“Adriane, můžeš mě, prosím tě, pustit?” zamračila se na něj Samantha. “Jistě,” pustil ji Adrian, “promiň mi to,” omluvil se jí. “Nic se nestalo,” odvětila mu Samantha, vzala z postele pár Aurořiných šatů a odnesla je do šatny. “Tak kdo vás přivezl?” znovu jí Adrian položil svou otázku, když se Samantha vrátila. “Přijeli jsme taxíkem,” zalhala mu Samantha. Raději mu zalhala, protože nechtěla mít problémy s Erikou, které by to Adrian určitě řekl a hlavně nechtěla mít problémy s ním. “Kdybych věděla, že pro nás přijedeš, tak bychom na tebe počkali,” dodala Samantha. “Mělo to být překvapení,” řekl jí Adrian a usmál se. “Tak třeba někdy příště,” nervózně se Samantha pousmála. “Sam,” vběhla do pokoje Aurora. “Aurorito,” usmál se na ni Adrian, “moc rád tě vidím!” “Ahoj, Adriane,” pozdravila ho Aurora a rozběhla se k Samanthě. “Jakpak se ti líbilo u babičky?” zeptal se jí Adrian. “Bylo to tam super,” zasmála se Aurora, “ale taky se mi hrozně stýskalo,” dodala. “Nám se taky moc stýskalo,” usmál se na ni Adrian, “když jsi tu nebyla, tak tu nebyla vůbec žádná zábava!” zasmál se. Aurora se pousmála a podívala se na Samanthu. “Sam, já ti pomůžu vybalit, ano?” nabídla se. “Dobře, zlatíčko,” usmála se na ni Samantha. “Tak já vás nechám v klidu vybalovat,” řekl jim Adrian a odešel. “Co chtěl?” zeptala se Aurora Samanthy. “Chtěl vědět, jak jsme se dostaly domů,” odvětila jí Samantha, “prý pro nás na letiště přijel, ale my už jsme byly pryč,” dodala. “A řekla jsi mu pravdu?” zeptala se jí Aurora. “Já vím, Auri, že jsem tě učila, že se lhát nemá, ale tentokrát jsem musela,” odvětila jí Samantha zahanbeně. “To nic, Sam, já to chápu,” usmála se na ni Aurora, “Adrian se nesmí dozvědět, že jsi zamilovaná do Miguela,” řekla vážně. “Já ale nejsem do Miguela zamilovaná,” řekla jí Samantha. “Já vím,” zasmála se Aurora. Samantha se na ni zamračila. “A víš co?” zeptala se jí Aurora, “pustíme si k tomu vybalování to Fabiolino cédéčko,” navrhla. “Tak dobře,” zasmála se Samantha a Aurora šla dát cédéčko do přehrávače.

“Mami,” vešla Erika do Victoriina pokoje, “mám problém!” řekla vážně. “Předpokládám, že se jedná o Miguela,” hádala Victoria, zatímco si pilovala nehty. “O koho jiného,” odvětila jí Erika a posadila se k ní na postel. “Tak co se stalo tentokrát?” zeptala se jí Victoria a pilník si položila na noční stolek. “Víš, že se dnes vrátila Evina neteř i ta její podařená chůvička?” zeptala se jí Erika. “Ano, vím, Eva mi to říkala,” odvětila jí Victoria, “takže tady je ten problém,” pochopila Eričinu nervozitu. “Problém je ten, že jsem si myslela, že když ty dvě odjedou, tak na ně Miguel zapomene, ale před chvílí mi řekl, že s nimi byl po celou dobu v kontaktu!” řekla jí Erika naštvaně. Victoria na ni překvapeně hleděla. “Když se s nimi potkal, když odjížděly, tak jim dal svoje telefonní číslo, aby mu mohly kdykoliv zavolat,” vysvětlila jí Erika. “To je ale zajímavé,” pronesla Victoria zamyšleně, “a volaly mu často?” zeptala se. “Prý skoro každý den,” odvětila jí Erika rozčíleně, “ale jenom ta malá,” upřesnila. “Chůvička ne?” zeptala se jí Victoria. Erika pokroutila hlavou. “Takže v čem vidíš ten problém?” zeptala se jí Victoria nechápavě, “když s ní vůbec nemluvil, tak se přece nemáš čeho bát!” řekla jí. “Mami, cožpak nechápeš, že i ta malá je pro mě nebezpečná?!” zvolala Erika zoufale a postavila se, “Miguel si ji hrozně oblíbil, a proto se bojím, že může každou chvíli znovu začít mluvit o adopci! A já už nevím na co se mám vymlouvat!” “Tak mu řekni pravdu,” poradila jí Victoria. “Jakou pravdu?” zeptala se jí Erika. “Že děti nechceš! Že je nemáš ráda!” odvětila jí Victoria klidně. “Mami, ty si se asi zbláznila!” zvolala Erika šokovaně, “kdybych mu tohle řekla, tak se s ním můžu rovnou rozloučit!” zdůraznila jí. “A to by bylo právě dobře!” pomyslela si Victoria. “Eriko, a jak si vůbec zareagovala na to, když ti Miguel řekl, že těm dvěma dal svoje číslo?” zeptala se jí Victoria. “Tvářila jsem se, že mi to nevadí,” odvětila jí Erika. “Eriko, ty to děláš všechno špatně,” vzdychla Victoria a postavila se k ní, “měla jsi mu pěkně od plic říct, co si o tom myslíš! Takhle nic nezískáš, když mu budeš lhát!” upozornila ji. “A myslíš, že něco získám tím, když mu řeknu pravdu?” zeptala se jí Erika. “Cenil by si tvé upřímnosti,” odvětila jí Victoria. “No jistě, poděkoval by mi za upřímnost a pak bych ho už nikdy neviděla!” pronesla Erika ironicky, “opravdu ti, mami, děkuju za rady,” dodala a odešla. “Vždy ti ráda poradím, holčičko,” pomyslela si Victoria a vítězně se usmála, “však ty před ním stejně jednou vybouchneš a pak přiběhnu já a nastavím mu své rameno k vyplakání!” zasmála se.

