„Co by se tam mělo stát zajímavého?“ zeptala se Samantha. „Já nevím,“ pokrčil Adrian rameny, „to mi řekni ty!“ „Nestalo se tam nic zajímavého! Jednoduše jsem dala Jorgemu na hrob květiny, chvíli jsem tam pobyla a pak jsem šla zpátky domů!“ řekla Samantha. „Ani si cestou nikoho nepotkala?“ zeptal se Adrian. „Ne, nikoho!“ zalhala Samantha, ani nevěděla proč, „taky bych ani nemohla, protože i kdybych někoho potkala a znala ho, tak bych ho stejně nepoznala!“ zesmutněla. Takže ty mi začínáš lhát, pomyslel si Adrian, to není dobré, miláčku, to vůbec není dobré. „Dobře, promiň, že jsem se tě na to vyptával,“ omluvil se jí, „ale víš, jde o to, že mám o tebe strach, když jdeš někam sama!“ „Nemusíš mít o mě strach, Adriane, já se o sebe dokážu postarat!“ uklidňovala ho Samantha. „To já vím,“ přikývl Adrian, „ale mám taky strach o to, aby se do tebe nezakoukal jiný muž! Díky tvé uhrančivé kráse by se to mohlo leckomu snadno stát! A kdyby mi tě snad i odvedl, to bych nepřežil!“ zdůraznil. „Toho se taky nemusíš bát, Adriane!“ usmála se Samantha na něj, „v mém životě existuje jen jediný muž a to jsi ty!“ řekla, aby mu udělala radost, ale jistá si tím rozhodně nebyla. A už vůbec ne potom, co potkala Miguela. „To rád slyším, miláčku!“ usmál se Adrian, „a když už jsi tady, tak bychom mohli dohodnout detaily té dnešní zásnubní oslavy!“ „Zásnubní oslavy?“ podivila se Samantha. „Já jsem ti to vlastně ještě neřekl,“ zasmál se Adrian, „máma trvala na tom, že musíme uspořádat zásnubní oslavu, kde všem oznámíme datum naší svatby!“ vysvětlil jí. „Je to nutné?“ zeptala se Samantha. „Samozřejmě, miláčku,“ odvětil jí Adrian, „naše svatba bude velkolepá událost!“ usmíval se. „A kde se ta oslava bude konat?“ zeptala se Samantha. „V naší restauraci!“ usmál se Adrian, „pozveme tam…,“ začal jí o tom všechno říkat, ale Samantha ho skoro nevnímala. Nechtěla žádnou zásnubní oslavu a začala si uvědomovat, že možná nechce ani žádnou svatbu.

Tomas a Claudia seděli v cukrárně. Oba s chutí jedli zmrzlinový pohár a Claudia se opět vrátila k tématu – María Elena. „A proč jí vlastně něco nenapíšeš? V Madridu taky existuje internet!“ zasmála se. „Takhle chytrý jsem taky,“ zašklebil se Tomas, „myslíš, že jsem jí nenapsal? Píšu jí skoro denně, ale ona mi ještě ani na jeden mail neodepsala!“ zesmutněl. „Tak má asi hodně práce!“ řekla Claudia. „Anebo má spíš volna spoustu a prostě mi odepsat nechce!“ odvětil jí Tomas. Na to už Claudia nevěděla, co říct, protože popravdě si myslela to samé. Naštěstí na to ani odpovídat nemusela, protože k jejich stolu přišla mladá dívka a oslovila ji: „Claudie, podepíšeš se mi, prosím?“ Claudia se rozzářila, že už ji lidé na ulici poznávají a hned se dívce podepsala do památníku. „Děkuji ti,“ usmála se dívka, „jsi v SuperStar nejlepší zpěvačka!“ „Děkuju!“ usmála se Claudia. „Proto doufám, že tam neskončíš!“ dodala dívka. „Proč bych měla končit?“ podivila se Claudia. „Kvůli tomu, co píšou v dnešních novinách!“ odvětila jí dívka. Claudia se zmateně podívala na Tomase. „Já nevím, co tam píšou!“ pokrčil rameny. Claudia si všimla, že je nedaleko trafika, a tak se tam hned rozeběhla. Tomas nechal na stole peníze a běžel za ní. Claudia už byla u trafiky a kupovala si jeden bulvární plátek, na jehož titulní stránce byla. Byla tam fotka jejího prvního polibku s Alvarem a pod ní nápis – Představujeme vám vítězku letošní SuperStar! Claudia se se zhrozeným výrazem dala do čtení.

