Když Octavio ukojil svou touhu, odstoupil od Ruth a ta se okamžitě sesypala k zemi. Zakrývala se rukama a celá se třásla. Po pár vteřinách natáhla ruku pro svůj župan, aby se oblékla.
„Zlato, je zbytečné, aby ses oblékala, hned budeme pokračovat!“ řekl jí, zatímco si rozepínal knoflíky u košile.
Ruth se na něj vyděšeně podívala. „Cože?“
„No, víš, v tom oblečení je to takové nepohodlné!“ řekl jakoby nic a svlékl si košili.
„Ne, prosím, už ne! Už mi víc neubližujte!“ plakala.
Octavio se jen rozesmál a svlékl si zbytek oblečení. Jakmile byl nahý, popadl ji a donutil ji vstát. „Ale, zlato, o jakém ubližování to mluvíš?“ zeptal se nechápavě. „Vždyť sex je přece příjemná záležitost, ne? A já se vždy snažím, aby se ženy v mé blízkosti cítily příjemně!“ rozesmál se a táhl ji do ložnice.
„Ne, prosím, ne! Pusťte mě!“

#####

Manacor, Mallorca

„Ahoj, holky,“ zvolal se smíchem Luciano a pobaveně pozoroval své bratry.
„Ahoj, Luciano,“ usmála se na něj Cristina a pozdravila ho i za Ashley, která byla stejně jako Ricardo a Pablo stále v šoku.
„Ty je znáš?“ zvolal udiveně Pablo, který se vzpamatoval jako první a zmateně se díval na svého mladšího bratra.
„No jasný,“ zasmál se Luciano. „Cristina a Ashley jsou tu od včerejška ubytované. A večer jsem je doprovázel do klubu. A vy dva je už ostatně znáte taky … teda každý z vás jen jednu z nich,“ dodal s poťouchlým úsměvem.
„Něco mi uniklo?“ zmateně se na všechny Sabrina dívala.
„Víte, paní Ortegová, já a Ashley jsme se včera s vašimi syny v klubu setkaly,“ vysvětlila jí Cristina. „Jen jsme nevěděly, že to jsou právě oni,“ pousmála se a na Ricarda mrkla. Tomu okamžitě došlo, proč včera z klubu tak rychle odešla a co měl znamenat ten její vzkaz.
„Aha, tak to je ale milá náhoda,“ usmála se Sabrina. „A prosím vás obě, říkejte mi jménem. U nás v penzionu si nehrajeme na žádné oficiality. Snažíme se tu naopak pro všechny hosty vytvářet takové rodinné prostředí.“
Obě dvě s úsměvem přikývly. „No, už vás nebudeme rušit u snídaně. A samy máme hlad,“ zasmála se Cristina. „Krásně to tady všechno voní.“
„Ano, běžte a kdybyste chtěly něco přidat, neváhejte se na mě obrátit,“ řekla Sabrina.
„Děkujeme,“ usmála se Cristina a Ashley, která byla z Pabla dost nervózní, odvedla k nejbližšímu stolu.
Sabrina se nakonec posadila a se svými syny se také nasnídala. Cristina si schválně sedla tak, aby byla naproti Ricardovi a neustále se na něj svůdně usmívala. A on z ní nemohl spustit oči.

#####

Venku před penzionem se Teresa hádala se svou dcerou. „Noro, toto tvé odsekávání mě už opravdu přestává bavit.“
„A mně přestává bavit dělat tady každýmu služku! Jestli tebe to obohacuje, tak mě teda rozhodně ne!“
„Prosím? To je tak strašný problém pomoct mně a Sabrině s přípravou snídaně?“
„Ale komu ji připravujete? Hlavně těm otravným turistům, co se tu střídají, jak na běžícím pásu. A promiň, mami, ale proč bych měla obskakovat nějaké cizí lidi?“ zvolala otráveně.
„Třeba proto, že nás to živí? Že díky tomu vyděláváme peníze, aby sis mohla kupovat, co chceš?“
„To, co bych chtěla, si za těch pár drobných, co tu po těch turistech chcete, stejně nekoupím,“ ušklíbla se.
„Noro?!“ rozkřikla se nazlobeně.
„Je to pravda, mami! A tenhle penzion jste chtěly hlavně vy dvě se Sabrinou. A to že vám táta, Felipe a bratranci s tím tak nadšeně pomáhají ještě neznamená, že musím i já. Já to fakt dělat nebudu,“ zamračila se a odešla.
Teresa se za ní dívala a už se nezmohla na slovo. Přemýšlela, kde v její výchově udělala chybu.

