Adrian a Jazmín doběhly k Samanthě. „Sam, neboj se, budeš v pořádku!“ vzlykala Jazmín. Adrian se chtěl Samanthy dotknout, ale Jazmín mu to nedovolila. „Nesahej na ni, ještě ji ublížíš!“ zakřičela na něj, „i když ono se to už nejspíš stalo, že jo!“ dodala nenávistně. „Co mi tykáš, služko!“ obořil se na ni Adrian. „Neřeš tykání a rychle zavolej sanitku!“ poručila mu Jazmín. Nyní opravdu nebyla situace na hádky, a tak ji Adrian poslechl. Mezitím vyšel z domu Sebastian, který vedl za ruku Auroru, které slíbil, že půjdou na zmrzlinu. Jenže v tom uviděly Samanthu. „Sam, Sam!“ chtěla se za ní Aurora rozběhnout, ale Sebastian jí vzal do náruče a držel jí hlavu, aby se tam nedívala. „Auroro, tam nesmíš jít!“ řekl jí Sebastian, který se šokovaně díval na to, jak se kaluž krve u Samanthiny hlavy stále zvětšuje. „Sebastiane, co se stalo Sam? Co jí je?“ rozplakala se Aurora. „Nevím, Auri, ale určitě bude v pořádku, neboj se!“ snažil se ji Sebastian uklidnit a vrátil se s ní do domu. „Sanitka tu bude hned!“ ukončil Adrian hovor a mobil si uložil zpátky do kapsy u kalhot. Jazmín držela Samanthu za ruku a plakala. O několik ulic dále zastavilo auto, které Samanthu přejelo. Žena, sedící za volantem, si sundala sluneční brýle a blonďatou paruku. Byla to Karina. „Doufám, že umřeš, ty potvoro!“ vítězně se usmívala.

„Eriko, co jsi to řekla?“ nevěřícně na ni hleděl Miguel. „Adrian si brzy bude brát Samanthu Olivaresovou!“ zopakovala mu Erika s větším důrazem. „Eriko, to je další tvůj výmysl?“ zeptal se Miguel. „Ne, miláčku, to je holý fakt!“ odvětila mu Erika, „a jestli mi nevěříš, tak se můžeš zeptat kohokoliv z rodiny Santanderových, protože Adrian jim to ráno oznámil!“ dodala. „Vidím, že ji ta láska k tobě velmi rychle přešla!“ poznamenala Matea a vážně se podívala na svého syna. „To nebyla láska, Mateo!“ oponovala jí Erika, „to bylo jen chvilkové povyražení, které ona ráda praktikuje! A když ji to přestane bavit, tak se opět vrátí k nějakému muži z rodiny Santanderových!“ vysvětlila jí. „Jak to myslíš, Eriko?“ zeptala se jí Matea. „Vidíš, Mateo, to jsem ti vlastně neříkala!“ zasmála se Erika, „ta ženská byla totiž už vdaná za Adrianova mladšího bratra Jorgeho! Jenže ten zemřel a tak si musela najít náhradu! No, a jelikož je Adrian svobodný, tak los padl na něj! A možná, že kdyby nebyl Sebastian ženatý, tak by měla zálusk i na něj!“ smála se. „Eriko, dost!“ okřikl ji Miguel, „přestaň Samanthu urážet!“ „Migueli, prosím tě, nerozčiluj se,“ uklidňovala ho Matea, „já chápu, že to pro tebe musí být těžké smířit se s tím, že si ta ženská s tebou jen hrála, ale je dobře, že to vyšlo najevo tak brzo, protože ještě máš šanci zachránit své manželství!“ usmála se na něj, „Erika mi říkala,“ usmála se na svou snachu a ta jí úsměv opětovala, „že tě stále miluje a je připravená ti odpustit!“ dodala Matea. „Nechte mě o samotě, prosím!“ požádal je Miguel, aniž by se na ně podíval. „Ale, synku!“ zakroutila Matea hlavou. „Prosím!“ zamračil se na ně Miguel. „Pojď, Mateo,“ chytila ji Erika za ruku a Matea vstala, „bude to lepší, když teď Miguel bude chvíli sám! Musí přemýšlet!“ dodala. Matea přikývla a obě odešly. „Sam, lásko moje, co se to děje?“ pomyslel si Miguel, „ty by sis přece Adriana sama od sebe nikdy nevzala! On ti musel nějak vyhrožovat, to jinak není možné!“

