“Victorie, co jsi to říkala?” zeptal se Miguel, protože nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Victoria se usmála, lehla si a okamžitě usnula. Miguel se zasmál a mávnul nad tím rukou. Vyšel na chodbu, zastavil se a na něco si vzpomněl. Miguel se obrátil na Samanthu. “Jsi v pořádku?” zeptal se jí. Samantha se slzami v očích přikývla a padla Miguelovi do náruče. Za normálních okolností by to neudělala, ale tentokrát potřebovala, aby ji někdo objal. Miguel pochopil, jak se asi musí cítit, a tak si ji jemně přivinul k sobě. Miguel se usmíval a ještě na něco si vzpomněl. “Ale to není fér! Vždyť už jsem byl skoro v domečku!” smutnil Miguel, který si společně se Samanthou a Aurorou hrál. “Člověče, nezlob se!” řekla mu Aurora se smíchem a Miguel se rozesmál, “musela jsem tě vyhodit. Padlo mi to na kostce,” obhajovala se Aurora. Miguel a Aurora se během hry velmi spřátelili, a tak mu Aurora automaticky začala tykat. “Máš štěstí, že seš tak roztomilá. Člověk ti pak všechno odpustí,” smál se Miguel. “To mi Sam říká taky,” smála se Aurora a mrkla na ni. Samantha se na ni usmála a poté na Miguela, který jí úsměv ihned opětoval. “Migueli, kde jsi tak dlouho?” vyšla Erika z jejich ložnice. “Už jdu, lásko,” usmál se na ni Miguel, políbil ji a společně vešli do ložnice.

Hned co María Elena dostala plyšového medvídka, běžela do svého pokoje, rychle se osprchovala a zasedla k notebooku.

fotógrafo: Tak jaká byla oslava?
sola ME: Co myslíš?
fotógrafo: Tvoje matka tě vystavila jako nějakou atrakci? :(
sola ME: To je přesné. :( Potom, co jsem přetrpěla gratulovací ceremonii, sem se radši vytratila. Stejně mě nikdo nehledal.
fotógrafo: Je mi líto, že si tam musela být. :(
sola ME: To je dobrý. Už jsem si zvykla, že sem v rodině ta poslední, na kterou se berou ohledy. :oops: Ale něco mi přece jen před chvílí udělalo radost. ;-)
fotógrafo: A co to bylo?
sola ME: To mi řekni ty. :)
fotógrafo: Nerozumím. :think:
sola ME: Dostala jsem krásného plyšáka, který drží červené srdce s nápisem MILUJI TĚ. :heart: Ale nevím, kdo mi ho dal. :think: Teda tuším. ;-)
fotógrafo: Myslíš, že já?
sola ME: myslím :heh:
fotógrafo: Ale vždyť já přece nevím, kdo jsi. :oops:
sola ME: Opravdu?
fotógrafo: opravdu :) :( Asi máš ještě jednoho tajného ctitele. :oops:
sola ME: Nemyslím si, že bych měla tolik štěstí. :heh: Stejně si myslím, že je ten plyšák od tebe. ;-)
fotógrafo: Jak může být ode mě, když nevím, kdo jsi. :heh:
sola ME: Jednou z tebe to přiznání dostanu. :heh: Ale dnes ne, už jsem unavená. :( Tak dobrou noc ;-)
fotógrafo: dobrou noc a sladké sny :heart:

María Elena se usmála a zavřela svůj notebook. Položila ho na noční stolek, do rukou si vzala plyšáka, kterého dostala, zachumlala se do peřiny a s úsměvem usnula. I Tomas zavřel svůj notebook a podíval se na fotku Maríi Eleny na nočním stolku. “Moc dobře vím, kdo jsi,” vzdychl smutně, “ale ještě ti nemůžu říct pravdu. Ještě na to nejsi připravená!” zesmutněl.