#####

„Tak co? Stálo to překvapení za to?“ zeptala se Cristina Ashley. Stále seděly u snídaně. A obě dvě si stále vyměňovaly pohledy s Ricardem a Pablem, kteří zcela výjimečně také dlouho snídali. Luciano už dávno odešel a Sabrina se věnovala ostatním hostům.
„Měla jsi mi to říct. Určitě jsem zase zrudla, jak rajče,“ trochu jí Ashley vynadala.
„Jo zrudla, ale neboj, bylo to roztomilý,“ smála se jí Cristina.
Ashley ji z legrace praštila.

„Takže Cristina?“ zasmál se Pablo.
„Takže Ashley?“ odvětil se smíchem Ricardo. Předchozí večer odešli z klubu spolu a o svých nových objevech si vyprávěli. Jen nevěděli o té spojitosti.
„Je moc hezká.“
„Ta tvoje taky.“
„Ricardo,“ přistoupil k oběma Henry. „Budeš se muset sbalit. Právě mi volali kolegové z Valldemossy. Potřebují akutní pomoc s jedním případem. Nejspíš to bude na několik dní. Mauriciovi už jsem volal, nabereme ho cestou.“
„Dobře, strejdo!“ Ricardo na nic nečekal a hned vyběhl po schodech nahoru do svého pokoje. Henry to šel zatím oznámit Terese, své manželce.

Cristina a Ashley nemohly rozhovor nepřeslechnout. Cristina byla zvědavá, a tak Pabla oslovila: „Pablo?“
„Ano?“
„Ricardo je policajt?“
„Ano, je. A to byl Henry, náš strýc. Oba spolu pracují na místním oddělení vražd.“
Cristina se zasněně usmála. Jeho povolání jí imponovalo. ,Tak i proto jsi mě zachraňoval z toho moře. Máš to vlastně v popisu práce,‘ pomyslela si se smíchem.
„Ashley?“ Pablo vstal a přistoupil k ní.
„Ano?“ nervózně se usmála.
„Budu dnes večer zase v klubu. Přijdeš?“ nadějně se usmál.
„No já … ještě nevím. Uvidíme, co budeme mít s Cris v plánu.“
„Dobře,“ trochu zesmutněl. „Každopádně já tam budu,“ pousmál se a odešel.
„Co to bylo?“ naštvaně se na ni Cristina podívala. „Měla jsi snad říct automaticky ano, ne? Co je tady naším cílem, hm?“
„Vždyť já vím … vždyť ho balím.“
„Tohle bylo balení? To bylo odmítnutí! To je opak balení!“ vynadala jí.
„Ty jsi normálně mimo!“ zasmála se Ashley.
„Co?“
„Vždyť jen dělám to, co jsi mě naučila. Nemůže si přece myslet, že mě má hned jistou, ne?“
Cristina na ni vykulila oči a pak se tak pyšně zatvářila. „Ne! Moje malá holčička dospívá!“
„Ty jsi blbá,“ praštila ji Ashley se smíchem. „A že vím, proč jsi tu mou hru hned nepoznala?“
„Proč?“
„Protože tě rozhodilo, že teď toho svého supermana nějaký ten den neuvidíš,“ pobaveně se zasmála.
Nato ji praštila zase Cristina. „Hele, moc dobře víš, že tohle mě fakt netrápí. Mezitím si najdu třeba jiného,“ vítězně se usmála.
„No, uvidíme,“ poťouchle se Ashley usmála.

#####

San Juan, Portoriko

Uběhly dvě hodiny, během kterých Octavio Ruth v různých polohách stále znásilňoval. Ze začátku se snažila bránit, ale po několika dalších výhružkách a jedné, velmi bolestivé facce, pochopila, že to nemá smysl. Octavio byl s její poslušností velmi spokojený a dokonce si natočil několik videí na památku, jak sám poznamenal.
Nyní Ruth ležela na zádech, Octavio na ní a ve znásilňování pokračoval. Ruth už ani neplakala, jen odevzdaně ležela a čekala, až to utrpení skončí. I když už dlouhou dobu měla pocit, že to snad neskončí nikdy.
„Tak co, zlato, kolik kol ještě zvládneme?“ smál se. Ruth nijak nereagovala, ani nepohnula hlavou. Octavio ji chytil pod krkem a otočil si ji k sobě, aby ji viděl do očí. „Tvá krása je odzbrojující!“ řekl a začal ji líbat. Ruth se nechávala, nebránila se. I kdyby se bránit chtěla, už ani vlastně neměla sílu. Octavio se cítil nadmíru spokojeně, protože ji měl plně ve své moci. Polibek ukončil a začal ji líbat na krku. Ruth jen padla hlava na stranu.