Divili jste se někdy při sledování nějakého dílu SuperStar tomu, že jedna z porotkyň, zpěvačka Fabiola Mendozová neustále vychvaluje soutěžící Claudii Oterovou, i když Claudiin výkon občas není tak vynikající? Ptali jste se, proč tomu tak je? My vám dnes na vaši otázku odpovíme! Claudia je totiž milenkou Alvara Lucienteho, Fabiolina manažera. Pak je už jasné, proč Fabiola neustále Claudii vychvaluje, když jsou vlastně jedna „rodina“! Zdá se vám to nespravedlivé? Nám ano! A jak nespravedlivé to musí být pro ostatní soutěžící, kteří se týden, co týden snaží předvést, co nejlepší výkon, ale nyní už vědí, že se snažit nemusí, když vítězka je předem známá!

„To jsou takoví lháři!“ rozčílila se Claudia a noviny hodila do koše. Článek sice ještě pokračoval, ale ona už neměla sílu to číst dál. „Prosím tě, Claudie, uklidni se,“ řekl jí Tomas. „Jak chceš, abych se uklidnila, když o mě píšou takovýhle lži!“ křičela Claudia, „vždyť jsme se s Alvarem dali dohromady teprve včera! Ale oni z jedné té fotky usoudili, že jsme spolu od začátku, a proto mě Fabiola vždycky chválí a proto postupuju do dalších kol!“ „Claudie, vždyť je to bulvár! Lidi ví, že tam píšou lži!“ snažil se ji Tomas uklidnit. „Ale proč zrovna ty lži musejí psát o mně?“ zvolala Claudia nešťastně. Tomas se na ni smutně podíval a objal ji.

Jazmín servírovala na zahradě Franciscovi a Matee kávu, když tam přišel Miguel. „Migueli!“ zaradovala se Matea a šla svého syna obejmout. „Ahoj, mami,“ usmál se Miguel na ni a pak šel obejmout i svého otce. „Jak se máš, tati?“ zeptal se. „Já dobře,“ usmál se Francisco. Miguel mu úsměv opětoval a pak se obrátil na Jazmín. „Ahoj, Jazmín,“ objal i ji. „Ráda tě vidím, Migueli,“ usmála se Jazmín, „a omluvte mě, už vás nebudu rušit,“ vzala prázdný podnos a chtěla odejít. „Počkej, Jazmín,“ zadržel ji Miguel, „půjdu s tebou!“ „Copak ty jsi nepřišel za námi?“ zvolala Matea dotčeně. „Samozřejmě, že ano, ale nejdřív si o něčem potřebuju promluvit s Jazmín a Nancy!“ vysvětlil jí Miguel a pak s Jazmín odešel. „To je opravdu hezké! Služebné jsou pro něj přednější než vlastní rodiče!“ pronesla Matea naštvaně. „Mateo,“ objal ji Francisco kolem ramen, „Jazmín a Nancy jsou jeho kamarádky!“ připomněl jí. „Ale jen proto, že jsou nebo byly kamarádky i té chůvy!“ mračila se Matea. „Ta chůva, jak říkáš, má jméno,“ odvětil jí Francisco, „jmenuje se Samantha a náš syn ji moc miluje!“ zdůraznil. Matea se tvářila, že jeho poznámku neslyšela. Sedla si a napila se kávy. Francisco vyvrátil oči v sloup. „Ahoj, Nancy,“ pozdravil ji Miguel, když s Jazmín vešel do kuchyně. „Migueli,“ usmála se na něj Nancy a objali se. „Děvčata, mám pro vás novinku,“ řekl Miguel, „včera jsem viděl Sam!“ šťastně se usmál. Jazmín a Nancy na něj vykulily oči. „Kde? Kdy? Jak?“ zeptaly se obě současně. Miguel se rozesmál a sedl si ke stolu. Jazmín a Nancy si sedly naproti němu a napjatě poslouchaly. „Dřív než vám všechno řeknu, vám musím hlavně říct to, že po tom, co jsem ji viděl, jsem rozhodnutý o ni zase bojovat a dostat ji z Adrianových spárů!“ řekl Miguel vážně. Jazmín a Nancy souhlasily a pak už jim Miguel vyprávěl, jak setkání se Samanthou proběhlo.

