con la participación especial de:
Osvaldo de León como Hilario Betancourt

Cristina a Ricardo se líbali už poměrně dlouho, ale první se vzpamatoval Ricardo a polibek ukončil. Dost překvapeně se na ni zadíval a najednou nevěděl, co říct. Něco takového se mu nikdy dřív nestalo.
Ani Cristina neměla slov. Což se jí často nestávalo. Ale i toto pro ni bylo poprvé. Ne že by nikdy muže nepolíbila jen tak, protože se jí chtělo, ale rozhodil ji ten pocit, který při tom dlouhém polibku cítila.
Ricardo ji pustil a decentně od ní poodstoupil. Najednou mu začalo po té euforii docházet, co se stalo a že není úplně vhodné, aby ji takhle držel. „Já …“ začal, ale ani nevěděl, jak pokračovat. „Omluvám se, že jsem se pletl do čeho jsem nemusel. Ale měl jsem o vás prostě starost,“ snažil se polibek trochu zamluvit vysvětlením, co ho předtím vedlo k tomu, co udělal.
„Ne … to já se omlouvám … vlastně jste zareagoval správně, kdyby se se mnou opravdu dělo to, co jste si myslel,“ byla z toho stále dost vykolejená, že se mu také začala omlouvat, aniž by si to uvědomovala.
„No … víte … už se to tady totiž několikrát stalo! Tak jsem chtěl zabránit další tragédii. Ale jsem rád, že to nakonec bylo jinak, protože …“
„Protože …“
„No protože je to hrozná věc. Věci se dají řešit i jinak. A takové krásné ženy jako jste vy … by byla obzvlášť velká škoda.“
Cristina se usmála a protože se jí líbil, rozhodla se s ním trošičku flirtovat. „Připadám vám krásná?“ provokativně k němu přistoupila blíž.
A Ricardovi došlo, co jí vlastně řekl. „Ano, jste moc krásná!“ Najednou nevěděl, kam s očima.
A v tom to Cristině došlo. Podívala se na své mokré šaty dolů a viděla, co vidí i on. Ale toto ji naopak nerozhodilo vůbec. „Jaj, tak to je trapas,“ zachichotala se. „To mi nedošlo, že se tohle může stát,“ ještě schválně se před ním tak nakrucovala.
„Jestli chcete, tak já vám půjčím tričko,“ zvolal pohotově. Ale samozřejmě pro něj bylo těžké ji neokukovat.
„A na co?“ nechápala.
„No abyste mohla v klidu do hotelu nebo … kamkoliv kam máte namířeno!“
„Já půjdu v klidu i takhle,“ zasmála se.
„Ale cestou můžete potkat hodně lidí,“ zarazil se.
“No a? Tak se na mě podívají a půjdou dál,“ nebyla ani trochu v rozpacích, za to on z jejího chování čím dál víc. 
„No já jen … aby si to někdo nějak zle nevyložil.“ Moc neměl argumenty, protože ho naprosto odrovnalo, jak je to pro ni úplně normální věc.
„Tak to bude jeho problém, ne můj! Já se za svoje tělo nestydím! Klidně odsud odejdu i bez těch šatů!“ řekla rázně a už naznačovala, že si je svleče.
Ricardo se zatvářil dost rozpačitě. „Ne ne, to bude lepší, když si je necháte … já jsem … byl bych radši, kdybyste si to tričko vzala. Přece jen trochu fouká, máte na sobě studené šaty a mohlo by vám to teprve pěkně pokazit dovolenou,“ pousmál se.
To Cristinu donutilo k zamyšlení. „Hm, to máte pravdu. Tak já si to tričko vezmu. Kde ho máte?“
Ricardo si uvědomil, že ho vlastně odhodil, a tak se rozhlédl kolem. Popošel kousek dál, vzal ho z písku, oklepal ho a po chvíli už byl zpět u Cristiny a podal jí ho.
„Děkuju!“ čarovně se usmála a hned si svlékala šaty, aniž by se od něj otočila.
Ricardo jen překvapeně zalapal po dechu, ani se nestihl otočit sám, jak to nečekal.
Cristina na něj mrkla, když si oblékala jeho tričko a pak se celá otočila, aby se mu předvedla a nevinně se zeptala: „Takhle to bude lepší?“
„Ehm … ano. Určitě,“ mohl na ní oči nechat. Nešlo to jinak.
„Super!“ rozesmála se, vyždímala si šaty a smuchlala je. „Takže děkuju,“ znovu na něj provokativně mrkla a dala se k odchodu.
„Nemáte zač,“ pronesl Ricardo stále trochu omámeně.
„Třeba se ještě někdy uvidíme,“ zvolala se smíchem, když se na něj otočila a šla pozadu.
Ricardo se na ni usmál. „To bych byl rád!“ pronesl upřímně.
Cristina mu s provokativním úsměvem poslala vzdušný polibek, otočila se a za chvíli mu zmizela z dohledu.
Ricardo nechápavě pokroutil hlavou a z tváře mu nemizel blažený úsměv. Otočil se opačným směrem, když si všiml v písku dámských bot. Vzal je do rukou a došlo mu, že musí být její. Pousmál se a vzal je s sebou. Doufal, že je bude hledat, až to zjistí a že třeba tím pádem najde i jeho.