Uběhla další hodina. Octavio dál Ruth znásilňoval. Tentokrát jí ležel na zádech. Ruth byla již zcela mimo sebe. Nedokázala se ani pohnout. Octavio skončil a vyčerpáním padl vedle ní. Ležel na zádech, vzrušeně se zadýchával, ale spokojeně se usmíval. „No, nevím, jak ty, ale já jsem si to užil!“ smál se. Podíval se na Ruth, která se ani nepohnula. Nepřítomným pohledem se dívala na druhou stranu. Octavio se k ní naklonil a hladil ji po zádech. „Hm, jsi unavená, viď?“ zvolal ustaraně. „Tak budeme už jen trochu relaxovat,“ zašeptal jí do ucha a pak jí začal na zádech líbat. Rukama ji přitom hladil po hýždích. Po chvíli ji chytl za ruku a otočil ji na záda. Ruth jen bezvládně ležela. Octavio se na ni usmál, chytil ji kolem krku a začal ji úlisně líbat na rty. Dál ji líbal, zatímco jeho ruka klesala k jejím ňadrům, které začal hladit. Pomalu se líbáním a hlazením přesouval níž. Líbal její ňadra a přitom hladil její klín. V tom ho vyrušilo zvonění jeho mobilu. „Ale ne!“ zanadával. „Už je čas, budu muset jít. Víš, nastavil jsem si upozornění, aby mi neuletělo letadlo!“ vysvětloval jí naprosto klidně, jako by jí to v tuto hroznou chvíli snad zajímalo. „Vypnu to a půjdu se vedle obléknout. Ale ještě na chvíli se vrátím, neboj se!“ políbil ji, vstal a odešel.
Než se vrátil, Ruth se ani o centimetr nepohnula. Nedokázala to. Byla úplně mimo. Už vlastně vůbec nevnímala, co se s ní děje. „Přinesl jsem ti mobil,“ vrátil se do pokoje, „všiml jsem si, že tam máš několik zpráv,“ dodal pobaveně a znovu si k ní lehl. „Přečteš si je sama nebo ti je mám přečíst sám?“
Ruth nereagovala.
„Dobře, tak já,“ pousmál se a začal si číst její zprávy. „Aha, všechny jsou od té tvé lásky. Jak že se jmenuje? José?“ smál se. „Jéé tuhle ti přečtu. Ta je nejlepší!“ smál se a začal jí předčítat zprávu: „Ruth, lásko moje, tolik se mi po tobě stýská. Vím, že jsme spolu před chvílí mluvili, ale nemůžu na tebe přestat myslet. Škoda, že nám nevyšlo to milování po telefonu. Ale zítra si to vynahradíme naživo. Miluju tě!“
Ruth po tváři stékala slza.
„Ani se ti nedivím, že pláčeš, má drahá, taky mě to dojalo!“ pobaveně se Octavio usmál. „Jen toho tvého Josého nemusí trápit, že jste se nestihli pomilovat po telefonu. Zvládli jsme to i bez něj!“ vítězně se zasmál. Odhodil její mobil a lehl si na ni. „Ale teď už vážně budu muset jít,“ řekl smutně. „Ruth, byla jsi skutečně má nejlepší asistentka a lepší rozloučení než tohle jsem si nemohl přát. Děkuju ti, že jsi mi vyhověla! Nikdy na tebe nezapomenu! A jsem si jistý, že ty na mě také ne!“ úlisně se usmál a začal ji líbat. Nakonec zlíbal každou část jejího těla od hlavy až k patě a poté konečně odešel.
Ruth tam ale dál bezvládně ležela.

