“Ano, jsem si naprosto jistá! Nejsem do manžela vaší dcery zamilovaná,” odvětila Samantha Victorii. “A proč se s ním tedy tak často scházíš? Jakto, že to byl on, kdo tebe a Auroru dovezl z letiště?” zeptala se jí Victoria. “Vaše dcera vás za mnou poslala?” odvětila jí Samantha otázkou. “Až mi odpovíš ty, odpovím ti já!” řekla jí Victoria. Samantha vzdychla. “Kdyby bylo po mém, tak se s vaším zetěm už nikdy nesejdu, protože mi do života přinesl akorát další problémy, kterých už mám beztak dost! Ale velmi si oblíbil Auroritu a protože já jsem její chůva, tak se nevyhnu tomu, abych se s ním nesešla, když ji mám na starosti po celý den,” vysvětlila jí Samantha, “a o tom odvozu z letiště jsem se dozvěděla až na místě! Nemohla jsem to už nijak ovlivnit!” dodala. “Takže kdyby nebylo Aurory, tak se vůbec nestýkáte?” ujišťovala se Victoria. “Ano, paní, přesně tak,” přikývla Samantha, “kromě Aurory nás vůbec nic nespojuje!” zdůraznila, “a proto můžete svou dceru uklidnit, že se můj vztah k jejímu manželovi ani po dvou měsících nezměnil,” dodala. “Popravdě mě sem Erika neposlala, ale protože jsem její matka, tak mě zajímá, co se v jejím životě děje zlého nebo i dobrého,” řekla jí Victoria. “Chápu,” přikývla Samantha. “Chápeš? Jak to můžeš chápat vztah mezi matkou a dcerou, když jsi vyrůstala v sirotčinci?” zeptala se jí Victoria ironicky. Samantha zesmutněla a sklopila hlavu. Victoria si uvědomila, že to přehnala. “Samantho, promiň, nechtěla jsem to říct takhle,” omlouvala se jí. “To je v pořádku, paní! Máte pravdu, že nemůžu chápat, jaké to je, když se matka zajímá o svoji dceru,” odvětila jí Samantha vážně. Victoria jí chtěla ještě něco říct, ale v tom sešla do haly Eva, následovaná Jazmín. “Victorie,” oslovila ji Eva a obě se políbily na tvář. “Potřebovala bych s tebou mluvit o něčem ohledně agentury,” řekla jí Victoria. “Tak půjdeme do pracovny,” navrhla Eva a odcházela směrem k pracovně. Victoria se otočila na Samanthu a věnovala jí ještě jeden omluvný pohled a poté odešla za Evou. “Co ti chtěla?” zeptala se Jazmín Samanthy. “Potom ti to řeknu,” odvětila jí Samantha a vyšla po schodech nahoru.

Nancy Valdéz už pár minut seděla v kuchyni Santanderových a čekala na svou sestřenici Jazmín. Ta právě vešla do kuchyně a zůstala na Nancy koukat s otevřenou pusou. “No to se mi snad zdá!” zasmála se Jazmín a obě se objaly. “To je překvapení, viď?” smála se Nancy. “A pořádný!” smála se Jazmín, “proč si nedala vědět, že přijedeš?” zeptala se jí. “Protože jsem to sama nevěděla,” odvětila jí Nancy. “Stalo se něco?” zeptala se jí Jazmín a obě se posadily ke stolu. “Včera jsme se strašně pohádali s tátou,” odvětila jí Nancy, “ale tak strašně, že jsem se ještě večer sbalila a nasedla na autobus, který mě dovezl až sem,” dodala. “Vždyť jste se s tátou vždycky hádali,” vzpomínala Jazmín, “v čem to bylo včera jiný, že to zašlo až tak daleko?” zeptala se. “Táta mi vyčetl, že se akorát celý den flakám, že pak večer