“Victorie,” přerušil Miguel polibek a odtáhl se od ní, “co to děláš?” zadíval se na ni nechápavě. “Ach, Migueli!” zhrozila se Victoria toho, co udělala, “já vůbec nevím, proč jsem to udělala!” kroutila hlavou, “já se tak stydím!” postavila se a otočila se k Miguelovi zády. Miguel se postavil a přistoupil k ní. “Victorie,” oslovil ji. “Ne, Migueli, prosím tě, odejdi,” požádala ho Victoria a zakryla si obličej rukou, aby na ni Miguel neviděl, “už se ti nemůžu podívat do očí potom, co jsem udělala!” dodala vážně. “Victorie, tolik se zase nestalo,” řekl jí Miguel, “já asi vím, proč jsi to udělala! Cítila jsi se sama a potřebovala si něčí blízkost! A já jsem byl prostě po ruce,” domyslel si. “Asi máš pravdu, Migueli,” odvětila mu Victoria, která byla k němu ještě stále otočená zády, “nejspíš to tak bylo, ale stejně jsem neměla právo to udělat,” říkala jak jí to mrzí, ale přitom se usmívala. “Victorie,” oslovil ji Miguel, položil jí ruku na rameno a otočil si ji k sobě, “budeme se tvářit, že se nic nestalo, ano?” pousmál se na ni. “Pokusím se,” přikývla Victoria, “i když kvůli Erice nějaké výčitky svědomí mít budu! Jsem hrozná matka,” rozplakala se. “Takhle nemluv, Victorie! A výčitky svědomí mít nemusíš! Vždyť se vlastně nic nestalo,” usmál se na ni Miguel. “Děkuji ti, Migueli! Děkuji ti, že mě chápeš!” pousmála se na něj Victoria, “a Erice o tom neřekneme! Nechci, aby se zbytečně trápila!” řekla mu. “Bude to naše malé tajemství,” odvětil jí Miguel a usmál se. Victoria přikývla. “Takže dobrou noc,” usmál se na ni Miguel a vyšel po schodech nahoru. Victoria ho pohledem nahoru doprovázela a když jí zmizel z očí, utřela si z tváří své falešné slzy a vítězně se usmála. “Dopadlo to ještě lépe, než jsem čekala!” pomyslela si.

“Aurora už spí,” řekla Samantha Jazmín a Nancy, když vešla do jejich pokoje, “byl to pro ni dlouhý den,” dodala. “Dlouhý, ale příjemný,” usmála se Nancy. “A nejen pro Auroru,” dodala Jazmín a poťouchle se usmála. Samantha už ani neměla sílu se na ni zlobit proto, na co narážela, a tak se jen usmála. “Půjdu se osprchovat,” řekla a šla do koupelny. “Ne, ne, ne,” vstala Jazmín ze své postele a dovedla Samanthu k její posteli, “Aurora nám už všechny zážitky z dnešního dne řekla a teď si na řadě ty,” zasmála se a posadila se k Samanthě na postel. Samantha se pousmála a posadila se. “A co chcete slyšet?” zeptala se. “Všechno,” vyskočila Nancy ze své postele a posadila se vedle Jazmín. Samantha se rozesmála. “Tu pasáž jak na tebe Miguel koukal, když tě viděl v nové image můžeš přeskočit, protože tu jsme viděly na vlastní oči,” řekla jí Jazmín. Samantha se na ni udiveně podívala. “Nakukovaly jsme na vás od brány,” vysvětlila jí Nancy. “To jsme si přece nemohly nechat ujít,” dodala Jazmín, “protože ty by si nám to teď neřekla se všema detailama, “ řekla Samanthě a rozesmála se. “Vy jste tak strašně zvědavé!” zasmála se Samantha. “Co naděláš!” pokrčila Jazmín rameny, “a teď povídej,” vyzvídala. Samantha zesmutněla a sklopila hlavu. “Dnešní den byl tou poslední kapkou,” řekla jim. Jazmín a Nancy se na sebe nechápavě podívaly. “Nerozumíme!” řekly obě současně. To Samanthu opět rozesmálo. “Dnešní den byl tou poslední kapkou k tomu, abych si uvědomila, že jsem se…!” Jazmín a Nancy nastražily uši a čekaly, jestli Samantha řekne to, co si myslely. “…zamilovala!” řekla Samantha smutně. Jazmín a Nancy zajásaly radostí. “Já jsem to věděla od začátku! Hned jak jsem vás viděla na sobě ležet na tom chodníku!” smála se Jazmín. “Ale, Sam, proč jsi tak smutná?” zeptala se jí Nancy. “Protože nemám důvod k radosti,” odvětila jí Samantha