#####

Manacor, Mallorca

Před penzionem zastavilo luxusní auto. Vystoupil z něj řidič a otevřel zadní dveře. Z auta vystoupila Jennifer. Sundala si sluneční brýle a na penzion se na chvíli zamyšleně dívala. Už uběhlo dlouhých deset let, co tu byla naposledy.
„Děje se něco, slečno?“ zeptal se řidič.
Jennifer se na něj zamračila. „Počkej tu na mě,“ zvolala odměřeně a zamířila k penzionu. Už chtěla vejít dovnitř, když si někoho všimla na terase.
Teresa na terase zalévala květiny, když ji někdo oslovil: „Tereso?“
Teresa ženský hlas nepoznala. Myslela, že je to někdo z hostů. S úsměvem se otočila a překvapeně zvolala: „Jennifer?“
„Ahoj, teto,“ pousmála se a objala ji. „Moc ráda tě vidím. Jak se ti daří?“
Teresa na ni zmateně hleděla. „Proč si nedala vědět, že přijedeš?“
„Vadí to snad?“
„Ne … jen jsem to nečekala.“
„Mám tu nějakou práci.“
„Aha, takže kdybys tu neměla práci, tak by ses tu neukázala.“
„Teto, nemůžu za to. Moje práce je spojená s cestováním. Nemám tolik času.“
„Ano, já vím. Občas tě vidíme v televizi nebo v nějakém časopise. To je jediný čas, který s tebou můžeme trávit,“ řekla trochu smutně.
„Teto, já si nepřijela pro výčitky. Chtěla jsem tebe a všechny ostatní zase vidět. Můžeme si spolu dát … jen kafe?“ pousmála se.
Teresa jí úsměv opětovala. „Promiň … zaskočila jsi mě. Posaď se … půjdu to kafe udělat,“ dodala a odešla.
Jennifer se posadila a doufala, že bude mít to štěstí, že potká i Ricarda.

#####

San Juan, Portoriko

Ruth netušila, kolik uběhlo času od chvíle, co Octavio odešel. Ještě dlouho potom se vůbec nedokázala pohnout. Ani nevěděla jak, ale nakonec z postele vstala a zcela vysílená se dobelhala do koupelny. Vlezla do sprchy a pustila na sebe ten největší proud vody. Chvíli tam jen tak stála a nechávala po sobě vodu stékat. Byla úplně zničená. Nakonec se natáhla pro mycí houbu, na kterou nastříkala veškerý sprchový gel, co tam měla a začala se drhnout. Chtěla ze sebe smýt všechnu tu špínu od ponížení, kterého se na ní Octavio dopustil. Byla úplně zoufalá. Během toho se jí v hlavě ale znovu přehrávalo vše, co s ní Octavio ty dlouhé hodiny dělal. Viděla jeho tvář, cítila jeho dech, každý dotek a pohyb. Ty okamžiky hrůzy se jí najednou v hlavě střídaly i s jinými okamžiky. Bohužel už kdysi se jí stejného ponížení dostalo od někoho jiného. Nebylo to tehdy tak dlouhé jako s Octaviem, ale i tak jí trvalo velmi dlouho dobu, než se s tím vyrovnala. Jak rychle se drhla, aby ze sebe všechny vzpomínky smyla, tak rychle se jí vracely a střídaly jedna s druhou. Hystericky začala křičet. Klesla k zemi a propukla v zoufalý pláč plný utrpení a bolesti.

#####

Valldemossa, Mallorca

Ricardo, Mauricio a Henry se ubytovali v jednom motelu. Henry odjel zjistit detaily ohledně případu, který přijeli řešit a Ricardo s Mauriciem čekali v motelu na jeho další pokyn.
„No, kámo, takže jak?“ zvolal Mauricio.
„Co jak?“ nechápal Ricardo.
„Tak já ti včera večer jdu shánět babu, a když ji seženu, tak najednou vidím, že se splnila má předpověď.“
„Jaká předpověď?“
„No svíjela se kolem tebe nějaká sexy turistka,“ zasmál se. „Místní nebyla, to bych ji znal,“ dodal vychloubačně.
„Jistě, ty máš přehled o každé sexy ženské na ostrově,“ smál se Ricardo.
„Samozřejmě! To musí být,“ řekl suverénně. „No ale tak povídej! Kdo to byl? Musela být fakt výjimečná, že si po ní vyjel tak rychle a zároveň si zapomněl i na tu svou mořskou pannu,“ řekl pobaveně.
„A kdo říká, že jsem na ni zapomněl?“
„Počkej … to byla ona?“ zvolal šokovaně.
„Ano!“ usmál se.
„No a … jak se to stalo? To se tam jen tak zjevila a vrhla se na tebe?“
„Vlastně ano!“
„Cože? Kámo, ty máš teda kliku!“ smál se Mauricio. „Už víš aspoň její jméno?“
„Cristina!“ zvolal Ricardo zasněně a hned se mu vybavila její tvář.
„A …“ už se nestihl zeptat, protože Ricardovi zazvonil telefon. Byl to Henry. Okamžitě museli nasednout do auta a odjet.