jdu na diskotéku a vrátím se až k ránu a že už mi to nehodlá dál trpět,” odvětila jí Nancy, “že si prý mám najít nějakou slušnou práci anebo mu mám zmizet z očí! Tak jsem teda šla!” dodala. Jazmín nevěřícně pokroutila hlavou. “A to mi taky předhodil ještě tebe jako vzorný příklad! Že bych se od tebe měla učit!” dodala Nancy. “Já a vzorný příklad? Kdyby se nestalo to, co se stalo, tak bych na ty diskotéky zřejmě chodila s tebou!” řekla jí Jazmín. “Jak je na tom tvá máma?” zeptala se jí Nancy. “Pořád stejně,” vzdychla Jazmín smutně, “jednou měsíčně za ní jezdím, ale ona ani pořádně neví, že tam jsem!” “To je mi líto,” odvětila jí Nancy smutně. “Ale i tak stále doufám, že se to jednou zlepší,” dodala Jazmín. “Doufám s tebou,” usmála se na ni Nancy. Jazmín jí úsměv opětovala a obě se objaly. V tom do kuchyně vběhla Aurora a Samantha šla hned za ní. “Jazmín, musíš si poslechnout to Fabiolino nové cédéčko, to je snad nejlepší ze všech,” řekla jí Aurora nadšeně. “Tak to tedy budu muset,” zasmála se Jazmín. “Kdopak jsi?” podívala se Aurora na Nancy. “Děvčata moje milá,” postavila se Jazmín a objala Nancy, “to je moje nejoblíbenější sestřenice Nancy,” představila ji Samanthě a Auroře. “Jsem tvoje jediná sestřenice!” zasmála se Nancy. “A, Nancy, tohle jsou tady ty moje největší zlatíčka,” ukázala Jazmín na Samanthu a Auroru, “moje nejlepší kamarádka Samantha Olivaresová a tady ta malá slečna se jmenuje Aurora Montesová a je to neteř paní domu,” představila je. “Však já už je z tvého vyprávění znám,” odvětila jí Nancy, “jenom jsem nevěděla, jak vypadají,” zasmála se. “My jsme o tobě už taky něco slyšely,” řekla jí Aurora. “Doufám, že jen samé dobré věci!” zasmála se Nancy. “Jen ty nejlepší!” zdůraznila jí Aurora s vážnou tváří a všechny čtyři se rozesmály.

“A jsme na místě!” zastavil Miguel auto před velkou budovou. Erika se na budovu dívala, ale protože v této části města nikdy nebyla, tak stále neměla ponětí, kde to vlastně jsou. Miguel mezitím vystoupil a šel ji otevřít dveře. Podal jí ruku a pomohl jí vystoupit. “A kde to teda vlastně jsme?” zeptala se ho Erika. Miguel se na ni usmál a ukázal na velkou ceduli po levé straně. Erika ztuhla. “Sirotčinec?” snažila se tvářit překvapeně a hlavně se snažila působit tak, že jí Miguelovo překvapení udělalo radost. “Moc dobře si pamatuji, co si mi posledně řekla, když jsme se o adopci bavili a myslím si, že jsme si to pravé zázemí už vytvořili!” usmál se na ni Miguel. “Migueli, tímhle si mě hrozně zaskočil!” řekla mu Erika nervózně. “Předem ti chci říct, že tě nechci do ničeho nutit!” zdůraznil jí Miguel, “jenom chci, abychom se šli na ty děti podívat! Když si ještě nebudeš jistá, tak počkáme! Ale když se jen podíváme, tak se nic nestane!” usmál se na ni. “Dobře,” přikývla Erika, “podíváme se,” usmála se. Miguel se celý rozzářil a něžně Eriku políbil. Erika se nervózně usmála a s tíživým pocitem na srdci vešla společně s Miguelem do budovy sirotčince.