smutně. “Proč ne?” nechápala ji Jazmín. “Jazmín, jakoby si to nevěděla!” nazlobeně se na ni Samantha podívala, “Miguel je přeci ženatý!” připomněla jí, “a navíc to, že jsem do něj zamilovaná já, neznamená, že je i on zamilovaný do mě!” dodala. “To víš, že je do tebe taky zamilovaný! Je to na něm vidět!” uklidňovala ji Jazmín. “Ale, Jazmín, prosím tě, nevykládej mi tu nesmysly!” rozčílila se Samantha, vstala a postavila se na druhou stranu pokoje. Jazmín a Nancy se k ní otočily. “Vždyť proč by se Miguel zamilovával do holky jako jsem já! Do holky, která nemá vůbec nic! Která, nezná svůj původ! Která je pro všechny jen přítěží?!” křičela Samantha zoufale, “proč by svoji krásnou, bohatou a elegantní manželku měnil za takovou šmudlu jako jsem já?” rozplakala se. “Sam,” oslovila ji Jazmín a přistoupila k ní, “jediná, kdo tu vykládá nesmysly jsi ty! Vždyť přeci Miguel není tak povrchní, aby si vybíral podle toho jak, kdo vypadá nebo co má!” řekla jí. “Ne, Miguel takový rozhodně není,” pousmála se Samantha, “jenže to nic nemění na tom, že on miluje svoji ženu,” dodala vážně. “Jenom proto, že neví jaká je to ve skutečnosti potvora!” podotkla Jazmín. “Takže mi jako radíš, abych mu to řekla a on od ní hned odejde a přiběhne za mnou?” zeptala se jí Samantha ironicky. Jazmín se nadechovala, že ji odpoví, ale Samantha jí nedala příležitost. “Ne, nic neříkej! Já ani nevím, proč jsem vám to vůbec říkala! Stejně je to všechno nesmysl a zítra s tím nadobro skončím!” řekla rozhodně. “S čím skončíš?” zeptala se jí Jazmín. “Řeknu Miguelovi, že už se nemůžeme vídat!” odvětila jí Samantha vážně a odešla do koupelny. Jazmín se otočila na Nancy a obě jen bezmocně pokrčily rameny.

“Ahoj bráško,” vešla Claudia do Tomasova pokoje, “přišla jsem ti říct, co je nového,” usadila se na jeho postel. “Já nestačím zírat,” zakroutil Tomas hlavou, “teď tě vídám častěji, než když jsme bydleli v jednom domě!” zasmál se a posadil se na židli u psacího stolu. “Ale nepřeháněj,” zasmála se Claudia a začala něco hledat ve svém malém batohu, “tady je adresa, kde teď bydlím,” podala Tomasovi malý papírek, “kdyby si něco potřeboval tak mě najdeš tam a jinak jsem na mobilu,” dodala. “To je dobrý vědět, že jsi na mobilu!” zasmál se Tomas. “Jsi nějak moc vtipnej,” zašklebila se na něj Claudia, “jo a už jsem si i našla práci,” dodala. “Jsi nějaká rychlá!” zasmál se Tomas, “a kde?” zeptal se jí. “Pracuju v jednom butiku s oblečením v obchodním centru,” odvětila mu Claudia, “a pečlivě se připravuju na SuperStar,” usmála se. “S našima už jsi mluvila?” zeptal se jí Tomas. “To mi musíš kazit náladu?” zamračila se na něj Claudia, “ještě ne, ale až budu, tak jim stejně řeknu, že ve škole je všechno dobrý a takový ty klasický fráze!” rozesmála se. “Ty tě přetrhnou, až zjistí, že si nechala školy!” upozornil ji Tomas. “Tak možná ze začátku z toho budou šílet, ale já jim pak připomenu, že ten studijný typ z nás dvou jsi stejně ty a že ty je určitě nezklameš!” zasmála se Claudia. “Vidím, že už to máš promyšlený,” podotkl Tomas. “Musela jsem! Nechci takhle mladá přijít o život!” smála se Claudia. Tomas se rozesmál. “Tak až se to provalí, tak ti podám pomocnou ruku,” řekl jí. “Já věděla, že je na tebe spoleh,” usmála se na něj Claudia, “no a teď mi řekni, kdo je ta holka na těch fotkách?” znovu se rozhlížela po fotkách Maríi Eleny. “Vážně to chceš vědět?” zeptal se jí Tomas. Claudia přikývla. “A neodejdeš v půlce vyprávění s tím, že tě to nebaví?” ujišťoval se Tomas. “Čestný skautský!” prohlásila Claudia a oba se rozesmáli. Tomas jí poté převyprávěl svůj příběh o Maríi Eleně.