#####

Jennifer a Emma se ve svých ložnicích upravovaly na večeři. Nakonec se sešly ve společné hale. „Ty šaty jsou boží, Jennifer!“
„Díky, ty tvoje taky ujdou,“ zasmála se.
„Ha ha ha,“ ušklíbla se Emma. „Ale jak se teď na tebe koukám, tak k těm tvým tlustým kotníkům by se hodil trochu jiný střih,“ zasmála se zase ona.
Jennifer se zamračila.
Jejich pošťuchování přerušilo zaklepání na dveře a následný vstup Hilaria Betancourta, jejich manažera. „Připravené?“
„Vidíš, ne?“ zatvářila se Emma dotčeně.
„Tak jdeme,“ zavelel.
„Hilario, jaký máme zítra vlastně program?“ zeptala se Jennifer.
„Ráno máte tiskovou konferenci, dopoledne focení tady v hotelu a odpoledne …“
„A odpoledne?“
„Teoreticky volno. Proč?“
„Chtěla bych se zajet podívat ke svým příbuzným. Dlouhá léta jsem je neviděla.“
„No uvidíme,“ zamračil se a nakonec odešli na společnou večeři.

#####

Ashley seděla na terase penzionu a trochu nervózně se dívala na hodiny na mobilu. Cristina byla už pryč docela dlouho a začínala mít o ni strach. Když se po chvíli znovu na hodiny podívala a pak zvedla hlavu, zažila menší šok. „Cris?!“
Cristina k ní napochodovala s blaženým úsměvem. „Co je?“ nevinně pokrčila rameny.
Ashley vstala a nechápavě pokroutila hlavou. „Co to máš na sobě? A kde máš boty?“
Cristina se podívala dolů a rozesmála se. „Jééé, já šla bosa. To jsem si ani neuvědomila.“
„Proboha, co jsi dělala? Proč máš na sobě pánské tričko? A proč v ruce žmouláš mokré šaty?“ byla stále v šoku.
„Jen jsem se byla vykoupat … a dopadlo to trochu jinak, než jsem čekala,“ zamyšleně si skousla spodní ret, když si vzpomněla na Ricarda.

Ricardo v tu chvíli doběhl k penzionu, ale protože šel hlavním vchodem, tak se znovu minuli.

