvé ostatní děti jakoby ani neexistovaly!” připomněla jí. “Mám Adriana nejradši, to nemůžu popřít,” souhlasila Eva, “ale svým dalším dětem bych nikdy nijak nedokázala ublížit!” dodala. “A co Jorge?” připomněla jí Victoria jejího mrtvého syna, “jemu si snad neubližovala tím, že si nenáviděla jeho manželku! Myslíš, že by na tebe byl pyšný, kdyby tě viděl, jak jí dál děláš ze života peklo!” poukázala na to, že obě si v mateřských záležitostech nemají, co vyčítat. “To je přeci něco ale úplně jiného!” bránila se Eva. “Když ubližuješ, tak je jedno jak!” řekla jí Victoria, “ten ubližovaný to pozná i z jednoho jediného slova, natož pak ze skutků! Vím o tom své!” dodala a odešla.

Miguel a Erika scházeli v objetí ze schodů, když do haly přišla Fabiola. “Fabiolo, ty jsi dnes nespala tady?” tvářil se Miguel udiveně a snažil se zadržet smích. “Velmi vtipné, bratříčku!” ironicky se na něj Fabiola usmála, “jako kdyby si to nevěděl, kde jsem v noci byla!” dodala. “Ale já to vážně nevím! Tak kde jsi byla?” hrál si Miguel na neinformovaného. “Já tě praštím,” zasmála se Fabiola a z legrace mu dala pohlavek. “Au, to bolelo,” fňukal Miguel a držel se za hlavu. “Tak už dost,” skočila jim do jejich hry Erika, “jste jak malí!” zasmála se. “To víš, sourozenecká láska!” zasmál se Miguel a políbil Fabiolu na tvář. “Víš co, radši jdi vyjet s autem z garáže, ty sourozenče,” zasmála se Erika. “Už běžím,” řekl Miguel a vyběhl z domu. “Kam jedete?” zeptala se Fabiola Eriky. “Na žádné důležité místo,” mávla nad tím Erika rukou, “raději mi pověz, jaký jsi měla večer,” vyzvídala a dovedla Fabiolu k pohovce, kde se obě posadily, “i když podle toho, že si se vrátila až dnes, soudím, že se splnilo to, co sis přála,” poťouchle se na ni Erika usmála. “Ano, stalo,” zvolala Fabiola šťastně, “byli jsme s Andrésem znovu spolu a bylo to stejně krásné jako kdysi!” zasněně se usmála. “To je skvělé, Fabiolo! Moc ti to přeju!” usmála se na ni Erika. “Nevím, jak dlouho mi to štěstí vydrží, ale budu se snažit si ho užít naplno, dokud to jen půjde!” řekla jí Fabiola šťastně. Erika se na ni usmála a obě se objaly.

Byl čas oběda a u Santanderových v jídelně se sešli jen Leticia a Sebastian. “Jak to, že tu dneska obědváš?” zeptala se svého manžela Leticia, jelikož byla zvyklá obědvat většinou sama. “Kvůli tomu, že teď pracuji i ve škole karate, tak jsem si pozměnil směnu v agentuře, a tak budu obědvat doma,” vysvětlil jí Sebastian, “tak by sis měla začít zvykat, že se tu pravidelně uvidíme,” dodal. “Tolik štěstí najednou!” pronesla Leticia ironicky a odpila si ze skleničky vody. Chvíli bylo v místnosti hrobové ticho, když ho nakonec prolomila Leticia. “Sebastiane, tak aspoň něco říkej, když už jsi tu,” pobídla ho. “A co mám říkat?” zeptal se jí Sebastian. “Ježíši, to je jedno,” vzdychla Leticia, “ale když už jsme tu oba, tak tu nebudeme sedět jen tak mlčky!” dodala. “Dobrá, tak ti konečně můžu říct o mých včerejších prvních dvou hodinách ve škole,” usmál se na ni Sebastian, “bylo tam celkem…,” ani nezačal vyprávět, když ho hned Leticia přerušila. “Prosím tě, Sebastiane, radši mlč!” okřikla ho, “co mě to napadlo od tebe chtít, abys mluvil! Vždyť ty jsi nudnej i v tom mluvení!” vzdychla otráveně. “Za to ty jsi přebornice ve vyprávění vtipů!” podotkl Sebastian ironicky. “Idiote!” zašklebila se na něj Leticia, odhodila na stůl ubrousek, který měla na klíně, a odešla. Sebastian zesmutněl.

