„Řekni mu, že tady nejsem,“ vrátila Samantha Jazmín telefon. „Ale, Sam!“ nazlobeně se na ni Jazmín podívala. „Jazmín, prosím!“ žádala ji Samantha. Jazmín jen bezmocně vzdychla a dala si telefon k uchu. „Migueli, Sam tu není. Asi musela někam s Aurorou odejít,“ řekla mu. „Jasně, rozumím,“ pochopil Miguel, že s ním Samantha nechce mluvit, „Jazmín, tak jí vyřiď, že ať chce, nebo nechce, tak se rozhovoru se mnou stejně nevyhne. Já si ji najdu!“ a položil telefon. „Co říkal?“ zeptala se Samantha Jazmín, když Jazmín položila telefon na stůl. „Mám ti vyřídit, že ať chceš, nebo nechceš, tak se rozhovoru s ním stejně nevyhneš, protože on si tě najde!“ vyřídila jí Jazmín Miguelův vzkaz. Samantha smutně přikývla a chtěla odejít. „Sam,“ zastavila ji Jazmín, „proč si s ním nechtěla mluvit?“ zeptala se jí. „Protože není o čem!“ zdůraznila jí Samantha, „a tohle, co ti teď řeknu, prosím tě, řekni i Nancy a Maríi Eleně,“ požádala ji, „už nikdy nechci slyšet jméno Miguel Mendoza. A pokud ho uslyším, tak se budu tvářit, jako, že nevím, o kom je řeč, protože tak to bude nejlepší! Tak to bude nejlepší pro mě, pro něj, i pro jeho manželku!“ řekla rozhodně. Jazmín chtěla něco namítat, ale Samantha jí nedala šanci. „To je moje poslední slovo!“ zdůraznila a odešla z kuchyně.

„Jak sis mohl dovolit mě takhle ponížit, Sebastiane?!“ křičela na něj Leticia, když byli ve své ložnici, „a ještě před tou hloupou služkou!“ křičela. „A to, že ty jsi ponižovala jí, nic neznamená?“ zakřičel na ni Sebastian. „Vždyť ani nevíš, co se tam stalo, tak se mě nesnaž z něčeho obviňovat!“ křičela na něj Leticia. „To sice nevím, ale umím si to živě představit!“ řekl jí Sebastian. „Neopovažuj se mě ještě někdy takhle veřejně ponížit, Sebastiane Santandere!“ křičela na něj Leticia hystericky. „A co když ano? Co uděláš?“ zeptal se jí Sebastian. „Rozvedu se s tebou!“ vyštěkla na něj Leticia. „Leticie,“ rozesmál se Sebastian, „to je první vtip, co jsem od tebe, za dobu našeho manželství slyšel,“ smál se. „Já to myslím vážně!“ zakřičela na něj Leticia. „Ale, prosím tě,“ smál se Sebastian, „že by si mi dopřála tolik štěstí najednou?“ smál se. Leticia na něj nenávistně hleděla. „Vždyť by si přišla o svoje milované peníze, a co by si potom dělala?“ smál se jí Sebastian, „leda,“ zvážněl a zamyslel se, „že tvůj milenec má ještě víc peněz než já a potom bych ten rozvod i pochopil,“ dodal ironicky. „Můj milenec toho má daleko víc než ty,“ předhodila mu Leticia, „rozhodně má víc toho, co mi nabídnout v posteli!“ vysmála se mu do očí. „Však ty taky nejsi v posteli, kdo ví jak úžasná,“ ironicky se na ni Sebastian usmál. Leticia se na něj nenávistně zahleděla a pokusila se mu dát facku, ale Sebastian jí chytil. „Pravda bolí, co?“ smál se jí. Leticia se mu vytrhla a uraženě vyběhla z pokoje.