„Cris, tenhle tvůj pohled znám! Že tys potkala nějakýho chlapa?“ zasmála se Ashley.
„Zatraceně sexy chlapa!“ vzdychla Cristina zasněně. „A jak líbal!“ přejela si po rtech.
„Co?“ vykulila Ashley oči. „Jsme tady pár hodin a ty už ses s někým líbala? A ještě jsi mu ukradla tričko, předpokládám!“ smála se. „Půjdeme do pokoje a tam mi všechno řekneš,“ chytila ji za ruku a vedla dovnitř.

#####

San Juan, Portoriko

Byl večer. Ruth si vyrazila s jednou svou kamarádkou do restaurace na víno. Popíjely, dobře se bavily a relaxovaly, že mají pracovní týden za sebou. „Co José? Vrací se zítra?“ zeptala se kamarádka.
„Bohužel až v neděli. Nevím, jak to přežiju,“ zesmutněla Ruth. „Ten týden, co jsem sama je vždycky hrozně dlouhý.“
„To chápu,“ přikývla kamarádka. „A tak proč si někam nevyjedeš ty? Nemusíš být pořád zavřená doma a čekat, až se José vrátí, ne? Proč třeba nejedeš navštívit svou rodinu?“
„Svou rodinu?“ zesmutněla ještě víc. „Pro ni už jsem dávno přestala existovat!“
„Bylo to tak zlé? Nepřijali, že jste ty a José spolu? To proto jsi tehdy raději utekla z domu?“
„Jestli to bylo zlé? To je slabé slovo!“ celá zbledla, když si na tu dobu vzpomněla. „Promiň, musím si odskočit,“ znervózněla a odešla na toaletu.
Když tam přišla, opřela se o umyvadlo a zoufale hleděla na svůj odraz v zrcadle. A vzpomněla si na úplně poslední rozhovor, který po útěku z domu vedla se svou matkou.

Před devíti lety – Barcelona, Španělsko

Poté, co Ruth opustila honosný dům své rodiny, jen aby nepřišla o svou lásku, žila několik dní v jednom motelu. Právě si v novinách pročítala inzeráty na práci, když někdo zaklepal na dveře. Ruth šla otevřít a za dveřmi stála Gretel De La Cruz de Avila, její matka. „Mami?“ zatvářila se překvapeně. „Jak jsi mě našla?“
„Ach, holčičko!“ zvolala Gretel dojatě a hned svou dceru objala. „Jsi v pořádku?“ ptala se ustaraně.
„Ano, jsem,“ pousmála se Ruth. „Pojď dál, mami,“ dovedla ji ke stolu a znovu se zeptala: „Jak jsi mě našla?“
„To přeci není důležité! Hlavně, že tě vidím,“ chytila ji za ruku a smutně se usmála. „Ruth, prosím tě, vrať se domů.“
„Máš od babičky povolení přivést mě zpátky domů?“ zeptala se ironicky.
„Ruth, prosím tě, nech toho! Víš, že jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo! Jsi moje dcera a chci tě mít u sebe!“ tvářila se zoufale. „Podívej se,“ rozhlédla se po pokoji. „Takhle přece nemůžeš žít. Nejsi na to zvyklá!“
„Myslíš, že potřebuju přepych a bohatství, abych byla šťastná? Vážně si to myslíš?“ nevěřícně kroutila Ruth hlavou.
„Já nevím, Ruth! Stalo se to tak rychle … a já … nevím, jak s tím naložit. Seš si opravdu jistá tím, co děláš? Nechceš si to ještě rozmyslet a vrátit se domů?“
Ruth se zalesklo v očích. „Mami, nezlob se na mě, ale já nemůžu. I když mi to trhá srdce, že tebe, tátu ani svoje sourozence už neuvidím … tak to tak bude nejlepší pro všechny. Ty totiž nevíš, co se stalo těsně předtím, než jsem odešla.“
„Co se stalo?“ zvolala Gretel nechápavě.
Ruth se zachvěla strachy, když si na onu událost vzpomněla. „Mami, prosím tě, neptej se mě na to. A odejdi! Neboj se o mě, já se o sebe postarám! Už jsem dospělá. Moji sourozenci tě teď potřebují víc, než já. Hlavně Andy! Vždyť víš, jak na tom je psychicky.“
Gretel nesouhlasně pokroutila hlavou a svou dceru silně objala. Po chvíli se rozplakala. A ani Ruth své slzy neudržela.

