„Tobě to u vás doma nestačilo? Chceš si dát druhý kolo?“ zakřičel Miguel na Adriana. „Už jsem na odchodu,“ zašklebil se na něj Adrian a šel ke dveřím, „ale nemysli si,“ ještě se na Miguela otočil, „to, co jsi mi dneska udělal, si budu pamatovat! My dva jsme spolu ještě neskončili!“ vyhrožoval mu. „To si buď jistý, že jsme spolu neskončili! Jestli ještě jednou uděláš Samanthě to, co včera, jestli se na ni jen křivě podíváš, tak si tě najdu a budeš litovat dne, kdy si se narodil!“ pohrozil mu Miguel s nenávistným výrazem. Adrian si pobaveně odfrkl a odešel. „Migueli!“ nahodila Erika šťastný úsměv a šla ho políbit. Miguel se od ní ale odtáhl a zmateně se na ni podíval. „Jak si mohla tomu hajzlovi říct, aby Samanthu zmlátil tolikrát, kolikrát uzná za vhodný?“ zeptal se jí nevěřícně. „Ale, Migueli, já to tak nemyslela!“ zasmála se Erika, „já jsem…“ „Sakra, Eriko, nepokoušej se mi vnutit nějakou lež, kterou si si za tu chvíli vymyslela!“ zakřičel na ni Miguel, „ty si vážně myslíš, že jsem tak pitomej? Ta tvoje věta, kterou si řekla, má jenom jeden význam! To se snad jinak myslet ani nedá!“ křičel na ni. „Migueli, prosím tě, nekřič na mě!“ žádala ho Erika, „musíš mě chápat,“ řekla mu zoufale. „A co mám jako chápat? Že si měla náramnou radost z toho, když ti Adrian řekl, že Samanthu uhodil? Jak tě mohla taková hrozná věc pobavit? Co ti Samantha tak hrozného udělala, že jí přeješ, aby ji Adrian dál ubližoval?!“ křičel na ni Miguel s nechápavým výrazem. „Co mi tak hrozného udělala?“ zopakovala Erika jeho otázku, „bere mi tě! To mi udělala!“ zakřičela na něj a z očí jí vytryskly slzy, „to kvůli ní se teď pořád hádáme! Dokud se nám nepřipletla do cesty, tak bylo všechno v pořádku! Ale jakmile na tebe začala hrát tu soucitnou pohádku o ubohém sirotkovi, kterého všichni nenávidí, tak si jí začal zobat z ruky! Migueli, copak nevidíš, že se nás od začátku snaží rozdělit!“ plakala. Miguel na ni nechápavě hleděl. Nemohl uvěřit, kde se v Erice tak najednou vzalo tolik zloby. „Jestli nás dva teď někdo rozděluje, tak si to ty, Eriko,“ řekl jí vážně a poté se smutným výrazem odešel. „Migueli, kam jdeš?“ plakala Erika.

