con la participación especial de:
Raquel Yanez como Johanna

„Mlč! Už to víckrát neříkej!“ rozkřikla se Lorena hystericky a Joaquína odstrčila.
„Co se tak rozčiluješ? Ať už budu mlčet nebo mluvit, stejně to nezmění to, co jsi udělala! Jsi vražedkyně!“
„Ne, nejsem! Moc dobře víš, jak se to stalo!“
„Ano, vím. Na té nahrávce je to krásně vidět,“ pobaveně se zasmál. „A stále je dost pravděpodobné, že by policii ta nahrávka jistě zajímala.“
„Joaquíne, udělala jsem tehdy všechno, co jsi chtěl. Podváděla jsem kvůli tobě Gonzala, potom jsem ti dala spoustu peněz a tím měla naše dohoda skončit!“
„Jenže teď chci zase všechno vrátit. Chybělas mi!“ přitáhl si ji k sobě a chtivě se na ni zadíval.
„Pusť mě!“ stačila říct, než ji začal líbat. Bránila se, leč marně. Musela to vydržet do chvíle, kdy Joaquín sám přestal. „Tak se podívej, Loreno! Dávám ti poslední dva dny na rozmyšlenou. Buď si zase začneme užívat anebo se připrav, že brzy změníš adresu pobytu!“ výhružně se na ni zadíval a pustil ji. „Už víš, kde mě máš hledat,“ dodal a odešel.
Lorena se zoufale rozplakala.

#####

Lucasovi a Sol po obřadu jejich čtyři hosté jednotlivě gratulovali a postupně odcházeli tak, jak byli s Lucasem domluveni. Věděli, že má pro ni Lucas ještě jedno překvapení.
„No, Lucasi, kámo,“ gratuloval jim Fernando, „co ti mám přát? Hodně štěstí? Myslím, že už ho máte dostatek, ale i tak ještě jednou. Ať jste spolu šťastní!“ usmál se a Lucase objal. „A, Sol, tebe doufám teď poznám trochu blíž než jen pozdravem,“ dodal se smíchem a také ji objal.
„Taky doufám,“ pousmála se.
„Sol,“ jako další gratulovala Johanna, „potkala jsi toho nejlepšího chlapa, co jsi mohla. Moc ti to přeju! Vám oběma!“ usmála se a oba postupně objala.
„Lucasi,“ usmála se na něj Omaira, „tví rodiče by na tebe byli velmi pyšní!“ zvolala dojatě. „Stal se z tebe báječný muž a nyní si konečně poznal tu pravou ženu, se kterou budeš šťastný do konce života!“ silně ho objala.
„Děkuju, teto!“ šťastně se usmíval.
„A, Sol, ode dneška už nejsi sama! Kromě Lucase si získala další členy tvé nové rodiny!“ usmála se na ni a Sol ji se slzami v očích objala.
Nakonec k nim přistoupila Berenice. „Tati, mám tě moc ráda! A jsem šťastná, že nakonec všechno dobře dopadlo a že jsi Sol potkal!“ usmála se na něj a velmi pevně se objali. „Sol, vítej do rodiny!“ šťastně se usmála a obě se objaly.
„Děkujeme, že jste přišli a byli tu s námi. A taky vlastně děkuju i za pomoc,“ na všechny se Lucas usmál a oni odešli. Lucas objal Sol kolem pasu a usmál se na ni. „Jak se cítíte, paní Morenová?“
„Nejšťastněji ve svém životě!“ odvětila s rozzářeným úsměvem. Lucas jí úsměv opětoval a políbili se. „Pojď,“ chytil ji za ruku, „mám pro tebe ještě jedno překvapení.“
„Další?“ rozesmála se.
„Neboj, tohle už bude opravdu poslední,“ zasmál se a vedl ji k limuzíně.

#####

Lorena zoufale plakala v křesle. Už nevěděla, jak dál. V tu chvíli si vzpomněla na něco dalšího ze své minulosti. Na situaci, ve které možná měla zareagovat jinak. Jenže kdyby zareagovala jinak, nežila by nyní tak, jak žije. Ještě teď by tak ani nejspíš nevěděla, kdo je její dcera.