Současnost

Ruth stékaly po tvářích slzy. „Všichni mi tolik chybíte! Ale vrátit jsem se nemohla!“ vzlykala.

#####

Manacor, Mallorca

Mauricio přišel do penzionu vyzvednout Ricarda, aby mohli vyrazit do klubu, jak to sám naplánoval. Než ale vůbec došel do jeho pokoje, omámila ho vůně linoucí se z kuchyně.
Sabrina a její nejlepší kamarádka, švagrová a také spolumajitelka penzionu v jedné osobě, právě pekly různé druhy sladkého pečiva pro zítřejší snídani. Stůl už měly celý zaplněný jedním pekáčem vedle druhého.
„Tady to tak nepředstavitelně voní!“ vkročil tam Mauricio se zavřenými oči a vychutnával si tu vůni.
„Mauricio,“ usmála se Sabrina, „klidně si dej.“
„Můžu?“ úplně radostí nadskočil.
„Tady z těch pekáčů, ty už jsou trochu chladnější,“ ukázala Teresa Alonso de Ortega.
„Nádhera!“ hned se k nim Mauricio usadil a pustil se do jídla. „Bože, to je slast!“ liboval si s plnou pusou.
„Mám dojít pro Ricarda? Nebo ví, že už jsi tady?“ zeptala se Sabrina.
„Nespěchej, Sabrino, tady na tom místě na něj počkám velmi rád. Jen ať se zdrží!“ zasmál se a zakousl se do dalšího kousku pečiva. „Asi se k vám brzy nastěhuju, protože tohle bych si nechal líbit každý den.“
Sabrina a Teresa se rozesmály a dál pokračovaly v pečení. Po chvíli vešel do kuchyně Ricardo. „Co ty se zase tady cpeš?“ pustil se do Mauricia.
„Já a cpát se? A co myslíš tím … zase,“ tvářil se dotčeně.
„Prosím tě, kdykoliv sem přijdeš, tak tě najdu v kuchyni.“
„To protože tvoje máma a teta jsou prostě mistryně světa ve vaření. A odmítnout jejich kuchařské umění by byl ten největší hřích!“ vážně zvolal.
Sabrina a Teresa se opět rozesmály a ani Ricardo se neudržel. „Prosím tě, pojď,“ chytl ho za paži a vedl ven. „Děkuju, bylo to naprosto luxusní!“ volal Mauricio nadšeně.
Když vyšli před penzion, Ricardo poznamenal: „Jsem fakt rád, že jsi mě vytáhl. Kdyby ne, vytáhl bych tě já. Protože ti musím říct, co se mi stalo dnes odpoledne,“ zasněně se usmál při vzpomínce na Cristinu.
Mauricio se na něj podezřívavě zahleděl. „Že v tom má prsty nějaká ženská?“
Ricardo přikývl.
„Tak povídej, přeháněj!“ hned Mauricio vyzvídal.
„Radši až budeme v klubu. Bude lepší, když u toho budeš sedět,“ zasmál se Ricardo a vyrazili do klubu.