“Adriane?” oslovila ho Leticia, když spolu leželi v posteli. “Hm?” zamumlal Adrian. “Můžu se tě na něco zeptat?” zeptala se ho Leticia. “Jen se ptej,” odvětil jí Adrian. Leticia se posadila, aby mu lépe viděla do očí. “Ale až se tě na to zeptám, tak se nerozčiluj! Nebudu ti dělat žádné kázání, ani ti nebudu nic vyčítat, jenom mě to zajímá!” řekla mu. “Tak už se ptej,” vzdychl Adrian. “Proč jsi tak posedlý zrovna Samanthou?” zeptala se ho Leticia. Adrian se pousmál a posadil. “Tohle tě zajímá?” zeptal se. Leticia přikývla. “Nemůžu pochopit, co na ni vidíš! Můžeš mít Karinu, mě, kteroukoli ženskou, na kterou jen ukážeš prstem, ale ty chceš ji! Proč zrovna ona? V čem je tak výjimečná?” zeptala se ho. “Je pravda, že tebe a Karinu můžu mít kdykoliv a nestěžuju si!” zasmál se Adrian, “ale ženy, které mě doopravdy vzrušují jsou ženy Samanthina typu! Takové ty naivní nevinné holky, co by ani mouše neublížily! Ty, které se nedokážou bránit a já je tak můžu ovládat! Můžu si s nimi dělat, co se za mi zachce!” vysvětlil Leticii svou náklonnost k Samanthě a úlisně se přitom usmíval. “A to, že ty ženy tě odmítají a nechtějí tě, ti nevadí?” zeptala se ho Leticia. “To mě na nich přitahuje úplně nejvíc!” zasmál se Adrian. “A to si chceš Samanthu vzít nebo co?” zeptala se ho Leticia nevěřícně. “Rád bych,” odvětil jí Adrian. “A jak toho chceš dosáhnout? Ona nevypadá, že by se jen tak do někoho znovu zamilovala, natož pak do tebe, potom, co si jí v opilosti chtěl znásilnit!” připomněla mu Leticia. “Ano, to byla moje obrovská chyba!” připustil Adrian, “ale už se lepším! Teď si hraju na hodného švagra a myslím, že jsem na dobré cestě,” usmál se. “Koukám, že ti nějak utekl detail jménem Miguel Mendoza!” pomyslela si Leticia, “a co když ani hra na hodného švagra nezabere? Co pak uděláš?” zeptala se. “To bych opravdu nerad, kdybych musel zacházet až do krajností! Nechtěl bych, aby se jí stalo to samé, co Alfonsině!” odvětil jí Adrian. “Kdo je Alfonsina?” zeptala se ho Leticia. “Oprava, miláčku,” pohladil ji Adrian po tváři a políbil ji, “kdo byla Alfonsina!” zdůraznil slovo “byla” a odešel do koupelny. Leticia za ním jen šokovaně hleděla.

“Paní, Evo,” vešla Jazmín do pracovny, “mohla bych s vámi mluvit?” zeptala se jí. Eva ji chtěla poslat pryč, ale Victoria, která také v pracovně byla, se zvedla a pozvala Jazmín dovnitř. “Pojď dál, Jazmín, já už jsem stejně na odchodu,” řekla jí a poté se otočila na Evu, “děkuji ti za pomoc, ten zbytek už dodělám sama,” usmála se na ni, obě se políbily na tvář a Victoria odešla. “Co chceš, Jazmín?” zeptala se jí Eva. “Paní Evo, já mám na vás obrovskou prosbu,” odvětila jí Jazmín. “O co jde?” zeptala se jí Eva. Jazmín otevřela dveře pracovny, za kterými stála Nancy a ta vešla dovnitř. “Paní Evo, tohle je má sestřenice Nancy,” představila jí ji Jazmín, “potřebuje nutně sehnat práci, a tak jsem vás chtěla požádat, jestli byste ji nemohla zaměstnat také jako služebnou!” poprosila ji. Eva si Nancy přísným okem prohlédla. “Jestli budeš pracovat stejně tak dobře jako Jazmín, tak nevidím důvod k tomu tě nepřijmout,” řekla jí. Jazmín i Nancy si oddychly a usmály se. “Budu se snažit vás nezklamat, paní Evo,” usmála se na ni Nancy, “a děkuju vám za šanci,” poděkovala jí. “Jazmín ti všechnu tvou práci vysvětlí a budeš sdílet pokoj s ní a naší chůvou,” řekla jí Eva. “Ano, paní,” přikývla Nancy. “Můžete jít,” pobídla je Eva a obě odešly. “Vždyť není zas tak hrozná, jak si mi ji líčila!” řekla Nancy Jazmín, jen co se za nimi zavřely dveře. “To poznáš časem!” zasmála se Jazmín.