Před pěti lety – Bogotá, Kolumbie

Uběhlo několik dní od smrti Pauly. Lorena byla sama doma. Byla velmi vyděšená. Nikomu neřekla, co se v den smrti její matky stalo. I když jí byl Gonzalo velkou oporou, nemohl nijak zabránit pocitu viny, který jí sžíral uvnitř.
Z přemýšlení jí vyrušil zvonek u dveří. Nechtěla nikoho vidět, ale přesto šla nakonec otevřít. „Joaquíne!“ trochu se zamračila.
„Loreno, chápu, že ti není asi moc dobře, ale potřebuju s tebou mluvit.“
„Tak dobře, pojď dál,“ řekla nakonec ne příliš nadšeně. Joaquín vstoupil dovnitř a zastavili se v obývacím pokoji. „Co mi ještě chceš říct?
„Vlastně ti chci spíš něco ukázat,“ řekl záhadně, z kapsy u kalhot vytáhl svůj mobil a něco na něm našel. Mobil jí pak předal.
„Co je to?“ nechápala.
„Pusť si to video,“ pobídl ji.
Lorena to udělala a zůstala na něj šokovaně hledět. „Ty jsi tam byl?“ zeptala se vyděšeně. Mobil mu vrátila ještě dřív, než video skončilo.
„No víš, jak jsem ti poskytl tu informaci, viděl jsem, jak tě to rozrušilo. A tak jsem si řekl, že asi bude lepší, když tě budu potají sledovat, kdyby náhodou něco. Bylo mi jasné, že se s matkou dost pohádáš a že budeš potřebovat utěšit. Ale teda takovýhle závěr byl popravdě i pro mě překvapením!“ zasmál se.
Lorena na něj nechápavě hleděla. „Co s tím videem hodláš udělat? Ukážeš ho policii?“
„To záleží na tobě.“
„Jak na mně?“
Joaquín k ní přistoupil a přitáhl si ji k sobě. „Pusť mě! Co to děláš?“ snažila se z jeho sevření vymanit. Joaquín se jen vítězně usmíval a prohlásil: „To video může zůstat naším tajemstvím, pokud si se mnou občas užiješ!“
Lorena ho od sebe odstrčila. „Zbláznil ses? Myslela jsem, že jsme přátelé!“ šokovaně na něj hleděla.
„Ano, to jsme. Ale rád bych občas byl i víc než přítel!“ chtivě se usmál a znovu si ji k sobě přitáhl.
„Na to zapomeň! Nikdy Gonzala nepodvedu! A co Clementine? Ty ji snad nemiluješ?“
„Ale jo, Clementine je samozřejmě fajn. Ale ty ses mi vždycky líbila, to víš. A teď mám možnost, jak tě bez problémů dostat! Musíš to udělat, pokud nechceš skončit ve vězení!“ pobaveně se usmíval.
Lorena byla zoufalejší ještě víc než předtím.

Současnost

„Já to nechtěla! Ale neměla jsem na výběr!“ zoufale plakala. „Musela jsem tehdy myslet na svoji dceru. Co by si jednoho dne pomyslela o matce, která skončila ve vězení?!“ Nakonec se sebrala a odešla z bytu.

#####

Mariela zamykala dveře od sekretariátu, a když vyrazila po chodbě směrem ven, už jí šel naproti Eduardo. Usmáli se na sebe a políbili. „Jak se ti dnes učilo?“ zeptala se.
„Ale tak normálka. Děcka byly celkem v klidu,“ zasmál se. „A ty? Hodně práce?“ objal ji kolem pasu a šli spolu ven.
„Taky tak nějak normálka,“ pousmála se. „Jinak volal mi Alberto, že dnes nestihne Franca vyzvednout ze školky a požádal mě, jestli bych ho mohla vyzvednout já a dovézt mu ho. Nebude ti to vadit, když se tam stavíme?“
„Ne, v pohodě, máme čas,“ odvětil, když se zastavili venku u auta. „Náš dnešní soukromý večer to ničím neohrozí,“ poťouchle se usmál a políbili se. Když nastoupili do auta, zeptal se: „Mimochodem, neříkal ti Alberto něco o Berenice. Dneska nebyla ve škole.“
„Ne, neříkal. Třeba jí nebylo dobře, tak zůstala doma,“ poznamenala. „Ale stejně to chudinka nemá lehký. Ona nemůže jít ani za školu, aniž by si toho někdo nevšiml,“ dodala se smíchem.
„No to nesmí, to si pohlídám!“
„A ty si do školy určitě chodil poctivě každý den, že?“ zvolala pobaveně.
„Já? No samozřejmě, byl jsem poctivost sama!“
„Jo, to ti tak věřím. Neteř si budeš hlídat, ale sám sis jistě té střední školy moc neužil!“
„Hele, seš pěkně drzá! To si doma ještě vyřídíme,“ řekl se smíchem a políbili se. Nakonec Eduardo nastartoval a odjeli.