#####

San Juan, Portoriko

Octavio byl v posteli s atraktivní brunetkou a užíval si s ní hodně drsného sexu. Žena hlasitě vzdychala vzrušením a jeho to akorát víc nabudilo.
Když po nějaké chvíli skončili, žena se k němu přitulila a objala ho. „Nemůžu uvěřit tomu, že mi zítra odjedeš. Co si bez tebe počnu?“
„Najdeš si někoho jiného, kdo vyplní tvé dny prázdnoty, když je tvůj manžílek na služebce.“
„Takového jako seš ty, ale nenajdu!“ vzdychla nešťastně a vášnivě ho políbila.
„Sorry, kotě, ale nedá se nic dělat,“ hladil ji ve vlasech a líbilo se mu, jak na něm visí očima.
„V kolik vlastně odjíždíš?“
„V poledne.“
„Tak co kdybych tu s tebou zůstala do rána? A udělali bychom si pořádnou rozlučkovou noc? A klidně i celé dopoledne! Až do tvého odjezdu!“ zvolala chtivě a znovu ho vášnivě políbila.
Octavio jí polibky opětoval, a když je ukončil, pohladil ji po tváři. „Je mi to líto, kočičko. Ale už by ses měla obléct a jít. Teď si musím ještě dobalit a ráno před odjezdem … už mám jiné plány!“ zvráceně se usmál.

#####

Manacor, Mallorca

Cristina a Ashley sešly ze schodů v penzionu do velké místnosti, která byla něco mezi obývacím pokojem a jídelnou. Obě byly krásně oblečené, nalíčené a učesané. Přesně na to, aby vyrazily do nějakého místního klubu a užily si první večer. „Třeba tam potkáš toho svého supermana,“ smála se Ashley.
„Třeba jo,“ pousmála se Cristina. „Vůbec by mi to nevadilo,“ mlsně si skousla spodní ret. „No ale teď seš na řadě někoho sbalit ty, jasný?“
„Jasný, šéfko!“
„Děvčata,“ přistoupila k nim Sabrina, „vám to ale sluší!“ usmála se.
„Děkujeme,“ opětovala jí Cristina úsměv.
„Vyrážíte někam za zábavou, předpokládám. Takže večeři nebudete chtít.“
„Ne, děkujeme. Přijdeme až ráno na snídani. Snad to nevadí.“
„Vůbec ne,“ pousmála se Sabrina. „A kam máte namířeno, jestli se můžu zeptat?“
„Do klubu Flor salvaje. Našli jsme si ho na internetu, tak zkusíme, jaké to tam bude.“
„Tam se vám určitě bude líbit,“ zvolala Sabrina nadšeně. „Navíc můj nejmladší syn tam dnes zpívá,“ dodala hrdě.
„Cože?“ zvolaly obě překvapeně. Než se stačily zeptat na něco víc, ze schodů sešel Luciano Ortega Hernández.
„Tak to je Luciano, můj nejmladší syn,“ přistoupila k němu Sabrina. „Luciano, tady naše dvě nové spolubydlící mají namířeno do klubu. Mohl bys je doprovodit, aby trefily,“ navrhla.
„Jasně, to není problém,“ pousmál se.
Sabrina se pak trochu omluvně na obě podívala. „Jééé, promiňte, organizuju vám vaše plány.“
„Ne, to je v poho,“ usmála se Cristina. „Bude pro nás jednodušší, když nebudeme muset použít mapu v mobilu. Ještě bychom vypadaly jako turistky a to nechceme,“ dodala se smíchem.
„Ano, budeme za doprovod rády, děkujeme,“ přidala se Ashley.
„Tak jo, tak vyrazíme,“ zvolal Luciano a obě ho následovaly.