Samantha vešla do svého pokoje, kde si Jazmín s úžasem v očích prohlížela dárek, který dostala Samantha od Miguela. “Kdopak se mi to tady hrabal ve věcech?” zamračila se na ni Samantha. “Promiň, Sam, ale já to už nemohla vydržet,” zasmála se Jazmín, “Aurora mi o tom dárku řekla, a tak jsem ho musela vidět!” “Tak už jsi ho viděla a můžeme ho schovat,” sebrala jí Samantha přívěšek z ruky a vrátila ho do krabičky, kterou uložila do šuplíku svého nočního stolku. “Ty jsi ho nevezmeš na sebe?” divila se Jazmín. “Je to příliš drahá věc a nechci tu s tím nikoho provokovat. Ještě by mě Karina nebo Leticia obvinily, že jsem jim ho ukradla!” vysvětlila jí Samantha. “Prosím tě, vždyť takový přívěšek ani nemají,” řekla jí Jazmín. “Ale mohly by říct, že ano a komu by pak paní Eva věřila? Mně nebo jim?” zeptala se jí Samantha ironicky, “aspoň by pak měla záminku k tomu mě vyhodit,” dodala vážně. “Sam, ty přece víš, že tě paní Eva nemůže vyhodit!” připomněla jí Jazmín, “to by musela vyhodit i Auroru, protože ta se od tebe nehne ani na krok,” usmála se na ni. Samantha se usmála. “Aurora je moje všechno,” řekla šťastně. “A nemusí být jediná!” poťouchle se Jazmín usmála. “Už zase začínáš, Jazmín!” zamračila se na ni Samantha, protože věděla na koho naráží. “Sam, copak jsi slepá?” zasmála se Jazmín, “ty a Miguel to není jen tak! V tom není jen obyčejné přátelství a všichni to vidí!” upozornila ji. “Nevím, co kdo vidí, ale já beru Miguela jen jako přítele! A on mě bere úplně stejně!” zdůraznila jí Samantha, “a kdyby bylo po mém, tak se s Miguelem už nikdy nesejdu, jen aby mi ustaly ty nesmyslné problémy s jeho manželkou!” dodala vážně. “Jenže ty se s ním stejně sejdeš!” zasmála se Jazmín. “Rozhodně to ale nebudu já, kdo ty setkání bude vyhledávat!” upozornila ji Samantha, “stejně je Miguel hlavně rád s Aurorou a já jsem tam jen do počtu,” dodala. “Tak to bych netvrdila,” zasmála se Jazmín. “No myslím, že jsem si toho zase vyslechla víc než dost a už mi to stačí,” ukončila Samantha debatu, z kufru si vzala noční košili a odešla do sprchy.