#####

Manacor, Mallorca

„Vídáš se vůbec s vašimi?“ ptala se Teresa Jennifer, když spolu popíjely kávu na terase penzionu.
Jennifer zesmutněla. „Víš, snažím se. Ale je to komplikované s mou prací každou chvíli na jiném kontinentu. Vidíme se párkrát do roka.“
„Tak aspoň, že je vídáš … i když taky málo,“ smutně se Teresa pousmála. „Byli tehdy na tebe moc pyšní, ale ten tvůj rychlý odjezd je i tak velmi zasáhl.“
„Já vím … všechno už jsme si to vysvětlili,“ smutně zvolala. „A i proto jsem teď vlastně tady. Ještě někomu dlužím vysvětlení.“
Teresa se zarazila. „Myslíš Ricarda?“

Cristina a Ashley se vracely z pláže. Obě dvě hleděly do mobilu a usmívaly se. Nakonec ve stejnou chvíli mobil schovaly a podívaly se na sebe. „Že vím, co jsi dělala!“ zasmála se Cristina.
„A že vím, co jsi dělala ty!“ zasmála se i Ashley.
Mobily znovu vytáhly, a když našly to, co si myslely, že najdou, div nevyprskly smíchy.
„Ty jsi začala na instagramu sledovat toho svého barmana!“
„A ty zase toho svého supermana lomeno policajta!“
Obě propukly v další smích.

„Ano, teto,“ přikývla Jennifer. „Ricardo je ten hlavní komu dlužím vysvětlení.“
„Jennifer, on to ale pochopil. Šla si za svou slávou.“
„To ano, ale …“
„Já myslím, že žádné ale už není, Jennifer!“ řekla přísně. „Nezlob se na mě, ale myslím, že by ses Ricardovi už vůbec neměla připlést do cesty. Trvalo mu hodně dlouho, než se vzpamatoval z toho, jak si ho nechala stát u oltáře. Víš, jak moc jsi zničila tu jeho citlivou duši? Nepřipomínej mu to znovu, prosím!“
Jennifer se zamračila. „A ty se zase, teto, nezlob na mě, ale to není vůbec tvoje věc. Ty se mezi nás dva nemáš, co plést.“
„Je to moje věc. Protože mám Ricarda ráda a nechci, aby znovu trpěl.“
„Tím chceš snad říct, že mě ráda nemáš a že víš, že bych mu znovu ublížila?“ zvolala dotčeně.
„Jennifer, nepřekrucuj to!“
„Chtěla jsem si s tebou po letech v klidu popovídat, ale očividně to nejde,“ naštvaně se postavila. „Kdy přijde Ricardo z práce?“
„Je teď pracovně mimo Manacor, takže dnes se ho rozhodně nedočkáš,“ také Teresa vstala a mračila se.
„Přijdu znovu. Klidně ho na můj příchod můžeš připravit,“ zvolala Jennifer důrazně a naštvaně odešla.
Teresa smutně pokroutila hlavou a posadila se zpátky ke stolu.

„Škoda … moc fotek tady nemá,“ smutnila Cristina, když si prohlížela Ricardův instagram.
„Tak třeba na to tolik není. Má ho jen proto, že ho mají tak nějak všichni,“ smála se Ashley.
„Co ten tvůj?“
„Pablo je na tom líp,“ vítězně se Ashley usmála.
„To není fér!“ šklebila se Cristina. Nedívala se na cestu a před penzionem se srazila s Jennifer. „Nemůžete se koukat na cestu, vy huso?!“ obořila se na ni a než Cristina vůbec zareagovala, nastoupila Jennifer do auta a řidič odjel.
„Hm, ta byla milá!“ podotkla Cristina ironicky.
„Byla mi nějaká povědomá,“ přemýšlela Ashley.
Cristina pokrčila rameny a znovu se zahleděla do mobilu. S Ashley šly na terasu, kde stále seděla Teresa. Ashley ji uviděla jako první a ztuhla. Zmohla se jen na to, že šťouchla do Cristiny. „Co je?“ odtrhla oči od mobilu, a když Teresu spatřila, také ztuhla.
V tom si jich všimla i Teresa, která se zamyšleně dívala jinam. Usmála se ně. Pochopila, že to jsou ty dvě kamarádky, které teď u nich v penzionu bydlí. „Dobrý den, děvčata,“ vstala a přistoupila k nim blíž. „Já jsem …“
„Tamaro, co tady děláš?“ vykulila na ni Cristina oči.
A tentokrát ztuhla Teresa. Jméno své sestry neslyšela už dlouhých čtyřicet let.