Nastal čas oběda dalšího dne. Erika, Karina a Leticia procházely letištní halou a povídaly si. Za nimi šli Eričin a Leticiin řidič, kteří nesli několik jejich tašek s oblečením, botami a s doplňky, které si koupily v Paříži. Byly zabrané do rozhovoru, a tak si nevšimli, že se k nim blíží Adrian. Jako první si ho všimla Leticia a usmála se na něj. “Adriane,” pozdravila ho. “Vítám vás zpět, dámy,” usmál se na ně Adrian, “vidím, že nákupy se vydařily,” zasmál se, když viděl jejich tašky. “Co tady děláš?” zeptala se ho Karina a ušklíbla se. Byla na něj ještě pořád naštvaná kvůli jejich poslední hádce. “Přijel jsem si pro tebe,” přiblížil se k ní Adrian a objal ji kolem pasu, “stýskalo se mi,” úlisně se na ni usmál a začal ji líbat. Karina mu jeho polibky ihned opětovala. Erika se decentně dívala stranou, za to Leticia je s úsměvem pozorovala. “Pojedeme k tobě, ano?” řekl Adrian Karině. “Uvidíme se později, děvčata,” otočila se Karina na Eriku a Leticii, Adrian vzal její tašky a společně odešli. “Nádherný pár,” zasmála se Leticia. “Proč jsi nešla s nimi? Mohli jste si užít všichni tři!” podotkla Erika ironicky. “Mně by to nevadilo, ale Karina by asi byla proti!” zasmála se Leticia. Erika jen vyvrátila oči v sloup. “No já pojedu domů,” řekla Leticia, “měj se, Eriko,” políbila ji na tvář a odešla. “Vicente,” oslovila Erika svého řidiče, “nejdříve mně odvezeš na jedno místo, které ti řeknu a poté pojedeš domů a odneseš do mého pokoje mé věci,” poručila mu. “Ano, paní,” přikývl řidič a oba se vydali k východu z letiště.

Miguel a Andrés seděli v restauraci a Andrés si prohlížel rámeček s fotografií Samanthy, Miguela a Aurory ze ZOO. “Jste opravdu krásná rodina,” řekl Andrés. “To mi ta paní, co nás fotila, řekla taky!” zasmál se Miguel. “Ani se tomu nedivím,” odvětil mu Andrés, “ty a Samantha rozhodně nevypadáte jen na nevinné přátele!” dodal. “Zase máš zbytečně moc řečí,” řekl mu Miguel a fotografii si od něj vzal. Podíval se na ni a usmál se. Poté ji uložil do tašky a otevřel jídelní lístek. “Já jen, že mi přijde divné, že by ses tak často scházel se Samanthou a viděl v ní jen svoji kamarádku! Přátelství mezi mužem a ženou neexistuje!” zdůraznil mu Andrés. “Víš co, raději změníme téma,” řekl mu Miguel. “Čekal jsem, že tahle věta přijde!” zasmál se Andrés a také si otevřel jídelní lístek. “Proč jsi čekal na Fabiolu v den jejího příjezdu před hotelem?” zeptal se ho Miguel. Andrés se na něj naštvaně podíval. “Tohle téma se mi nelíbí!” odsekl mu, “Fabiola tě poslala na výzvědy?” zeptal se ho. “To víš, že jí to zajímá, proč jsi tam byl!” odvětil mu Miguel. “Tak jí vyřiď, že jsem se chtěl jen ujistit, jestli opravdu přijela, abych si tím pádem dával pozor kam jdu! Nerad bych totiž na ni narazil!” odvětil mu Andrés podrážděně. “Vyřídím jí to,” přikývl Miguel smutně. Bylo mu líto, jak to teď mezi jeho sestrou a jeho nejlepším kamarádem je. “A teď bych prosil nějaké téma na zlepšení nálady,” řekl mu Andrés. “Nevím, jestli ti tohle téma zrovna zlepší náladu, ale včera mě Victoria políbila,” vyhrkl ze sebe Miguel, “já si dám ten kuřecí steak!” snažil se to rychle zamluvit. Andrés na něj hleděl s otevřenou pusou. “Co si to řekl?” zeptal se ho nevěřícně. “Že si dám ten kuřecí steak,” odvětil mu Miguel nevinně. Andrés se ušklíbl. “Tebe políbila Victoria?!” rozesmál se. “Nevím, co je na tom směšného!” obořil se na něj Miguel. “Nic, nic!” přestal se Andrés smát, “jak k tomu došlo?” vyzvídal. “Normálně jsme si povídali. Tedy já jsem jí spíš utěšoval, protože ji přepadla nostalgie a cítila se sama,” vyprávěl mu Miguel, “a pak najednou zničehonic mě začala líbat!” dodal. “A co ty? Vrátil si jí to?” zeptal se ho Andrés se smíchem. “Zbláznil ses! Vždyť je to matka mé ženy!” připomněl mu Miguel. “Jenže málokterý chlap má takovou sexy tchýni jako ty, takže ve tvém případě by se to snad dalo i pochopit!” smál se Andrés. “Bože, tobě taky něco říct!” rozzlobil se Miguel, “ale řekl jsem to jen tobě! Ne, aby si to někomu vyžvanil! Hlavně ne Erice!” přikázal mu, “s Victorií jsme si to vyříkaly a už se k tomu nebudeme vracet!” dodal. Andrés přikývl, ale měl co dělat, aby se znovu nerozesmál.