Miguel a Erika zastavili na parkovišti před parkem. “Jsou tady,” řekl Miguel, když Samanthu s Aurorou zahlédl. “Výborně,” pomyslela si Erika s vítězným úsměvem, “tak jdeme za nimi,” řekla Miguelovi, zavěsila se do něj a vyšli směrem k Samanthě a Auroře. Samantha houpala Auroru na houpačce, když si obě přicházejícího páru všimly. “Dobrý den, děvčata,” usmál se na ně Miguel. “Ahoj, Migueli,” seskočila Aurora z houpačky a rozběhla se k němu. Miguel ji vzal do náruče a objal ji. Erika se na ně s úsměvem dívala, i když uvnitř ní to vřelo. Právě toho se bála. Věděla, jak Miguel miluje děti a moc dobře si uvědomovala, že dítě může být mezi nimi tou největší překážkou. “Auroro,” oslovila ji Erika, “ráda tě zase vidím,” usmála se na ni. Aurora se na ni nechápavě dívala. “A promiň mi, že jsem byla posledně tak nepříjemná,” dodala Erika, “já taková nejsem jenom jsem neměla svůj den,” vymluvila se. Aurora objímala Miguela a na Eriku se podezřívavě dívala. Nevěděla, jestli má věřit tomu, co říká. “Miguel mi o tobě často vypráví,” řekla jí Erika, “má tě moc rád a já bych byla ráda, kdybychom se my dvě taky skamarádily,” usmála se na ni, “půjdeš ke mně?” zeptala se jí a natáhla k ní ruce. Aurora se podívala na Samanthu, která jí naznačila, že může, a tak se Aurora nechala od Eriky vzít. “Ty jsi ale krásná holčička,” usmála se na ni Erika a objala ji. Miguel se na ně s úsměvem díval a byl moc rád, že vidí Eriku zrovna v takovéhle situaci. I Samantha pozorovala všechno, co se jí odehrávalo před očima, ale vůbec se jí to nelíbilo. Nevěřila Erice, že je její jednání upřímné.

“Máš moc práce?” nakoukla Eva do kanceláře svého syna Adriana, “můžu na chvíli dovnitř?” zeptala se ho. “Jistě, mami, pojď dál,” usmál se na ni Adrian a na obrazovce počítače zavřel rozehranou karetní hru, “copak potřebuješ?” zeptal se jí. Eva se posadila na židli oproti němu. “Viděla jsem odtud odcházet Karinu. Jsem opravdu moc ráda, že sis našel tak skvělou ženu,” usmála se na něj. “Ano, Karina je opravdu skvělá,” zasmál se Adrian, “hlavně v posteli,” pomyslel si. “Kdy se tedy konečně vezmete?” zeptala se ho Eva. “Ale, mami,” zasmál se Adrian, “víš, přece, že já nejsem ten pravý typ na ženění,” připomněl jí. “Ale neříkej nesmysly,” usmála se na něj Eva, “vždyť spolu přeci chodíte už tak dlouho! Váš vztah přežil i tři roky odloučení a to už je co říct,” zdůraznila mu. “To je sice pravda, mami,” přikývl Adrian, “ale můj vztah s Karinou je dost komplikovaný a svatba by to určitě nevyřešila,” řekl jí. “Jak komplikovaný?” nechápala Eva. “O tom bych radši nemluvil, mami,” řekl jí Adrian. “Dobrá, nebudu se tě vyptávat,” zvolala Eva a postavila se, “ostatně je to tvá soukromá věc,” dodala, obešla stůl a objala Adriana kolem ramen, “ale kdyby jste mě s Karinou udělaly babičkou, tak bych se vůbec nezlobila,” poťouchle se na něj usmála, políbila ho na tvář a odešla. “Sorry, mami, ale já budu ten poslední, kdo by tě udělal babičkou,” zasmál se Adrian a znovu se pustil do karetní hry.