„Taky bych chtěla takového ochránce, jako máš ty, Sam,“ podotkla Nancy se zasněným výrazem, když společně se Samanthou a Jazmín v kuchyni obědvaly. „Miguel se teď opravdu předvedl jako pravý hrdina,“ přidala se s chválou i Jazmín. „Ale já si stejně myslím, že to neměl dělat,“ řekla Samantha vážně. „Sam, Miguel udělal tu nejsprávnější věc, jakou mohl!“ zdůraznila jí Jazmín, „Adrian si nic jiného nezasloužil!“ dodala. „Jenže kvůli mně s ním teď bude mít problémy!“ řekla jí Samantha. „Já si myslím, že to Miguel zvládne,“ zasmála se Nancy. „A, Sam,“ oslovila ji Jazmín, „přestaň se už tvářit, že ti to dělá starosti a přiznej se, že si byla štěstím bez sebe, když tě takhle Miguel bránil!“ dobírala si ji. Samantha se ještě chvíli tvářila vážně, ale poté už to nevydržela a zeširoka se usmála. „Ještě nikdy mě nikdo takhle nebránil!“ usmívala se, „a když se na mě Miguel díval tím smutným ustaraným pohledem, tak jsem myslela, že se mi srdce samým štěstím rozskočí!“ vzdychla. „Holka, ty seš zamilovaná až po uši“ zasmála se Nancy. „Ale že to trvalo!“ dodala Jazmín se smíchem. Samantha se trochu provinile usmála. „A to jsem vám ještě neřekla, že mě Miguel přemluvil, abych zítra večer přišla do jeho školy, protože mě chce naučit něco z karate, abych se taky sama uměla bránit!“ vzpomněla si. „To měl ale výborný nápad,“ podotkla Jazmín. „Máš něco sportovního na sebe?“ zeptala se Nancy Samanthy. „Vlastně ani ne. Budu si muset jít něco narychlo koupit,“ odvětila jí Samantha. „To není třeba! Něco ti půjčím,“ řekla jí Nancy. „Nancy má hodně sportovních sexy trikotů!“ zasmála se Jazmín, „aplikuje tak jednu svou balící techniku, že?“ ušklíbla se na ni. „Samozřejmě,“ smála se Nancy, „jdu si zaběhat a chlapy se jen hrnou!“ smála se. „Mně budou stačit jen tepláky a tričko,“ řekla jí Samantha, „sexy trikot rozhodně vynechám,“ zasmála se. „Však my tě do zítra přesvědčíme,“ zasmála se Nancy. „Znáš přeci naše přesvědčovací schopnosti?“ poťouchle se Jazmín na Samanthu usmála. „Bohužel už jsem tento týden měla tu čest!“ řekla Samantha vážně a všechny tři se rozesmály.

Fabiola se už nějakou chvíli účastnila natáčení jednoho pořadu, kde mluvila o své nové desce. Moderátorka už jí položila všechny otázky ohledně jejího profesního života a nyní se začala zajímat i o ten soukromý. „Fabiolo,“ oslovila ji moderátorka, „zhruba před dvěma měsíci si tady v Caracasu potajmu byla. I když zase tak potajmu to nebylo, protože novináři ihned vypátrali, že bydlíš s rodinou svého bratra,“ zasmála se, „a také tě přistihli in flagranti s tvým bývalým přítelem! Takže by mě i naše televizní diváky zajímalo, jestli jste se k sobě vrátili anebo jestli si stále ještě svobodná?“ zeptala se jí moderátorka. Fabiola se celou dobu modlila, aby tahle otázka nepřišla, ale zřejmě to mělo opačný účinek. Fabiola znejistila. Nevěděla, co má dělat. Podívala se na Alvara, který stál v zákulisí. Alvaro vytáhl z kapsy svůj mobil a Fabiole naznačil, že ihned zavolá Andrésovi, jestli moderátorce neodpoví tak, jak jí před natáčením poručil. „Já…já…já jsem,“ těžko se to Fabiole říkalo, „jsem ještě stále svobodná! To před těma dvěma měsíci nic neznamenalo! Jen jsme tak vzpomínali na staré časy!“ odpověděla moderátorce s předstíraným úsměvem. Moderátorka jí dál pokládala jednu otázku za druhou a Fabiola byla ráda, že má to nejhorší za sebou. Netušila, že to nejhorší ji teprve čeká. K její smůle, totiž Andrés její odpověď slyšel a i viděl, jak vesele se při ní tvářila. Zrovna obědval v jedné restauraci, kde měli televizi puštěnou právě na tomto programu, a potom, co se mu odehrálo před očima, okamžitě ztratil chuť k jídlu. „Takže my jsme vzpomínaly na staré časy?“ zopakoval Andrés s ironickým tónem její odpověď, „tak dobře! Když staré časy, tak staré časy! Teď už je mezi námi opravdu definitivní konec, Fabiolo!“ přísahal.