Erika se opalovala u bazénu. Šťastně se usmívala, protože po ranním rozhovoru s Miguelem jí bylo jasné, že mezi nimi už bude zase všechno jako dřív. „Eriko!“ z myšlenek jí vyrušil Victoriin hlas. Erika se zamračila. „Vypadni!“ řekla a ani se na svou matku nepodívala. „Eriko, prosím tě, nech mě ti to všechno konečně vysvětlit!“ žádala ji Victoria zoufale. „Já nepotřebuju, abys mi něco vysvětlovala! Mně je to totiž všechno úplně jasný!“ odbyla ji Erika. „Eriko, prosím!“ prosila Victoria. Erika jí opět chtěla říct, aby vypadla, jenže v tom ji na stolku vedle lehátka, na kterém ležela, začal zvonit mobil. „Někdo mi volá, takže už nejen, že nemám chuť s tebou mluvit, ale teď už nemám ani čas!“ zdůraznila jí a mobil vzala. Victoria zesmutněla a odešla. „Adriane, tak si měl pravdu! Miguel a já jsme se dnes ráno usmířili! Naše manželství bude zase v pořádku!“ řekla Erika nadšeně. „Opravdu? To je ale zajímavé!“ řekl Adrian, který seděl ve své kanceláři, a ušklíbl se. On totiž věděl, co nejspíš za tou Miguelovou proměnou stojí. „Potřebuješ něco?“ zeptala se Erika. „Co děláte s tvým manželem večer?“ zeptal se Adrian. „Žádné konkrétní plány nemáme,“ odvětila mu Erika, „proč?“ „Zvu vás na mou a Samanthinu zásnubní oslavu!“ řekl Adrian. „Cože? Zbláznil ses?!“ nevěřila Erika vlastním uším, „to chceš, aby se potkali? Vždyť riskuješ, že si tvá snoubenka vzpomene, až ho třeba uvidí!“ „Klid, Eriko, to se rozhodně nestane!“ odvětil jí Adrian. „Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptala se Erika. „Protože se ti dva už potkali!“ oznámil jí Adrian. Erika vyskočila z lehátka. „Cože?“ byla v šoku. „Vidím, že se ti manžílek zapomněl pochlubit!“ rozesmál se Adrian, a pak jí řekl všechno, co mu řekla Karina. „Tak kvůli tomu byl na mě ráno tak hodný!“ rozčilovala se Erika, „nejspíš mě tím chtěl oblbnout, ale za mými zády se přitom setkávat s ní!“ „Jo, asi to tak bylo,“ souhlasil Adrian, „no a právě proto chci, abyste přišli na tu oslavu! Uděláme tvému manželovi lekci, a i když Samantha ví, že je zadaný, tak by to měla vidět na vlastní oči!“ „Poslouchám tě, Adriane! Co máš v plánu?“ zeptala se Erika. „Je to jednoduché,“ odvětil jí Adrian a prozradil jí svůj plán.