“A jsi si jistá, že to dodrží?” zeptala se Leticia své mladší sestry Kariny, která ji právě dovyprávěla o rozhovoru se Samanthou. Obě seděly na pohovce v bytě Kariny. “Jsem si stoprocentně jistá,” vítězně se na ni Karina usmála, “vlastně jsem to věděla ještě před tím rozhovorem, ale jenom jsem si to potřebovala potvrdit!” dodala. “Nějak moc jí věříš,” zašklebila se Leticia. “Ona je v těchhle věcech hrozně hrdá, takže když říká, že navždy bude milovat jen Jorgeho, tak to dodrží,” řekla jí Karina, “co jiného by si po ní taky chtěla, když prošla skoro jeptiškovskou výchovou,” zasmála se, “já prostě jen musím čekat, až Adriana ta posedlost její osobou přejde!” dodala vážně. “Aby si ale nečekala moc dlouho!” poznamenala Leticia, “co takhle si Adriana pojistit?” navrhla jí. “Jak to myslíš?” zeptala se jí Karina. “No jak si můžeš chlapa pojistit? Přeci dítětem!” zasmála se Leticia. “Dítě? Zbláznila si se?” zhrozila se Karina, “Adrian by mě zabil, kdybych před něj nastoupila s tím, že jsem těhotná!” zdůraznila jí. “To snad ne!” zakroutila Leticia hlavou. Karina přikývla. “Já mám jenom dvě možnosti. Čekat až se Adrian vzpamatuje anebo…” odmlčela se. “Anebo co?” zeptala se jí Leticia. “Druhá možnost bude použita až v nejkritičtější chvíli!” zasmála se Karina.

“Sam, můžu si dát zmrzlinu, prosím?” přiběhla k ní Aurora. “Auroro, měla jsi ji přeci včera!” připomněla jí Samantha. “Já vím, ale já mám hroznou chuť, prosím, prosím!” udělala na ni Aurora psí oči. “Já taky moc prosím,” přidal se k prosení i Miguel. “Samantho, tak jeden kopeček snad Auroře neublíží!” přesvědčovala ji i Erika, která se celou dobu tiskla k Miguelovi. “Tak dobře, Auroro, ale opravdu jen jeden kopeček,” svolila nakonec Samantha. “Děkuju, Sam!” zaradovala se Aurora a objala ji, “Migueli,” podívala se na něj, “půjdeš ji koupit se mnou?” zeptala se ho. “Samozřejmě, zlato,” usmál se na ni Miguel a vzal ji do náruče, “hned jsme zpátky, dámy,” usmál se na Samanthu a Eriku a poté s Aurorou odešel. “Nespěchejte!” volala na ně Erika a otočila se k Samanthě, “my si tady zatím promluvíme!” ironicky se na ni usmála. “O co vám jde?” zeptala se jí Samantha, “svého manžela a Auroru jste možná oblbla tou svou hrou na milou ženu, která má ráda děti, ale mě teda ne!” zdůraznila jí. “Vidím, že jsi velmi vnímavá, tak to se nám hned bude komunikovat lépe!” ironicky se na ni Erika usmála, “i když je mi líto, že spolu musíme komunikovat znovu, protože vidím, že minule jsi mě tak úplně nepochopila!” dodala. “Já jsem vás pochopila velmi dobře a přestaňte mi konečně tykat!” zdůraznila jí Samantha. “Mně se ale chce ti tykat, takže to budeš muset vydržet!” zasmála se Erika, “a teď ti znovu zdůrazním jednu důležitou věc! Miguel je můj!” zdůraznila obzvlášť slovo “můj”. “Však já vám ho neberu!” řekla jí Samantha, “nemám o něj ten zájem, který si myslíte!” dodala. “To je jedině dobře! Ale popravdě řečeno mi je jedno, jestli o něj zájem máš nebo ne, protože tak i tak nedovolím, aby si se s ním stýkala!” zdůraznila jí Erika, “Miguel je můj a já nechci, aby si se s ním stýkala ty nebo kterákoli jiná žena!” řekla jí s nenávistí v očích, přistoupila k ní blíž a vztyčila na ni ukazováček, “nepřátel máš už víc než dost a já ti neradím udělat si další ze mě, protože by si toho mohla hořce litovat!” hrozila jí, “přestaň se stýkat s Miguelem a já zapomenu, že existuješ a všichni budeme spokojení!” usmála se na ni, “už jsi mě konečně pochopila?” zeptala se jí. “Ano, pochopila jsem,” odvětila jí Samantha smutně. Byla zoufalá z toho, že se vždycky zcela nevinně dostane do tak nepříjemných situací. “Tak už jsme tady,” usmál se Miguel na obě. Auroru držel za ruku a ta lízala zmrzlinu. “Sam, chceš si líznout?” zeptala se jí Aurora a přišla k ní. “Ne, děkuju ti,” usmála se na ni Samantha. “Miláčku,” oslovila Erika Miguela a objala ho kolem ramen, “měl jsi pravdu, Samantha je opravdu moc sympatická,” přehnaně se na ni usmála a poté začala Miguela líbat. Samantha nevěděla proč, ale měla pocit, že žárlí.