“To je ale hajzl!” zvolala Jazmín nenávistně potom, co jí řekla Samantha o Adrianovi. “Vůbec nevím, co to do něj vjelo,” odvětila nechápavě Samantha, která seděla společně s Jazmín na její posteli v jejich pokoji. “Sam, tohle už není normální!” zakroutila Jazmín hlavou, “měla by sis s ním vážně promluvit a zjistit, o co mu jde,” dodala vážně. “Ano, to udělám,” přikývla Samantha. “Dobře, ale teď změňme téma na něco lepšího,” poťouchle se Jazmín usmála, “takže tě z Adrianových spárů zachránil ten muž, se kterým si se včera zapovídala na hřbitově?” ujišťovala se. “Přesně ten,” usmála se Samantha, “přišel na oslavu, ale nakonec celou dobu hrál se mnou a s Aurorou Člověče, nezlob se,” smála se, “Aurora si ho hned oblíbila,” dodala s úsměvem. “A ty zřejmě taky,” zasmála se Jazmín. “Jazmín, prosím tě,” vzdychla Samantha, “už jsem ti říkala, že mně žádný jiný muž nezajímá! V mém srdci jsem stále vdaná za Jorgeho,” řekla smutně a podívala se na fotku na nočním stolku, na které byl její manžel, “a taky jsem ti říkala, že je tenhle muž ženatý,” připomněla Samantha Jazmín, “už taky vím, kdo je jeho manželka,” dodala. “Kdo je to?” zeptala se Jazmín. “Ta protivná ženská, se kterou jsme se s Aurorou dnes ráno střetly,” odvětila Samantha. “Že se tomu ani nedivím,” zvolala Jazmín, “ty největší semetriky mají ty nejlepší chlapy,” dodala vážně. Samantha se smutně pousmála. “Asi bychom už měly jít spát,” řekla a šla si lehnout do své postele. “Máš pravdu,” zívla Jazmín, “už jsem opravdu ospalá,” zasmála se a lehla si do postele, “dobrou noc,” popřála Samanthě a zhasnula lampičku. “Dobrou,” řekla Samantha, otočila se na bok, aby viděla na Jorgeho fotku a se smutným úsměvem usnula.

Bylo ráno. Erika se probouzela a rukou šmátrala po druhé straně postele. Ta byla ale prázdná. Otevřela oči a rozhlédla se po ložnici. “Migueli!” zavolala do prázdna. “Dobré ráno, miláčku!” vyšel Miguel z koupelny a zapínal si košili. “Proč jsi tak brzo vzhůru?” divila se Erika, vstala z postele a Miguela políbila. “Eriko, je přeci neděle! Jdeme s Andrésem do fitka,” připomněl Miguel své manželce. “Zapomněla jsem,” zasmála se Erika a znovu Miguela políbila. “Eriko, jak vlastně zemřel Jorge Santander?” zeptal se Miguel zničehonic. Erika se zamyslela. “Máma mi to tehdy volala,” vzpomínala, “myslím, že byl přepaden. Ale nevím to jistě. Proč se ptáš?” zeptala se. “Předevčírem jsem poznal jeho manželku a…,” chtěl to Miguel vysvětlit, ale Erika ho nenechala domluvit. “Jeho manželku?” divila se, “a kde?” zeptala se. “Na hřbitově,” odvětil Miguel, “zapovídali jsme se spolu. Je moc sympatická,” usmál se. “Neřekla bych,” zašklebila se Erika. “Copak ty ji znáš?” divil se Miguel. “Neznám, ale stačilo mi, co mi o ní řekla včera Leticia,” odvětila Erika. “Tak to ti tedy stačilo hodně málo,” odvětil Miguel vážně a s nechápavým výrazem se na Eriku díval. Ještě nikdy ji neslyšel takhle mluvit. S takovým povýšeneckým a opovrhujícím tónem v hlase. “A s kým si to včera vůbec byl v tom pokoji?” zeptala se Erika. “Právě s Jorgeho manželkou a s neteří Evy de Santander,” odvětil Miguel, “jenže ty si tak spěchala zpátky na tu oslavu, že seznámení s nimi by tě asi hodně zdrželo,” dodal ironicky. Erika nevěděla, co na to říct. “Tak já tedy jdu,” řekl Miguel a ze země si vzal sportovní tašku. “Vrať se brzy, lásko,” usmála se na něj Erika a políbila ho. Miguel se pousmál a odešel.