#####

Ricardo a Mauricio seděli u stolu v klubu Flor Salvaje. Ricardo právě Mauriciovi vyprávěl o svém odpoledním zážitku a ten byl z toho u vytržení. „Páni!“ zvolal užasle a kopl do sebe panáka, aby to vstřebal. „Takže nejen, že byla líbačka, ale rovnou i svlíkačka!“ nevěřícně se zasmál. „Tak to se mi ještě nestalo a že se mi toho stalo už hodně,“ dodal vychloubačně.
„Já byl z toho v šoku, jak si tam ty šaty úplně v pohodě sundala. Ani jsem nestačil zareagovat.“
„Jako že si ji hned na té pláži nepovalil a neukázal si jí své další schopnosti supermana?“ smál se na celé kolo.
„Ty seš pitomec, viď?“ z legrace ho Ricardo praštil po hlavě a zasmál se. „Samozřejmě jsem to myslel tak, že jsem se ani nestačil otočit, aby měla soukromí.“
„No … ona ho evidentně nepotřebovala,“ culil se.
Ricardo se nad tou představou znovu nechápavě pousmál.
„A kdo to vlastně byl? Jak se jmenuje?“
„To je to, co nevím. Byl jsem tou její spontánností a jednáním tak rozhozený, že mě ani nenapadlo se jí zeptat.“
„No ale víš, že jí dnes začala dovolená, takže tu určitě ještě pár dní bude. A ještě, abys ji ty nenašel. Když my policajti na to máme speciální radar,“ smál se Mauricio. „Zanechala po sobě nějakou stopu?“
„No … vlastně ano.“
„Jakou?“
„Nechala na pláži svoje boty. Ale uvědomuju si, že je naivní myslet si, že pomocí nich bych ji našel,“ sám se tomu Ricardo zasmál.
„Nechala tam obě dvě?“
„Ano.“
„No tak to je v háji! To nemáš šanci ji nalézt.“
„Proč?“ nechápal Ricardo.
„No … kdyby tam nechala jen jednu, tak bys měl jistotu, že je to Popelka a že ji jednou tady na ostrově najdeš. Ale takhle to spíš vypadá na Popelčinu zlou nevlastní sestru, když je tak hloupá a nechala tam obě,“ poznamenal vážně, ale jak to dořekl, propukl v smích.
Ricardo ho znovu z legrace praštil, ale pak se také rozesmál.

#####

Barcelona, Španělsko

Manuel a Fatima Valverde de De La Cruz, jeho manželka, se sešli v pracovně na přání Manuelovy matky. Seděli před psacím stolem a čekali na ni. „Proč jsme měli přijít?“ zeptala se Fatima. „Zase kvůli Cristině?“ dodala otráveně.
„Nemysli si, taky mě to s matkou nebaví pořád řešit. Ale znáš ji,“ řekl Manuel podrážděně.
Fatima jen vyvrátila oči v sloup.
Do pracovny vstoupila Juana de De La Cruz, Manuelova matka a především hlava rodiny. „Výborně, jste tu oba,“ zvolala Juana spokojeně a pomocí hůlky, kterou používala jako částečnou oporu, došla ke stolu a posadila se za něj. „Takže, Manueli, mluvil jsi ještě dnes s Cristinou?“
„Ano, mami, mluvil.“
„Uvědomuje si, co je její povinností v blízké budoucnosti?“
„Ano, mami, uvědomuje, ale …“ nevěděl, jak se z toho vykroutit.
„Nechci slyšet žádné ale, Manueli!“
„Mami, ty víš, jak je Cristina svéhlavá. Není s ní lehké pořízení.“
„Podívej se, Manueli,“ přísně se na svého syna podívala. „S Cristinou jsem udělala velký kompromis, když jsem jí povolila to studium v Paříži. Další kompromisy hodlat nedělám. A už vůbec ne v případě svatby mé nejstarší vnučky.“
„Cristina přeci není nejstarší.“
„Teď už ano!“ zamračila se na něj, že si vůbec dovoluje připomínat jí dvě její starší vnučky, Ruth a Martinu, které se rozhodly jít svou vlastní cestou, a proto pro Juanu přestaly existovat.
„Juano,“ vložila se do toho Fatima, „co kdybychom to teď nechali volně plynout. Cristina je stejně pryč, takže nemá smysl o něčem rozhodovat, když tu není.“ Své dcery se zastala jen proto, že ji toto téma už unavovalo. Nebyl to první rozhovor, který s nimi Juana vedla.
Juana se zamračila i na ni. „Já samozřejmě rozhodnu tak, jak uznám za vhodné.“
Fatima na to chtěla reagovat, ale na dveře pracovny někdo zaklepal. „Vstupte!“ zavolala Juana.
V pracovně se objevil usměvavý Guillermo De La Cruz Valverde, nejstarší a jediný syn Manuela a Fatimy. „Jéé,“ zvolal překvapeně, když je všechny viděl. „Promiňte, nechtěl jsem rušit. Přijdu později, babi,“ omluvil se.
„Ne, Guillermo, zůstaň tady, drahoušku,“ usmívala se na něj Juana od ucha k uchu. Byl to její nejoblíbenější vnuk. „My už jsme skončili,“ přísně se na svého syna a svou snachu podívala a tím jim naznačila, aby odešli. Ti to udělali, při odchodu se objali se svým synem a ten se posadil na jejich místo. „Proč jsi mi odpoledne volala, babi? Děje se něco?“