Sebastian byl s Aurorou v jejím pokoji a snažil se ji utěšit. Držel ji v náručí a konejšil ji. „Sebastiane, Sam umře?“ plakala Aurora. „Ne, zlatíčko, Sam neumře, neboj se! Bude zase v pořádku a bude se o tebe starat!“ utěšoval ji Sebastian. „Ale tekla jí z hlavy krev!“ plakala Aurora. „Já vím, Auroro, Sam se uhodila jen trochu do hlavy, ale brzy se vyléčí!“ uklidňoval ji Sebastian. „A co když se nevyléčí, Sebastiane? Co když mi umře jako moje maminka a můj tatínek? A já pak budu zase sama!“ plakala Aurora. „Auri, prosím tě,“ podíval se jí Sebastian do očí, „ty nebudeš sama! Nikdy nebudeš sama, protože vždycky kolem sebe budeš mít někoho, kdo tě bude milovat!“ „Jenže já chci Sam!“ plakala Aurora. „A budeš ji mít!“ řekl jí Sebastian. „Slibuješ?“ zavzlykala Aurora. „Slibuju!“ odvětil jí Sebastian a pevně ji sevřel ve svém náručí. Zoufale vzdychl, protože nevěděl, jak to se Samanthou dopadne. Auroře ale musel říct, že bude všechno v pořádku. „Pane Bože!“ podíval se vzhůru, „zachraň Samanthu! Nedovol, aby Aurora přišla i o druhou matku!“ pomyslel si.

Leticia pozvala Ramona na oběd, aby se o něm a Nancy dozvěděla víc. Právě seděli v jedné restauraci. Leticia ucucávala jen ze sklenice vody, za to Ramon si pochutnával na velké porci masa. „Tak povídej, Ramone, jak dlouho chodíš s Nancy?“ zeptala se Leticia. „Chodili jsme spolu čtyři roky,“ odvětil jí Ramon s plnou pusou. „Chodili? Říkal jsi, že s ní chodíš!“ rozčílila se Leticia. „Sice jsme se rozešli, ale rád bych se k ní zase vrátil!“ vysvětlil jí Ramon opět s plnou pusou. „Mohl by sis dát s tím jídlem na chvíli pauzu?“ zašklebila se Leticia. Ramon si dal do pusy poslední soustu a odložil příbor. Polkl a usmál se na Leticii: „Tak už se ti plně věnuju!“ „Proč jste se rozešli?“ zeptala se Leticia. „To jsem doteď nepochopil! Prý už jí vadil ten náš způsob vydělávání peněz!“ odvětil jí Ramon. „Jaký způsob?“ zeptala se Leticia. Ramon jí to všechno pověděl a Leticia na něj poté zůstala koukat s otevřenou pusou. „Nechápu, co jí na tom vadilo! Vydělali jsme velké prachy a bez práce!“ dodal Ramon. „Ramone, ty ses objevil v tu pravou chvíli!“ usmála se Leticia. „Vážně? A proč?“ zeptal se Ramon. „Tvá přítelkyně je totiž milenkou mého manžela a já se jí proto musím zbavit! A po tom, co jsi mi teď tady řekl, to bude hračka!“ vítězně se Leticia usmívala, „jdeš do toho se mnou?“ podala mu ruku na stvrzení dohody. Ramon jí ruku stiskl. „Kdy to provedeme?“ zeptal se. „Co nejdřív,“ odvětila mu Leticia, „musíme totiž využít toho, že tu teď Nancy není! Nebude se tak moct bránit a potom jí to už nebude nic platné!“ dodala. „Souhlasím,“ přikývl Ramon.