#####

Limuzína zastavila před nějakou haciendou. Lucas pomohl vystoupit Sol ven. Zatímco limuzína odjížděla, Sol se šokovaně dívala na dům před sebou. „Lucasi! Ty jsi nezapomněl!“
„Jednou jsi mi řekla, že si tady na to místo jezdila s rodiči a že odtud máš ty nejkrásnější vzpomínky,“ s úsměvem ji objal kolem pasu a rozhlížel se po okolní krajině spolu s ní. „A tak jsem si řekl, že ty tvé vzpomínky ještě víc podpořím. Kromě dnešní svatební noci, tu strávíme celý víkend!“
Sol se na něj šťastně usmála a pověsila se mu kolem krku. „Lucasi, tolik tě miluju. Nikdy jsem nebyla tak šťastná!“
„A budeš ještě šťastnější. Celý zbytek svého života nebudu usilovat o nic jiného. Jen abys byla šťastná!“ něžně ji pohladil po tváři.
Sol se dojatě usmála. Dlouze se políbili.

#####

Tenerife, Kanárské ostrovy

Paloma a Gonzalo si zašli do jedné místní restaurace na večeři. Když dojedli, vzal si Gonzalo její ruce do svých dlaní a zamilovaně se usmál. „Víš vůbec jak moc jsi mě dnes potěšila?“
„A čím?“
„Tím deníkem!“
Paloma se usmála a políbila ho. „Toho jsem přesně chtěla docílit. A myslím, že to byl další krásný moment pro nás pro oba!“
„Ano, to byl,“ opětoval jí úsměv i polibek.
„Začíná mě teď mrzet, že jsem v tom psaní nepokračovala. Možná kdybych psala dál, nezapomněla bych.“
Gonzalo nesouhlasně pokroutil hlavou. „Byli jsme od sebe moc daleko. Nešlo tomu zabránit. Ale víš co?“
„Co?“
„Už před nějakým časem jsme ho obrazně začali psát znovu a tentokrát společně. A právě v těchto dnech sepisujeme ty nejkrásnější řádky našeho příběhu lásky!“
Paloma zamilovaně vzdychla a začala ho něžně líbat. Gonzalo její polibky stejně něžně opětoval.

#####

Caracas, Venezuela

Lorena se cítila osamělá, jak ještě nikdy, a proto se rozhodla jít za svými dětmi k Fuentesovým. Berenice sice nebyla doma, ale i tak tam strávila celé odpoledne s Danielem, Chloe a později i s Francem. Byla s nimi v pokoji Berenice a hrála si s nimi. Přítomnost všech dětí jí udělala moc dobře.
Právě společně na zemi skládali puzzle, když do pokoje vešla Berenice. „Mami, ahoj!“ usmála se na ni.
Lorena se šťastně usmála. Tak moc jí toto oslovení hřálo u srdce. „Ahoj, holčičko!“
„Ahoj, špunti!“ se smíchem Berenice pozdravila děti a každého z nich pohladila po vlasech.
„Camila mi dovolila tady být. Snad ti to nevadí,“ řekla Lorena.
„Ne, vždyť jsem ti říkala, že můžeš za mnou a Danielem kdykoliv přijít,“ pousmála se Berenice a přisedla si k nim.
Lorena se usmála. „A mimochodem, moc ti to sluší. Kde jsi byla?“
Berenice ztuhla. Nemělo smysl jí dál něco tajit. Sám Lucas chtěl, aby se to po svatbě už všichni dozvěděli. A ona si uvědomila, že bude nejlepší, když se to Lorena dozví právě od ní. „Chloe? Pohlídáš teď na chvíli kluky sama? Musím si promluvit se svojí mamkou.“
„Ano,“ pousmála se Chloe.
„Mami, pojď, prosím se mnou,“ s vážným pohledem ji požádala a Lorena ji zmateně následovala do vedlejšího pokoje pro hosty. „Co se děje, Berenice? Proč se tváříš tak vážně?“
„Víš, mami, jsem takhle oblečená, protože … protože jsem byla na svatbě.“
„Na svatbě?“ zvolala Lorena překvapeně. „A komu?“
Berenice se zhluboka nadechla a opatrně odpověděla: „Tátovi!“
Tentokrát ztuhla Lorena.
„Dnes si vzal Sol!“
Lorena zalapala po dechu.
„Je mi to líto, mami! Ale táta se opravdu zamiloval a nechtěl na nic čekat!“
„Aby toho svého unáhleného rozhodnutí jednou nelitoval!“ zvolala nenávistně a se slzami v očích utekla pryč.
„Mami, počkej!“ smutně na ni Berenice volala. Ale zbytečně.