#####

Manacor, Mallorca

„Tak jsme tady,“ vešel do klubu Flor Salvaje Luciano v doprovodu Cristiny a Ashley.
„Wau, tady to vypadá dost dobře!“ zvolala Cristina užasle, když se rozhlédla po lidech, kteří se velmi dobře bavili. Tančili, popíjeli, smáli se, panovala tam skvělá atmosféra. Úplně ji to ohromilo, že se hned začala vrtět do rytmu.
„Fakt super,“ dodala Ashley a také se hned rozpohybovala. „Luciano, děkujeme za doprovod.“
„Rádo se stalo,“ usmál se. „A teď mě omluvte. Musím se připravit na vystoupení.“
„Jasný, jen běž a budeme se na tebe těšit,“ zajásala Cristina.
Luciano se rozesmál a zmizel v davu.
„Hm, tak kam se usadíme?“ zeptala se Ashley.
„Já něco vyberu a ty bys zatím mohla objednat ten spešl drink, co ty na to?“
„Hádám, že máš strašnou žízeň jako já.“
„No samo,“ zasmála se Cristina.
„Tak já jdu,“ zasmála se Ashley a šla k baru.
Cristina se šla porozhlédnout po nějakých místech k sezení.

Ashley stála chvíli frontu u baru. Čas si krátila hleděním do mobilu. Když se konečně dostala na řadu, oslovil ji barman: „A vy si dáte?“
Ashley se na něj podívala a oba v tu chvíli trochu ztuhli. Usmívali se na sebe a byli trochu mimo. „Co jste říkal?“ probrala se po chvíli.
„Co si dáte?“ zeptal se znovu barman, kterým byl Pablo Ortega Hernández, prostřední syn Sabriny a bratr Ricarda a Luciana.
„Dvakrát ten váš speciální drink, prosím.“
„Hned to bude,“ usmál se na ni a začal drinky připravovat. Předváděl u toho své barmanské triky a Ashley ho zaujatě pozorovala. „Tak tady to máte, ať vám chutná,“ řekl, když jí drinky předával a usmál se.
„Děkuji,“ úsměv mu opětovala, trochu znervózněla a odešla.
Pablo ji pozoroval, dokud mu nezmizela z očí.

#####

Barcelona, Španělsko

„Tak co se děje, babi?“ ptal se Guillermo.
Juana si povzdechla. „Jen jsem tušila, že rozhovor s tvými rodiči dopadne tak, jak dopadl.“
„Jde o Cristinu, že?“ hádal se zamračením.
„Guillermo, ani nevím proč, ale jsem s tvou sestrou celkem trpělivá. Ale ta trpělivost mi dlouho nevydrží. Je už na čase, aby se vdala a rozšířila naši rodinu o dalšího potomka.“
„Babi, nemusíš se ničeho bát. Jen co se vrátí z té své dovolené, tak ji zpracuju a udělá všechno, co budeš chtít ty a ne co bude chtít ona. Užila si svobody víc než dost. Kterou si ji navíc ty sama poskytla, takže teď je na řadě ona, aby ti to vrátila. Neboj se, babi, dohlédnu na to, abys byla spokojená!“ pousmál se.
„Ach, Guillermo,“ sevřela mu ruce ve svých dlaních, „ty mě nikdy nezklameš. Vždy se na tebe můžu spolehnout.“
„Pro tebe všechno, babi,“ vstal od stolu, obešel ho a Juanu políbil na tvář. „Ale teď mě omluv, už půjdu za svými děvčaty,“ usmál se.
„Samozřejmě, utíkej,“ opětovala mu úsměv a Guillermo odešel.