Zoe si vybalovávala věci ve svém novém pokoji a Victoria ji přitom pozorovala. „Když už mě tady sleduješ jako ostříž, nechceš mi pomoct?“ zeptala se Zoe. Victoria neodpověděla. „To mě teď budeš sledovat 24 hodin denně?“ zeptala se Zoe. „Když to bude nutné, tak ano!“ odvětila jí Victoria. „To tě ale za chvíli přestane bavit!“ zasmála se Zoe. „Nestarej se!“ odsekla jí Victoria. Zoe pokrčila rameny a uložila si do skříně poslední kus oblečení. „A co to tady máte za ty vážné rodinné problémy, o kterých si předtím mluvila?“ zeptala se. „Do toho ti nic není! To se týká jen mojí rodiny!“ zdůraznila jí Victoria. „Jenže já teď do té rodiny taky patřím!“ upozornila ji Zoe, „a tak jako tak se to stejně dozvím! Ať už od svých dobrých známých, kteří mi zjistí cokoliv, co budu chtít, nebo třeba od Eriky! Ta si jistě ráda popovídá se svojí chůvou!“ zasmála se. „Erice se budeš vyhýbat obloukem!“ přikázala jí Victoria. „To půjde asi dost těžko, když teď žijeme pod jednou střechou!“ zasmála se Zoe, „no ne, Julie?“ oslovení zdůraznila. „Řekla jsem ti, aby si mi tak neříkala!“ připomněla jí Victoria s nenávistným výrazem, „Julia už dávno neexistuje!“ dodala. „Já vím, ty se jmenuješ Victoria, díky čemuž nikdy nezapomeneš na svoji dceru!“ poznamenala Zoe se škodolibým úsměvem. Victoria ji vraždila pohledem. „O jaké dceři je řeč?“ vešla do pokoje Erika. „Eriko!“ lekla se Victoria. „Eriko, konečně tě vidím! Ty jsi ale vyrostla do krásy!“ usmála se na ni Zoe. „My se známe?“ byla Erika zmatená. „Ano, známe! Ale už je to tak dávno, že jsi na to zapomněla!“ řekla jí Zoe. „Mami?“ podívala se Erika na Victorii. „Eriko, tohle je Zoe Olivierová!“ představila ji Erice Victoria, „byla to tvá chůva,“ dodala. „Moje chůva?“ podivila se Erika, „já si na vás ale opravdu nevzpomínám!“ „Ani nemůžeš, byla si tehdy ještě hodně malá!“ odvětila jí Zoe, „byla jsem tvou chůvou v době, kdy tvá matka žila ještě s tvým skutečným otcem!“ vysvětlila jí. „Tak to si na vás opravdu nevzpomínám, protože si nevzpomínám ani na svého skutečného otce!“ odvětila jí Erika. „To je mi tě líto, protože to byl opravdu výjimečný muž!“ usmála se Zoe. „Eriko, jak se cítí Miguel?“ změnila Victoria téma, protože se jí nelíbilo, kam ten rozhovor spěje. „Teď moc dobře zrovna ne, protože jsem mu oznámila, že si Adrian bude brát tu jeho milovanou Samanthu!“ zasmála se Erika. „Cože?“ zvolala Victoria nechápavě, „to není možné!“ „Pojď, mami, všechno ti to vysvětlím!“ chytla jí Erika za ruku, ale ještě před odchodem se obrátila na Zoe. „Uvidíme se ještě?“ zeptala se jí. „Ale jistě, protože tu teď budu bydlet!“ řekla jí Zoe, „s tvou matkou jsme se nedávno potkaly, a protože jsme byly kamarádky a já neměla kde bydlet, tak mi nabídla, že můžu být tady s vámi!“ vymyslela si. „Tak to je dobře,“ usmála se Erika a odešla společně s Victorií, která ještě jednou stihla Zoe zavraždit pohledem.