Alvaro zrovna dočítal článek o sobě a Claudii v jiném bulvárním deníku, když k němu přišla Fabiola. „Aha, tak už o tom víš,“ řekla a v ruce držela zase jiné noviny, ve kterých o tom psali také. „Pane Bože, to je snad všude!“ rozčílil se Alvaro, „kdo nás vůbec mohl vyfotit?“ „Mohl to být kdokoliv,“ odvětila mu Fabiola, „ale to je teď to nejmenší! To hlavní je, co bude dál!“ „Co by bylo dál? Zítra budou psát zas o někom jiném a na dnešní téma se zapomene!“ řekl Alvaro. „Myslím, že ne, Alvaro,“ odvětila mu Fabiola. „Proč?“ zeptal se Alvaro. „Chce s námi oběma mluvit vedení,“ řekla Fabiola, „teď hned,“ dodala. Oba se tedy vydali do kanceláře pořadatele soutěže. „Posaďte se,“ řekl jim starší muž. Fabiola a Alvaro se na sebe nic netušíc podívali a posadili se. „Dostal se ke mně jeden z mnoha bulvárních deníků, jehož hlavním tématem jste vy Alvaro a jedna naše soutěžící!“ řekl muž, „co mi k tomu řeknete?“ „Já a Claudia spolu chodíme, to je jediná pravda! Ale to, že by ji kvůli tomu Fabiola nadržovala, je nesmysl! Zvlášť, když jsme se oficiálně dali dohromady teprve včera!“ vysvětlil mu Alvaro. „Já bych nikdy nikomu nenadržovala! I kdyby byl mezi soutěžícími můj příbuzný, tak bych k němu zaujala úplně stejný postoj jako ke všem ostatním!“ přesvědčovala pořadatele i Fabiola, „Claudii chválím pokaždé proto, protože si tu chválu zaslouží! Nikdy mě nezklamala! Líbí se mi styl jejího zpívání a jen podle toho hodnotím!“ zdůraznila. „Já bych vám oběma klidně i věřil,“ řekl muž, „jenže jde o dobrou pověst soutěže! A navíc ostatní soutěžící chtějí, aby Claudia Oterová odstoupila!“ Fabiola a Alvaro byli v šoku.

Erika seděla na lehátku. Jak byla před chvíli šťastná, tak nyní byla tak vzteklá, že kdyby ji Samantha přišla do rány, tak by ji snad zaškrtila. „Miláčku, jsem doma,“ přišel k ní Miguel a chtěl ji políbit, ale Erika se odtáhla a vstala. „Co se děje?“ podivil se Miguel. „Ty jsi mi tolikrát řekl, že nesnášíš lež a že proto si mě přestal milovat, a pak začneš dělat to samý!“ zakřičela na něj Erika. „Eriko, o čem to mluvíš?“ nechápal ji Miguel. „Pročpak jsi mi neřekl, že ses včera setkal s tou chůvou?“ zakřičela Erika. „Jak o tom víš?“ zeptal se Miguel. „To je úplně jedno! Důležité je, že ses mě snažil oklamat! Chtěl si, abych ti věřila, že mě zase miluješ a abych tě nepodezírala z toho, že pořád usiluješ o tu proradnou chůvu!“ křičela Erika hystericky. „Ano, přesně to jsem chtěl!“ zakřičel na ni i Miguel, „protože ty se, Eriko, musíš smířit s tím, že i když budu s tebou, tak Samantha Olivaresová bude ta, kterou budu milovat až do konce svého života!“ křičel. „Mlč! Už to víckrát neříkej!“ zakřičela Erika zoufale a rozplakala se. Její pláč už s Miguelem nic nedělal, a tak chtěl odejít. „Ne, Migueli, počkej,“ zadržela ho Erika a objala ho, „prosím tě, miláčku, odpusť mi!“ „Eriko,“ odtáhl ji Miguel od sebe, ale než stačil něco říct, Erika pokračovala: „Migueli, pokusme se vrátit do té situace, ve které jsme byli ráno! Kdy jsme se k sobě chovali hezky,“ usmívala se na něj, „prosím tě o to!“ Miguel chtěl zase něco říct, ale Erika ho umlčela polibkem. „Migueli, co kdybychom si večer udělali rodinnou večeři?“ navrhla, „zašli bychom do nějaké dobré restaurace! Já, ty, Fabiola, tví rodiče, tvůj strýc, co ty na to?“ „Tvá matka taky?“ zeptal se Miguel. „Ta samozřejmě ne!“ zdůraznila Erika. Miguel by jí nejradši řekl ne, ale když by s nimi měla jít i jeho rodina, tak by tam měl aspoň v někom oporu. „Dobře, tak půjdeme!“ souhlasil. Erika se na něj usmála a objala ho.