#####

Tenerife, Kanárské ostrovy

Paloma a Gonzalo se při západu slunce procházeli ruku v ruce po pláži. Paloma měla na sobě černou dlouhou sukni a stříbrný top, Gonzalo měl černé kalhoty a rozhalenou bílou košili. Nic si neříkali, jen na sebe, co chvíli zamilovaně koukali. Ve stejnou chvíli se oba zastavili a přitulili se k sobě. Paloma ho objímala kolem pasu, hlavu měla položenou na jeho rameni, oči zavřené a šťastně se usmívala. Gonzalo ji hladil po zádech a se zavřenýma očima si přivoněl k jejím vlasům. „Miluju tě, má princezno!“
„Miluju tě, můj princi!“
Zadívali se na sebe dlouhými pohledy a po chvíli se začali něžně líbat. Paloma mu rozepínala knoflíky u košile a sundala ji. Gonzalo jí sundal top a za neustávajícího líbání ji pomalu položil na teplý písek. Postupně jeden z druhého svlékli i zbývající oblečení a při západu slunce se spolu milovali. Něžně, v rytmu šumění mořských vln a tlukotu jejich srdcí.

#####

Caracas, Venezuela

Když Lucas dovezl Sol na haciendu, měli zarezervovaný soukromý salónek, kde byla pro ně už připravená slavnostní hostina. Kromě číšníků Sol občas obskakoval i rozzářený Lucas a Sol se musela stále jen usmívat.
Nyní se drželi za ruce a šli chodbou k jejich pokoji. „A tady bude poslední část posledního překvapení,“ pousmál se Lucas.
„Opravdu už poslední?“ zasmála se Sol.
„Ano, lásko, pro dnešek poslední,“ zvolal se smíchem a políbil ji. Pak otevřel dveře od pokoje, vzal ji do náruče a přenesl přes práh. Sol se šťastně usmívala a když uviděla pokoj, oněměla úžasem. V celém pokoji bylo několik desítek hořících svíček, postel i podlaha byly zasypány plátky žlutých růží.
„Lucasi, to je nádherné!“
„A takový bude i náš společný život. Jednoduše nádherný!“ zvolal zamilovaně a políbil ji. Mezitím, co ji nesl do postele, si vyměňovali dlouhé pohledy. Opatrně ji na postel položil a lehl si na ni. Začali se něžně líbat. Sol ho hladila ve vlasech, Lucas jí stáhl ramínko a líbal na rameni. Sol se šťastně usmívala. Lucas se na krátký okamžik odtáhl, aby si sundal košili. Jakmile to udělal, Sol ho chytla kolem krku a přitáhla si ho k sobě zpátky. Znovu se něžně líbali.
O pár minut později už byli nazí. Svá těla, propojili v další něžné milování. Toužebně vzdychali a sténali. Během něžných polibků si neustále dokola vyznávali lásku.

#####

Joaquín byl ve svém bytě. Právě vyšel ze sprchy jen s ručníkem omotaným kolem pasu, když se rozezněl zvonek u dveří. Když k nim došel, podíval se ven kukátkem a s překvapeným výrazem dveře otevřel. „Ty?“
Lorena se na něj zamračila. Bez jediného slova vešla dovnitř.
„Upřímně, nečekal jsem tě tak brzy. Předpokládal jsem, že těch dvou dnů ještě využiješ,“ poznamenal Joaquín, když ji následoval. Lorena chodila po bytě sem a tam. „Teda pokud jsi přišla kvůli obnově té naší dohody,“ dodal chtivě.
Lorena ho ani neposlouchala. Až když našla ložnici, vešla dovnitř, otočila se k němu a poprvé se na něj pořádně podívala. Vrhala na něj nenávistné pohledy, ale přitom si sáhla pod sukni a sundala si kalhotky.
Joaquín byl trochu zaskočený.
Lorena si mezitím lehla na postel, pokrčila si nohy a roztáhla je. „Tak jsem tady! Jak sis přál!“ tvářila se nenávistně. „Proč tam teda ještě stojíš a jen zíráš, hm?“
Joaquín sice nechápal, co stojí za její náhlou změnou, když ještě ráno ho odmítala. Ale v tu chvíli mu to bylo vlastně jedno. Odhodil ručník a lehl si na ni. Začal ji vášnivě líbat. Lorena jeho polibky stejně vášnivě opětovala. Nakonec se spolu oddali velmi vášnivému sexu.