“Můžu na chvilku?” nakoukla Samantha do pokoje Maríi Eleny. “Ty vždycky,” usmála se María Elena na svou švagrovou a posadila se na svou postel. Samantha se usmála a vešla dovnitř. “Včera jsem ti nestihla popřát k narozeninám,” řekla zahanbeně a posadila se k Maríi Eleně. “Sam,” vzdychla María Elena, “zrovna ty víš líp, než kdokoli jiný, že bych svoje narozeniny už nejraději vyškrtla z kalendáře,” řekla smutně. “Já vím,” zesmutněla Samantha, “ale tenhle dárek ti dát musím,” zdůraznila a z kapsy u šatů vytáhla malou krabičku. “Samantho, proč sis dělala starosti s dárkem? Vždyť je to úplně zbytečný,” odvětila María Elena nazlobeně. “Víš, on ten dárek není tak úplně ode mě,” řekla Samantha a dala krabičku Maríi Eleně do ruky, “je od Jorgeho,” dodala se smutným úsměvem. María Elena se na ni nechápavě podívala. “Otevři to,” pobídla ji Samantha. María Elena krabičku otevřela a v ní zářil zlatý medailon. “Ten je nádherný!” usmála se na Samanthu. Samantha jí úsměv opětovala. María Elena vyndala medailon z krabičky a otevřela ho. Bylo tam místo pro dvě fotky. “Měla jsem ho u sebe víc jak tři a půl roku,” vysvětlovala Samantha, “jednou jsme šli s Jorgem kolem zlatnictví a on ho uviděl ve výloze a hned ti ho musel koupit. Říkal, že to pro tebe bude ten pravý dárek k osmnáctinám. Přál si, aby si tam jednoho dne ke své fotce přidala fotku své životní lásky. Byl si jistý, že ji jednou najdeš,” usmála se a chytla Maríu Elenu za ruku, “stejně jako ji našel on,” dodala rozechvělým hlasem a v očích se jí zalesklo. María Elena ji pevně stiskla, aby jí dala znát svou oporu, ale i jí samotné se lesklo v očích. “Měl tě moc rád,” řekla Samantha chvějícím se hlasem a z očí jí vytryskly slzy. “A tebe miloval nejvíc na světě,” odvětila María Elena a též jí po tvářích stékaly slzy. Smutně se na sebe usmály a pevně se objaly. Do pokoje přiběhla Aurora. “Holky moje, zahrajete si se mnou pexeso?” zeptala se se smíchem, ale když viděla jak jsou Samantha a María Elena smutné, zarazila se, “co se stalo?” zeptala se. Samantha a María Elena si utřely slzy a usmály se na Auroru. “To nic, zlatíčko,” řekla Samantha a posadila si Auroru na klín, “jenom jsme trochu vzpomínaly,” dodala. “Auroro, já si s tebou zahraju příště, ano?” řekla María Elena své sestřenici, “teď musím jít pryč,” dodala. “Dobře,” přikývla Aurora, “tak jdeme?” obrátila se na Samanthu. “Jdeme,” usmála se Samantha, vzala Auroru do náruče a odešly.

“Mami!” vtrhla Erika do Victoriina pokoje, “musím se tě na něco zeptat!” řekla vážně. “Eriko, prosím tě, tišeji,” prosila svou dceru Victoria, která ležela v posteli s mokrým kapesníkem na čele, “hrozně mě bolí hlava,” zaúpěla. “Promiň, mami,” omluvila se Erika, “ale já jsem tak děsně rozčílená!” zvolala rozzlobeně a chodila po pokoji sem a tam. “Co se stalo?” vzdychla Victoria otráveně. “Právě jsme se s Miguelem trochu neshodli,” odvětila Erika. “Vy jste se pohádali?” trhla sebou Victoria a posadila se. Jakoby ji v tu chvíli hlava přestala bolet. “A kvůli takové pitomosti!” nadávala Erika. “Kvůli jaké?” vyptávala se Victoria a přistoupila ke své dceři. “Miguel se prý seznámil s tou chůvou od Santanderových a řekl mi, že je sympatická,” vysvětlovala Erika, “a když jsem řekla, že s tím nesouhlasím, potom, co mi o ní řekla Leticia, tak se na mě díval, jak kdybych kdo ví, co udělala,” řekla ironicky. “To nechápu! Vždyť si jen řekla svůj vlastní názor,” utvrzovala Victoria Eriku v tom, že jednala správně. “Taky si myslím,” řekla Erika, “vždyť vím, že mi Leticia řekla pravdu,” dodala vážně. “Samozřejmě, že ti řekla pravdu,” odvětila Victoria, “i já ti to můžu potvrdit. Tu holku jsem párkrát viděla a opravdu nechápu čím Jorgeho tak zaujala. Je úplně obyčejná. V davu by si ji lehce přehlédla. A o nějakých sympatií taky nemůžu mluvit,” řekla otráveně. “Takže taky říkáš, že je to nicka,” zašklebila se Erika. “Naprostá,” přikývla Victoria. “Musím ale říct, že jsem na tu nicku docela dost zvědavá,” zamyslela se Erika, “asi se na ni brzy zajdu podívat,” dodala vážně, pokývla na Victorii a odešla z pokoje.