Victoria seděla ve své kanceláři a zasněně se usmívala. Stále musela myslet na včerejší večer. Na to, že Miguela políbila. Na to, že mu konečně byla tak blízko. “Victorie,” vešla do její kanceláře Eva, “za chvíli přijde paní Contrerasová, tak co tady ještě děláš?” zeptala se jí. “Co?” probrala se Victoria ze svých myšlenek. “Za chvíli bude u mě v kanceláři sedět paní Contrerasová a moc dobře víš, jak si zakládá na přesnosti, tak už pojď,” pobídla ji Eva. “Promiň, Evo, budeš to muset dneska zvládnout beze mě,” řekla jí Victoria a na tváři měla stále blažený výraz. “Victorie, co se ti stalo?” nechápavě na ni Eva hleděla. Victoria se na ni podívala a rozesmála se. Vstala a přistoupila k ní. “Včera jsem políbila Miguela!” pošeptala jí. “Victorie, ty už jsi se opravdu zbláznila!” zhrozila se Eva. “Ano, zbláznila,” přiznala se Victoria, “ale do něj!” dodala zamilovaně. “Máš pravdu, tu schůzku s paní Contrerasovou radši povedu sama,” řekla jí Eva, zakroutila hlavou a odešla. Victorii bylo jedno, co si o ní Eva myslí. Ona se cítila šťastná a to pro ni bylo nejdůležitější. “Paní Victorie,” vešla do kanceláře její sekretářka, “tohle vám teď přišlo,” předala jí obálku. “Děkuji ti,” usmála se na ni Victoria, obálku otevřela a vytáhla z ní lístek, na kterém stálo: “Nesnaž se skrývat před svou minulostí! Stejně si tě najde!” Victoria se vyděsila a upustila lístek na zem. Doufala, že ten první anonym byl jen nějaký žert, ale po této zprávě se začínala už opravdu bát.

Erika vešla do svého pokoje. Kabelku si položila na postel a začala otevírat velkou obálku, kterou si přivezla z toho místa, na kterém ji řidič vysadil. V obálce byly fotografie. Erika si začala jednu za druhou prohlížet a čím dál se v prohlížení dostávala, tím víc byla rozčílenější. Na fotografiích bylo totiž všechno, co Miguel dělal včerejší den. A tím pádem tam byla i Samantha s Aurorou. Erika před svým odjezdem do Paříže volala jistému panu Cazanovi, který pracoval jakou soukromý detektiv, a kterého si Erika najímala pokaždé, když nemohla být s Miguelem. Vždy ho chtěla mít pod kontrolou. “Ta mrcha!” nenávistně se Erika dívala na fotky, “tváří se jako neviňátko! Prý že, není do Miguela zamilovaná! Ale jen co jsem já zmizela ze scény, tak ze sebe udělá krasavici, aby jí Miguel zobal z ruky!” pomalu ani nemohla popadnout dech, jak byla rozčílená. Vůbec se jí nelíbilo, jak Samantha na fotkách vypadá a hlavně, jak se na Miguela dívá. “Tak tohle už je opravdu příliš!” zakřičela Erika nenávistně. Rychle dala fotky zpátky do obálky, ale v tom vzteku si nevšimla, že jí jedna fotka vypadla na zem. Erika vyšla z pokoje jako hurikán a když práskla dveřmi, průvan fotku odvál pod postel.