Byl večer. Leticia seděla před zrcadlem a upravovala se na zásnubní oslavu Samanthy a Adriana. „Opravdu tam se mnou nejdeš?“ obrátila se na Sebastiana, který seděl v posteli a nepřítomně hleděl do zdi. „Ne! Znovu ti opakuji, že ne!“ zamračil se na ni, „nehodlám se té frašky účastnit!“ dodal. „Adrianovi ale bude určitě líto, že tam nebude mít svého jediného bratra!“ podotkla Leticia. „Já myslím, že to přežije!“ odvětil jí Sebastian, „hlavně, že tam bude mít tebe!“ dodal s ironickým úsměvem. „Aby si věděl, tak já už se s Adrianem nestýkám!“ řekla mu Leticia. „Leticie, věříš mi, že mi je upřímně jedno jestli s mým bratrem něco máš nebo nemáš?!“ zasmál se Sebastian, „a i s kýmkoliv jiným!“ dodal. Leticia na něj vrhla nenávistný pohled a postavila se. „Tak si tu teda zůstaň sám! A klidně celou noc fňukej nad ztrátou té tvé ubohé služky!“ vmetla mu do tváře a odešla. Sebastian si na něco vzpomněl. „Nancy, moc mě mrzí to, co se mezi námi včera stalo!“ řekl jí. „Tebe to mrzí?“ zesmutněla Nancy, „copak se ti to nelíbilo?“ zeptala se. „Právě že až moc!“ přiznal se Sebastian. „Tak v čem je problém?“ pousmála se Nancy, „v tom, že jsi ženatý?“ hádala, „vždyť přeci Leticii nemiluješ! Já vím, že ne!“ dodala. „Jenže miloval jsem ji! Nebo alespoň jsem si to myslel!“ odvětil jí Sebastian, „a proto jsem všechnu lásku, co jsem měl, dal jí! Jenže ona se jí akorát vysmála!“ řekl smutně, „a teď už nemám nic! Všechnu mou lásku zabila!“ dodal. „Ty ses taky mé lásce vysmála! A to jsem ti tolik věřil!“ řekl nešťastně.

Zoe se chystala někam ven, když se jí do cesty postavila Victoria. „Julie, ty jsi doma?“ podivila se, „já myslela, že jdete všichni na rodinnou večeři!“ „Jenže díky tobě mě má dcera už za rodinu nepovažuje!“ řekla jí Victoria nenávistně. „Ale ty, chudinko!“ zasmála se Zoe, „a omluv mě. Mám něco domluveného!“ chtěla odejít, ale Victoria jí to nedovolila. „Už vím, že jsi měla pravdu!“ řekla. „V čem jsem měla pravdu?“ nechápala Zoe. „Že moje malá Victoria tehdy nebyla v tom autě! Že při té autonehodě zemřela dcera těch lidí!“ vysvětlila jí Victoria. „Tak ten tvůj detektiv už to zjistil? Bylo už na čase!“ smála se Zoe. „A teď mi řekni, kde moje dcera je!“ chytla ji Victoria za loket a zatřásla s ní. „A proč si myslíš, že to vím?“ zeptala se Zoe klidně a vytrhla se jí. „Protože už začínám věřit tomu, že víš opravdu všechno!“ odvětila jí Victoria, „a tak mi teď okamžitě řekni, kde moje Victoria je!“ zakřičela na ni. „Má milá Julie, tvoje příkazy na mě neplatí!“ výsměšně se Zoe usmála. „Zoe, prosím tě, jestli víš, kde moje dcera je, tak mi to řekni, prosím!“ žádala ji Victoria zoufale. „Hm, tenhle tón už se mi líbí víc!“ smála se Zoe, „ale měla by sis uvědomit, že tvá dcera i tak nemusí žít! Sice neumřela tehdy při té autonehodě, ale i tak se jí během těch dlouhých dvaadvaceti let mohlo něco stát!“ upozorňovala ji. „Ne, tomu nevěřím!“ pokroutila Victoria hlavou, „od chvíle, co jsi mi to řekla, cítím, že má Victoria žije! Moje srdce si je jisté!“ „Tvoje srdce si je jisté, to je ale rozkošné!“ smála se Zoe. „Zoe, přestaň si už se mnou hrát!“ chytla jí Victoria za ramena a znovu s ní zatřásla, „a řekni mi pravdu! Víš, kde je moje dcera? Víš, kdo to je?“ Zoe ji ještě chvíli napínala, až nakonec řekla: „Ano, vím! Vím, kdo je tvá dcera!“ Victoria na ni šokovaně hleděla.