Belén Guerrero de De La Cruz, manželka Guillerma, byla v dětském pokoji a právě ukládala ke spánku jejich dvouletou dceru. Přečetla ji pohádku a malá po chvíli usnula. Něžně ji políbila na čelo, usmála se a odešla do ložnice, která byla hned vedle. Když vešla dovnitř, překvapeně se usmála. „Guillermo, ty už jsi přišel?“
„Ne, právě jsem odešel,“ zvolal ironicky, když si sundával sako.
Belén trochu zesmutněla. „Jaký jsi měl den?“
„Normálka,“ odsekl jí. Sundal si kravatu a košili.
Belén si ho se zájmem prohlédla a zezadu ho objala. „Co kdybych ti ve sprše dělala společnost?“
Guillermo se dost hlasitě rozesmál. Odstoupil od ní a sjel ji pohledem. „Děláš si legraci? Vždyť bychom se tam ani nevešli. Podívej se na sebe, jak jsi tlustá!“
Belén se chtělo plakat. Po porodu ztloustla a bohužel se jí nepodařilo ani po dvou letech nabraná kila shodit. I když se o to všemožnými dietami a cvičením snažila. „Guillermo, prosím tě, nemluv se mnou takhle!“
„Až budeš vypadat zase jako ženská, tak s tebou třeba budu mluvit jinak. Ale zatím se mi z těch tvých špeků a celulitidy dělá akorát tak zle!“ řekl zhnuseně a odešel do koupelny.
Belén se rozplakala.

#####

Manacor, Mallorca

Cristina se pohupovala do rytmu hudby a čekala na Ashley, která se s drinky ne a ne vrátit. Rozhlížela se po klubu, když po chvíli mezi desítkami lidí, zahlédla někoho, koho už dnes jednou viděla. Spokojeně se usmála.

„No, kámo, takže co teď?“ práskl Mauricio rukama. „Ten tvůj dnešní zážitek mě vážně dostal do kolen, ale už se začínám pomalu nudit,“ zasmál se. „Takže vyrazíme?“
„Kam jako?“ zeptal se Ricardo.
„Bože, zamrznul ti mozek? Na lov přece!“
„Řekl jsem ti, že s tebou dnes jdu jen na pár piv. Že mě žádný ženský nezajímají!“
„Jo tebe momentálně zajímá jen jedna, viď? Že ty tady teď budeš sedět … a čekat … a doufat, že se tady objeví ta tvoje mořská panna,“ smál se.
„Ty teda dneska obzvlášť překypuješ humorem,“ zvolal Ricardo s ironickým smíchem.
„Jo jsem dneska ve formě,“ pochválil se Mauricio a vstal. „No nic … tak si tady seď a trucuj a já zatím najdu nějaký pěkný baby pro nás oba. Co bych pro nejlepšího kamaráda neudělal!“ dodal pobaveně a stihl utéct dřív, než po něm Ricardo vystartoval. Zasmál se, ale vzápětí zase zvážněl, když si vybavil Cristinu.
Najednou ho něčí ruka pohladila zezadu po rameni. Zvedl hlavu, ale to už ona osoba kolem něj prošla a sedla si mu na klín. „Ahoj!“ usmála se Cristina.
„Ahoj!“ překvapeně na ni kulil oči.
Cristina se usmála ještě víc. Pohladila ho po tváři a krku a začala ho líbat. Oproti odpoledne tentokrát velmi vášnivě. Ricardo ji okamžitě pevně objal a její polibky stejně vášnivě opětoval.