Další den ráno se Andrés vrátil domů po proflámované noci. Měl trochu kocovinu, a tak se svalil na pohovku. Ruku natáhl po záznamníku, aby věděl, jestli mu nevolal někdo důležitý. Zapnul ho a vzdáleně slyšel, že má jeden vzkaz. Andrés usínal, když ho zcela probudil Fabiolin hlas, který se linul ze záznamníku. “Andrési, to jsem já! Jestli tam seš, tak to zvedni, prosím! Vím, že je pozdě, ale já s tebou potřebuju mluvit!” Andrés se posadil a čekal, jestli Fabiola v noci ještě něco řekla. “Tak buď nejsi doma anebo to nechceš zvednout! Myslím, že to bude spíš to druhé! Chápu tě, Andrési, ale měl by jsi vědět, že jsem ti nelhala! Opravdu jsem s tebou chtěla zůstat, ale nemohla jsem! Nemůžu ti říct proč, ale věř mi, že tě miluju! Miluju tě a nechtěla jsem ti znovu ublížit! Sbohem!” Záznamník zapípal a ohlásil konec vzkazu. Andrés chvíli přemýšlel a poté vzkaz smazal. “Chtěl bych ti věřit, ale už na to nemám sílu!” řekl smutně.

Buenos Aires, Argentina

Fabiola byla ve svém hotelovém pokoji a hypnotizovala svůj mobil, aby zazvonil. Doufala, že jí třeba Andrés po jejím nočním vzkazu zavolá. Ale také věděla, že to mezi nimi nevyřeší jeden obyčejný vzkaz. “Fabiolo, jsi připravená?” vešel do jejího pokoje Alvaro. “Připravená na co?” zeptala se ho Fabiola. “Říkal jsem ti přeci, že máš dnes vystoupení v jednom pořadu, kde odprezentuješ své nové cédéčko,” připomněl jí Alvaro. “Ne, to jsi mi teda neříkal!” upozornila ho Fabiola. “Vážně ne? A já měl pocit, že jsem ti to říkal!” podivil se Alvaro, “tak to je jedno, ještě se stihneš připravit,” dodal. Fabiola otráveně vzdychla a odcházela do šatny. “A abych nezapomněl,” ozval se Alvaro, když byla Fabiola ve dveřích. “Na co?” zeptala se ho Fabiola. “Jednám teď se svými známými z Caracasu a zatím to není jisté, ale mohla by si být členkou poroty v nové SuperStar!” oznámil jí Alvaro. “Opravdu?” zaradovala se Fabiola. Neradovala se ani tak kvůli místu porotkyně, ale hlavně proto, že by se tím pádem znovu vrátila do Caracasu a mohla by se pokusit o urovnání vztahu s Andrésem. “Ale, Fabiolo, upozorňuju tě předem, že pokud se do Caracasu vrátíme, tak pouze kvůli tvé práci!” zdůraznil jí Alvaro, který ihned pochopil, co se ve skutečnosti skrývá za její radostí. “Samozřejmě,” přikývla Fabiola. “Nebude žádné bydlení u tvého bratra, ale budeš pěkně zavřená v hotelu, abych tě měl pod kontrolou,” dodal Alvaro. “Jistě,” snažila se Fabiola usmát. “Tak se běž tedy připravit,” pobídl ji Alvaro, “za dvacet minut se sejdeme na recepci,” dodal a odešel.

Caracas, Venezuela

Leticia vešla do hotelového pokoje, kde už na ni čekal Adrian. “Vidím, že to beze mě dlouho nevydržíš!” zasmála se Leticia. “Však ty beze mě taky ne!” zasmál se Adrian a vášnivě Leticii políbil, “když jsem ti zavolal, jestli se zas nesejdeme, tak si nechala Karinu Karinou a hned jsi za mnou běžela!” smál se. “Měla jsem už všechno nakoupeno a kafe si můžu dát s tebou,” smála se Leticia, zatímco rozepínala Adrianovi košili. “Co jsi Karině řekla?” zeptal se jí Adrian. “Jako kam jdu?” zeptala se ho Leticia. Adrian přikývl. “Jenom, že si potřebuju něco zařídit,” odvětila mu Leticia, “na podrobnosti se mě neptala a kdyby ano, tak mi nedělá problém si něco vymyslet!” zasmála se. “Proto jsem s tebou tak spokojený!” zasmál se Adrian a oba se vášnivě políbili. “A budeš ještě spokojenější!” chtivě se na něj Leticia usmála a odstrčila ho od sebe. Ze země sebrala nákupní tašku a vyndala z ní černé krajkové prádlo. “Líbí?” zeptala se ho. “Moc pěkný!” spokojeně se Adrian usmál, vzal jí prádlo z rukou a hodil ho na zem, “ale vezmeš si ho až při druhém kole, ano? Teď už bych to nevydržel, kdyby ses ještě musela převlékat!” řekl jí chtivě a vášnivě ji políbil. Rozepnul jí šaty a nechal je spadnout na zem. Líbali se a poté se přemístili na postel, kde se spolu velmi vášnivě milovali.