Miguel a Erika procházeli v sirotčinci místností s novorozeňaty. Eriku samotnou překvapilo, jak jí bylo příjemně. Usmívala se a užívala si pohled na usměvavá nebo i plačící miminka. Miguel ji pozoroval a uvědomil se, že takový šťastný výraz u ní ještě neviděl. Ale byl za něj rád. “Nechtěla byste si nějaké pochovat?” zeptala se Eriky vychovatelka, která jim dělala průvodkyni. “Ano, to bych ráda!” odvětila jí Erika hbitě. “Posaďte se tady, prosím,” požádala ji vychovatelka a vzala si do náručí jen pár dní starou holčičku. Erika se posadila a Miguel se postavil vedle ní. Vychovatelka předala holčičku Erice a ta se na ni usmála. “Jak se jmenuje?” zeptala se vychovatelky, ale přitom z malé nespustila oči. “Victoria,” odvětila jí vychovatelka. “Victoria! Jako moje máma,” usmála se Erika na holčičku, “jako moje máma!” zopakovala a zamyslela se. Miguel se na ni nechápavě díval. “Eriko, stalo se něco?” zeptal se jí, když byla už několik vteřin duchem nepřítomná. Erika se vzpamatovala a vrátila malou Victorii vychovatelce. “Omluvte mě,” řekla a vyběhla ven. “Eriko, co se děje?” zavolal na ni Miguel, ale Erika už byla pryč. “Omluvte mě,” řekl i on vychovatelce a vyběhl za Erikou. Erika doběhla ven k jejich autu a obličej si zabořila do dlaní. “Eriko,” doběhl k ní Miguel, otočil si ji k sobě a uviděl její oči zalité slzami. “Eriko, miláčku, proboha, co se ti stalo?” zeptal se jí vyděšeně. “Já nevím, Migueli,” plakala Erika, “odvez mě, prosím tě, domů! Není mi dobře!” požádala ho. “Dobře,” přikývl Miguel a pomohl jí nastoupit do auta. Nechtěl se jí na nic víc ptát, protože by mu toho moc v tomhle stavu ani neřekla. Nastoupil do auta a odjeli.

María Elena šla po ulici a lízala zmrzlinu. Mířila si to domů k jedné své kamarádce. Zašla za roh, když do někoho vrazila a zmrzlinu mu vyklopila na tričko. “Panebože, to mě moc mrzí!” zvolala vyděšeně a z kapsy vytáhla kapesník a začala utírat flek z trička, “moc se vám omlouvám!“ “Ve škole by si se o mě taky takhle postarala?” zeptal se jí známý hlas. María Elena se až teď podívala, na koho tu zmrzlinu vlastně vyklopila. “Ty?” zvolala překvapeně, když se dívala na Tomase. “Co že si na mě tak milá?” dobíral si jí Tomas, který věděl, že mimo školu je to úplně jiná osoba. Po jeho otázce si na to vzpomněla i María Elena, a tak si nechtěla pokazit svou reputaci. “Já na tebe rozhodně nejsem milá! Jenom jsem si nevšimla, že seš to ty!” řekla mu otráveně. “Takže kdybych to nebyl já, tak by si tomu dotyčnému ten flek dál utírala?” dál si ji Tomas dobíral. “Co je ti potom?” zakřičela na něj María Elena. “Tak už sis rozmyslela to doučování?” změnil Tomas téma. “Nikdy nezměním svůj názor! To si pamatuj!” řekla mu María Elena důrazně a odkráčela. Tomas ji pozoroval, jak odchází a usmíval se. “Možná, že změnit tě bude lehčí, než jsem si myslel!” pomyslel si.