Victoria přišla domů a v hale narazila na rozčílenou Eriku. „Zase si se pohádala s Miguelem?“ zeptala se jí Victoria. „Ano!“ odvětila jí Erika rozčíleně. „Zase kvůli chůvičce?“ hádala Victoria dál. „Ano!“ byla Erika čím dál víc rozčílenější. „Tak o co šlo konkrétně tentokrát?“ zeptala se jí Victoria otráveně. Na jednu stranu sice měla radost, že se teď Erika a Miguel tak často hádají, ale na druhou stranu jí vadilo, že to ještě nedospělo tak daleko, aby se rozešli. „Víš, jak jsem včera volala Adrianovi, aby chůvičce domluvil, aby se přestala kolem Miguela motat!“ připomněla jí Erika. Victoria přikývla. „No tak Adrian si moje slova vzal vážně k srdci a domluvil jí tak razantně, že ještě teď nestačím zítrat!“ zasmála se Erika. „Jak jí domluvil?“ zeptala se jí Victoria. „Co přesně jí řekl vlastně ani nevím, ale tou hlavní událostí bylo to, že mu ujely nervy a uhodil ji!“ odvětila jí Erika se smíchem. Victoria vykulila oči. „A Miguel se o tom dnes dozvěděl a Adriana za to zbil, a když mi to pak Adrian přišel říct, tak jsem mu řekla, ať chůvičku zmlátí, kolikrát uzná za vhodný, jen aby se pak přestala motat kolem Miguela a v tom Miguel přišel domů a slyšel to!“ vysvětlila jí Erika důvod její dnešní hádky s Miguelem. Victoria na ni chvíli vážně hleděla a poté jí vrazila facku. Erika se chytla za tvář a nevěřícně na svou matku hleděla. „Mami!“ zvolala nechápavě. „Neopovažuj se vypustit z pusy ještě někdy něco podobného!“ zakřičela na ni Victoria, „tak ty chceš, aby ji Adrian mlátil? To by si vážně chtěla?“ křičela na ni. Erika na ni nechápavě hleděla. „Ty nemáš ani ponětí, jaké utrpení si prožívá žena, kterou mlátí její muž! A která mu naivně věří, že už se to víckrát nestane a ono se to pak stává čím dál častěji!“ křičela na ni Victoria, „kdyby si to zažila, tak by si nikdy takovou hroznou větu nevyslovila! Tohle si přehnala, Eriko!“ dodala znechuceně a vyšla po schodech nahoru. Erika byla reakcí své matky velmi zaskočená.

„Tomasi,“ zavolala na něj Claudia, když vešel do butiku, ve kterém pracovala. Tomas na ní zamával a přišel k pultu, kde právě Claudia ukazovala zboží nějaké zákaznici. „Můžu si to jít vyzkoušet?“ zeptala se jí zákaznice. „Jistě, tamhle je kabinka,“ ukázala jí Claudia. Zákaznice odešla do kabinky a Claudia přišla k Tomasovi. „Přišel ses podívat, jak makám?“ zeptala se ho se smíchem. „No jo, to se nevidí každý den,“ zasmál se Tomas. „Ty kdybys nekecal,“ smála se Claudia. „Ale hlavně jsem ti přišel říct, že s Maríou Elenou to vypadá na dobré cestě,“ usmál se Tomas. „Vážně? Tak to jsem moc ráda,“ usmála se Claudia, „co ten náhlý obrat?“ zeptala se. „Upřímně, taky mě to zaskočilo,“ zasmál se Tomas, „včera jsem ji doučoval matiku a přitom jsme si spolu povídali a ona mi řekla všechno o své rodině, o všem, co jí trápí, a tak jsem naživo viděl tu pravou Maríu Elenu, kterou znám z dopisování,“ usmál se spokojeně. „Takže ona se ti z ničeho nic svěřila?“ podivila se Claudia. „Proto říkám, že mě to zaskočilo,“ řekl jí Tomas, „ale ona to asi potřebovala! Potřebovala to někomu říct. Už musí mít dost toho hrát si na někoho jiného!“ dodal vážně. „Takže myslíš, že už s tím nadobro přestane?“ zeptala se ho Claudia. „Nevím,“ pokrčil Tomas rameny, „ale řekl bych, že chybí už jen málo k tomu, aby ta protivná María Elena zmizela,“ dodal. „A jestli zmizí, tak to jen díky tobě!“ pochválila ho Claudia. Tomas se usmál.