Sebastian vyjížděl z brány svého domu, když si všiml mladé ženy, která zjevně nebyla zdejší. Rozhlížela se po okolních domech a v ruce svírala malý papírek zřejmě s adresou. Sebastian vystoupil z auta a přišel k ní. “Potřebujete pomoct, slečno?” zeptal se jí. Mladá žena se na něj usmála. “Hledám dům Santanderových,” odvětila mu, “nevíte, který z těchto domů to je?” zeptala se ho. Sebastian se zasmál. “Stojíte před ním,” ukázal na dům. Mladá žena se rozesmála. “Tak to se mi povedlo,” smála se. “A copak od Santanderových potřebujete?” zeptal se jí Sebastian. “Přijela jsem za svojí sestřenici Jazmín Valdézovou,” odvětila mu žena. “Vy jste Jazmínina sestřenice?” usmál se na ni Sebastian. “Vy Jazmín znáte?” podivila se žena. “Sebastian Santander,” představil se jí Sebastian a podal jí ruku. “Aha, tak už to chápu,” zasmála se žena, “Nancy Valdézová,” představila se mu a stiskla mu ruku. “Jazmín bude v kuchyni. Běžte támhle přes terasu a jste tam,” ukázal jí Sebastian kudy má jít. “Děkuji vám, pane Santandere,” usmála se na něj Nancy, “jste velmi milý!” “Jenom Sebastian,” usmál se na ni Sebastian. Nancy mu úsměv opětovala a dala se směrem, který jí řekl. Sebastian se vrátil ke svému autu, nastoupil do něj a odjel.

“Migueli, ty jsi dnes nešel běhat?” podivila se Erika, když ho viděla sedět v hale. “Dnes ne,” odvětil jí Miguel, “dnes mám totiž pro tebe jedno překvapení,” usmál se na ni. “Překvapení?” rozzářila se Erika, “co je to?” vyzvídala. “To by už pak nebylo překvapení!” zasmál se Miguel, “tak půjdeme,” chytl ji za ruku a vedl ji ke dveřím. “Migueli, počkej,” zastavila ho Erika, “když ale nevím, kam jdeme, tak nevím, jestli sem vhodně oblečená,” podívala se na své šaty. “Jsi vhodně oblečená a moc ti to sluší,” usmál se na ni Miguel a políbil ji. Erika mu úsměv opětovala a poté vyšli z domu a postavili se k Miguelovu autu. “A bude se mi to překvapení líbit?” zeptala se ho Erika. “Já doufám, že ano,” odvětil jí Miguel a usmál se na ni. “Miluju tě, Migueli Mendozo!” pohladila ho Erika po tváři a usmála se. “Miluju tě, Eriko Velasquezová!” usmál se na ni Miguel a oba se něžně políbili. Poté ji Miguel otevřel dveře od auta a Erika nastoupila. Miguel nastoupil také a odjeli.

“Přišla jsem za Evou,” vešla Victoria do domu Santanderových. “Dojdu pro ni, paní,” řekla jí Jazmín a vyšla nahoru po schodech. Victoria se posadila na pohovku a čekala na Evin příchod. Mezitím procházela halou Samantha. Když si jí Victoria všimla, uvědomila si, že by si s ní měla promluvit, aby věděla, jestli se Erika obává oprávněně. A jestli se má tím pádem obávat i ona. “Samantho,” oslovila ji Victoria a postavila se. “Ano, paní,” zastavila se Samantha. “Měla by jsi chvíli čas, abys mi na něco odpověděla?” zeptala se jí Victoria. “Ano, paní,” přikývla Samantha. Victoria k ní přistoupila a sjela ji pohledem od zdola nahoru. “Mé dceři přiděláváš velké problémy,” podotkla vážně. “Paní Victorie, to je mi líto, ale já jsem nic neprovedla! Vaše dcera hledá problémy tam, kde nejsou!” obhajovala se Samantha. “Takže má dcera přehání, když si myslí, že mezi tebou a jejím manželem něco je?” zeptala se jí Victoria. Samantha přikývla. “Manžel vaší dcery a já jsme pouze přátelé!” zdůraznila jí. “Takže jsi seš naprosto jistá, že jsi se do mého zetě nezamilovala?” zeptala se jí Victoria. Samanthu tato otázka zaskočila. A zaskočila ji i osoba, která jí ji dala.