“Dobrou chuť, Sebastiane!” popřála mu Nancy, když před něj položila talíř s obědem. “Děkuji ti,” usmál se na ni Sebastian a dal se do jídla. Nancy odcházela, ale přitom jí zakručelo v břiše. Nancy se za břicho chytla a podívala se na Sebastiana, který zadržoval smích, protože se to opravdu nedalo přeslechnout. “Jsem se ještě dneska nějak nedostala k jídlu,” zasmála se. “To jsem slyšel,” zasmál se Sebastian, “tak si dej se mnou,” nabídl ji, “já to stejně asi celý nesním,” dodal se smíchem. “To se nehodí,” odvětila mu Nancy. “Vždyť tu nikdo není! Jen já!” řekl jí Sebastian, “a jelikož já ti to nabízím, tak mi to nevadí!” smál se. “Tak dobře,” rozesmála se Nancy a sedla si vedle něj. Sebastian ukrojil kousek masa a dal jí ochutnat. “Výborný!” libovala si Nancy. Sebastian se na ni s úsměvem díval. Nancy polkla a najednou oba dva ztuhli a dívali se na sebe dlouhými pohledy. V tu chvíli vešla do jídelny Leticia. “Co má tohle znamenat!” zakřičela na ně. Sebastian a Nancy se rychle vzpamatovali a Nancy se postavila. “Odkdy je tady zvykem, že služky sedí s pány u jednoho stolu?!” obořila se na ni Leticia. “Leticie, nedělej z toho drama!” okřikl ji Sebastian. “Myslím, že si budu muset promluvit s Evou, aby ještě jednou zvážila, jestli udělala dobře, když tě přijala!” výhružně se Leticia na Nancy podívala. Nancy chtěla něco říct, ale Sebastian ji přerušil. “Nancy, neboj se,” postavil se k ní, “já to tu vyřídím!” uklidnil ji, “běž si po své práci,” dodal a Nancy odešla. “Co se jí, prosím tě, zastáváš?” zakřičela na něj Leticia. Sebastian k ní přistoupil a chytil ji za rameno. “Co kdyby si mi spíš řekla kdo je tvůj milenec a přestala se zajímat, co dělají nebo nedělají ostatní!” uhodil na ni. Leticia se rozesmála. “Ty jsi tak naivní, když si myslíš, že ti to řeknu!” smála se, vytrhla se mu a odešla.

Samantha seděla v zahradě a čekala, až se vrátí Aurora, která si odběhla na záchod. Samantha se rozhlížela kolem sebe a přitom s úsměvem vzpomínala na včerejší den s Miguelem. “Co že si se zase vrátila ke své staré image?” ozvalo se za ní. Samantha se otočila a hleděla na Eriku. “Dobrý den, paní Eriko,” pozdravila ji Samantha. “Nech si ty zdvořilostní fráze pro někoho jiného!” zakřičela na ni Erika, “a ještě si mi neodpověděla! Proč si zase oblečená jak stará mladá?” zeptala se jí. “Já vám nerozumím,” zakroutila Samantha hlavou. “To máš tak krátkou paměť, že si zapomněla, že si včera byla moderně oblečená, nalíčená, no prostě hotová krasavice?!” zeptala se jí Erika ironicky. “Jak o tom víte?” nechápala Samantha. “Není důležité, jak o tom vím!” odsekla jí Erika, “důležité je, že to vím!” zdůraznila jí, “a vůbec se mi to nelíbilo! A hlavně se mi to nelíbilo z toho důvodu, že si tak strávila celý den s mým manželem!” zakřičela na ni Erika. Samantha jí to chtěla vysvětlit, ale Erika jí vůbec nepustila ke slovu. “Byla jsem hodně dlouho trpělivá! I když jsem věděla o jistých věcech, tak jsem se snažila být v klidu a doufala jsem, že tvůj zájem o mého manžela opadne! Ale spletla jsem se!” křičela na ni Erika, “a teď má trpělivost skončila! Už si jednou provždy zapamatuj, že Miguel je můj! Neposlala jsem tebe a toho malého spratka do Madridu proto, aby se po příjezdu opakovalo to, co před odjezdem! Chtěla jsem se vás konečně zbavit!” křičela nepříčetně. “Eriko?” ozvalo se za ní. Erika se vyděsila, protože ten hlas okamžitě poznala. Otočila se a spatřila Miguela s Aurorou v náručí. Miguel přišel Auroře a Samanthě dát rámečky s jejich společnou fotkou tak, jak jim včera slíbil. Auroru potkal v hale, a ta mu řekla, že je Samantha v zahradě, a tak se tam za ní vydali. Když se k ní blížili, byli svědky toho, jak na ni Erika křičí. Erika se na Miguela vyděšeně dívala a on nemohl pochopit to, co právě slyšel z jejích úst.