Byl večer. Miguel se v šatně převlékal do kimona, když do ní vešel Andrés, kterému právě hodina skončila. „Máš něco teď v plánu?“ zeptal se ho Miguel. „Asi se půjdu někam opít,“ odvětil mu Andrés podrážděně a začal se převlékat. „Stalo se něco?“ zeptal se ho Miguel. „Tvoje sestra se stala, to se stalo!“ zakřičel na něj Andrés. „Viděl si ji?“ zeptal se ho Miguel. „Jo viděl,“ zasmál se Andrés, „ale ty si asi neviděl ten její dnešní výstup v televizi!“ dodal ironicky. „Ne, neviděl,“ odvětil mu Miguel, „měl jsem svých problémů dost!“ dodal. „A jaký?“ zeptal se ho Andrés. „Andrési, radši si ty naše problémy necháme na jindy, až oba vychladneme,“ odvětil mu Miguel, „oba máme dost špatnou náladu, a tak se nechci pohádat ještě s tebou,“ dodal vážně. „Máš pravdu,“ souhlasil Andrés, „dnešek se nevydařil ani pro jednoho z nás,“ dodal smutně. Miguel přikývl. „Takže se uvidíme zítra,“ řekl Andrés, poplácali se s Miguelem po ramenou a Andrés odešel. Miguel se posadil na lavičku a zabořil si hlavu do dlaní. Tolik se toho dnes stalo a on byl pořádně zmatený. Nechápal, co se to teď děje s Erikou. Byl zmatený z toho, že u ní najednou vidí věci, kterých si dříve nevšiml.

Samantha, Jazmín a Nancy si povídaly v jejich pokoji, když někdo zaklepal na dveře. „Co když je to Adrian?“ zvolala Jazmín vyděšeně. „Prosím tě, Jazmín, neděs Sam zbytečně!“ pokárala ji Nancy, „nejjednodušší bude, když se zeptáme, kdo tam je, ne?“ navrhla. „Nějaká chytrá!“ ušklíbla se Jazmín. „Kdo je tam?“ zavolala Samantha, aby jejich debatu o ničem už ukončila. „Tady Sebastian,“ ozvalo se za dveřmi. „Sebastian,“ zaradovala se Nancy, vyskočila z postele a šla ke dveřím. Ještě si upravila vlasy a poté otevřela. „Sebastiane,“ svůdně se na něj usmála. „Dobrý večer, děvčata, promiňte mi, že vás ruším, ale potřeboval bych si promluvit se Samanthou,“ řekl jim Sebastian. „Se Sam?“ zesmutněla Nancy. „Mohl bych?“ zeptal se Sebastian. „Pojď dál, Sebastiane,“ pozvala ho Samantha. Sebastian vešel dovnitř, zatímco Nancy si ho se zájmem prohlížela. „Tak my vás necháme osamotě,“ vstala Jazmín z postele a dostrkala Nancy ven z pokoje. „O čem chceš se mnou mluvit?“ zeptala se Samantha Sebastiana. „Já se ti chci ještě jednou hrozně moc omluvit za to, co ti udělal Adrian!“ omluvil se jí Sebastian. „Sebastiane, ty se mi přece nemáš za co omlouvat,“ upozornila ho Samantha, „nemůžeš za to, co udělal tvůj bratr,“ dodala. „Ale mohl jsem tomu třeba nějak zabránit,“ řekl jí Sebastian, „kdybych se víc staral o to, co se děje v tomto domě,“ dodal vážně. „Sebastiane, ty máš dost svých starostí se svou manželkou. Nikdo po tobě nechce, aby si dohlížel ještě na ostatní,“ řekla mu Samantha. „Jenže bych měl! Měl bych se zajímat o to, co se děje s členy mé rodiny!“ oponoval jí Sebastian, „a ty mezi té členy taky patříš! Pořád jsi moje švagrová, i když tu už Jorge není!“ zdůraznil jí. „Ráda slyším, když mě někdo považuje za člena rodiny,“ usmála se na něj Samantha, „ty a María Elena jste jediní,“ dodala smutně, ale vlastně i spokojeně, protože je dva, a samozřejmě Auroru, měla z rodiny nejradši. „Samantho, udělám všechno proto, aby se to, co se včera stalo, už nikdy neopakovalo,“ slíbil jí Sebastian. „Děkuji ti, Sebastiane,“ usmála se na něj Samantha. „Když tu Jorge není, musí tě někdo chránit,“ usmál se na ni Sebastian, „i když mám takový pocit, že role tvého ochránce je už obsazená,“ dodal s úsměvem. „Jak to myslíš?“ nechápala ho Samantha. „Miguelovy činy dnes mluvily za vše!“ odvětil jí Sebastian s úsměvem. Samantha se opět trochu provinile usmála.