Miguel, Erika, Fabiola, Gerardo, Francisco a Matea seděli u stolu v jedné restauraci. Erika se dobře bavila s Mateou, ostatní tiše soucítili s Miguelem a dodávali mu podporu tak, jako poslední čtyři měsíce. „Migueli, synku, proč jsi tak skleslý?“ zeptala se ho Matea. „To nic, mami!“ odvětil jí Miguel. Erika se mezitím podívala do kabelky na mobil a zaradovala se, protože jí právě přišla zpráva, na kterou čekala. „Migueli,“ oslovila ho, „nechala jsem si v šatně to sáčko a začíná mi být zima! Došel bys mi pro něj, prosím?“ usmála se. „Jistě,“ odvětil jí Miguel hbitě, protože byl rád, že se aspoň na chvíli dostane z té dusné atmosféry. Vyšel na chodbu, než ale došel k šatně, tak do někoho vrazil. A protože se nedíval kolem, byl o to, víc překvapenější, když viděl, do koho to vrazil. „Migueli, dobrý večer!“ usmála se na něj Samantha. Toto jejich setkání však nebylo náhodné, ale plánované. Erika a Adrian se domluvili, že až půjde Samantha na toaletu, tak Adrian jí napíše zprávu a ta Miguela pro něco pošle, aby se ti dva na chodbě setkali. To ale nebyl konec jejich plánu. „Samantho, co ty tady?“ zeptal se Miguel, ale vzápětí se opravil: „Tedy, co vy tady?“ „Já myslím, že můžeme zůstat u toho tykání,“ usmála se Samantha, „když se vlastně skoro známe!“ „Jak to myslíš?“ nechápal Miguel. „Dnes jsem zjistila, že má budoucí tchýně a tvá tchýně jsou kamarádky a vlastní spolu agenturu CELEBRA,“ vysvětlila Samantha. „Ano, máš pravdu,“ řekl Miguel. „A my jsme se nikdy předtím nesetkali?“ zeptala se Samantha, „když se naše rodiny přátelí, tak je mi to trochu divné!“ Miguel už se nadechoval, že na ni vyhrkne celou pravdu, jenže v tu chvíli tam přišla Erika. „Miláčku, kde si tak dlouho!“ zavěsila se do něj a políbila ho. Samantha zesmutněla. Věděla, že je ženatý, ale když viděla, jak ho jeho manželka líbá, tak se přistihla přitom, že žárlí. A nechápala proč. Miguel polibek přerušil a na Eriku se zamračil. Ta se ale na něj usmála a pak i na Samanthu. „Kdopak jste?“ zeptala se. „Samantha Olivaresová,“ představila se Samantha. „Ale ano, vy jste snoubenka Adriana Santandera!“ usmívala se Erika, „já jsem Erika Mendozová!“ představila se a podala jí ruku. Samantha jí zdvořile ruku stiskla, ale vůbec z ní neměla dobrý pocit. „Právě jsem se ptala vašeho manžela, proč jsme se ještě neviděli, když se naše rodiny přátelí!“ řekla. „To bude tím, že jsme já a Miguel byli dlouhá léta v zahraničí a vrátili jsme se teprve nedávno!“ vysvětlila jí Erika. Samantha její vysvětlení přijala, za to Miguel se na ni znovu zamračil. A v tom přišel poslední aktér této sehrané scény. „Lásko, kde jsi? Už na tebe všichni čekáme!“ řekl Adrian a začal Samanthu líbat. Miguelovi se zatínala pěst. Nejradši by je od sebe odtrhl a Adrianovi dal to, co si zaslouží, ale Erika ho držela, co to šlo a spokojeně se usmívala.