#####

Barcelona, Španělsko

Tamara seděla ve svém pokoji u kosmetického stolku a prohlížela si svou šperkovnici. Se spokojeným úsměvem si před zrcadlem zkoušela různé varianty šperků, které by si večer oblékla na jednu společenskou akci, kam měli s Claudiem jít. Po chvíli jí někdo zaklepal na dveře. „Vstupte!“
Do pokoje vešel Sergio De La Cruz Alonso, její jediný syn.
„Sergio, potřebuješ něco?“ zeptala se trochu otráveně, když ho uviděla v zrcadle.
„To se na tebe nemůžu jít jen tak podívat?“
„Sergio, prosím tě, musím se nachystat na večer. Opravdu nemám čas na nějaké zbytečné rozhovory.“
Sergio se jen ušklíbl. Už byl na jednání a chladný přístup své matky zvyklý. „Jen jsem ti přišel říct, že se nemusíš chystat. Táta teď volal, že máme jednu naléhavou pracovní schůzku.“
„Cože?“ vyskočila Tamara naštvaně ze stoličky a otočila se k němu.
„Ano, mami, dnes ti nakrucování a reprezentace slavného jména před novináři nevyjde.“
„Jak to se mnou mluvíš, Sergio?“
Sergio se jen pobaveně pousmál a odešel.
Tamara si naštvaně sedla zpátky na stoličku. Společenské akce, na kterých se mohla ukázat v nejdražších róbách a špercích, byly její jedinou zábavou. A nesnášela, když jí tu zábavu někdo překazil.