Adrian a Jazmín čekaly v nemocnici před operačním sálem. Každý stál na jedné straně místnosti a za těch několik hodin, co byla Samantha na sále, se na sebe ani jednou nepodívali. Konečně vyšel ze sálu lékař. „Pane doktore,“ hned se k němu Jazmín nahrnula a Adrian nezůstal pozadu. „Jak je na tom má snoubenka?“ zeptal se Adrian. Jazmín na něj vrhla nenávistný pohled, ale pak se raději opět věnovala lékaři. „Operace se zdařila, ale…“ odmlčel se lékař. „Ale co?“ zeptala se Jazmín vyděšeně. „Pacientka ztratila příliš mnoho krve, a pokud rychle neseženeme vhodného dárce, nemusí to skončit dobře!“ vysvětlil lékař. „Copak vy nemáte nějakou zásobu krve?“ zeptal se Adrian. „To samozřejmě máme, ale pacientka má velmi vzácnou krevní skupinu, které je vždy málo, a momentálně žádnou nemáme!“ vysvětlil lékař, „samozřejmě se vynasnažíme nějakého dárce najít, ale hodně by nám pomohlo, kdybyste to zkusili i vy!“ požádal je, „poptejte se známých, jestli náhodou někdo nemá skupinu B negativní!“ „Já ji nemám, ale určitě někoho najdu! Musím!“ řekl Adrian. „Já nevím, jakou mám krevní skupinu,“ řekla Jazmín, „ale můžete mi udělat vyšetření a třeba ji mít budu!“ dodala. „Tak pojďte, prosím, hned se mnou, slečno!“ ukázal jí lékař, aby ho následovala. „Pane doktore, a když se dárce sežene, bude zase Samantha v pořádku?“ zeptala se Jazmín, když šli spolu chodbou. „To vám s jistotou říct nemůžu, ale uděláme všechno, co je v našich silách!“ odvětil jí lékař. „Já vím,“ přikývla Jazmín, „doufám, že budu mít tu krevní skupinu!“ modlila se. „Bylo by to dobré, protože pacientka ji potřebuje, co nejdříve,“ řekl lékař, „tím, že nemá žádnou rodinu, je to o to komplikovanější!“ dodal.

„Já už přestávám rozumět tomu, co se v naší rodině děje!“ povzdychla si María Elena, když s Tomasem seděla v parku na lavičce, „Adrian a Samantha se budou brát! Svět se zbláznil! Jak si Sam může vzít někoho, kdo ji uhodil? A já žila v domnění, že je zamilovaná do Miguela Mendozy!“ kroutila nechápavě hlavou, „co si o tom myslíš, Tomasi?“ zeptala se a v tom si všimla, že je Tomas duchem nepřítomný. „Tomasi, ty mě vůbec neposloucháš!“ postěžovala si a chytla ho za ruku, aby se probudil. „Co?“ vzpamatoval se. „Tomasi, co je s tebou? Slyšel jsi vůbec něco z toho, co jsem ti říkala?“ zeptala se María Elena. „Promiň, Marío Eleno, ale já teď musím myslet na něco jiného!“ odvětil jí Tomas. „To vidím a o co jde? Nemyslíš na nějakou jinou, že ne?“ zasmála se María Elena. „Ne, Marío Eleno, v hlavě mám jenom tebe! Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude!“ ujistil ji Tomas. „No proto!“ zasmála se María Elena, „a tak na co teda myslíš?“ zeptala se. „Přemýšlím, jak ti říct jednu důležitou věc!“ odvětil jí Tomas. „A jakou?“ usmála se María Elena. „Marío Eleno, jde o to…jde o to, že…no týká se to toho, že…“ nedokázal se Tomas vyjádřit. „To je to pro tebe opravdu tak těžké?“ podivila se María Elena. „Moc těžké,“ odvětil jí Tomas, „bojím se totiž, jak na to zareaguješ,“ dodal. „Až mi to řekneš, tak mou reakci uvidíš!“ zasmála se María Elena. Tomas se smutně pousmál: „Dobře, tak já ti to teda řeknu!“ „Jen do toho!“ povzbuzovala ho María Elena. „Marío Eleno, já nejsem jen Tomas Otero, ale jsem taky…“ zhluboka se Tomas nadechl, ale už tu větu nedořekl, protože Maríi Eleně začal zvonit mobil. „Promiň,“ omluvila se mu a mobil zvedla. Byl to Sebastian, který jí řekl o Samanthině nehodě. „Marío Eleno, co se stalo?“ zeptal se Tomas, když viděl její šokovaný výraz. „Samanthu porazilo auto!“ odvětila mu chvějícím se hlasem, „já musím hned do nemocnice!“ „Chceš, abych tam šel s tebou?“ zeptal se Tomas. María Elena přikývla a to už měla v očích slzy. Tomas jí chytil za ruku a vydali se do nemocnice.