Adrian vešel do svého pokoje, když mu začal zvonit mobil. „Ano?“ zdvihl ho. „Adriane, tady Erika,“ ozvalo se v telefonu. „Co zase chceš?“ zeptal se jí Adrian otráveně a posadil se na postel. „Tak milý být zase nemusíš!“ ušklíbla se Erika, která seděla na posteli ve svém pokoji. „Tak co se děje?“ zeptal se jí Adrian. „Miguel ode mě dnes odešel!“ oznámila mu Erika. „Cože?“ vyskočil Adrian z postele, „a to bylo keců, že se postaráš o to, aby byl, co nejvíc s tebou,“ podotkl ironicky. „A taky proto ti volám,“ řekla mu Erika, „musíš teď chůvičku hlídat ještě víc, než vymyslím plán, jak dostat Miguela zpátky,“ vysvětlila mu. „Hele, Eriko, ty už radši nic nevymýšlej, a ani mi nevolej, protože nechci, abych kvůli tobě udělal další chybu jako posledně!“ zdůraznil jí Adrian. „Tak to moment, na mě nebudeš svádět to, že si ji zmlátil, to já jsem ti neřekla! Že ti ujely nervy, za to já nemůžu!“ hájila se Erika. „Dobře, tak co chceš?“ vzdychl Adrian. „To už jsem ti snad řekla, musíš tu potvoru pořád hlídat! Nesmí se s Miguelem setkat za žádnou cenu!“ řekla mu Erika vážně a zavěsila.

O týden později

„Ahoj, miláčku,“ položila Samantha květiny na Jorgeho náhrobek, „tolik jsem tě v poslední době zanedbávala, snad mi to odpustíš!“ zesmutněla, „ale slibuju ti, že se to změní. Vrátím svůj život do doby, než se vrátil Adrian a než jsem poznala Miguela,“ zesmutněla ještě víc, „zase tě budu chodit pravidelně navštěvovat a jedinou mou radostí bude starání se o Auroru tak, jak to bylo dřív,“ usmála se, „ona je moje všechno! Nic a nikoho dalšího k životu nepotřebuju!“ pohladila Jorgeho fotku, „taky jsem přemýšlela, že kdybych…“ odmlčela se, „…ale nic, zapomeň na to! Adrian se mi teď raději vyhýbá a Miguela jsem už týden neviděla! Takže předpokládám, že je mezi ním a jeho manželkou všechno v pořádku a na mě už zapomněl! Teda vlastně na mě ani zapomenout nemohl, když na mě nikdy nemyslel,“ řekla trochu smutně, ale s vědomím, že tak je to správně. „Už budu muset jít,“ políbila Jorgeho fotku, „brzy za tebou zase přijdu,“ usmála se a odešla.

„Kam se chystáš, Migueli?“ zeptal se ho Andrés, když ho zastihl v předsíni, jak si obléká bundu. „Jdu za Samanthou,“ odvětil mu Miguel, „musím jí říct, jak jsem se rozhodl,“ dodal. „Jak si myslíš, že na to zareaguje?“ zeptal se ho Andrés. „Těžko říct,“ pokrčil Miguel rameny, „ale po tom týdnu přemýšlení vím, že jsem se rozhodl správně,“ řekl vážně. „Teď jen, aby se Samantha s tvým rozhodnutím smířila,“ podotkl Andrés. „Snad to nebude tak zlé,“ kroutil Miguel hlavou, „nebo to snad pro ni bude špatná zpráva?“ zasmál se. „Já nevím, já být v její kůži, tak bych asi nadšením neskákal,“ smál se Andrés. „Tady někdo jedl vtipnou kaši,“ ušklíbl se na něj Miguel. „Trochu humoru na povzbuzení neuškodí,“ poplácal ho Andrés po zádech. „Tak mi drž palce,“ poprosil ho Miguel. „Budu držet všechny čtyři, co mám,“ smál se Andrés. „Hele, přestaň se smát, víš, jak jsem nervózní?“ mračil se na něj Miguel. „Přece to nebudeš říkat poprvé, takže nemáš důvod být nervózní,“ povzbuzoval ho Andrés. „Poprvé sice ne, ale tentokrát to bude přece jen jiné!“ řekl mu Miguel. „Tak už nad tím přestaň dumat a běž,“ popoháněl ho Andrés, „a až jí to budeš říkat, tak to neprotahuj! Řekni jí to hezky narovinu! Ty to aspoň budeš mít rychle za sebou a ona zase bude mít víc času na to zareagovat!“ radil mu. Miguel se zhluboka nadechl. „Tak já jdu!“ zvolal a odešel.