Byl večer. María Elena seděla na posteli ve svém pokoji a už nějakou dobu seděla u notebooku a čekala, až se objeví fotógrafo. Chtěla si vyjasnit to, co se stalo dnes dopoledne. Byla si téměř jistá, že ji to fotil právě fotógrafo, a proto z něj chtěla konečně dostat přiznání, že ví, kdo ona je. Čekala ale marně. “Sestřičko?” nakoukl do jejího pokoje Sebastian. “Pojď dál, Sebastiane,” usmála se na něj María Elena. Sebastian vešel dovnitř a v rukou nesl podnos s jídlem. “Nepřišla si na večeři, tak ti ji nesu,” řekl jí Sebastian. María Elena odložila notebook stranou a podnos si položila na klín. “Děkuju ti,” poděkovala mu a napila se džusu, “nechtěla jsem si dnes kazit zbytek dne hádkami při rodinné večeři,” vysvětlila mu. “To chápu,” přikývl Sebastian, “už toho mám taky dost!” dodal smutně. “Tak proč si to tak ztěžuješ?” zeptala se ho María Elena. “Jak ztěžuju?” nechápal Sebastian. “Proč jsi pořád s Leticií?” zeptala se ho María Elena, “proč ji pořád necháváš, aby tě tak ponižovala!” nechápavě zakroutila hlavou. “Bude to znít šíleně, ale já ji i přesto pořád miluju!” řekl jí Sebastian. “To je opravdu šílené!” souhlasila María Elena, “vždyť ona si tvou lásku ani trochu nezaslouží!” upozornila ho, “měl by sis najít někoho, kdo tvou lásku bude opětovat! Určitě taková žena někde je, a třeba se ve tvém životě objeví dřív než si myslíš! Musíš mít ale hlavně otevřené oči, aby ti neproklouzla,” usmála se na něj. “Ty jsi nějak zkušená!” zasmál se Sebastian, “ty už si své oči snad otevřela?” zeptal se jí. María Elena se podívala na obrazovku notebooku, na které se ale fotógrafo stále neobjevil. “Vlastně ano,” podívala se na Sebastiana, “jenom zatím nevím, na koho se ty oči dívají!” dodala smutně.

Samantha a Jazmín vešly do svého pokoje a zarazily se, když tam uviděly Adriana. “Co tady děláš?” zeptala se ho Samantha. “Koupil jsem dnes Auroře plyšáka, abych si jí trošku naklonil,” vysvětlil jí Adrian, “a chtěl bych jí ho teď dát, a tak jsem tě přišel požádat, jestli by si šla se mnou, abych to měl snazší,” usmál se na ni. “Aurora ale už spí,” řekla mu Samantha, “tak to bude muset počkat do zítřka!” dodala. Adrian se smutně usmál. “Tak co se dá dělat, tak tedy zítra,” řekl a chtěl odejít. “Adriane, když už si tady, možná bychom si měli promluvit!” zastavila ho Samantha. “O čem chceš mluvit?” zeptal se jí Adrian. “Měli bychom si vyjasnit náš vztah,” odvětila mu Samantha. Adrian se na ni překvapeně zahleděl a byl zvědavý, co mu chce říct. “Adriane, já asi vím o co ti jde, a proto k tobě budu upřímná!” řekla mu Samantha a zhluboka se nadechla, “nechápu proč se o mě tak zajímáš, protože já jsem ti nikdy nedala důvod k tomu si myslet, že by mezi námi mohlo něco být!” zdůraznila mu. Adrian chtěl něco říct, ale Samantha ho nepustila ke slovu. “Adriane, měl by si vědět, že já o tebe zájem nemám a ani nikdy mít nebudu! Milovala jsem tvého bratra, pořád ho miluju a taky ho vždycky milovat budu!” zdůraznila mu. Adrian rudnul vzteky.