Leticia ubytovala Ramona v jednom hotelu a nyní se vrátila domů. Ve dveřích se srazila s Evou. „Evo, ještě jsem se tě nestačila zeptat, jak si přijala Adrianovu nastávající?“ zeptala se Leticia. „Nadšená jsem z toho pochopitelně nebyla,“ odvětila jí Eva, „ale nejspíš si na to budu muset pomalu zvykat, protože Adrian ji skutečně miluje a já chci, aby byl šťastný! To je pro mě v životě nejdůležitější, aby on byl šťastný! A jestli ho dokáže udělat šťastným ona, tak se s tím snad časem smířím!“ „Budu ti držet palce, abys to zvládla,“ řekla jí Leticia, „ale já si k ní asi cestu nikdy nenajdu! Nikdy ji neodpustím, že mi přebrala Jorgeho!“ pronesla nenávistně, „i když teď bych zase nebyla se se Sebastianem a s ním jsem tak šťastná!“ rozplývala se. „Ano, to je vidět!“ usmála se Eva. Poté obě vešly do domu, kde zrovna halou procházel Sebastian s horkým čajem v ruce. „Sebastiane, pro koho je ten čaj?“ zeptala se Eva. „Pro Auroru,“ odvětil jí Sebastian. „A proč jí ho neseš ty? Od čeho máme služebnictvo!“ poznamenala Eva. „Za prvé mě to nic neudělá a za druhé, nikdo ze služebnictva tady stejně není!“ odvětil jí Sebastian. „Co prosím?“ byla Eva v šoku. „Vy to vlastně ještě nevíte!“ uvědomil si Sebastian. „Co nevíme?“ zeptala se Leticia. „Samanthu porazilo auto! Adrian a Jazmín jsou v nemocnici!“ vysvětlil jim Sebastian. „Cože?“ zvolaly Eva a Leticia zároveň. Do domu právě vešel Adrian. „Ach Bože, synku, jsi v pořádku?“ běžela ho Eva obejmout. „Mami, já nechci Sam ztratit! Nechci!“ zoufal si Adrian. Sebastian se na něj nemohl ani podívat, protože mu už nevěřil ani nos mezi očima, a tak šel raději zpátky za Aurorou.

„Je mi to líto, slečno, ale vaše krev se neshoduje s pacientčinou!“ oznámil lékař Jazmín. „Dobře,“ zesmutněla Jazmín, „budu se snažit někoho rychle sehnat,“ dodala a vyšla z ordinace. Byla rozhodnutá zeptat se každého, koho zná a v tom si uvědomila, že je tu jeden člověk, který zatím ani neví, že Samantha měla nehodu. A on by to měl vědět. Našla v nemocnici telefon a zavolala k Velasquezovým. Telefon zvedla služebná. „Dobrý den, tady Jazmín Valdézová, mohla bych mluvit s Miguelem Mendozou, prosím?“ požádala ji Jazmín. „Počkejte chvíli,“ odvětila jí služebná a chtěla jít za Miguelem, ale zastavila jí Erika. „Kdo to volá?“ zeptala se. „Jazmín Valdézová chtěla by mluvit s panem Miguelem!“ odvětila jí služebná. „Můj manžel teď nesmí být rušen! Musí odpočívat!“ řekla jí Erika, „dej mi ten telefon, já to vyřídím!“ Služebná jí telefon předala a odešla. Erika se usmála a dala si telefon k uchu. „U telefonu Erika Mendozová, přejete si?“ schválně zdůraznila své příjmení. Jazmín vykulila oči.