#####

Manacor, Mallorca

Když se Teresa trochu vzpamatovala, pousmála se. „To bude asi trochu omyl.“ Postavila se před Cristinu a Ashley a podala jim ruku. „Já jsem Teresa.“ Obě jí nechápavě stiskly ruku a Teresa dodala: „Tamara je moje sestra, dvojče.“
Obě vykulily oči. „Sestra? Dvojče? Tamara o vás nikdy nemluvila!“ byla Cristina v šoku.
Teresu to nijak nepřekvapilo. „Ani se nedivím. Je to už dávno, co se Tamara ode mě a celé rodiny distancovala.“
Cristina se z toho stále nemohla vzpamatovat. Nakonec si uvědomila, že se ani nepředstavila. „Promiňte, já jsem Cristina. A to je moje nejlepší kamarádka Ashley. Abyste chápala, Tamaru znám, protože je to manželka mého strýce.“
Teresa chápavě přikývla. „Cristino,“ po chvíli se zamyslela, „mohla bych se zeptat na něco ohledně Tamary? I když … ona to bude asi i dost osobní otázka na vás a vaši rodinu. Což je takové nevhodné vzhledem k tomu, že se vůbec neznáme.“
„Ne, klidně se ptejte.“
„Tak já vás nechám asi o samotě,“ řekla Ashley.
„Jako proč?“ podivila se Cristina.
„Asi bych neměla být u věcí týkajících se tvé rodiny.“
„Ash, že ty ses v tom moři teď nalokala vody a nemyslí ti to! Co to plácáš? Ty jsi moje rodina a stejně bych ti všechno řekla.“
Ashley se pousmála.
Nakonec se všechny tři posadily a svou zvědavost už Cristina nevydržela a zeptala se jako první. „Tereso, proč jste říkala, že se od vás a vaší rodiny Tamara distancovala? Co se mezi vámi stalo?“
Terese se v hlavě objevily střípky minulosti, ale nakonec pokroutila hlavou. „Vlastně bych vám asi nic říkat neměla. A ani já bych se vás na nic neměla ptát. Promiňte mi to. Ale dnešek je nějaký plný nečekaných překvapení a moje reakce nejsou adekvátní. Tamara je teď součástí vaší rodiny, a tak bych ji před vámi neměla nějak hanět.“
„Tereso, pokud vás to uklidní, tak já jsem s Tamarou nikdy neměla nějaký vřelý vztah. Takže určitě ji v mých očích nijak neočerníte.“
„Tak … dobře,“ přikývla po chvíli přemýšlení. „Víte, i když jsme byly s Tamarou dvojčata, tak jsme si nebyly právě nejbližší. Byly jsme naopak protiklady. Co jsem měla ráda já, Tamara nesnášela a naopak. Já milovala toto místo, kde jsme se narodily, byla jsem šťastná za to, co máme, ale ona chtěla víc. Proto se v sedmnácti letech sbalila s tím, že hodlá najít někoho, kdo ji vytáhne z chudoby a kdo jí poskytne přepych, po kterém tak toužila. A já tu zůstala na všechno sama. Náš otec byl už dlouho po smrti, naše matka byla tehdy vážně nemocná … umírala … a měly jsme ještě malého bratra, o kterého jsem se také musela postarat.“
Cristina a Ashley jen zalapaly po dechu. „Tamaře se to povedlo, Tereso. Našla někoho, kdo jí ten přepych poskytuje,“ poznamenala Cristina. „Naše rodina patří v Barceloně k těm nejbohatším.“
Teresa jen pokyvovala hlavou. Odpověď na svou otázku právě dostala.
„Víte, co je ale zvláštní?“
„Co?“
„Hlavou naší rodiny je moje babička. Je hrozně přísná a hlavně ve všem staromódní. A to i v ohledu výběru partnerů svých dětí a vnoučat. Vždy toho daného člověka musí schválit, jestli se může vůbec členem naší velké rodiny stát. Musí to být někdo na úrovni, musí mít nějaké postavení. A to Tamara neměla. Nikdy jsme nepochopily, jak ji babička mohla přijmout. Nenapadá vás, čím ji mohla přesvědčit?“
Teresa jen zmateně pokroutila hlavou. „Můžu se ještě na něco zeptat?“
„Jistě.“
„Má Tamara děti?“
„Ano, má syna. Otěhotněla krátce po svatbě. Ale vždycky mi přišlo, že Sergia porodila jen proto, aby splnila povinnost vůči pravidlům naší babičky. Ale že k němu ten pravý mateřský vztah nikdy neměla.“
Teresa smutně pokývla hlavou. „Omlouvám se, jestli jsem teď před vámi Tamaru nějak pošpinila.“
„Za nic se omlouvat nemusíte. Já jsem ráda, že jste mi to řekla. Jen mi to totiž potvrdilo, co jsem si celá léta o ní myslela. Že mého strýce jen využila ku prospěchu svému. Jen mi prostě nikdy z hlavy nepůjde ten důvod, jak se mohla do naší rodiny tak snadno dostat. Jak mohla porazit bariéru, kterou moje babička staví před každým, kdo není ze stejné společenské vrstvy.“ Cristina nechápavě kroutila hlavou a ani Ashley, ani Teresa jí nedokázaly odpovědět.

#####

San Juan, Portoriko

Byl večer. Ložnice a hlavně postel, ve které Octavio Ruth znásilňoval, byla vzhůru nohama. Ruth si všechnu tu bolest a zoufalství vybrala na každé věci v místnosti. Nedokázala se ovládnout. Rozbila, roztrhala, zničila vše, co jí přišlo pod ruku. Nyní se choulila v klubíčku v rohu místnosti, po tvářích jí stékaly slzy, celá se třásla. Ani na vteřinu nemohla dostat z hlavy tu hrůzu, kterou si před několika hodinami prošla. Během toho jí několikrát zvonil mobil, chodily jí zprávy, ale na nic nereagovala. Neměla na to sílu. Ať už měla oči zavřené nebo otevřené, pořád před sebou viděla Octavia. A nejen jeho. I toho muže, co jí stejně ublížil už před lety. „Proč? Proč se mi to muselo znovu stát?“ zoufale plakala. Stále na sobě cítila doteky Octavia i toho druhého muže. Všechno se jí znovu vrátilo. Všechna ta bolest.
Najednou v tom velkém nepořádku spatřila kousek papíru a u něj tužku. Natáhla se pro to a na papír něco napsala. Potom papír přeložila a namalovala na něj srdce.

O několik desítek minut později ležela Ruth bezvládně na podlaze koupelny. Vedle ní prázdné tuby od různých prášků a na hrudi držela papír se srdcem. Byl to dopis na rozloučenou. Spáchala sebevraždu.