„Jdu se osprchovat, půjdeš se mnou?“ zeptal se Adrian Kariny, se kterou ležel v posteli ve svém pokoji. „Hned, jen si musím vyřídit jeden telefon,“ odvětila mu Karina. „Tak spěchej,“ Adrian ji políbil a odešel do koupelny. Karina ale nešla telefonovat, místo toho začala prohledávat Adrianovy věci. Chtěla konečně něco zjistit o té tajemné Alfonsině. Adrian se celý týden Samanthě schválně vyhýbal, aby jí nechal trochu dýchat předtím, než se znovu pokusí dostat ji na svou stranu, a proto byl celou dobu s Karinou, aby se nějak zabavil, a tak Karina zatím neměla příležitost něco zjistit. Právě prohledávala Adrianovy šuplíky a vlastně ani pořádně nevěděla, co má hledat. V šuplíkách nic zajímavého nenašla, a tak se přesunula mezi knihy. Až úplně na spodu našla Adrianovu ročenku ze střední školy. „Střední škola,“ zamyslela se Karina, „to jsem ještě Adriana neznala, takže by tu mohlo něco být,“ vzala si ji a posadila se na postel. Začala ročenku prohlížet a v polovině knihy skutečně narazila na jednu dívku jménem Alfonsina. „Alfonsina Pescaová,“ přečetla si její jméno, „milá…skvělá kamarádka…skromná…ochotná, vždy každému pomoci…zčervenala pokaždé, když jí nějaký kluk zalichotil…svou plachost zakrývala za svým krásným úsměvem,“ četla si Karina, co o Alfonsině napsali její spolužáci a poté otočila na další stranu, aby se podívala, jak Alfonsina vypadala. „To snad není možné!“ zalapala Karina po dechu. Alfonsina byla nejen povahově, ale i vzhledově, velmi podobná Samanthě. „Karino, tak kde jsi?“ ozval se Adrian z koupelny. Karině vypadla leknutím ročenka z rukou. „Už jdu,“ zavolala, vrátila ročenku zpátky na místo a šla za Adrianem do koupelny.

„Dobrý den,“ vešla Claudia před porotu v SuperStar. „Dobrý den,“ pozdravili jí porotci, mezi nimiž seděla i Fabiola. „Tak nám o sobě něco prozraďte,“ vyzvala ji Fabiola. „Jmenuji se Claudia Oterová, je mi 20 let a kvůli přípravě na tento casting jsem dokonce nechala školy, která mě stejně nijak neuspokojovala!“ pochlubila se jim. „Tak to jste hodně odvážná,“ podotkl jeden z porotců, „a co když to dneska nevyjde?“ zeptal se jí. „Musí! Jiné východisko nevidím!“ řekla Claudia odhodlaně. „Tolik toužíte po tom stát se zpěvačkou?“ zeptala se jí Fabiola. „Už odmalička je to můj velký sen,“ usmála se Claudia. „Tak já vám budu držet palce, aby se vám splnil,“ usmála se na ni Fabiola. Claudia jí úsměv opětovala. „Tak už spusťte a předveďte nám, co umíte,“ pobídl ji další porotce. Claudia začala zpívat a po prvních pár tónech se všichni porotci začali usmívat. „Mně to stačí,“ přerušil ji po chvíli jeden porotce a podíval se na své kolegy, kteří jen souhlasně pokyvovali. „Takže se uvidíme v dalším kole!“ oznámila jí Fabiola s úsměvem. „Děkuju, děkuju, děkuju!“ zajásala Claudia a vyběhla ven, kde padla do náruče své kamarádce, která ji doprovázela.