“Byla to hrozná fraška,” vyprávěl Miguel Andrésovi o včerejší oslavě, když vedle sebe šli na běžícím páse ve fitness centru, “kdyby si viděl tu chudinku oslavenkyni. Ta byla to poslední, co ty lidi zajímalo,” kroutil hlavou nad jednáním některých lidí, “víš, že tyhle akce nemám rád, ale Eva de Santander je Victoriinou kolegyní a kamarádkou a i Erika má v té rodině pár přátel, takže jsem to musel přetrpět,” vzdychl Miguel. “Ještě, že mě nikdo nenutí chodit na takovéhle akce,” smál se Andrés, “takže si celou dobu stál v hloučku lidí a poslouchal jejich duchaplné rozhovory?” zeptal se se smíchem. “Vlastně tohle jsem dělal jen velmi krátkou dobu,” zasmál se Miguel. “A co jsi teda dělal tu zbývající dobu?” zeptal se Andrés se smíchem. “Když jsme tam přišli, tak si Eriku odvedla jedna kamarádka a já jsem se šel porozhlédnout po domě,” začal Miguel vysvětlovat, “a zrovna sem narazil na jednoho syna Evy, jak obtěžuje jednu ženu,” řekl s nenávistí v očích, když si na to vzpomněl. “Takže dostal, co si zasloužil,” doplnil Miguelovo vyprávění Andrés. “Samozřejmě,” odvětil Miguel, “a víš kdo byla ta žena?” zeptal se Andrése. “Moje jasnovidecký schopnosti dnes trochu pokulhávají, takže mi to budeš muset říct sám,” smál se Andrés. Miguel se zasmál. “Byla to ta žena, se kterou jsem se předevčírem setkal na hřbitově,” připomněl Andrésovi. “A kde se tam vzala?” divil se Andrés. “Ona byla manželkou nejmladšího syna Evy a navíc tam pracuje jako chůva a stará se o čtyřletou Evinu neteř,” vysvětlil Miguel. “Taková náhoda,” zvolal Andrés udiveně, “a tak co se teda dělo potom, co si tomu chlapovi ukázal, kde je jeho místo?” vyzvídal. “Doprovodil jsem Samanthu, tak se ta žena jmenuje, do Aurořina pokoje, tak se jmenuje ta holčička, o kterou se Samantha stará,” vysvětloval Miguel, “a pak jsem s nimi hrál Člověče nezlob se,” zasmál se, “dlouho jsem se tak nezasmál,” vzpomínal Miguel na chvíle strávené se Samanthou a Aurorou. “Takže ty si skoro celý večer nechal Eriku samotnou a místo toho si byl se ženou, kterou jsi poznal teprve před dvěma dny?” řekl Andrés zamyšleně. “A ještě s Aurorou,” připomněl mu Miguel. “Zajímavé,” pronesl Andrés s poťouchlým úsměvem. “Proč se tak blbě tváříš?” zeptal se ho Miguel. Andrés se zasmál, vypnul běžící pás a odešel na další stroj. Miguel se za ním nechápavě díval.

“Marío Eleno, počkej!” zadržela Eva svou dceru, která se právě chystala odejít z domu. “Co se děje?” otočila se María Elena na svou matku s otráveným výrazem. “Můžeš mi vysvětlit, proč si včera zmizela ze své vlastní oslavy?!” zeptala se Eva s přísným výrazem ve tváři. “Proč myslíš?” položila jí María Elena protiotázku. “Bylo to od tebe velmi nevhodné! Vůbec si nebrala ohledy na své hosty!” upozornila ji Eva. “Stejně jako ty si nebrala ohledy na mě, když si tu oslavu připravila za mými zády!” připomněla jí María Elena rozzlobeně, “a nebyli to mí hosti, ale tví, mami! Já jsem tam neměla nikoho, kdo by přišel jen kvůli mně! Všichni přišli jenom proto, aby se dnes blýskli na titulní straně společenské rubriky a aby vzájemně pomluvili jeden druhého! Tak mi promiň, že jsem tu přetvářku už nemohla dál snášet!” řekla María Elena ironicky a odešla z domu.

Samantha šla s Aurorou po chodbě a měly namířeno do kuchyně za Jazmín, když se jim do cesty postavil Adrian. “Samantho, musím s tebou mluvit,” žádal ji. “Ale já teď nemám čas,” odsekla mu Samantha a obešla ho. “Samantho, prosím,” chytil ji Adrian za ruku, ale Samantha se mu okamžitě vytrhla. “Nesahej na mě!” zdůraznila mu s nenávistí v očích, i když po včerejšku se ho hlavně bála. To však na sobě nechtěla dát znát. “Samantho, prosím tě, vyslechni mě!” žádal ji Adrian znovu. Samantha nechtěla, ale věděla, že se rozhovoru s ním stejně nevyhne.