Jazmín a Nancy připravily postel pro Nancy v jejich společném pokoji. “Teda to jsem netušila, že práci najdu tak rychle!” zasmála se Nancy a posadila se na svoji postel. “Vybrala sis toho správného člověka na pomoc,” ukázala Jazmín na sebe a rozesmála se. “A tu pomoc budu ještě potřebovat, protože mi budeš muset pomáhat v přesvědčování, abych to nevzdala a dokázala tátovi, že nejsem zase tak hrozná!” řekla jí Nancy. “Nenechám tě to vzdát, to si piš!” slíbila jí Jazmín se smíchem, “a teď bych ti asi měla osvětlit, jak to chodí v této rodině!” dodala. “Napjatě poslouchám,” zasmála se Nancy. “S paní domu, Evou Montesovou si už měla tu čest se seznámit,” začala jí Jazmín vyprávět, “paní Eva měla čtyři děti – Adriana, Sebastiana, Jorgeho a Maríu Elenu. Adrian je nejstarší a hlavně je to nejoblíbenější syn paní Evy. Radím ti, neplést se mu do cesty! Je to mizera, který neustále obtěžuje Samanthu, ale přitom už několik let chodí, nebo spíše má za milenku, Karinu Abreuovou. Ta má starší sestru Leticii, která je vdaná za Sebastiana. Obě dvě jsou to pěkné zmije, jedna horší, jak druhá. Leticia si se Sebastianem dělá co chce, protože on je až příliš hodný na to, aby se jí vzepřel. Třetím synem paní Evy byl Jorge, který si vzal Samanthu, to už jsem ti kdysi říkala a taky už víš, že Jorge před třemi lety zemřel a Samantha se s tím ještě pořádně nesrovnala, takže před ní na toto téma opatrně! Jedinou dcerou paní Evy je María Elena. Nedávno oslavila osmnáctiny, ale jako jediná dcera to nemá vůbec jednoduché. Paní Eva je na ni ze svých dětí nejtvrdší. A nejmladšího člena rodiny si už poznala. Aurora tu bydlí od té doby, co jí bylo pár měsíců, protože její rodiče se zabili při autonehodě, a tak jí paní Eva dostala do péče. A to by bylo asi tak všechno, co by si měla vědět,” zakončila Jazmín své dlouhé vyprávění o rodině Santanderových. “No něco si pamatuju, ale ještě se budu muset hodně učit!” zasmála se Nancy. “Jo a ještě jsem zapomněla, že jak jsem ti říkala, že Karina a Leticia jsou zákeřné zmije, tak hlavním terčem jejich útoků je chudinka Samantha! Karina ji nenávidí, protože Adrian jí dává přednost před ní a Leticia jí zase nemůže přijít na jméno kvůli tomu, že si Jorge Samanthu vzal a přitom ona si na něj taky dělala zálusk!” dodala Jazmín. “Zajímavá rodinka!” podotkla Nancy zamyšleně. V tom do pokoje vešla Samantha. “Samantho, Nancy tu bude taky pracovat jako služebná a bude tu bydlet s námi,” oznámila jí Jazmín. “Tak to je skvělé!” usmála se Samantha. “Byly jste s Aurorou zase v parku?” zeptala se jí Jazmín. Samantha přikývla. “A Miguel tam byl taky?” poťouchle se Jazmín usmála. Samantha se na ni zamračila. “Kdo je Miguel?” zeptala se Nancy. “No to ti ještě musím říct,” zasmála se Jazmín. “Tak u toho být nemusím,” urazila se Samantha a odešla. Jazmín se zasmála a ještě Nancy objasnila situaci mezi Samanthou a Miguelem.

Byl večer. Erika seděla ve své posteli a pila horký čaj. “Už je ti lépe?” zeptal se jí Miguel, který seděl u ní. “Už ano,” přikývla Erika a usmála se. “Co se to tam vlastně stalo? Proč si tak zničehonic utekla?” zeptal se jí Miguel. “Migueli, opravdu ráda bych ti to řekla, ale sama nevím, co se tam vlastně stalo,” odvětila mu Erika zoufale, “když jsem držela tu holčičku a ta vychovatelka mi řekla její jméno, tak mě přepadl takový zvláštní pocit!” dodala. Do pokoje vešla Victoria. “Služebná mi řekla, že ti nebylo dobře,” podívala se na Eriku. “Nedělej si starosti, mami, už je mi lépe,” odvětila jí Erika a podívala se na Miguela, “nechal by si nás tu, prosím, osamotě?” požádala ho. Miguel přikývl, políbil ji, usmál se na Victorii a odešel. “Služebná mi řekla, kam tě Miguel dovezl a že si pak prý utekla a předstírala si, že je ti špatně,” smála se Victoria, “krásně si se z toho vyvlékla!” “Mami, já jsem ale nic nepředstírala!” zdůraznila jí Erika. “Vážně ne?” podivila se Victoria, “a tak, co se teda stalo?” zeptala se jí. “Držela jsem v náručí holčičku, která se jmenovala jako ty,” odvětila jí Erika, “a v tu chvíli mě přepadl takový zvláštní pocit, který ani nedokážu popsat!” kroutila nechápavě hlavou. Victoria se zarazila. Snad si Erika na něco nevzpomněla?