„Jak to, že tě dnes zase nedoučoval ten tvůj spolužák?“ spustila Eva na Maríu Elenu, jen co María Elena vešla do domu. „Měla jsem se dneska fajn. Dík za optání,“ odvětila jí María Elena ironicky. „Na něco jsem se tě ptala!“ zvýšila na ni Eva hlas. „Mami,“ vzdychla María Elena zoufale, „nemůžeme se alespoň jeden den obejít bez hádek?“ zeptala se jí. „Asi ne, když mě k nim nutíš,“ odvětila jí Eva. „Tomas dnes nemohl. Taky má svůj život,“ odpověděla jí María Elena na její otázku, aby už od ní měla pokoj. „Marío Eleno, já tě varuju! Jestli školu budeš dál flákat, tak…“ „Mami, jestli narážíš na to, že jsem si to vymyslela, že Tomas nemohl, tak ne nevymyslela!“ přerušila jí María Elena, „tu matiku si zlepším, už jsem ti to slíbila!“ dodala. „Marío Eleno, já znám ty tvoje sliby,“ řekla jí Eva, „já…“ zarazila se, protože do domu právě vešel Adrian. „Adriane, synku, proboha, co se ti stalo?“ zděsila se, když viděla jeho potlučenou tvář. „Mami, klid, to nic není,“ odbyl ji Adrian. „Jak to nic není? Už si se viděl v zrcadle?“ byla Eva v šoku, „okamžitě mi řekni, co se ti stalo? Kdo ti to udělal?“ vyptávala se ho. Adrian vyvrátil oči v sloup.

Miguel se vrátil domů a v hale na něj čekala Victoria. „Dobrý večer, Migueli,“ pozdravila ho. „Tak dobrý zase není,“ odvětil jí Miguel. „Já vím, Migueli, Erika mi řekla, že jste se zase pohádali,“ soucitně se na něj Victoria podívala. „A řekla ti taky proč?“ zeptal se jí Miguel. „Ano řekla a hned jsem jí za to vynadala,“ chválila se Victoria, „to, co řekla, to bylo opravdu příliš!“ dodala vážně. „Nikdy bych si nemyslel, že je Erika taková! Že bude někomu přát něco zlého,“ kroutil Miguel nevěřícně hlavou. „Víš, Migueli, už jako malá byla taková! Byla hrozně škodolibá! Udělala by cokoliv, i něco zlého, aby bylo po jejím!“ házela Victoria na Eriku další špínu. „Vůbec nevím, co se to teď v mém životě děje! Všechno je teď úplně jiné! Takové horší!“ byl Miguel zmatený. „Mrzí mě to, Migueli,“ objala ho Victoria, „tak nerada tě vidím utrápeného!“ objímala ho a vychutnávala si, že je zase tak blízko něj. „Co se to tu děje?“ objevila se na schodech Erika. Miguel a Victoria se od sebe odtáhli a Erika na ně nechápavě hleděla.