Andrés se díval na televizi, když někdo zazvonil na dveře. Televizi vypnul a šel otevřít dveře. „Eriko?“ podivil se, když ji uviděl. „Ahoj, Andrési,“ pozdravila ho Erika zdrceně. Byla sice kvůli rozchodu s Miguelem zničená, ale před Andrésem se tvářila ještě hůř, aby jí hned politoval. „Můžu mluvit s Miguelem?“ zeptala se ho. „Miguel teď není doma,“ odvětil jí Andrés. „A mohla bych tu na něj počkat?“ zeptala se ho Erika. „Můžeš, ale nevím, kdy se vrátí,“ řekl jí Andrés. „To nevadí, já nikam nespěchám,“ odvětila mu Erika. Andrés jí pootevřel dveře a Erika vešla dovnitř. „Posaď se,“ ukázal Andrés na pohovku a Erika se posadila. „Dáš si něco k pití?“ zeptal se jí Andrés. Erika pokroutila hlavou. „Andrési,“ oslovila ho a Andrés si sedl do křesla oproti ní. „Jak se Miguel má?“ zeptala se ho Erika. „Hrozně jsi ho zklamala, Eriko, jak myslíš, že se má?“ odvětil jí Andrés otázkou. „Já vím, Andrési, že jsem udělala všechno špatně,“ sklopila Erika hlavu, „ale v mém úmyslu nikdy nebylo Miguelovi ublížit!“ zdůraznila mu, „právě naopak! Vždyť ho miluju a chci, aby byl šťastný!“ řekla mu. „Musela jsi ale vědět, že nebude šťastný se ženou, která mu jen lže!“ předhodil jí Andrés, „která ho dokonce nechává sledovat,“ dodal nevěřícně. „Andrési, to je tak špatné, když člověk miluje někoho tak moc, že se kvůli té lásce dopustí i chyb jen, aby o tu lásku nepřišel?“ zeptala se ho Erika, „řekni mi, v čem jsem vinna? V tom, že Miguela miluji nejvíc na tomto světě, a proto ho nechci ztratit?“ ptala se ho. Andrés ji poslouchal, a když se na to začal dívat z jejího pohledu, tak to i trochu chápal. Sice Miguelovi svými lži ublížila, ale pro ni to byly milosrdné lži, jen aby ho neztratila. „Andrési,“ oslovila ho Erika, „ty mi musíš pomoct! Musíš mi pomoct Miguela přesvědčit, aby se ke mně vrátil, prosím!“ žádala ho naléhavě. Andrésovi jí začalo být, až líto. Už takhle byla zničená a to neměla ani tušení, kde se právě teď Miguel nachází a co se chystá udělat.

Samantha se blížila k domu Santanderových. Chtěla přejít ulici, když před ní zastavilo auto. „Migueli,“ překvapeně na něj hleděla. Miguel vystoupil z auta a přistoupil k ní. „Jak se ti to podařilo, že ses mi ten týden tak úspěšně schovávala?“ zeptal se jí Miguel. „Já jsem se ti neschovávala,“ odvětila mu Samantha, i když to nebyla pravda. „A můžeme si spolu teď promluvit?“ zeptal se jí Miguel. „Nemůžu, Migueli, Aurora už na mě čeká,“ odvětila mu Samantha a chtěla odejít. Miguel ji ale chytil za ramena a nepustil ji. Samantha znervózněla. „Věděl jsem, že mi něco v podobném duchu řekneš, ale žádné tvoje výmluvy na mě dnes neplatí!“ zdůraznil jí Miguel, „hodlám ti něco říct a řeknu ti to teď a tady!“ dodal. „Migueli, hlavně neříkej nic, čeho by si později mohl litovat,“ řekla mu Samantha. „Tohohle nikdy litovat nebudu,“ usmál se na ni Miguel, „Sam,“ pohladil ji po tváři. Samantha se pousmála. „Takhle si mi ještě nikdy neřekl,“ usmála se na něj. „Všichni ti tak říkají, tak jsem nechtěl být pozadu,“ zasmál se Miguel. Samantha se rozesmála. „Tolik se mi líbí tvůj úsměv,“ řekl jí Miguel něžně. „Migueli, já už…“ chtěla Samantha něco říct, ale Miguel jí přiložil prst na rty a naznačil jí, aby nemluvila. Samantha byla čím dál víc nervóznější. „Sam,“ zhluboka se Miguel nadechl, „já tě miluju!“ vyznal se jí ze své lásky. Samantha na něj šokovaně hleděla. Nikdy by si nebyla pomyslela, že to od něj uslyší.